INT - 16.10.1925 - Locarnské dohody - příloha E

Rozhodčí smlouva mezi Československem a Německem

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Rozhodčí smlouva mezi Československem a Německem


President československé republiky a president Německé říše, stejnou měrou rozhodnuti udržet mír mezi Československem a Německem, zajišťujíce pokojné vyřizování sporů, které by mohli vzniknou mezi oběma zeměmi, konstatujíce, že úcta k právům založeným smlouvami nebo vyplívajících z mezinárodního práva je závazná pro mezinárodní soudy, shodně uznávajíce, že práva státu nemohou být měněna bez jeho souhlasu a majíce na zřeteli, že upřímné zachování pokojných způsobů vyřizování mezinárodních sporů dovoluje bez použití násilí rozřešit otázky, které by mohly rozdvojit státy, rozhodli se uskutečnit smlouvou své společné záměry v tomto ohledu a jmenovali svými pomocníky:


President republiky Československé:
Dra Eduarda Beneše, ministra zahraničních věcí;


President říše Německé:
Dra Gustava Stresemanna, ministra zahraničních věcí;


kteří se po výměně svých plných mocí, jež shledali v dobré a nálezité formě, dohodli na těchto ustanoveních:


Část I


Článek 1


Všechny spory mezi Československem a Německem, ať jsou jakékoliv povahy, při nichž by strany byly ve sporu o nějaký právní nárok a které bynemohly být přátelsky rozřešeny obvyklou diplomatickou cestou, budou předloženy k posouzení buď rozhodčímu soudu nebo Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, jak je dále stanoveno. Rozumí se, že tyto spory zahrnují obzvláště spory, o nichž se zmiňuje článek 13 Společnosti národů.
Toto ustanovení se nevztahuje na spory vzniklé ze skutečností, které předcházejí tuto smlouvu a patří do minulosti.
Spory, pro jejichž rozřešení je předepsáno zvláštní řízení jinými úmluvami, které platí mezi Vysokými smluvními stranami, budou vyřízeny podle ustanovení těchto úmluv.


Článek 2


Než dojde k jakémukoli řízení rozhodčímu nebo k jakémukoli řízení před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti, může spor být společnou dohodou předložen k smírčímu řízení stálé mezinárodní komise, zvané Stálou smírčí komisí, zřízené podle této smlouvy.


Článek 3


Jde-li o spor, jehož předmět podle vnitřního právního řádu jedné ze stran náleží do převomocí domácích soudů, nebude spor podroben řízení předepsanému touto smlouvou, pokud by v přiměřené lhůtě příslušný domácí soud nerozhodl s konečnou platností.


Článek 4


Stálá smírčí komise, zmíněná v článku 2., bude se skládati z pěti členů, kteří budou určeni, jak následuje:
Vysoké smluvní strany budou jmenovati, každá za sebe, po jednom členu ze svých příslušníků a určí společnou dohodou tři ostatní členy z příslušníků třetích Mocností; tito tři členové musí býti rozdílné státní příslušnosti a z nich určí Vysoké smluvní strany předsedu komise.
Členové jsou jmenováni na tři roky, jejich mandát jest obnovitelný. Zůstávají v úřadě, až jsou nahrazeni, a v každém případě, až skončí své práce zahájené již v době, kdy vypršel jejich mandát.
Místa, která by se uprázdnila úmrtím, demisí nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, budou obsazena v nejkratší lhůtě podle pravidel předepsaných pro jmenování.


Článek 5


Stálá smírčí komise bude zřízena do tří měsíců po tom, co vstoupí v platnost tato smlouva.
Kdyby členové, kteří mají býti určeni společnou dohodou, nebyli jmenováni ve zmíněné lhůtě nebo, v případě znovuobsazení, v době tří měsíců ode dne, kdy se místo uprázdnilo, bude president spolkové rady švýcarské, pokud by nebylo jiné dohody, požádán, aby vykonal potřebná jmenování.


Článek 6.


