Gajda, Radola


     
Příjmení:
Surname:
Gajda Gajda
Jméno:
Given Name:
Radola Radola
Jméno v originále:
Original Name:
Radola Gajda
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:

Hodnost:
Rank:
divisní generál ve výslužběDivision General (Ret.)
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
Ing. Ing.
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
14.02.1892 Kotor /
14.02.1892 Kotor /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
15.04.1948 Praha /
15.04.1948 Prague /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
? ?
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
? ?
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
Zpracováno na základě grantu Ministerstva obrany ČR a Občanského sdružení valka.cz

Vojenský ústřední archiv, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#119264 Version : 0

     
Příjmení:
Surname:
Gajda Gajda
Jméno:
Given Name:
Radola Radola
Jméno v originále:
Original Name:
Radola Gajda
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.09.1902-DD.06.1906 Státní gymnasium, Kyjov
DD.09.1906-DD.07.1910 Státní reálné gymnasium, Kotor
DD.01.1921-DD.07.1922 Technický zemědělský institut, Paris
DD.09.1902-DD.06.1906 ?
DD.09.1906-DD.07.1910 ?
DD.01.1921-DD.07.1922 ?
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.11.1910-DD.02.1911 Škola jednoročních dobrovolníků, Mostar
DD.11.1920-DD.10.1922 Vysoká válečná škola, Paris
DD.11.1910-DD.02.1911 ?
DD.11.1920-DD.10.1922 ?
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
01.10.1911 kadet rakousko-uherské branné moci
01.08.1914 praporčík rakousko-uherské branné moci
28.11.1915 poručík černohorské armády
14.03.1916 kapitán 2. stupně srbské armády
30.01.1917 podkapitán ruské armády
15.07.1917 kapitán ruské armády
07.02.1917 kapitán legií
02.07.1918 plukovník legií
02.09.1918 generálmajor legií
31.12.1918 generálmajor ruské armády
01.02.1919 generálporučík ruské armády
06.09.1919 zbaven hodnosti generálporučíka ruské armády
12.02.1920 generál V. hodnostní třídy
29.12.1922 generál IV. hodnostní třídy
13.08.1926 výslužba
21.12.1926 zbaven hodnosti generála IV. hodnostní třídy
11.03.1939 divisní generál
01.10.1911 ?
01.08.1914 ?
28.11.1915 ?
14.03.1916 ?
30.01.1917 ?
15.07.1917 ?
07.02.1917 ?
02.07.1918 ?
02.09.1918 Major-General of Legions
31.12.1918 ?
01.02.1919 ?
06.09.1919 ?
12.02.1920 General of 5th Rank Class
29.12.1922 General of 4th Rank Class
13.08.1926 Retirement
21.12.1926 ?
11.03.1939 Division General
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.10.1910-DD.11.1910 jednoroční dobrovolník Horského dělostřeleckého pluku č. 5, Mostar
DD.11.1910-DD.02.1911 vojenské studium, Mostar
DD.02.1911-DD.09.1911 velitel dělostřelecké čety Horského dělostřeleckého pluku č. 5, Mostar
DD.08.1914-DD.09.1915 velitel pěší čety Domobraneckého náhradního praporu č. IV/28, balkánské válčiště
DD.09.1915-DD.09.1915 zajetí na balkánském válčišti
DD.09.1915-DD.11.1915 černohorský zajatecký tábor
DD.11.1915-DD.01.1916 velitel pěší roty dobrovolníků černohorské armády, balkánské válčiště
DD.01.1916-DD.04.1916 mimo službu, přesun
DD.04.1916-DD.06.1916 zdravotník 1. dobrovolnického pěšího pluku srbské armády, východoevropské válčiště
DD.06.1916-DD.01.1917 velitel zdravotnického oddílu Srbské dobrovolnické divise, východoevropské válčiště
DD.01.1917-DD.03.1917 velitel pěší čety 2. československého střeleckého pluku, východoevropské válčiště
DD.03.1917-DD.06.1917 velitel pěší roty 2. československého střeleckého pluku, východoevropské válčiště
DD.06.1917-DD.07.1917 velitel praporu 2. československého střeleckého pluku, východoevropské válčiště
DD.07.1917-DD.08.1917 zatímní velitel 2. československého střeleckého pluku, východoevropské válčiště
DD.08.1917-DD.03.1918 mimo službu
DD.03.1918-DD.05.1918 velitel 7. československého střeleckého pluku, přesun
DD.05.1918-DD.06.1918 velitel Nikolajevské skupiny, sibiřské válčiště
DD.06.1918-DD.09.1918 velitel Sibiřské skupiny, sibiřské válčiště
DD.09.1918-DD.12.1918 velitel 2. československé střelecké divise, sibiřské válčiště
DD.12.1918-DD.07.1919 velitel Sibiřské armády, sibiřské válčiště
DD.07.1919-DD.02.1920 mimo službu, sibiřské válčiště a přesun
DD.02.1920-DD.11.1920 repatriační dovolená
DD.11.1920-DD.10.1922 vojenské studium
DD.10.1922-DD.12.1924 velitel Divise 11, Košice
DD.12.1924-DD.03.1926 zástupce náčelníka Hlavního štábu branné moci, Praha
DD.03.1926-DD.08.1926 zastupující náčelník Hlavního štábu branné moci, Praha
DD.10.1910-DD.11.1910 ?
DD.11.1910-DD.02.1911 ?
DD.02.1911-DD.09.1911 ?
DD.08.1914-DD.09.1915 ?
DD.09.1915-DD.09.1915 ?
DD.09.1915-DD.11.1915 ?
DD.11.1915-DD.01.1916 ?
DD.01.1916-DD.04.1916 ?
DD.04.1916-DD.06.1916 ?
DD.06.1916-DD.01.1917 ?
DD.01.1917-DD.03.1917 ?
DD.03.1917-DD.06.1917 ?
DD.06.1917-DD.07.1917 ?
DD.07.1917-DD.08.1917 ?
DD.08.1917-DD.03.1918 ?
DD.03.1918-DD.05.1918 ?
DD.05.1918-DD.06.1918 ?
DD.06.1918-DD.09.1918 ?
DD.09.1918-DD.12.1918 ?
DD.12.1918-DD.07.1919 ?
DD.07.1919-DD.02.1920 ?
DD.02.1920-DD.11.1920 ?
DD.11.1920-DD.10.1922 ?
DD.10.1922-DD.12.1924 ?
DD.12.1924-DD.03.1926 ?
DD.03.1926-DD.08.1926 ?
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
Zpracováno na základě grantu Ministerstva obrany ČR a Občanského sdružení valka.cz


Vojenský ústřední archiv, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#375106 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

generál V. třídy čs. armády ve výslužbě Radola Gajda
(14.2.1892 - 15.4.1948)


Radola Gajda, vlastním jménem Rudolf Geidl (též Geidel) se narodil 14. února 1892 v Kotoru jako prvorozený syn Janovi Geidelovi, rodákovi z moravského Kyjova, v té době však délesloužícímu poddůstojníkovi na rakousko-uherské jadranské námořní základně a jeho manželce Anně, považované za Černohorku, podle pozdějších informací pro prezidenta Masaryka však měla pocházet z italské rodiny.


Poté, co Jan Geidel odsloužil povinných 12 let vojenské služby, získal certifikát k přijetí do státních služeb. Vrátil se do Kyjova jako sekretář tamního hejtmanství. Po válce uváděl Gajda povolání otce jako „okresní tajemník ve výslužbě“. Hmotné poměry rodiny zprvu nebyly zvlášť dobré už proto, že kromě prvorozeného Rudolfa měli ještě dalších pět dětí. Rodina byla multilinguální - kromě němčiny se v ní mluvilo i česky, italsky a R. Gajda se podle pozdějších svědectví domluvil bez problémů také rusky, srbochorvatsky, francouzsky a anglicky. Za světové války se rodina vzmohla a po válce byla v majetku rodiny účast na železářském obchodu na náměstí v Kyjově. Ten pak převzal mladší bratr R. Gajdy.


