This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Narodil se 15. ledna 1903 v Toulouse.
V říjnu 1942 vstoupil do vojenské akademie v Saint Cyru a v roce 1927 získal pilotní křídla. V dubnu 1930 roku byl poslán s 37e Aviation Regimentem do Maroka, kde se podílel na operacích proti vzbouřeným kmenům v pohoří Atlas. Afriku opustil v červenci 1935 v hodnosti Capitaine a s pověstí schopného a kurážného velitele.
Ve Francii prodělal štábní kurz a poté sloužil na hlavním velitelství. Následně se stal vojenským atašé v Bruselu.
V květnu 1938 si ho vybral gen. Vuillemin, vrchní velitel Armée de ľAir, do svého štábu.
Poté velel, již v hodnosti Commandant, stíhacímu středisku CIC v Chartres a 25. března 1940 je jmenován velitelem GC II/5 vyzbrojené Curtissy H.75.
S ní zasáhl do bojů Podivné války a poté do Bitvy o Francii. První vítězství si připsal 10. května 1940 u Verdunu, kde sestřelil jeden He 111. O deset dní později se podílel na sestřelení bombardéru Do 17 a následující den na zničení pozorovacího Hs 126.
V červnu byl poprvé úspěšný páteho, kdy vedl skupinu dvaceti Curtrissů do prostoru Chaulnes - Nesles - Marcheleport. Zde měli čekat na přílet vlastních bombardérů LeO.451 a Bre.691. Cestou však narazili na formaci německých letounů a došlo k souboji s doprovodnými stodevítkami, po kterém Francouzi nárokovali jedno vítězství, tři Curtissy však byly poškozeny. Poté se do bitvy připojily další letouny obou stran a GC II/5 otočila k návratu. Cestou však Francouzi narazili na pozorovací Hs 126 od 1.(H)/21 a nedali mu šanci k úniku.
Mezi devíti piloty, kteří se podělili o tento úspěch, byl i jejich velitel Petitjean-Roget, ale též Češi Klán a Světlík.
Poslední, páté vítězství, si Petitjean-Roget připsal 10. června během volného stíhaní. Během letu byl upozorněn na osamělý Do 17, který fotografoval francouzské pozice. Petitjean-Roget navedl své muže do vhodné pozice k útoku a německý letoun neměl proti přesile šanci. Za krátko již bombardér nouzově sedal u Moncel-sur-Seille. Stroj pocházel buď od 1.(F)/123 nebo od 1.(H)/13, dva členové osádky byli zabiti, jeden zraněn.
Vítězství si připsalo sedm pilotů, mezi nimi opět Petitjean-Roget a Klán.
Poté již následovaly hlavně ústupy směrem na jih, které vyvrcholily 20. června přeletem jednotky do Alžíru. O dva dny později bylo dobojováno.
Petitjean-Roget se v 37 letech stal nejstarším stíhacím esem Armée de ľAir během války.
Dne 1. srpna 1940 se opět připojil ke štábu gen. Vuillemina a o dva měsíce později byl přeložen ke štábu gen. Weyganda.
Petitjean-Roget zahynul 10. dubna 1941 při letecké nehodě.
Prameny:
Ketley B.: French Aces of WW2, Osprey pub., Oxford, 1999
Rajlich J.: Na nebi sladké Frnacie, 2.část, Ares, Praha, 1998