Judaismus

Úvodní upozornění : cílem tohoto tématu je popsat toto náboženství a jeho vývoj, čistě faktograficky. Žádné znevažující diskuse, výpady nebo urážky v těchto tématech nebudou tolerovány ! Naopak rádi uvítáme jakoukoliv faktograficky zaměřenou pomoc, kterou nám budete schopni poskytnout a dotazy směřované k rozšíření či upřesnění obsahu tohoto tématu.

Judaism (Jewish or Hebrew religion) is the oldest monotheistic religion (professing only one god), dating back to the 19th century BC.


The basic text of Judaism is the so-called Jewish Bible, which consists of 24 books, divided into three sets: the Torah, the book I Don't Know and the Book Ketuvim.
- The Torah contains the law of divine revelation. According to legend, the Torah was given to Moses by God in 1230 BC.
- Books I Don't Know are books of prophets
- Books ketuvim contain historical and poetic texts
This collection of 24 books was collected in the 1st century AD (ie before the Great Diaspora) and corresponds almost literally to the Christian Old Testament.


Jewish holidays:
Shabbat - the seventh day of the week, dedicated to rest and faith. The seventh day of the week is Saturday in the Jewish calendar, but Shabbat is defined as the period between sunset on Friday and sunset on Saturday.


Passover - Jewish Easter, commemorating the departure of the Jews from Egypt.


Shavuot - celebration of spring and the gift of the Law.


Sukkot - a celebration of the harvest and a commemoration of a 40-year flight from Egypt, spent under tents (sukot means tent festival).


Purim - a celebration of the day when the Jews of Persia were saved by Queen Esther from murder.


Hanukkah - holiday lights


Teša be'av - a day of grief for the demolition of the Temple in Jerusalem.


Rosh Hashanah - Jewish New Year


Yom Kippur - Day of Atonement, a ten-day period of meditation, fasting and prayer. The most important Jewish holiday.

Již ve středověku se vytvářely dva typy židovsko-náboženského života, které působí dodnes: Sefardické židovství ve Španělsku a Aškenázové ve Francii a Německu. Dnešní židovství je však více určováno rozdíly, které vznikly skrze židovský vztah k osvícenství v 18. a 19. stol. a to :


Židy ortodoxní - zachovávají ze Zákona vše - i nesnadné - vidí svůj lid jako zvláštního svědka před světem. Boží přikázání a pokyny a výroky rabínů (Talmud) jsou přísně dodržovány (slavení šabatu, zákaz vepřového masa, oddělené požívání masných a mléčných výrobků - košer strava).
Židy konzervativní - zachovávají vše, co není nesnadné.V otázkách zjevení smýšlí podobně kriticky jako reformovaní, na rozdíl od nich však více zdůrazňují hebrejský jazyk a kulturu jako jednotící pouto.
Židy reformované - zachovávají to co je vhodné - věří na pokrok v božím zjevení a počítá se změnami během historického vývoje. Rabínem se může stát i žena. Modlitby probíhají v národním jazyce. Předpisy o stravě nejsou závazné.např. i žena se může stát rabínkou
Židy liberární - jde již především pouze o nadnárodní etický monoteismus


Židy mesiášské - zvláštní skupina židů považující Ježíše za Mesiáše (Božího posla - ne za vtěleného boha)
-------------------------------------------------------
ze zápisků z hodin na CMTF UP obor SOHUP

Tady je k dispozici můj referát na téma Judaismus, který jsem dělal v minulém roce - tj. 2004.