V Kyjově Gajda navštěvoval gymnázium a při pozdějším prokazování dosaženého stupně vzdělání se dost zapotil. Tvrdil sice, že gymnázium vystudoval, ale ve skutečnosti úspěšně absolvoval jen I.-III. ročník (tedy dnešní 8. třídu). V té době však k uznání „nižšího“ gymnázia bylo nutno absolvovat i kvartu, tedy 4. ročník. Ze získaných dokumentů (byť se R. Gajda snažil seč mohl, aby tuto mezeru zacelil) je patrno, že vystudovat úspěšně kvartu se mu nepodařilo. Pak tedy přestal tvrdit, že absolvoval a používal termínu že kvartu „studoval“. To mu bylo 15 let, psal se rok 1907 a některé zdroje tvrdí, že se pak šel učit drogistou v Hodoníně, jiné údajně ve Voticích. Gajda sám v životopisech uváděl, že „dvakrát změniv gymnázium, roku 1907 jsem absolvoval“. Tvrdil dokonce, že před válkou v Kotoru soukromě vystudoval i vyšší gymnázium. To mu údajně umožnilo složit v r. 1921 v Lausanne (Švýcarsko) maturitu a na jejím základě pak v Paříži získat titul zemědělského inženýra. O obojím předložil doklady.


Podrobnějším průzkumem však vyšlo najevo, že maturitu na soukromém lyceu „Lemania“ v Lausanne složil s průměrným výsledkem po studiu, trvajícím od 8. 1. 1921 do 15. 12. 1921. A k získání titulu zemědělského inženýra, datovaného 30. 7. 1922, mu v průběhu studia na Vysoké válečné škole v Paříži (denně 2 hodiny a to jen v zimním semestru) stačilo jen půl roku a několik návštěv opět soukromého ústavu, známého tím, že za náležitě vysokou úhradu uděluje akademické tituly zámožným a vysoce postaveným cizincům s minimálními nároky na znalosti. Později se Gajda pokusil získat také doktorát, když r. 1926 zaslal na „mezinárodní kolej v Lausanne“ doktorandskou práci „Vývoj lidských křídel a létacího materiálu“, ale údajně „vnější okolnosti“ mu neumožnily záměr realizovat.


Materiál, shromážděný k osobě Gajdy po válce prezidentskou kanceláří (daleko důvěryhodnější, než různá mnohdy rozporuplná tvrzení jeho samotného) pak tvrdí, že v r. 1910, když dosáhl věku 18 let, stanovený pro dobrovolný vstup do armády, nechal jej otec odvést v Kotoru k dělostřelcům jako dobrovolníka. Nikoli ovšem jako privilegovaného “jednoročního dobrovolníka“ - tedy důstojnického čekatele (to by musel mít maturitu), ale jako normálního dobrovolníka se závazkem na tři roky. Gajda (tehdy ovšem pořád ještě Geidl) pak podle tohoto materiálu zůstal v armádě do začátku světové války jako délesloužící poddůstojník. Nikoli ovšem jako voják, ale jako „Kanzlei-Fuchs - kancelářská liška“ – účetní.


V základním vojenském registru (Grundbuchsblatt) se zachoval záznam, udávající: Rudolf Geidel, student, dobrovolník, Rechnungsoffizier II.Klasse (účetní důstojník II. třídy), titulární/plánovaná/ hodnost Feldwebel (šikovatel), skutečná hodnost Zugsführer (četař).


Zjistit skutečný stav je dnes obtížné, materiály a podklady, které byly dosažitelné začátkem dvacátých let minulého století, již téměř neexistují. Z torza co zbylo, je možno zjistit, že nastoupil vojenskou službu 1. října 1910 a jiné dokumenty nasvědčují tomu, že v Kotoru externě absolvoval chorvatské gymnázium, byť bez maturity a vojnu si odbyl jako jednoroční dobrovolník, tedy do podzimu 1911.


V pozdějších životopisech uvádí, že po vojně „prodělal“ dvě léta obchodní akademie „Medizinal-Drogisten Akademie“, údajně rok navštěvoval na nekonkretizované univerzitě „hodiny chemie a mediciny“, později uváděl dokonce „několik semestrů“. Samozřejmě doklady pro toto tvrzení nebyly nikdy předloženy a v krátkém životopise pro tisk se velice opatrně zmiňuje o krátké drogistické praxi.


K tomu došlo docela zajímavě: v letech 1912-1913 toužil král Nikola, vládce Černé Hory, získat si přístup k moři a jeho vojska začala obsazovat území dnešní Albánie.


Gajda k tomu uvádí, že „za svého pobývání v černohorském vojsku v balkánské vojně...“ (jak se v tom vojsku ocitl, jestli v něm bojoval, nebo co, neuvádí) se při dobytí Skadaru v r. 1913 seznámil se Zorou, dcerou místního lékárníka Pironne, se kterou se oženil (její jméno ale v r. 1926 v podání k soudu uváděl jako „Zora Kukavicová") a nějakou dobu tchánův podnik vedl. S jeho pomocí si zřídil ve Skadaru v březnu 1914 „medicinální drogerii, chemickou laboratoř a kosmetický kabinet“.


Poté, co Gaidela po vypuknutí války „vzal s sebou slovinský batalion č. 86, který byl ve Skadaru jako mezinárodní posádka“ paní Zora obchod prodala a odjela do Kyjova k tchánovi. Tam se stala brzy pověstnou svým „jižním temperamentem, jímž k sobě lákala mužský svět, který se jí dvořil“ (hezký eufemismus!). Poté co se dozvěděla, že se její manžel v Rusku podruhé oženil, „věnovala se jinému muži“.


Zpracováno podle knihy "Generál Radola Gajda, vítěz, který prohrál" autorů Klimek Antonín a Hofman Petr, vydalo nakl. Paseka 1995, ISBN 80-7185-033-0
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163327 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

II


Do poslužného spisu po vstupu do čs. legií začátkem r. 1917 Gajda udal rodinný stav „svobodný“. Svůj běh života po vyhlášení mobilizace tam popisuje tak, že narukoval 28. července 1914 jako „rezervní fähnrich“ - praporčík, po několika měsících byl povýšen na poručíka a v r. 1915 - již v zajetí - se dozvěděl, že byl povýšen na nadporučíka. U soudu v r. 1926 tvrdil, že jako důstojnický zástupce povýšil na frontě u praporu domobrany (Landsturm Etappenbatalion IV/26) na řádného praporčíka a později na pobočníka velitele. V dopise příteli ze srpna 1915 uváděl, že bydlí v Bělehradě a očekává povýšení na poručíka-účetního.


V září 1915 byl zajat Srby - spíše se nechal bez odporu zajmout a podle vlastních slov v hodnosti kapitána ihned vstoupil do černohorské armády, kde působil jako tlumočník a adjutant vojvody Gjure Petrovicu. Ovšem již v listopadu se tato armáda vzdala Rakušanům a přeběhlíkovi Geidlovi hrozila šibenice. Obrátil se na velitele ruské sanitární mise plukovníka Čabrikova, který mu opatřil stejnokroj a cestovní doklady ruského lékaře. Tak se jako člen ruské mise dostal lodí přes Francii do Ruska, kde v březnu 1916 vstoupil do 1. pluku srbské armády v Oděse jako mladší lékař Rodion Gajda. Tato „lékařská“ peripetie, kdy jako nelékař dával injekce a dokonce se snad nacházel i u operací, stejně jako změna jména mu později přinesla velké problémy a vysvětlování.


