Tyrolsko

Za vlády císaře Augusta se tyrolské území stalo součástí provincie Raetie. Ke konci Římské říše oblast patřila do ostrogótské říše, jíž vystřídalo Langobardské království a posléze Franská říše. Tehdy došlo k připojení Tyrolska k Bavorskému vévodství. V době ranného středověku spadala severní tyrolská panství Bavorskému vévodství, jižní tyrolská panství pak Tridentskému hrabství. V roce 1027 bylo území Tridentského hrabství uděleno tridentskému biskupovi, východní území získal brixenský biskup.


Tyrolsko bylo od druhé poloviny 9. století spravováno tyrolským hraběcím rodem, jemuž tridentský biskup v roce 1180 udělil titul vévodů z Merana. Jejich rodové území v roce 1248 splynulo s Tyrolskem. Území brixenského biskupství připadlo andechským hrabatům. Ve 13. století spojil Albrecht Tyrolský tato dvě největší panství. V roce 1335 udělil císař Ludvík Bavor Tyrolsko Habsburkům, kteří se ho ovšem v následujícím roce Enžským mírem zřekli ve prospěch Lucemburků. V roce 1342 zísakli Tyrolsko Wittelsbachové. V roce 1363 ho v rámci válek o dědictví tyrolské získali opět Habsburkové. Ti zakoupili v roce 1369 od bavorských vévodů některá další panství a ta připojili k Tyrolsku. V roce 1526 zakoupili Habsburkové některá další sousední panství a Tyrolsko nabylo zhruba té podoby, kterou si udrželo do roku 1918.


V roce 1803 byla při sekularizaci církevního majetku v říši zrušena lenní závislost tyrolských vévodů na obou biskupech. V roce 1805 muselo Rakousko odstoupit Tyrolsko Bavorsku. Došlo zde ale k povstání Andrease Hofera a území tak bylo v roce 1809 rozděleno mezi Italské království a Ilyrské provincie. Po skončení napoleonských válek získalo Rakousko Tyrolsko zpět do své držby. Po skončení 1. světové války byla jižní část Tyrolska odevzdána Itálii.




Zdroj:
HONZÁK, František, PEČENKA, Marek, STELLNER, František, VLČKOVÁ, Jitka: Evropa v proměnách staletí, Libri, Praha 2001.