JUDAISMUS © Pisis 2004


Judaismus je prvaděpodobně nejstarší monoteistické (tzn. vznávající víru v jediného Boha) náboženství. Je to však jev velmi specifický a komplexní, na nějž nelze nahlížet pouze z náboženského hlediska. Stejně jako většina náboženstžví ovlivňuje do určité míry své vyznavače (tedy kromě křesťanství v tzv. euro-americké civilizaci, kde se jedná do určité míry pouze o povrchní záležitost), tak i židovství ovlivňuje velmi silně Židy, a to nejen nábožensky, ale také etnicky, politicky a sociálně. Pro ortodoxní židy je nejdůležitější Tóra, ale pro "méně věřící" je to spíše sounáležitost s komunitou a kontinuitou (tradice), která hrála v historii Židů vždy obrovskou roli.
Základem židovského náboženství je Tóra, neboli česky Pět knih Mojžíšových. Naprosto primárně vychází z desatra přikázání, které měl Hospodin dát Mojžíšovi na hoře Sinaj.
Počátky judaismu nejsou pro historické bádaní dosažitelné, takže musíme vycházet z biblických pramenů. Začaátek by se tedy dal hledat ve starověku (přibližně 1750 př. n. l.), podle tradice v chaldejském městě Ur (Babylon - dnešní hranice Iránu a Iráku), kde žil syn obchodníka s bůžky Abrahám (vlastně Abram; někdy také Avram či Avraham, záleží na transkripci). Toho poprvé oslovil hlas, jenž měl být hlasem Božím. Řekl mu: "Vyjdi ze země své a z příbuznosti své, i domu otce svého, kterouž ukáži tobě. I učiním tě v národ veliký." Vlastně mu tedy nabídl smlouvu; pokud bude uznávat jeho jako jediného Boha, dostane za to svoji vlastní zemi a stane se praotcem v budoucnu velmi významného národa. Abrahám tedy vyšel i se svou ženou Sarai a svým snyovcem Lotem až do země Kennánu. Pravděpodobně tedy šlo o odchod nucený, jenž si vyžádala právě konverze od polyteistického modloslužebnictví k myšlence jediného Boha nebo také prostě migrace za lepším. "Manželkou Sarai a synem bratra svého Lotem" se tak tedy patrně myslí jeho názoroví stoupenci. V Zemi zaslíbené se tedy usadili stoupenci revolučního náboženského směru, který se odtud šířil.
Podle bible pak ještě Bůh Abrama zkouší téměř po celý život (např. hlad, odchod do Egypta, sympatie faraóna k jeho manželce, početí Izmaila, atd.). V 99 letech pak Bůh s Abramem uzavíra smlouvu formu obřízky, obřezává svého syna Izmaila (obřízka hraje v judaismu tedy zásadní roli - symbolickou i praktickou) a nadto mu Bůh slibuje ještě dalšího potomka. A tak se stal Abram Abrahámem, Sarai Sárou. Po roce se narodil Sáře syn Izák. Došlo ke konfliktu mezi Sárou a Hagar, která byla rodičkou Izmaila a následnému odchodu. Od Hagar a Izmaila odvozují svůj původ Arabové.
Definitivní zkouška víry měla Abraháma čekat ve formě obětování svého jediného syna Izáka na hoře Morija. Když Bůh viděl, že je mu Abrahám fanaticky oddán a byl by schopen i tohoto činu a zastavil včas jeho ruku s nožem. Toto je další z klíčových momentů v judaismu, ať už je to pravda či nikoli. Fakticky tak ale byla potvrzena smlouva a zde bychom tedy mohli hledat prvopočátky židovského náboženství.
Příběhy bible pak pokračují synem Izákem a jeho synem Jákobem-Izraelem (odtud název), jenž měl dvanáct synů (odtud dvanáct izraelských kmenů). Existence těchto lidí nelze nijak vědecky doložit, jelikož o nich nbemáme žídné písemné zmínky. Potomci hlásící se k těmto patriachům si říkali chabibru - odtud tedy pochází pozdější transkripce slova - Hebrejec.
První písemná zmínk o židech existuje z páteho roku vlády faraóna Merneptaha (asi roku 1207 př. n. l.) na stélové destičce. Někteří současní historikové starého Izraele ale datují dobu patriarchů do doby tzv. emorejského přesunu, do devatenáctého století před naším letopočtem. O tomto výkladou seš dnes vedoui velké spory, mladší doba bronzová (cca 13. století) nebo doba železná (12.-13. století), pokud jde o skupiny hlásící se Abrahámovi a Izákovi, se těší větší podpoře.
Tyto kmeny tedy měly osídlit zemi Kennán a vládnout jí. Nestalo se tak okamžitě, jelikož byli nuceni se před hladomorem stáhnout do tehdejšího nejmocnějšího impéra - toiž Egypta. Zde museli pracovat pro faraóna a postupem času se stali jeho otroky. Jeden z Hebrejců, Mojžíš, je podle tradice opět kontaktován Bohem a má vyvést svůj lid z Egypta zpět do Země zaslíbené. To se mu nakonec, s boží pomocí (Deset ran egyptských) povede. To se nazývá exodus. U hory Sinaj uzavřel Hospodin s Mojžíšem smlouvu (brit - hebrejsky smlouva) v podobě destara přikázání. To zní takto:


1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
2) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
4) Cti svého Otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ.
6) Nepokradeš.
7) Nesesmilníš.
8) Nepromluvíš křivého svědectví.
9) Nepožádáš manželky bližního svého.
10) Nepožádáš statku bližního svého.