Vstup do legií


Ze srbské armády byl na vlastní žádost propuštěn 25. prosince 1916 a od 30. ledna 1917 se přihlásil k čs. brigádě pod velení plk. Trojanova. Na základě uznané hodnosti „černohorského dělostřeleckého majora“ (dosvědčil bývalý srbský major Sergej Ingr) byl ustanoven mladším důstojníkem 4. roty 2. pluku v hodnosti štábního kapitána (v ruské armádě hodnost mezi nadporučíkem a kapitánem), 26. března 1917 byl ustanoven zatímním velitelem 12. roty a 28. června 1917 velitelem 1. praporu 2. pluku.


Začátkem července se čs. brigáda zapojila do Kerenského ofenzivy, u Zborova zaútočila na silné pozice rakousko-uherské armády a Gajda tam zažil svou hvězdnou hodinu. Velitel jeho pluku, Rus pplk. Zembalevskij se před útokem na velitelském stanovišti opil tak, že nebyl schopen velení. Když to Gajda během již probíhajícího útoku 1. pluku zjistil, okamžitě převzal velení svého 2. pluku a připojil se s ním k již probíhajícímu útoku. V šestihodinovém boji čs. brigáda prolomila rakouskou obranu, obsadila čtyři linie zákopů, pronikla do hloubky pěti kilometrů a získala 3 200 zajatců, přičemž sama ztratila jen 195 mužů.


Úspěch čs. dobrovolníků nebyl náhodný a v následných ústupových bojích, kdy většina ruských útvarů odhazovala zbraně (byť některé nepodlehly bolševické rozvratné propagandě a bojovaly dál – kozácké útvary atd.) čs. brigáda tvořila jednu z mála jednotek, která bojem kryla ústup při německé protiofenzivě. Když byla brigáda obklíčena u Volosovky, ujal se Gajda znovu velení pluku a energickou protiztečí německé obklíčení prolomil. Od 12. července se stal jeho zatímním velitelem. Generál Brusilov vysoce ocenil výkon čs. dobrovolců během Kerenského ofenzívy a následných ústupových bojů, což pro Gajdu osobně znamenalo vyznamenání řádem sv. Jiří IV. třídy a povýšení do hodnosti kapitána.


Další měsíce už pro Gajdu nebyly zdaleka tak příznivé. Začátkem srpna přijel k legiím profesor Masaryk a už od prvního setkání zaujal ke Gajdovi velmi kritický postoj. Začalo prověřování jeho „lékařské kariéry“, hodnosti a všeobecně dost mlhavé minulosti. Jeho průběh byl dost bouřlivý, dokonce to řešil i čestný důstojnický soud brigády. Skončilo sice smírným závěrem vojenské komise legií, která v Kijevě 21. října 1917 za účasti T. G. Masaryka rozhodla, že v Gajdově jednání „neshledáno motivů nečestných“, ale přesto byl vyřazen ze seznamu důstojníků, kteří měli odjet do Francie a stát se jádrem tamních legií.


V březnu 1918 působil jako řadový důstojník štábu čs. sboru, který náborem z řad zajatců narostl již na 40 000 mužů a nacházel se stále na Ukrajině, kde vládly chaotické poměry. Původní představy o rychlém přesunu sboru na francouzské bojiště braly postupně za své...


Zpracováno podle knihy "Generál Radola Gajda, vítěz, který prohrál" autorů Klimek Antonín a Hofman Petr, vydalo nakl. Paseka 1995, ISBN 80-7185-033-0
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163342 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

III.


Podmínky brest-litevského míru nepřipouštěly po 3. březnu 1918 přítomnost ozbrojených formací nepřátelských Německu na území sovětského Ruska. Masaryk dosáhl u vrchního velitele bolševiků uznání neutrality čs. sboru a svolení k jeho rychlému odjezdu ze země. Jediná cesta ale vedla přes celou délku Ruska do Vladivostoku a odtud pak lodí do Francie.


Prvním úkolem ale bylo dostat sbor z Ukrajiny, což německá armáda nehodlala dovolit (Němci „nešli“ prioritně po čs. sboru, jejich hlavním cílem bylo „pomoci ukrajinské samostatnosti“, likvidace čs. sboru byl doprovodný, vedlejší cíl) a tak docházelo k častým ústupovým bojům, prvnímu 25. února u Korostyševa a k největšímu a mediálně nejznámějšímu 13. března u Bachmače, významného železničního uzlu, kde se tvořily ešelony k odjezdu na východ. Před odjezdem ešelonů odešla většina ruských důstojníků, kteří dosud v čs. sboru veleli. V jednom z ešelonů, které se přímo bojů neúčastnily a přes Belgorod měly odjet na Pemzu, se nacházel také kpt. Gajda, který byl naznačen prozatímním velitelem 7. pluku (bylo to 5 vlaků)! Velice rychle upevnil disciplinu, která byla vlivem předchozího slabého velitele silně oslabená, ale také zavedl pořádek do zásobování, postaral se o dobré ošacení a obutí vojáků a zvýšil dosud slabé stravovací dávky.


Háček byl v tom, že sověti za uznání neutrality požadovali postupné odevzdávání zbraní. Okolo povinnosti odevzdat zbraně vznikala první nedorozumění. Legionáři se v zemi, kde zuřila občanská válka, docela logicky zdráhali zbavovat se možnosti obrany a oprávněně nedůvěřovali v účinnost různých slibů, či „bumážek“, které jim měly údajně zaručit bezpečnost. Naopak byli přesvědčeni, že jen jako ozbrojená síla mohou zaručit bezpečnost nejen svou, ale i území, kudy se budou přepravovat. Cestou do Penzy byly plněny mezery dvojitých stěn vagónů a jiné skrýše (pytle s potravinami, pod hromadami uhlí atd.) zbraněmi, které převyšovaly dohodnutý počet ponechaných zbraní - jednu ozbrojenou rotu a kulomet na jeden ešelon.


Obavy legionářů z důsledků odzbrojení se v každé stanici naplňovaly víc a víc - všude vznikaly komplikace a průjezd ešelonů se zpomaloval. Navíc Němci trvali na využití všech prostředků k přesunu německých zajatců ze Sibiře na západní frontu a sověti jim hodlali vyhovět i za cenu, že čs. vojsku odeberou všechny vlaky. V této situaci rostla nervozita a zanedlouho došlo k prvním incidentům.


Ve stanici Novo-Nikolajevsk 7. května zatkli z malicherných důvodů bolševici nejdřív kpt. Kadlece a když šel Gajda intervenovat za jeho propuštění, zatkli i jeho. Podařilo se mu uprchnout a v narychlo zimprovizované protiakci obsadit nádraží a klíčové body města. Zadržený kpt. Kadlec musel být propuštěn.


Přesun legií na východ narážel na fakt, že sověti přednostně přepravovali propuštěné německé zajatce na západ. Jejich vlaky proudily kolem stojících ešelonů legií a v legionářích, kteří věděli, že tito muži budou ihned jako vojáci zasazeni do bojů ve Francii (tedy i proti jejich druhům v západních legiích), narůstal vztek. Ten nakonec vyústil do tzv. "čeljabinského incidentu".


Ve stanici Čeljabinsk 14. května hodil jeden z propuštěných německých zajatců z vlaku, jedoucího na západ, na skupinu legionářů kus železa, kterým jednoho z nich těžce zranil. Ti vlak zastavili, po narychlo provedeném “vyšetřování“ jednoho ze zajatců označili za pachatele vraždy (mezitím se roznesla zpráva, že ten zraněný zemřel) a ubili ho. Do konfliktu zasáhli vojáci místního sovětu, kteří zatkli čs. stráž a pak i delegaci, která se následující den pokusila situaci vysvětlit. Na oplátku obsadili 17. května ráno legionáři klíčové body města, osvobodili zadržované druhy, odzbrojili sovětské jednotky a následně obsadili celé město.