Stálé smírčí komise lze se dovolati žádostí, kterou podají předsedovi obě strany jednající ve společné dohodě, nebo kterou, není-li takovéto dohody, podá jedna nebo druhá strana.
Žádost bude obsahovati, mimo stručný výklad o předmětu sporu, výzvu řízenou komisi, aby učinila všechna opatření, která by mohla vésti k narovnání.
Vychází-li žádost pouze od jedné strany, musí ji tato strana oznámiti bez průtahů straně druhé.


Článek 7.


Do čtrnácti dnů ode dne, kdy některá z Vysokých smluvních stran vznesla spor na Stálou smírčí komisi, může každá ze stran, pro rozbor tohoto sporu, člena vyslaného ze svých příslušníků nahraditi osobou, která má zvláštní způsobilost ve věci, o kterou jde.
Strana, která by použila tohoto práva, oznámí to bez odkladu straně druhé; tato může v takovém případě učiniti totéž do čtrnácti dnů ode dne, kdy jí došlo oznámení.


Článek 8.


Úkolem Stálé smírčí komise bude, aby vyjasnila sporné otázky, sebrala za tím účelem všechny potřebné zprávy cestou šetření nebo jinou a aby usilovala o narovnání stran. Komise, prozkoumavši věc, může navrhnouti stranám úpravu, která by se jí zdála vhodnou, a může jim určiti lhůtu, aby se vyjádřily.
Na konci svých prací učiní komise zápis konstatující, podle případu, buď že strany se dohodly, a, je-li toho třeba, podmínky dohody, nebo že strany nemohly býti narovnány.
Práce komise, pokud se strany nedohodnou jinak, musí býti skončeny do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl na komisi vznesen.


Článek 9.


Pokud není zvláštního ustanovení opačného obsahu, upraví si Stálá smírčí komise sama způsob řízení, které v každém případě musí býti sporné. Při šetření bude komise, pokud jednohlasně nerozhodne jinak, se říditi ustanoveními titulu III (mezinárodní komise vyšetřovací) Haagské úmluvy z 18. října 1907 o pokojném vyřizování mezinárodních sporů.


Článek 10.


Stálá smírčí komise sejde se, nebude-li mezi stranami jiné dohody, na místě, které určí její předseda.


Článek 11.


Práce Stálé smírčí komise jsou veřejné pouze tehdy, když komise tak rozhodne v souhlasu se stranami.


Článek 12.


Strany budou míti při Stálé smírčí komisi své zástupce, kteří budou sloužiti za prostředníky mezi nimi a komisí; mimo to mohou si strany přibrati poradce a znalce, jimi za tím účelem jmenované a žádati za slyšení každé osoby, jejíž svědectví se jí bude zdáti užitečným.
Komise se své strany bude míti možnost vyžádati si ústní výklady od zástupců, poradců a znalců obou stran, jakož i od každé osoby, při které by pokládala za užitečné ji předvolati se souhlasem její vlády.


Článek 13.


Pokud není v této smlouvě opačného ustanovení, rozhoduje Stálá smírčí komise většinou hlasů.


Článek 14.


Vysoké smluvní strany se zavazují, že usnadní Stálé smírčí komisi její práce a obzvláště že jí dodají v největší možné míře všechny dokumenty a potřebné správy, jakož i že použijí všech prostředků, které jsou jim po ruce, aby jí umožnily na svém území a podle svého právního řádu předvolávati a slyšeti svědky a znalce a prováděti šetření na místě samém.


Článek 15.


Po dobu prací Stálé smírčí komise obdrží každý ze členů náhradu, jejíž výše bude stanovena společnou dohodou mezi Vysokými smluvními stranami a jejíž náklady ponese každá smluvní strana stejným dílem.


Článek 16.


Nedojde-li před Stálou smírčí komisí k narovnání, bude spor jeho mohou předložen buď Stálému Dvoru Mezinárodní Spravedlnosti za podmínek a pravidel o řízení stanovených jeho statutem nebo rozhodčímu soudu za podmínek a podle pravidel o řízení stanovených Haagskou úmluvou z 18. října 1907 o pokojném vyřizování mezinárodních sporů.
Nedojde-li mezi stranami k dohodě, bude jedna nebo druhá strana, když jeden měsíc před tím byla na to upozornila, míti volnost vznésti žádostí spor přímo na Stálý Dvůr Mezinárodní Spravedlnosti.