ářčáářTak vznikl monoteismus, tedy víra v jediného Boha. Víra Izraelitů, jak se nazývali podle Abrahamova vnuka Jákoba, jenž přijal na boží pokyn jméno Izrael nebo Jisroel (Bůh bojuje), však nebyla dostatečně pevná. Proto museli po 40 let putovat pouští, než došli do Země zaslíbené. Mojžíš se ale do země zaslíbené nedostal. Bůh ho potzrestal za jeho vpupnost, když Hebrejci neměli vodu a žádali po něm zázrak, uhodil holí do skály a z ní začala téci voda. Tam se měl dostat až Jozue. Ten pravděpodobně také ve skutečnosti uvedl v plastnost ono desatero (dekalog).
Obyvatelům Kannánu (Kennanejci) se ale pochopitelně příchod dvanácti cizích kmenů nelíbil, a tak došlo k válce. Tu Izraelité vyhráli a postupně "cizí" kmeny vyhnali. Bylo ale zapotřebí nějaké pevnější oragnizace, a to nejen kvůli občasným vojenským konfliktům (zejména kvůli nájezdům tzv. mořských národů - Pelištějců (Filištíni) - dnešní Palestinci). Proto došlo k zavedení království a za svého prvního krále si Izraelité zvolili Saula (Šaula). K tomu došlo někdy okolo roku 1030 př. n. l.
Po něm vládli ještě král David (David a Goliáš) a Salomon (Šalamoun). Toto období trvalo asi 100 let a bylo velmi vojensko-politicky úspěšně, zejména z hlediska územního zisku. Za vlády Salomona byl postaven první chrám, nejdůležitěkší náboženské centrum, kde byla uložena aron-ha kodeš, totiž schránka úmluvy s desaterem. Po smrti krále Salomona nastoupil jeho syn Rachebám, který však nebyl úspěšný politik (hlavním důvodem byly vzpoury proti vysokým daním, robotě, atd.) a tak došlo k rozdělení království na dvě části: Severní Izrael a Judeu (Judsko) na jihu (s hlavním městem Jeruzalémem). To bylo v roce 935 př. n. l. Rozdrobené území nemohlo dlouho nemohlo vzdorovat sousední expandující Babylónské říší, a 9. avu (měsíc židovského kalendáře, jenž je solárně-lunární) roku 586 př. n. l. byl pod vedením krále Nabůchodnosora II. (Nabukadnezar) dobyt Jeruzalém Babyloňany a zničen Chrám. Židé byly odvedeni do otroctví do Babylónie, které ale naštětstí netrvalo dlouho - již roku 539 byla Babylónie dobyta Peršany a Židé se mohli vrátit. Znovu postavili Chrám (tzv. 2. Chrám) a znovu ho vysvětili.
Ve 3. století př. n. l. dobyl Alexandr Veliký také tento region. Tím pádem se střetala dvě různá pojetí náboženství - helenistický polyteismus a židovství. Řekové nebyli velmi tolerantní vůči zdejším praktikám a do Chrámu instalovali sochy svých bohů a nutili Židy, aby se jim klaněli. Situace vyustíla v ozbrojený střet a posléze slavné povstání Judy Makabejského, v podstatě šlo o partyzánskou válku. Makabejští Řeky porazili a vzniukl samoistatný židovský stát, kde vládli potomci Makabejských. V roce 63 př. n. l. byl ale dobyt expandujícími Římany. Měl sice formální autonomi - vládli zde židovští králové (např. Herodes) - ale fakticky byl kontrolován pouze Římany. Navíc roku 70 př. n. l. došlo ke zničení i druhého Chrámu. Židé se rozprchli do celého světa - tomuto jevu se říká latinským slovem diaspora.
Co se samostatného judaismu týče, je založen především na tzv. micvot - je to 613 zákazů a příkazů, která je nutno dodržovat. Jde například o povinnost pomáhat chudým, slabým a nemocným, dodržovat určité hygienické či sociální návyky (např. nejíst vepřové maso).
Judaismus na rozdíl od křesťanství neuznává prvotní hřích. Člověk se rodí se schopností konat dobro, ale i páchat zlo. A sám je zodpovědný za své činy. Může a musí si tedy vybrat. V souladu s tímto názorem je víra v to, že bůh považuje za "cennějšího" člověka, který musel s pokušením bojovat a překonal ho, než člověka, který je dokonale bezúhonný. Zcela specifický je přístup k bohu. Bůh je nezobrazitelný, nepopsatelný, jeho jméno nevyslovitelné. Nahrazuje se tetragrammatonem JHVH , jenž se čte jako Jahve či Jehova (to se ale nesmí říkat - "brát nadarmo"). Ještě častěji se však používají náhražky jako Adonaj (Pane můj) nebo Hašem (Jméno).