Čs. sbor byl dobrovolnické vojsko, kde o zásadních věcech rozhodoval sjezd delegátů, byť formálně „hlavní velení“ nad štábem sboru měla Odbočka ČSNR v Rusku. Takový sjezd byl na základě těchto událostí svolán do Čeljabinska, kde zvolil "Prozatímní výkonný výbor legií" a rozhodl, že vojsko se má dostat do Vladivostoku bez dalšího spoléhání na politickou pomoc Odbočky ČSNR v Moskvě, která stále naléhala na smírné řešení. Dobrovolci však už na smírné řešení nevěřili a věděli proč.


Gajda, stejně jako ostatní velitelé pluků, se stal členem Prozatímního výkonného výboru legií. Byla mu svěřena velitelská pravomoc nad částí jednotek čs. sboru - nyní pod jeho velení z 2. divize spadal nejen “jeho“ 7. pluk, ale také část 6. pluku a 2. dělostřelecké brigády, 2. záložního pluku, úderného praporu a divizního vozatajstva. Celkem tato skupina čítala asi 4 000 mužů ve vlacích, roztroušených na trati v délce kolem 1 300 verst. Gajda jí velel pomocí depeší, šifrovaných vlastním - sice primitivním, ale účinným způsobem.


Zpracováno podle knihy "Generál Radola Gajda, vítěz, který prohrál" autorů Klimek Antonín a Hofman Petr, vydalo nakl. Paseka 1995, ISBN 80-7185-033-0
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163344 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

IV.


Trockij vydal 25. května Rudé armádě rozkaz, který se legionářům náhodou podařilo zachytit, aby každý oddíl čs. legií, u kterého bude nalezen ozbrojený voják, byl celý zatčen a internován v zajateckém táboře a každý voják, přistižený se zbraní, byl zastřelen (v telegramu znělo vyloženě „každý Čechoslovák“). Sověti tím legiím vlastně vyhlásili válku a některé místní sověty se pokusily tento rozkaz splnit. V Krasnojarsku s úspěchem přepadly čs. letecký oddíl, odraženy byly v Kolomzině, Marianovce, Zlatoustu a Irkutsku.


Přes hrozbu polním soudem vydal Gajda podřízeným součástem rozkaz obsadit na magistrále stanice Čulym, Barabinsk a Novo-Nikolajevsk, na druhé straně až po stanici Mariinsk. Šlo o riskantní rozhodnutí, protože po delším odzbrojování měli pušku jen někteří vojáci, jiní jen sumky s náboji, další jen lopatky, sekery či motyky a byly i případy, že prostě jen vrhali kameny, protože měli úplně holé ruce. V Mariinsku měl kpt. Kadlec několik kulometů a necelou tisícovku takto vyzbrojených mužů, přesto dobyli třicetitisícové město během hodiny a potřebnou výzbroj (včetně dvou děl, kulometů a množství munice) ukořistili od sovětské posádky, která se dílem vzdala, dílem unikla na loďkách po řece.


Gajda měl k dispozici 1 500 mužů s obdobně chabou výzbrojí a měl teď za úkol obsadit Novo-Nikolajevsk, šedesátitisícové město s posádkou rudoarmějců, posílených praporem „internacionalistů“. Aby ukolébal jejich pozornost, vyslal do města koncertovat plukovní hudbu, zatímco vybranými muži obsadil klíčové body. Spojil se také s místními odpůrci bolševiků a hodinu po půlnoci 26. května dal červenou raketou signál k zahájení akce. Celé město padlo do jeho rukou za 40 minut. Ustavila se v něm pak menševicko-eserská „Zatímní sibiřská vláda“.


Následující den ráznými akcemi zahnal početné oddíly rudých a zmocnil se stanic po trati až do Barabinska. Ukořistil mnoho vojenského materiálu a zásob při ztrátě dvou mrtvých a dvou lehce raněných. Při postupu ke kpt. Kadlecovi přinutil bolševiky vyklidit bez boje stanici Tajga, což vyvolalo útěk sovětů z Tomska, stotisícového centra oblasti. Gajda tam byl nadšeně přivítán a vedle čestné zlaté šavle dostal dárek praktičtější - dvě těžké houfnice a dva lehké kanóny s municí.


Sovětské oddíly, ustupující před Gajdou, mířily k Mariinsku, hájenému slabými Kadlecovými jednotkami, které se zde poprvé bojově střetly s „českými a slovenskými internacionalisty“ - tedy bývalými rakousko-uherskými zajatci, bojujícími v Rudé armádě (jedním z nich byl mj. taky Jaroslav Hašek). Přes využití lsti, když se tito pomocí češtiny vydávali za legionáře a tím umožnili prorazit dočasně jejich linii, skončil boj 1. června večer vítězným setkáním Gajdovy a Kadlecovy skupiny.


Pak se týden věnoval řízení bojů o města na odbočkách magistrály, zejména Barnaul. Od 10. června se v Omsku zúčastnil porad velitelů skupin - por. Čečka a pplk. Vojciechovského, jejichž skupiny v počtu cca 8 000 mužů také úspěšně vystoupily proti bolševikům a mohl doplnit štáb své skupiny, nyní nazývané „Východní“. V té době obdržel telegram z Moskvy od tam bolševiky internovaného P. Maxy, zástupce TGM a politického komisaře čs. sboru, který mu nařizoval ukončení bojů. Odpověděl mu, že jeho rozkazy neuznává a i sobě podřízeným oddílům nařídil jejich nesplnění.


Zastávka v Omsku netrvala dlouho, už 14. června se vrátil do Mariinska a zatímco jako součást postupu na Krasnojarsk za pomoci dvou obrněných vlaků likvidoval početné uskupení sovětských a internacionálních jednotek, odloučené pluky jeho skupiny obsadily Krasnojarsk, poté získaly Nižně-Udinsk a stanici Kljukvená (těžiště těchto bojů držel úderný prapor, úspěšný především díky plánování a velení pplk. Ušakova). Za necelý měsíc bojů Gajdovy jednotky pronikly 600 kilometrů na východ.


Zpracováno podle knihy "Generál Radola Gajda, vítěz, který prohrál" autorů Klimek Antonín a Hofman Petr, vydalo nakl. Paseka 1995, ISBN 80-7185-033-0
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163350 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

V.


Do hodnosti plukovníka byl Gajda povýšen 2. července 1918 (k výročí bitvy u Zborova) a už 11. července obsadil metropoli východní Sibiře Irkutsk a otevřel si cestu k Bajkalskému jezeru. Po energicky vedené „mobilizaci“ Čechů a Slováků, žijících na tomto území, nyní velel 7000 mužů.


Stál před úkolem dobýt dobře chráněný úsek sibiřské magistrály - tunely v horských soutěskách. Zvolil obchvat a jeho jednotky, přepravované loděmi přes Bajkal, zažily „námořní bitvu“, když na jeho vlečné lodě a kolesové parníky zaútočily sovětské ledoborce. I tahle operace byla dílem především ruského pplk. Ušakova, její úspěch byl dokonán čs. „námořním" výsadkem do týlu bolševiků. Po dalších vítězstvích u Tanchoje a Posolské se v půli srpna sovětské síly rozprchly a po třech měsících nepřetržitých bojů se 1. září na stanici Olovjannaja předvoj Gajdovy Východní skupiny setkal s Vladivostockou skupinou gen. Ditterichse. Celá magistrála se tak ocitla v rukou Čechoslováků.


Na generálmajora byl Gajda povýšen 16. září 1918 a 26. září převzal velení 2. čs. divize a svůj štáb umístil v Jekatěrinburgu - shodou okolností do domu, kde byla vyvražděna carská rodina. Zatímní sibiřská vláda mu také 12. října svěřila velení nad svou vznikající armádou. Pod jeho velení postupně přešly: Středosibiřský sbor gen. Popeljajeva v Tomsku, Irkutská divize plk. Grivina, část 2. stepního armádního sboru gen. Veržbického, Jekaterinská divize horských střelců gen. Golycina, setniny orenburských kozáků a další jednotky. Přestože se jednalo mnohdy o honosné názvy, u mnoha těchto jednotek šlo často jen o štáby a nepočetné oddíly, které neměly naprosto naplněné stavy, protože každý bývalý carský důstojník chtěl jen velet a mužstva byl stálý nedostatek. Vznikaly tak někde i důstojnické prapory. Šlo celkem asi o 20 000 špatně vyzbrojených mužů - ruské „pluky“ jimi byly jen podle jména, většinou měly max. 300 mužů.


