This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
V roce 1936 se Poláci rozhodli vyzbrojit 12 moždíři, které by mohly útočit na nové pevnostní stavby německé armády. Vybrána byla konstrukce Rakušana Edmunda Rögla. V roce 1937 se rozhodlo o spolupráci se švédskou firmou Bofors, která měla vyrábět konstrukčně náročnější součásti děla (např. hlaveň a uložení děla), zbytek by dodávaly polské firmy. Ale po anexi Rakouska Rögl za nevyjasněných okolností umírá, čímž se velmi zpožďují práce na moždíři.
První zkoušky moždíře byly prováděny na zkušebním polygonu Boforse s těmito výsledky. Moždíř má rozptyl 43 m dálkových a 14 m do šířka. Dostřel moždíře byl 14 000 m. Na jaře 1939 byl moždíř převezen do Varšavy a odtud na polygon do Modlina za účelem porovnání s moždířem r. 220 mm. Ukázalo se že moždíř probíjí strop o tl. 1,7 m. Další zkoušky týkající se mototrakce ukázaly že dělostřelecký tahač C7P je málo výkonný. Pro přepravu 1 moždíře, obsluhy a munice bylo potřeba 10 tahačů C7P.
K předání celkové zprávy o moždíři mělo dojít 1.9.1939.
TTD:
Ráže: 310 mm
Hmotnost v bojové pozici: 30,10 tun
Hmotnost granátu: 417 kg (trhavina 32 kg)
Délka hlavně: 4 740 mm
Úsťová rychlost: 450 m/s
Dostřel: 14 000 m
Obsluha: 19 osob
Čas sestavení a rozložení: 2,5 hodiny