Kašrut (čistota) - je právě soubor hygienických pravidel, které se týkají jídla. Z Češtiny známe zdomácnělé rčení že "je něco košer". To znamená dolsova, že to je "čisté". Notoricky známý stravovací návyk je zákáz konzumace vepřového masa. Málokdo ale ví, že jsou zakázány i jiné druhy masa - např. králík, rbyb bez šupin, atd. Dalším pravidlem je zákaz míchaní mléčné a masité stravy ("...nepovařís beránka v mléce matky jeho.") a zákaz jakékoli konzumace krve (Středověkké pověry obviňující židy z nakládání z krví křesťanských pannen jsou samozřejem čirý nesmysl). Zvíře musí být zabito hummáním způsobem, tak, aby netrpělo. Trápení zvířat je samozřejmě zakázáno, např. lov.
Tóra - toto slovo bývá překládáno jako "zákon", původní smysl byl však trochu jiný. Tóra znamená "učení", "návod". Skládá se především z pěti prvních knih bible - pěti Knih Mojžíšových (Pentateuch): tj. Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium. Některé proudy judaismu tam jiné části nezařazují. U jiných bývají dále přiřazovány Knihy proroků ( Neviim ): Jozue, Soudců, Samuelova, Královské, Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel, a "Dvanáct menších proroků" - Ozeáš, Jéel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš a Malachiáš. K tomu se ještě přidáví Spisy ( Ktuvim ): Žalmy, Jób, Přísloví, Pět svitků (Píseň písní, Rút, Pláč, Kazatel a Ester), Daniel, Ezdráš-Nehemjáš, Letopisy. Nakládání s tórou se řídí přesnými pravidly. Písař ( sofer ) ji píše ručně na pergamen z kůže košer zvířete. Svitek je po dopsání zahalen pokrývkou, deskami. Každý sabat se předčítá jedna část tak, aby do roka byla tóra přečtena celá - při čtení se textu nesmí nikdo dotýkat rukou. Text sleduje ukazovátkem zvaným jad (dlouhá hůlka zakončená ručičkou). Jad bývá často ze stříbra nebo ze slonoviny, může však být i ze dřeva. Pokud se text poškodí, dokonce i když se smaže jen jediné písmeno, stává se svitek nevhodným. Písař musí text opravit. Jakmile je svitek už natolik poškozen, že jej nelze dále používat, pohřbí se na židovském hřbitově.
Právě řád hraje v životě obrovskou roli. Jako první náboženství zachycuje čas (týden) a rozděluje ho do různých dní. To na památku toho, jak Bůh tvořil zemi - šest dní pracoval, sedmý den odpočíval. Proto se slaví tzv. šábes (šabat, sabat) - začíná východem tří hvězd v pátek večer, končí tímtéž v sobotu (původ slova sobota je právě odsud). Šábes je určen k odpočinku, studiu, modlitbám. Na začátku i na konci se zapalují svíčky, které symbolizují předěl mezi jedním a druhým týdnem. V sobotu ráno se v synagoze koná předčítání dané části tóry (během roku se takto přečte celá) a příslušné pasáže z Knih proroků. Náboženský rok a jeho svátky pak vycházejí ze starověkého židovského kalendáře.
Židovský kalendář pochází ze středověku, je lunárně-solární a počítá se od stvoření světa (letos je rok 5765). Respektuje lunární fáze i oblet planety Země kolem její hvězdy. Kalendářní měsíc tak začíná vždy po Novu (když se objeví první srpek „nové" Luny), svátky ale zůstávají ve svých ročních obdobích. Toho se dociluje vsunutím přestupného, třináctého, měsíce jednou za tři roky. (Přesněji sedmkrát za devatenáct let.) Tak se vyrovná ztráta kratších „lunárních let" a zabrání se dlouhodobým odchylkám mezi oběma systémy.
Mezi nejdůležitější židovské svátky patří Roš Hašana (doslova "hlava roku" - tedy Nový rok), který se slaví v sedmém měsíci, tvaném tišri (vychází většinou na září-říjen). Zajímavostí je, že se slaví dvakrát (ostatně jako témeř všechny svátky v diaspoře), a to z důvodu nejistoty, na kdy připadne v Izraeli. Desátý den poté následuje vůbec nejdůležitější svátek - Jom kipur (Den smíření). Od Roš hašana do jom kipuru by se měl člověk chovat co nejlépe. Na 10. tišri připadá jom kipur, den pokání. V tento den měl Bůh odpustit hřích zlatého telete, Abrahám se měl obřezat a uzavřít smlouvu s Bohem. Pro tento svátek existuje ářčáářpět sofistikovaných zákazů. (Podle toho, že se pětkrát nořil