Počátkem října 1918, kdy se stal Gajda velitelem severouralské fronty, byla vojenská situace bílých krajně nepříznivá. Po počátečních neúspěších Rudá armáda zastavila postup Děnikinovy armády na Donu, potlačila povstání eserů a zaútočila proti čs. legiím na Volze. Povolžská skupina legií, operující jižně od Gajdy, byla donucena vyklidit Samaru a Stavropol a i severně podnikali rudí řadu protiútoků.


Ale Gajda - zdá se - byl vojenský genius, přímo stvořený k řešení kritických situací. Je to s ohledem na začátky jeho vojenské kariéry podivuhodné. Z výpovědí jeho podřízených i dalších svědků se dá říci, že byl jednak nesmírně pracovitý, vytrvalý a ačkoli sám byl ctižádostivý a potrpěl si na vnější lesk, měl přesto schopnost obklopovat se štábem odborně velice schopných spolupracovníků, vůči nimž byl přísný, ale dbal na splnění všech jejich potřeb. Jeho osobní statečnost byla příslovečná a taky mu mnohdy přálo štěstí.


Koncem listopadu 1918 se svým štábem naplánoval velkou operaci, složenou z řady šachovitých úderů od severu k jihu, jimiž odřízl Rudou armádu od životně důležitých komunikací a zásobovacích center. Osobně několikrát zasáhl do bojů na klíčových směrech útoku a v krutých podmínkách sibiřské zimy, kdy se zdály jakékoli útočné akce zcela vyloučeny, jeho vojska rozbila sovětskou 3. armádu a na Štědrý den dobyla silně chráněné město Perm. Získal tím kromě velmi důležitého strategického bodu také značnou válečnou kořist - 21 tisíc zajatců, 5 tisíc železničních vagonů, tisíc kulometů, 60 děl, obrněné vlaky a celé loďstvo, byť nyní zamrzlé v přístavu. Tím, že donutil Rudou armádu stáhnout proti svým jednotkám posily ze severu i jihu, značně ulehčil situaci ostatních „bílých“ vojsk, zejména Sibiřské armády.


Permskou operací, která vyvolala obdiv a uznání vojenských kruhů v zahraničí, které zvlášť oceňovaly „ideální pohyb vojsk, operujících s překvapující dokonalostí“ získal pověst „nejlepšího vojáka, kterého Čechoslováci mají“.


Zpracováno podle knihy "Generál Radola Gajda, vítěz, který prohrál" autorů Klimek Antonín a Hofman Petr, vydalo nakl. Paseka 1995, ISBN 80-7185-033-0
Za věcné připomínky a upřesnění děkuji P.J.Kuthanovi
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163352 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

VI.


V kruzích bílých Rusů to mezitím vřelo. V Omsku vládlo Direktorium, relativně umírněné, demokratické, levě zaměřené, složené ze socialistů, demokratů a menševiků, jehož "ministrem vojenství" byl bývalý carský admirál Kolčak. V ovzduší intrik, nedůvěry a řevnivosti dospěl se sborem důstojníků k přesvědčení, že řešením může být jen vojenská diktatura (nejlépe jeho) a 18. listopadu krvavým pučem, následovaným "omským vražděním" relativně umírněné Direktorium svrhl.


Političtí představitelé i velení čs. legií, jejichž představám protibolševické vlády daleko více odpovídalo ono svržené Direktorium, než vláda Kolčakova, puč ostře odsoudili. Velitel čs. sboru generál Jan Syrový vydal vojskům prohlášení, že "Převrat porušil zásadu zákonnosti a úcty, na níž musí být zbudován každý stát - i ruský..."


Gajda byl o přípravách puče pravděpodobně informován, neboť se v listopadu s Kolčakem dvakrát sešel. Pohlcen válečným řemeslem postrádal smysl pro jakékoli hlubší politické úvahy a nastolení "vlády pevné ruky" vcelku vítal - hlavně očekával, že admirálovou prioritou se stane vybudování silné ruské "bílé" armády, která by konečně vystřídala vyčerpané čs. legionáře na frontě. Vždyť jeho jednotky bojovaly bez většího oddechu v krutých sibiřských podmínkách proti několikanásobné přesile nepřítele, který měl mimo početní převahy i značnou převahu palebnou, už přes půl roku! Přes permský triumf vojskům ubývalo sil, což si dobře uvědomoval. V krátkém létě bahno, větší část roku mrazy a sníh, neschůdné pralesy a hory... V Evropě již válka skončila a vojáci toužili vrátit se domů - šli do legií, protože chtěli bojovat proti Němcům, za svobodné Československo a tady umírali za věc Rusů. Když viděli, že organizace bílé armády silně kolísá, a že jsou stále více využíváni jako bojující síla proti rudým, cítili se zneužiti velícími štáby ruské národní armády ve své ušlechtilé snaze pomoci bratrskému slovanskému národu. Mezi vojáky se množily případy nekázně, proti nimž Gajda tvrdě zasahoval.


Očekávaná návštěva ministra vojenství čs. republiky gen. M. R. Štefánika místo aby situaci zlepšila, ji spíše zhoršila - hlavně proto, že gen. Štefánik tvrdě vyžadoval uplatňování francouzského vojenského řádu, který se na čs. vojsko v Rusku, jako součást čs. armády vztahoval. Přijel s rozhodnutím vlády, že legie musí v zájmu republiky ještě zůstat v Rusku - to byl fakt již čs. vojsku známý ještě před návštěvou Štefánika, např. z poselství T. G. Masaryka. Tím definitivně padly naděje na rychlý návrat domů.


Naopak Štefánik byl značně překvapen, když zjistil, že někteří velitelé mají generálské hodnosti a v prvním okamžiku je zakázal užívat. Od Syrového a Gajdy žádal, aby anglickému králi vrátili britský Řád lázně (The Most Honorable Order Of The Bad), který jim udělil "za chrabrost a obezřelé velení v bojích proti bolševikům" - Gajdovi dokonce v hodnosti komtura řádu, což zakládalo nárok na britské šlechtictví.


U Gajdy, kterého považoval za příliš silnou osobnost, která "nasála" hodně z mentality ruských generálů, uvažoval Štefánik ve shodě s gen. Janinem, zda by nebylo vhodné ho taktně vzdálit z legií - třeba tím, že by byl vyslán na studium válečné školy do Francie. Možná i toto přispělo k dalšímu vývoji událostí.


Štefánik nemohl nevidět úzké vazby mezi Gajdou a Kolčakem, který již dříve projevil zájem o Gajdovy služby a ten byl ochoten do jeho armády vstoupit. Ačkoli to nebylo úplně optimální řešení, svolil Štefánik ke Gajdovu dočasnému odchodu z legií a jeho vstupu do Kolčakových služeb. Jeho rozhodnutím obdržel od 1. ledna 1919 "na vlastní žádost dovolenou na neurčitou lhůtu bez požitků. Vzhledem k nynější vojenské situaci může přijmout službu v ruské armádě". Nebyl zdaleka jediným čs. důstojníkem, který se rozhodl pokračovat v boji proti rudým za demokratické Rusko v řadách "bílé" armády – např. někteří odešli do armády gen. Kappela atd. K témuž datu byl Gajda "Vrchním vladařem" admirálem Kolčakem jmenován velitelem Sibiřské armády v počtu asi 40 000 dobře vyzbrojených mužů - jedné ze tří, jimiž Kolčak disponoval. Část jednotek dobře znal z předchozích bojů a mohl se také spoléhat na svůj štáb, který doplnil některými čs. důstojníky, kteří do ruských služeb přešli s ním. Za permskou operaci jej Kolčak povýšil do hodnosti generálporučíka ruské armády.


