Kabila, Laurent-Desiré

*podle jiných pramenů narozen v přístavním městě Moba v jižní části Katangy u jezera Tanganika
**podle jiných pramenů 18.1.2001, v nemocnici v Zimbabwe, patrně Harare

Laurent-Desiré Kabila



* 27.11.1939, Jadotville (dnešní Likasi)*
+ 16.01.2001, Kinshasa**




- prezident Konga /17.5.1997-16.1.2001/




Laurent-Desiré Kabila se narodil jako příslušník kmene Luba v provincii Katanga tehdejšího Belgického Konga. O jeho základním a středním vzdělání nemáme mnoho zpráv, je však jisté, že studoval politickou filozofii ve Francii a později navštěvoval i univerzitu v Daressalamu v Tanzanii. V univerzitním prostředí se patrně také poprvé setkal s myšlenkami marxismu.


Už před nástupem na univerzitu byl Kabila vůdcem mládeže spojené s Patricem Lumumbou (patrně šlo o mládežnickou organizaci Lumumbovy strany MNC). Po Mobutuově převratu proti Lumumbovi se Kabila a další přívrženci Lumumby uchýlili do východokonžských džunglí. Tam podněcovali rebelie proti ústřední vládě (například Kabila pomáhal v roce 1964 organizovat vzpouru ve východokonžském regionu Ruzizi).


V roce 1965 se v Demokratické republice Kongo angažoval při vývozu revoluce i "Che" Guevara s asi stovkou svých přívrženců. Podle Guevary tehdy ještě nenadešel Kabilův čas, a mimoto si Guevara stěžoval, že Kabilu víc zajímá alkohol a ženy, než plnění rozkazů při zásobování nebo krytí Guevarových jednotek. Nedostatek spolupráce mezi Kabilou a Guevarou také vedl k tomu, že pokus o revoluci byl vládou potlačen už za necelý rok.


V roce 1967 Kabila zakládá marxistickou stranu Parti de la Révolution Populaire (PRP). S pomocí Číny a zbylých kubánských rádobyrevolucionářů vytvořila PRP v oblasti západně od jezera Tanganika, konkrétně v provincii Sud-Kivu a částečně v severní Katanze, secesionistický marxistický stát, jenž vydržel až do roku 1988. Po pádu tohoto státu v roce 1988 pod tlakem Mobutuových vojsk Kabila zmizel a byl všeobecně pokládán za mrtvého.


Do "velké politiky" se Kabila vrátil v říjnu 1996, kdy vedl etnické Tutsie proti Hutuům, jejichž extremistické síly podporoval Mobutu. Tutsiové Kabilu ochotně podporovali zvláště poté, co Mobutuův režim vypověděl všechny Tutsie ze země pod výhrůžkou trestu smrti.


Protimobutuovské síly a Tutsiové se sjednotili do politického uskupení Alliance des Forces Démocratiques de Libération du Zaïre (AFDL). Toto uskupení získalo podporu ugandského prezidenta Yoweri Museveniho i rwandského prezidenta Paula Kagameho a zahájili ofenzivu proti Mobutuovým vojskům. Vzhledem k tomu, že Mobutuovi nebyla poskytnuta žádná západní vojenská pomoc, části jeho vojsk přeběhly na stranu AFDL. Poté co v květnu ztroskotaly mírové rozhovory, uprchl Mobutu ze země a AFDL zakrátko obsadila celou zemi a 20.5.1997 vstoupil Laurent-Desiré Kabila triumfálně do Kinshasy.


Kabila se už 17.5.1997 prohlásil hlavou státu, vytvořil vládu národní spásy a přejmenoval zemi znovu na Demokratickou republiku Kongo.


Jakkoli byl Kabila přesvědčeným marxistou, politika jím zaváděná byla směsicí kolektivismu a kapitalismu. Některými západními politiky byl Kabila opěvován jako "nový výhonek stromu afrických vůdců", nicméně na domácí frontě byl kritizován za autoritářství, korupci, porušování lidských práv a v neposlední řadě za budování kultu osobnosti (s posledním jmenovaným bodem mu pomáhal bývalý ministr propagandy Mobutuovy vlády Dominique Sakombi Inongo.


Kromě domácích pokojných kritiků se musel Kabila vypořádat i s revoltou na severu a východě země, kde se proti jeho vládě postavilo politické hnutí Rassemblement Congolais pour la Démocratie (RCD) pod vedením Ernesta Wamba dia Wamba a s podporou bývalých Kabilových spojenců- Rwandy a Ugandy. Kabilovi se naproti tomu podařilo získat podporu Angoly, Zimbabwe a Namibie. S jejich pomocí se mu podařilo udržet své pozice na jihu a západě země a v roce 1999 se většina zahraničních vojáků ze země stáhla.


Revolta však dále pokračovala a výsledkem byla rostoucí nespokojenost armády. Část jejího velení se 16.1.2001 pokusila o puč, jehož součástí byl zastřelení Kabily. To provedl jeden z členů štábu armády, Rashidi Kasereka, jenž byl ale ihned po vraždě také zabit a puč byl rozdrcen. Kabila byl převezen k lékařskému ošetření do Zimbabwe, odkud 18.1. přišla zpráva o jeho smrti.


Jeho nástupcem se stal jeho syn Joseph Kabila, jenž nechal puč vyšetřit. Na základě vyšetřování bylo 135 lidí obviněno ze spiknutí a souzeno vojenským tribunálem. Z nich bylo 26, včetně usvědčeného vůdce spiknutí, Kabilova bratrance plk. Eddieho Kapenga, odsouzeno k smrti zastřelením, dalších 64 bylo odsouzeno k trestům od 6 měsíců po doživotí a zbylých 45 osvobozeno.


*podle jiných pramenů narozen v přístavním městě Moba v jižní části Katangy u jezera Tanganika
**podle jiných pramenů 18.1.2001, v nemocnici v Zimbabwe, patrně Harare