ČÁST II.


Článek 17.


Všechny otázky, v nichž by Vláda československá a Vláda německá byly rozdvojeny, aniž by je mohly přátelsky rozřešiti obyčejnou cestou diplomatickou, a jejichž vyřízení by nemohlo býti vymoženo nálezem, jak je předepsáno v článku 1. této smlouvy a pro které by již jinými úmluvami platnými mezi stranami nebyl předepsán nějaký způsob vyřízení, budou předloženy Stálé smírčí komisi, která bude pověřena navrhnouti stranám přijatelné řešení a v každém případě podati zprávu.
Řízení ustanovené články 6 - 15 této smlouvy platí i zde.


Článek 18.


Jestli by do měsíce ode dne, kdy Stálá smírčí komise skončila své práce, obě strany se nedohodly, bude otázka na žádost jedné nebo druhé
Strany vznesena na Radu Společnosti Národů, která rozhodne podle článku 15. Paktu Společnosti.


Všeobecná ustanovení.


Článek 19.


Ve všech případech a obzvláště když otázka, o níž jsou strany na sporu, je důsledkem skutků, které byly již vykonány, nebo mají právě býti vykonány, Smírčí komise, nebo kdyby věc na ni nebyla vznesena, rozhodčí soud nebo Stálý Dvůr Mezinárodní Spravedlnosti, rozhoduje podle článku 41. svého statutu, určí v nejkratší možné lhůtě, jaká prozatímní opatření mají býti učiněna. Rovněž Radě Společnosti Národů, je-li otázka na ni vznesena, přísluší učiniti vhodná prozatímní opatření.
Každá z Vysokých smluvních stran se zavazuje, že se podrobí a že se zdrží všech opatření, která by mohla míti nepříznivý vliv na provedení rozhodnutí nebo na úpravu navrženou Smírčí komisí nebo Radou Společnosti Národů, a vůbec, že nepodnikne ničeho, ať by to bylo cokoliv, co by mohlo přiostřiti nebo rozšířiti spor.


Článek 20.


Tato smlouva platí mezi Vysokými smluvními stranami, i když jiné Mocnosti mají rovněž zájem na sporu.


Článek 21.


Tato smlouva, shodná s Paktem Společnosti Národů, nebude se dotýkati práv a povinností, které mají Vysoké smluvní strany jako členové Společnosti Národů a nebude vykládána tak, že by omezovala povinnost Společnosti Národů učiniti opatření, která by byla způsobilá zachovati účinným způsobem světový mír.


Článek 22.


Tato smlouva bude ratifikována. Ratifikace budou uloženy v Ženevě u Společnosti Národů současně s ratifikacemi smlouvy uzavřené téhož dne mezi Německem, Belgií, Francií, Velkou Britanií a Italií.
Vstoupí a zůstane v platnosti za týchž podmínek jako jmenovaná smlouva.


Tato smlouva, vyhotovená v jediném exempláři, bude uložena v archivech Společnosti Národů, jejíž Generální Sekretář bude požádán, aby odevzdal každé z Vysokých smluvních stran ověřené opisy.


Čemuž na svědomí shora jmenovaní zmocněnci podepsali tuto smlouvu.


Dáno v Locarnu, dne 16. října 1925.


L. S. Dr. EDUARD BENEŠ v. r.


L. S. GUSTAV STRESEMANN v. r.




V zákoně 215/1926 Sb. byla tato smlouva doplněna o



Vyhlašuje se s tím, že vzhledem k tomu, že Německá říše byla přijata dne 8. září 1926 za člena Společnosti Národů a vzhledem k tomu, že všechny ratifikační listiny deponovány byly v archivu Společnosti Národů dne 14. září 1926, vstoupila smlouva tato ve smyslu čl. 22 v platnost dnem 14. září 1926.


Švehla v. r.







Zdroj
Schelle K., Moderní dějiny státu a práva v dokumentech, Brno, Masarykova universita, 1992
http://www.gov.cz/
URL : https://www.valka.cz/INT-16-10-1925-Locarnske-dohody-priloha-E-t94920#354653 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more