Zpracováno podle knihy "Generál Radola Gajda, vítěz, který prohrál" autorů Klimek Antonín a Hofman Petr, vydalo nakl. Paseka 1995, ISBN 80-7185-033-0
Za věcné připomínky a upřesnění děkuji P.J.Kuthanovi.
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163356 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

VII.


Na lednové konferenci Kolčakova generálního štábu se jednak seznámil s veliteli dalších dvou armád - Západní (gen. Chanžin) a Jižní (gen. Dutov), ale též s náčelníkem generálního štábu gen. Lebeděvem, s nímž se ihned dostal do ostrého sporu. Rozhodně totiž odmítl jím předložený plán jarního tažení na Moskvu a upozornil na slabiny plánu severního tažení, které by znamenalo neúnosné roztažení linií a tím ohrožení týlu. Podpořil naopak Dutovův návrh spojit síly na jihu s Děnikinem, což zase odmítl jak Lebeděv, tak sám Kolčak, který se nehodlal o slávu „osvoboditele Moskvy“ s nikým dělit.


Gajda se tedy neochotně podvolil a vrátil se ke svým jednotkám, které zaujímaly postavení v oblouku dlouhém přes 300 km. Rudá armáda očekávala posily a tak často přecházela do protiútoků, zejména na severu proti jednotkám gen. Veržbického a nejhorší situace byla na kungurském směru, kde rudí získali značnou převahu a jen rychlým a nepozorovaným přeskupením vojsk se koncem ledna podařilo jejich nástup zadržet. I zde, stejně jako mnohokrát předtím i potom, se Gajda účastnil nejkritičtějších okamžiků v první linii.


Ještě během obranných bojů připravil Gajda útočnou operaci, která začala 28. ledna. Jeho útočící jednotky dobyly řadu důležitých opěrných bodů a ústup rudých se spíš podobal útěku - ztratili dva pluky a elitní 3. petrohradský se 3. února vzdal. Do 20. února bylo nebezpečí na kungurské frontě zažehnáno. Sibiřská armáda získala posily a začala velkou operaci na řece Kamě, kde byla dobyta města Ochansk a Osa s postupem na řeku Vjatku. Následovaly další vítězné boje o centrum zbrojního průmyslu Votkinsk, Iževsk a Sarapul.


Jakkoli toužil porazit bolševiky úplně a vrátit se pak triumfálně s ruskou legií přes Moskvu, nikoli přes Vladivostok, nebylo to ale už reálné. Vyčerpané čs. vojsko se stahovalo z fronty jen k obraně magistrály a Kolčakova vojska takový úkol nebyla schopna realizovat. Jejich hlavní slabinou byla nepružnost štábů, podcenění protivníka a slabý důraz na mobilizaci sil, také nevhodná idea – návrat k monarchii příliš mnoho Rusů nelákal.


Počátkem června přešla pod Gajdovo velení i Západní armáda gen. Chanžina, která po neúspěchu své ofenzívy stála na hranici úplného rozkladu. Gajda se pokusil okamžitě zavést potřebnou disciplinu a rozšířil platnost rozkazů o zásobování, proti opilství a svévoli důstojníků i do této jednotky. Tento jeho pokus o zavedení pořádku Kolčak tvrdě odmítl - sdělil mu, že Západní armáda je mu podřízena jen operačně, nikoli disciplinárně a obvinil ho, že urazil zasloužilé ruské důstojníky.


Vedle bojů s bolševiky zápasil s rozbujelou korupcí Kolčakova vládního aparátu, špatnou organizací týlu, neschopností a chybnými direktivami generálního štábu a jeho náčelníka gen. Lebeděva. Mezi Vrchním vladařem a jeho nejúspěšnějším velitelem, nazývaným “Sibiřský lev“ došlo k prudké roztržce, kdy Kolčak hrozil polním soudem a Gajda poukazoval na výhradní kompetenci mezinárodní komise. Výsledkem bylo, že Gajda předal velení svých jednotek 7. července generálu Ditterichsovi a svým zvláštním vlakem, doprovázen českou osobní tělesnou gardou, rotou ruských dobrovolníků, částí jízdy a důstojníky svého štábu odcestoval do Omska. Tam zmařil Kolčakův pokus o jeho zatčení a pokračoval dále přes Tomsk, Krasnojarsk a Irkutsk, kde jednal s veliteli divizí čs. legií, ale hlavně se zástupci eserů, stojících v opozici proti Kolčakovi. Do Vladivostoku přijel 12. srpna a 22. srpna byl v rámci čs. vojska „převelen do důstojnické zálohy“ - (ve velení čs. vojska nebylo příliš nadšení „vzít jej zpět“).


Během následujících tří měsíců, co stál Gajdův vlak na vladivostockém nádraží, stal se centrem protikolčakovského odporu. Na návštěvníky působil Gajda velice reprezentativně - přijímal je v uniformě ruského generála se zlatými nárameníky, lampasy a ověšen řády (i když se z tisku 2. září dozvěděl, že mu Kolčak hodnost generálporučíka ruské armády odňal) v luxusně vybaveném salonním vagónu, vyzdobeném kožešinami a sibiřskými starožitnostmi, kde dokonce stál i klavír. Vedle tohoto vagónu používal ještě čtyři další - dva pro automobily, jeden pro koně a jeden pro umělecké portréty - na jednom z nich byl zobrazen v životní velikosti, sedící na vraném koni.


Vladivostocký protikolčakovský puč, připravený esery a obecně levicí, vypukl 17. listopadu. Gajda se měl podílet 1 500 muži, spojenecké oddíly se k němu nepřipojily, ač to předem přislíbily - měly eliminovat Japonce, kteří pak významně přispěli k porážce puče. Už po pár hodinách bylo jasné, že ruské oddíly na akci zdaleka nestačí a Gajdovi vojáci to sami nezachrání. Sám málem přišel o život, když se zbytky jeho jednotek stáhly od budovy nádraží a on zůstal obklíčen. Zoufalým výpadem, při němž byl zabit jeho šofér a sám byl otřesen výbuchem granátu, se dostal do vlaku legií, kde ho ale kolčakovci zajali, protože Češi zůstali neutrální. Propuštěn byl až na zákrok velení legií výměnou za ponižujícím způsobem formulovaný slib, že se přestane „vměšovat do ruských záležitostí“. Lékaři 20. listopadu konstatovali, že i když těžko hýbal nohou a chodit mohl jen s oporou, jde jen o modřiny a naražení svalstva, přičemž šokem vznikla dočasná obrna - monoparesis psychotrauma.


Vláda Gajdu telegramem ministra Beneše z 31. října, který mu byl předán 7. listopadu, povolala zpět do vlasti - (spíše to bylo takové gentlemanské povolení návratu do Československa se ctí).


Z Vladivostoku odcestoval 28. listopadu 1919 na palubě ruské lodi Penza do Šanghaje, kde byl oficiálně přivítán se všemi vojenskými poctami. Tiskové agentury se rvaly o interview s ním, byl přijat ministrem zahraničí, předsedou parlamentu i na řadě legací velmocí.


Za zvuků Marsellaisy a praskotu nesčetných raket odplul 25. prosince na palubě francouzské lodi „André Lebon“ do Francie. V Paříži byl sice přijat méně pompézně, ale i tam se našla řada lidí, toužících na vlastní oči uvidět „Sibiřského lva“ a potřást si s ním rukou.


Domů dorazil 11. února 1920 - a „pes po něm neštěkl“! Vracející se vyšší důstojníci byli v tisku uváděni jmény, ale jméno Radoly Gajdy nikdo nezmínil.


President Masaryk mu nezapomněl, že Gajda stál v čele těch legionářů, kteří se proti rozkazům Národní rady dostali do konfliktu s bolševiky. Vznikající mladý stát byl prosycen levicovou atmosférou a Gajda byl díky úzkému spojení s Kolčakem většinou veřejného mínění ocejchován za ohavného reakcionáře.