velekněz v Jeruzalémě do očistné lázně, pět částí má jomkipurová modlitba, pět je knih Mojžíšových a pět lidských smyslů neustále svádí k hříchu. Oproti nim máme na jom kipur pět zákazů, pětinásobně trápíme svá těla - nejí se a npije (půst), nekoupe se, nepoužívá se kometika a krémy, zdržuje se sexu a na znamení pokory se nenosí nic koženeého (to představovalo dříve luxus). Tradičně se troubí na beranní roh (tzv. šofar), jehož pronikavý a nepřijemný zvuk má člověka nutit k zamyšlení se sám nad sebou. Po ukončení modliteb následuje společné jídlo a pak očista, aby člověk vstoupil do nového roku čistý.
Dalším velmi známým svátkem je Chanuka (také známý jako svátek světel). ářčáářTento svátek nemá biblický původ, řadí se do kategorie svátků historických. Připomíná vítězství Židů (Juda Makabi) nad řeckými vládci a opětovné zasvěcení jeruzalémského chrámu v roce 164 př. n. l. Došlo tehdy k zázraku. Jedna dávka oleje určená pro jediný den svícení v chrámu dávala oheň celých osm dní. Zvláště v zemích,. kde byla silná asimilace (takže např. v Česku) tento svátek nahrazuje židovským dětem Vánoce, jelikož se slaví téměř souběžně.
ářčáářPurim - oslava záchrany před vyvražděním Židů ze strany Peršanů. Je to svátek veselý, plný radosti a především dárků, rozdávaných i chudým (jedna z micvot - tzv. cedakak neboli spravdlnost). Zajímavostí je, že existuje příkaz (opět micvot) opít se tak, aby člověk nerozeznal dobro od zla. Je to tedy svátek velmi populární.
Velkým svátkem je jarní Pesach (v křesťanské terminologi označovaán jako ztv. pascha - zkratka). Slaví se při úplňku prvního měsíce. Původně to byl poutní svátek na počest prvních zemědělských plodů. Později se spojil s oslavou odchodu z Egypta. Má zcela specifický řád (tzv. seder) - odtud název sederová večeře. Ta splňuje symboliku východu z Egypta, pod vedením Mojžíše. Pijí se např. čtyři poháry vína, malíkem se klepe deset kapek vína na talíř (symbolika deseti ran egyptských), namáčí se zelenina ve slané vodě ("slzy našich předků v egyptském otroctví"), jedí se macesy (což jsou nekvašené chleby), jaké napekly izraelské ženy před odchodem, protože neměly čas nechat těsto vykvasit.
Co se týče organizace židovského života, Židé se sdružují do tzv. židovských obcí. Před druhou světovou válkou byla židovská obec téměř v každé vesnici na našem území), bohužel dnes by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Židovský "kostel" se nazývá synagoga, která však dříve sloužila i jako škola. Odtud také jidiš název "schull" či "templ" (chrám). Tam také učili rabíni (jak náboženství, tak i normální výuku), kteří však, na rozdíl od křesťanských kněžích jsou pouze zaměstnanci obce (nemají tento titul doživotně). V synagoze je vždy směrem k Jeruzalému umístěna schránka na Tóry (Aron Hakodeš). Do synagogy smí muž vstoupit jen s pokrývkou hlavy, která se nazývá kipa (jarmulka). Ta symbolizuje spojení mezi židem a Bohem. Správně by se měla nosit pořád (jak je tomu například u muslimů). Ultraortodoxní židé mají ještě další znaky, jako např. tzv. kaftan (černý plášť a klobouk), dlouhé vousy a pejzy. Za zmínku stojí také tzv. cicit, šnůrky bílých nitek po obou stranách pasu - symbolizují rozdrobení židovského národa.
Co se týče dnešních směrů judaismu, existují tři základní větve. Ortodoxní (která se dále dělí na podskupiny, jako jsou ultraortodoxní (tzv. charedim), tradiční židé atd.). Dále pak existuje ještě směr konzervativní (důležité jsou tradice, avšak ne doslovné lpění na micvot) a v Čechách má pak největší tradici judaismus liberální, který už povoluje určité výjimky atp.
Na celém světě se k judaismu hlási okolo 14 miliónů lidí, z toho nejvíce v USA (cca 6 milińů lidí), Izraeli (asi 4,8 miliónů) a Evropě (přibližně 2,8 miliónu - to je bohužel tragický důsledek holokaustu za druhé světové války, kdy bylo vyražděno na šest miliónů evropských Židů...).
_______________________________________________________________