Zpracováno podle knihy "Generál Radola Gajda, vítěz, který prohrál" autorů Klimek Antonín a Hofman Petr, vydalo nakl. Paseka 1995, ISBN 80-7185-033-0
Za věcné připomínky a upřesnění děkuji P.J.Kuthanovi.
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163358 Version : 0
Brief biography of R. Gajda in dates:


11.2.- 21.4.1920 after his return he was confirmed his general rank from the legions - general of V. rank class and was sent on the so-called repatriation leave;


June 1920 his wife Katarina (Circassian Russian) bore him a son Vladimir;


21.4.1920 he was assigned to the Provincial Military Command;


November 1920 - sent to study at the War College in Paris; upon arrival, he also began studying at the Technical Institute of Practical Agriculture at the same time;


November 1921 - his son George was born;


summer 1922 - successfully graduated from both schools and returned to Czechoslovakia with the title of agricultural engineer;


9.10.1922 appointed commander of the 11th Division in Košice;


29.12.1922 promoted to General IV. rank class;


1923 - significantly contributed to the construction of a swimming pool in Košice, still called "Gajdove kúpele";


28.10.1924 - participated in the creation of the traditional marathon run in Košice;


1.12.1924 - assigned to the MNO as 1st Deputy Chief of the Main Staff of the Czechoslovak Armed Forces in Prague;


20.3.1926 Acting Chief of the Main Staff of the Czechoslovak Armed Forces in Prague;


2.7.1926 transferred to retirement and subsequently demoted;


2.1.1927 - becomes leader of the Czechoslovak Fascist Community (it was anti-German, even R. Gajda proposed the expulsion of all Germans from the Czechoslovakia);


1929 - 1931 MP for the NOF;


3.3.1931 - 31.3.1931 briefly imprisoned;


23.1.1933 arrested in Holíč and accused of participating in an anti-state coup;


24.6.1933 released from prison, erased from military records with the consequence of withdrawal of all benefits;


1935-1939 MP for the NOF, this party refused to make E. Beneš president;


September 1938 - NOF stood firmly behind the idea of military defence of the Czechoslovakia;


after 30 September 1938, as a gesture of disapproval of Munich, he returned to England and France all the orders and decorations he had been awarded;


4.3.1939 pardoned, returned to general rank and even received financial compensation;


14.3.1939 attempts another coup;


16.3.1939 becomes chairman of the Czech National Committee;


19.3.1939 joins Hácha's National Society;


2.7.1939 NOF officially joins the National Comradeship;


1939 - 1945 he lived in seclusion, however, his help and support for the domestic resistance is known, he also took care of the daughter of an executed resistance fighter;


arrested after May 1945 and accused of collaboration; in prison he was constantly tortured and beaten, as a result of which he almost went blind;


April 1947 - put on trial for propagating Nazism and fascism, sentenced to 2 years and released after credit for pre-trial detention;


15.4.1948 without financial means, forgotten by all, dies from the consequences of abuse and prison hardships.


Decorated


French:
Order of the Legion of Honor,
The Croix da la Guerre,


English:
/Order of the Bath/,


Russian:
Orders of St. Stanislaus,
St. Anne's,
St. Vladimir,
St. George,


Serbian:
Order of St. Sava,


Italian:
War Cross for Military Merit /Croce di Guerra al Valore Militare/,



The list is not complete.



His autobiography was published in book form:
Radola Gajda: My Memoirs
Publisher.
ISBN: 978-80-7217-584-0
352 pages, 21X15cm,
Czech, hardcover
Year of publication: 2008


https://www.cassovia.sk/gengajda/2.php
www.army.cz
zivotopisyonline.cz
www.narodni-cest.cz
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#314511 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Plukovník Gajda v roce 1918. Celkem ne tak známá fotografie. V této době mu bylo 26 let. Na uniformě vidíme tyto řády:
1. Řád Sv. Jiří IV. stpupně
2. Kříž Sv. Jiří s vavřínovou větvičkou na stuze
3. Řád Sv. Vladimíra IV. stupně s meči


Fotografie je zajímavá i tím, že byla objevena v antikvariátu v Rusku.


Citace z ruské literatury:


15. dubna 1948 tiše zemřel ve svém pražském bytě vůdce českých fašistů Gajda. Jeho pohřbu se mohla zúčastnit jen jeho rodina. Hrob generála Gajdy na Olšanském hřbitově je zpustlý a zarostlý. Přitom v Rusku mnozí vzpomínají na dobu, kdy tento mladý důstojník ve věku 26 let byl pánem Sibiře od Volhy po Vladivostok, kdy vedl se svými vojsky boj proti bolševikům. V Rusku na Gajdu vzpomínáme jako na hrdinu.


Není třeba komentáře, je to jistě subjektivní pohled regionálního ruského historika, který gen. Gajdu a jeho dobu hodnotí přece jen z jiného pohledu.
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#323163 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Dekorace generála GAJDY :


Soupis dekorací generála Gajdy je celkem jasný, v současné době jsem takových soupisů měl možnosti vidět několik, jde vesměs o soupisy opisované a „vylepšované „ mnohdy generála heroizuji, jindy ponižuji. . Dovolím si tedy vrátit se k roku 1927 (červenec) kdy v Praze pod patronátem Národní obce fašistické byla uspořádána Výstava památek gen. Gajdy . K této příležitosti byl zpracován i katalog jeho řádů a vyznamenání. Názvy dekorací jsem jen poněkud upřesnil, upravil.


Rusko:
Řád Sv. Jiří III.třídy
Řád Sv. Jiří IV. třídy


Řád Sv. Vladimíra I. třídy s meči ( velkokříž)
Řád Sv. Vladimíra III. třídy s meči
Řád Sv. Vladimíra IV. třídy s meči


Řád Sv. Anny I. třída s meči ( velkokříž)
Řád Sv. Anny 2. třídy s meči
Řád Sv. Anny 3. třídy s meči


Řád Sv. Stanislava 1. třídy s meči (velkokříž)
Řád Sv. Stanislava 2. třída s meči
Řád Sv. Stanislava 3. třídy s meči


Kříž Sv. Jiří s vavřínovou větvičkou na stuze ( udělení kříže pro mužstvo důstojníkovi), tento kříž je bez označení stupně!


Velká Britanie:
Knight Comander of the Bath
Rytíř Řádu Lázně


Francie:
Řád Čestné legie, komander řádu


Království SHS (Jugoslávie)
Srbský řád Sv. Sávy, velkodůstojník


Polsko:
Polský řád Obrození Polska ( Polonia Restituta), velkodůstojník


Francouzský válečný kříž 1914-1918
Italský válečný kříž 1915-1918
Rumunský válečný kříž 1916
Litevský válečný kříž
Srbský válečný kříž 1914-1918
Československý válečný kříž 1914-1918
Černohorská medaile Za chrabrost
Československá medaile Revoluční
Československá medaile Vítězství 1914-1918


Československý řád Sokola s meči
Medaile řádu Jana Žižky z Trocnova.


Poznámka:
Srbský válečný kříž vlastně neexistuje, jde o nesprávně pojmenovanou medaili Za osvobození a sjednocení 1914-18.


Litevský válečný kříž neexistuje. Tímto názvem je nazýván vzácný exemplář Vitisova kříže, který byl založen 30. července 1919.


Při posuzování vzácnosti vyznamenání vysokými carskými řády, je nutno si uvědomit, že tyto řády dostal z rukou admirála Kolčaka. Někteří ruší historici zpochybňují Kolčákovo právo udělovat carské řády a vyznamenání.



Archiv: Alt.
Gajda, Radola - Velkodůstojník řádu Sv. Sávy (Komander s hvězdou.