Prameny:


- Bible Svatá


- Basic Judaism by Milton Steinberg, A Harvest/HBJ Book, Harcourt Brace Jovanovich, Publishers, San Diego1947


- Vědět víc - Dějiny hebrejského národa, André Lemaire, ERM 1994


- Vědět víc - Dějiny judaismu, André Chouraqui, Victoria Publishing, Praha 1995


- Dějiny Židovského národa, Paul Johnson, nakl. Alexandra Tomského ROZMLUVY, Řevnice, 1996


- stoplusjedna.newtonit.cz


- http://www.katechismus.cz/desatero.php

Moje stránky o pražských synagogách: PragSyn - http://www.sweb.cz/prazske.synagogy/


Pisis

Good day,

take me Your website and I would like them a little bit, if you want a little help. just because one of my relatives was significantly like a soldier engaged in the construction of the defensive strength of the line at the end of the first republic.

Please main admin to me, if it deems it appropriate, contacted to my e-mail. Because if in the header of the declared intention is to be complied with (Introductory note : the aim of this topic is to describe this religion and its development, purely factually.), so unfortunately, even with the notes obtained at the theological faculty's judaism sent very inaccurately with up to zarážejícími basic mistakes.

This concerns not only the assessment of the main directions of judaism (if it were that simple!). Errors and misunderstanding is so much that this here writing is impossible.

Just at random: the Hebrew bible (Tanakh), recognized by all directions of rabbinic judaism (messianic standing in this matter outside of the real judaism and karaim / karaité they go a different way than rabbinical judaism): So the Hebrew bible except that it does not contain some books (onapř. both Makabejské) differ also by a sequence of individual texts and also the numbering of the psalms (it already today, but christians most often compared). not at all to say that the so-called Old testament is almost literal with Tanachem. The christian tradition (in their multiplicity) first used the originally jewish alexandrian (egyptian) translation into what was then a hellenistic Greek jewish nemšiny. Then the christians translated this so-called Septuagint into Latin. And other languages.

From the christian environment of the Czech and the English writing is about yet nepřekonáno 1. the release of the so-called Bible of kralice, from the years 1579-1593. That's when the Czech brothers still were conspiring with the jewish wise or probably rather use the services of Jews who have converted to the protestant faith. These translators have tried to draw from Hebrew and aramaic texts of the Tanakh and of the binding for judaism interpretations of the Torah (or Teachings, 5 books of Moses or, more precisely, the Five fifths of the Torah) - the Talmud and other related writings.

In contrast, a later edition of the Kralických already carries a more pronounced deformation of the text compared to the jewish original of the - as indeed in every christian bible - because the translators are trying to be a harbinger of the coming of Jesus in the texts of the Tanakh, especially in the Prophets (neviim), but the christian translators placed links to the so-called New testament and in most of the already problematically translated texts 5. the books of Moses.

Etc., that's just a sample.

Kosher catering and kashrut as a whole is also quite inaccurately described.

Jewish holidays should deserve at least a sentence more, in this brief and incomplete course listing.

Someone's suspended above the music in the synagogue during the service:
We should go back to r. 70. o. l., when the Romans destroyed not only our fragile autonomy to its Empire, but also destroyed the Temple in Jerusalem after a very fierce fighting. The jews already at that time, of course, lived in a large quantity outside of Judea (the northern kingdom of Yisrael for centuries did not exist): in Babylónii that but I 6. century held the Persians (roughly the territory of present-day Iran), in Egypt, mainly in Alexandria. There was a leading educational centre, called the academy, from here mainly came various responsa (answers to halachické i.e. legal issues, Halacha -. walking, path). Until the early middle ages. Then the importance of the universities gradually fell and the center has shifted to Europe. Therefore, it is also much more significant so-called Babylonian talmud compared to (also range considerably smaller) Jerusalem talmud).

It must be remembered that, certainly in the days of the jerusalem Temple in it Levité (levitim) to sing in chorus as a soloist and played various instruments in church services (even on the sabbath). Were among the instruments most likely even an ancient Greek organ (in today's huge instruments should, of course, very far away, it was rather several differently tuned pipes connected one gaiter and it was a portable tool, such a primitive organ portativ). Used were as woodwind, stringed and percussion instruments.

After the destruction of the so-called Second or Herod's Temple and the impossibility of holding the temple of victims, disappeared and priestly cult (kohanim from the family of the Cohen - priests, levité - from the family of Levi to those of the first help, not only the music, of course). The germs of synagogues and rabbinical thought - well, actually a layman's view of the jewish world not only according to the regulation of the kohanim, or priests - had existed since the 6th. century bc.about.l., from the so-called 1. or of babylon exile.

So when he was by the Romans in the sedmedesátém recharged with Jerušalájim
(Jerusalem) and destroyed the Temple and Jews of the town expulsion, that the day of worship and commemoration of the victims of the Lord (in the form of prayers)naturally moved into the synagogues.

However not everything. Influence of the kohanim was lost, Levitů was not so much to time to encompass all of the places where Jews pray. So it was a total no-brainer that the music in the common prayers not just singing, because

firstly, no one couldn't or didn't dare or wasn't allowed to play the temple music outside the Temple, pull into the synagogue secular music, people were afraid. At least once a year (should be more, but you know) people have performed the pilgrimage to Jerusalem and a bit of music and pištby and special singing heard in the Temple, when there were going to sacrifice.

Secondly: Our wise men have decided that for the destruction of their autonomy and of the Temple we can ourselves, so all the more we should mourn for the Temple and remember the presence of God (šechina) in it - it was assumed that in the Temple of the Lord the presence of the highest, most concentrated an this world.

Yeah, the antiquity!

We therefore do modloslužbu, stay out of a prayer with the music dýchánkem, could only sing. But this didn't last long, moreover, it is quite likely that in some centers in the diaspora music was in the church operated before zniřením 2. Temple. It is clearly documented that in renaissance Italy, commonly served by jewish composers (the most famous of them Salamone Rossi), who wrote both the music secular for the local christian nobility, so the music for their who faith fellow in the synagogues.

There is evidence that even in the Old new synagogue in Prague was until the last decade 18. century played in church services on the organ of positives, such a small xylophone with hand-bellows, which he even wore at Simchat Torah (the feast of joy of the Torah) around the synagogue in procession, together with the scrolls of the Torah. There is even a historical figure. Then he came to Prague for the post of chief rabbi, a very conservative rabbi Jechezkiel (Ezekiel) Landau, called Noda Bihuda. And he gave all pruney from the synagogue fire.

United reform judaism has origins in the time of the so-called enlightenment, in the end of the 18th. century After our called Haskala.

It came to us later, when in the first decades of the 19th. cent. (logically, the Austrian empire to the Jews just friendly not - Joseph variety of the so-called patents were pragamtické - Jews poněmčit, assimilate and engage them in the economy. but who wanted to carry on the tradition to other generations so that even ulehčené shouldn't have, the full compensation or emancioace Czech by extension the austrian and Hungarian Jewry occurred in the 60's. years of the 19th. cent., which was compared to the majority of the then Europe outside the austrian empire up to more than half a century later.

The first synagogue with a reform to the ritem was with us so-called Old school, today's Spanish synagogue. Clearly - even with the organ. Played on them and wrote synagogue music wrote to the author of the song, which later became the czechoslovak national anthem - František Škroup.

The reform arose logically because of the gradual, but pretty rapid and complete loss of the tradition of the head of the assimilation of the Jews in the territories, where their conditions improved significantly. Where they can at once move more freely, when they were already in safer to the majority society, which is started to accepted as (almost) the owl equal.

And suddenly it started to indicate that when one does not have to be still locked up behind the walls of the ghetto, when they are out there just Easter, so I had to choose (let's have no illusions, even we Jews, we're just people) to go to pray three hours in the morning on the sabbath to the musty old synagogue and breathe even more sour site of a crumbling siduru, prayer books, which mostly I don't understand. Well and because the shops you can do even outside the ghetto, so you set off. And some have stopped returning.

Reformists were trying to bring people back not only into the houses of prayer, but mainly to the healthy trunk of our tradition. And so they began to invent how to do it best. And we started to translate our lyrics into a currently understandable because obcovacího language - mostly German, until almost a century later again, as they once did in the middle ages and the renaissance, to English. Including prayers.

During the 19. century, the direction of reform clearly outweighed - and returned hundreds of thousands of Jews around the world back to tradition.

Also in the Czech lands up to the shoah, the holocaust, completely overpower the jewish religious community, whose rite, but, of course, and the whole community life, was reform. German Jews were liberal, and were then the most progressive (the USA is a chapter for itself, about that another time, if interested).

In Hungary and Slovakia, the prevailing also, the direction of reform, the so-called neologický.

The vast majority of the prague jewish religious communities even for 1. the republic was reform. (Yes, you read that right, after 2. world war of tragic reasons, the remaining survivors of the associated one of the jewish community.) The jewish community in Prague, bringing together into one union, republikově also.

The largest was the Royal Vinohrady. The synagogue, more than it is today in Pilsen, had in Sázavské the street, what is today unsightly building of the state school.

only in some places in the country have been the enclaves of the so-called orthodox (e.g., Holešov). But often in the same city where she was orthodox jewish community, there were also reform communities (Prague, Brno, Ostrava...). Moreover, the orthodox movement was never uniform, and in the Czech lands in addition highly fragmented. In particular, the descendants of the chasidim from Galicia lived mostly in isolation and even by local orthodox, who belonged to their implacable opponents.

But she came 2. world war and everything was different.

And then communism with his "real" socialism.

And when, after 1989, we again breathe in, we found that left almost no stone unturned, let alone the human soul.

And into this morass came someone who was pretty unaware of good old Czech tradition, so are not ignored.

For someone so at the latest, in 1992 began to judaism in the Czech republic.

And in 1994 I for years last I heard to play in the šábesové the service on the organ. Then the upper kantor dr. Ladislav Moshe Blum, may his memory be eternal light, died.

That's just to show how complicated it is and that judaism is not just a Black&White costume from the 18th. century with fringe, a wide klouboukem, long beard and pejzami, or in women with a bucket on his head, blatantly poznatelnou wig and at any cost with the longest skirt.

Why not, but why just that? ....


So it's just to show how hard it is to write about judaism.



All good!


Michal Foršt
kantor (jewish spiritual).

Judaism is the world's three main monotheistic religions ,the oldest and the oldest religion, but also the jewish way of life and faith.
Judaism has three books :the first is the" Hebrew Bible "( also known as the "Tanach" ), all Jews must be absolutely loyal to believe it, "Hebrew Bible" of the first five books called "Torah" ( also known as " Tora "," the Pentateuch " ), is one of the most important works. The second part is the" Talmud ", his "Torah" and the jewish bible in the " 613 commandments ", one after the other, to make a detailed explanation. The third part is the" Midrash. "In addition to "Torah" from the outside. Jewish books and more are some of the writings of interpretation and commentary style, due to the different geographical and codification, are often mutually inclusive and cross - comment phenomenon.
Festival jewish law requires a more Passover, Pentecost and tabernacles for the three festivals, in addition to the unleavened bread, Hanukkah, Purim, Reading Festival, New year, Yom Kippur, memorial day ,the Sabbath, etc.
Ultra - orthodox jewish believers to pray at the tomb of Joseph，the Ultra - orthodox jewish believers to pray at the tomb of Joseph.In addition to the Ten commandments of the Torah, as well as a variety of rings gauges, of social ethics into the daily diet, covering the entire life of the Jews.
Judaism is the ancient and famous religion, we need more time to understand and learn it. For example, its history or origin, or even traditional, it requires more interpretation.
baike.baidu.com
www.live4mmo.com.www
baike.soso.com.

Tím si nejsem tak zcela jist...


Pisis

ehm... no s tímhle já taky ne... pardon to se mi tam nějak vloudilo a pak sem to přehlíd...


...no ačkoliv...třeba takový šofar lze za hudební nástroj považovat, ale nejsem si zrovna jist, do jaké míry ho jací židé používají a proto to beru zpět a do vyjasnění to smáznu.

to s tim sofarem je celkem pravda, ale spis nez hudebni nastroj to je ritualni predmet. Drive se pouzival jako alarm, dnes my symbolicky vyznam (napr. na Ros Hasana a Jom Kipur se ma pri zvuku sofaru clovek zamyslet - zvuk to nein zrovna prijemny... )
Ma to vic vyznamu, ale to bychom se museli zeptat nejakeho rabina... Myslim, ze jeste akedat Jicchak (obetovani Izaka), zvireci obet ("narek porazeneho zvirete") a zvestovani prichodu mesiase.


Pisis