Velkodůstojník řádu Sv. Sávy (Komander s hvězdou.
Gajda, Radola - Ze soukromé sbírky USA

Ze soukromé sbírky USA
Gajda, Radola - Takový kříáž s vavřínovou větvičkou mohl mimořádně obdržel důstojník na návrh svým vojáků. Dále tento kříž mohl obdržt voják, který zastával funkci předepsanozu pro důstojníka. Gajda tento kříž obdržel již jako důstojník čsl. legie.

Takový kříáž s vavřínovou větvičkou mohl mimořádně obdržel důstojník na návrh svým vojáků. Dále tento kříž mohl obdržt voják, který zastával funkci předepsanozu pro důstojníka. Gajda tento kříž obdržel již jako důstojník čsl. legie.
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#323264 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Generál Radola GAJDA


S odstupem času , kdy mizí emoce , a osoba tohoto člověka se hodnotí dle faktu , si dovolím uveřejnit alespoň některá fakta z jeho života .


Dostalo se mi možnosti pročíst si deník mladého Geidla , který v roce 1911 se podrobuje dobrovolnému odvodu a nastupuje do armády k :


K.uK. Festungsartillerieregiment Nr. 5 ( Ballonabteilung Nr. 1 )


Deníček začíná takto :


MOJE VOJNA,


l. září jsem podal žádost o dobrovolný odvod . Žádal
jsem o přidělení k 5 . rgt. 21 . září jsem byl v Kroměříži odveden …….


Deník pokračuje , obecné povídání je ve velmi pěkné češtině , později u odborných vojenských termínů přechází Gajda do plynulé němčiny .


Deník zatím není volně k prezentaci , ale dostal jsem od kolegy svolení zveřejnit , že existuje a jako důkaz předložit i několik stránek z deníků + pár obrázků mladého Gajdy .


Obecně je možno konstatovat , že deník je psaný mladým , trochu naivním , ale chytrým mladým mužem , který má jasno co chce a dokáže pro splnění svých tužeb využít i svých přátel a kolegu . Toto zcela jasně z deníků vyplývá . Je jen škoda , že deník končí zároveň s jeho „vojnou „ .


O tom , že Gajda byl cílevědomý člověk , svědčí mimo jiné i poznámka v jeho deníku s názvem :


Poznámky týkající se hospodářství mého poslání životního .


l. Pronajmout neb koupiti (vyženiti ) ženu a statek hospodářský , věnovat se pěstování rostlin léčivých , s otcem obchod ( drogerii ) spolupracovat .



Prameny :
Deník Rudolfa Geidla


Archiv : Ivan S.
Archiv : Alt.
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#328254 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Pro skalní příznivce pana generála ještě alespoň tři obrázky. Jistě každý známe fotografie gen. Gajdy, ale zde si dovolíme ukázat generála tak jak jej známe a druhý obrázek je fotografie otce gen. Gajdy. Obrázek je signován:
Foto-Atelier
Čeněk Hofman
Kyjov -Smetanova 6


Na dalším obrázku vidíme jen několik vstupenek z pobytu na březích Jadranu a poslední obrázek jsou známí a příslušníci širší rodiny pana generála .
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#332042 Version : 0
Badge with podobizňou gene. R."Gajdy".Who wants is on ebay.Aukcia is over,but the badge here on valka.cz zostane..
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#536818 Version : 0

Diskuse

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Měl bych několik poznámek ke Kolčakově jarní ofenzivě a následným událostem.


Citace :

Na lednové konferenci Kolčakova generálního štábu se jednak seznámil s veliteli dalších dvou armád - Západní (gen. Chanžin) a Jižní (gen. Dutov), ale též s náčelníkem generálního štábu gen. Lebeděvem, s nímž se ihned dostal do ostrého sporu. Rozhodně totiž odmítl jím předložený plán jarního tažení na Moskvu a upozornil na slabiny plánu severního tažení, které by znamenalo neúnosné roztažení linií a tím ohrožení týlu. Podpořil naopak Dutovův návrh spojit síly na jihu s Děnikinem, což zase odmítl jak Lebeděv, tak sám Kolčak, který se nehodlal o slávu „osvoboditele Moskvy“ s nikým dělit.



K tomu tady uvádím kousek svého připravovaného článku:
11. února roku 1919 se v Čeljabinsku konala důležitá konference za přítomnosti adm. Kolčaka, jeho náčelníka štábu gen. Lebeděva, velitelů podřízených armád - Gajdy, Chanžina a Dutova a jejich náčelníků štábů. 15. února Kolčak vydal direktivu, v které nařizoval dílčí útoky na všech frontách - úkolem Sibiřské armády bylo ovládnout oblast Sarapul - Iževsk - Votkinsk, cílem Západní armády byla oblast Birsk - Belebej - Ufa - konkrétně měla za úkol porazit 5. bolševickou armádu, postoupit k řece Ik a zaútočit na jih do týlu 1. armády. Orenburská a Uralská armáda měla ovládnout oblast Orenburk - Uralsk.


12 апреля Колчак принял решение о начале общего наступления на Москву. По этому плану Сибирская армия должна была выйти к Казани и далее на Вятку и Вологду, с целью соединения с Северной Добровольческой армией генерала Миллера. Западная армия должна была выйти к Симбирску и Сызрани, а затем прорываться на соединение с ВСЮР генерала Деникина.


Ta druhá část je nepřeložená Embarassed


O co mi jde - teze o "severním směru útoku na Moskvu" je tradovaná v bolševických dělinách občanské války. Pokud by byl zájem jsem schopen dohledat i původce a knížku Wink a je podložená pouze Gajdovým tvrzením, které je nelogické. Gajdova ješitnost a ochota měnit skutečnost z jeho pamětí přímo čiší...V nejnovějších článcích ruských autorů se dá najít kritičtější a realističtější pohled na tyto události.


Zámysl vrchního velení byl před i po konferenci kontinuelní - vojskům bylo veleno i před touto konferencí Wink
O co šlo - už před konferencí se osvědčily lokální ofenzivy (něco podobného provozoval Patton před německou hranicí) a po této sešlosti bylo rozhodnuto, že se pomocí těchto lokálních akcí fronta posune zhruba na úroveň řeky Ik (prodlouženo na sever a na jih).
Úspěch Západní armády byl nepředvídaný - v bojích před Ufou defacto zlikvidovala bolševickou 5.A. V této situaci vydalo vrchní velení rozkaz k pronásledování a zjískání mostů přes Volhu (těžiště postupu bylo jednoznačne u Západní A, ne Sibiřské A) - je otázkou nakolik to odpovídalo realitě a stavu a schopnostem bílých. Nicméně na druhé straně nebyli nějací potrhlí revolucionáři, ale Frunze (vyjímka mezi rudými veliteli - nebyl carský voják, ale měl nepopiratelný talent narozdíl od jiných) a bývalý genmjr. Novickij (autor plánu protiútoku). Došlo k porušení součinnosi mezi býlími armádami a výsledek je známý...



Citace :

Počátkem června přešla pod Gajdovo velení i Západní armáda gen. Chanžina, která po neúspěchu své ofenzívy stála na hranici úplného rozkladu.



Aby nedošlo k nedorozumění - bývá to tak často prezentováno - gen. Chanžin byl schopný velitel, jak lze vyčíst z jeho životopisu:
/topic/view/37499/



ještě životopis Novického:
/topic/view/28568/
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163819 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

jirka vrba: Takže jestli se svými chabými znalostmi ruské občanské války správně chápu tvé poněkud pýthické* vyjádření: Gajda se nám snaží taktně naznačit, že on jako vojenský genius předvídal neúspěch tažení Severní armády a varoval před ním už v únoru, přestože ve skutečnosti k rozvinutí útoku směrem na Moskvu (se svými chabými znalostmi azbuky jsem vyčetl že Kolčak po úspěchu na Ufě rozhodl, že se teda bude postupovat na Moskvu...ano?) došlo až po 12. dubnu, kdy teprve tahle myšlenka vznikla. Je to tak?


*(poněvadž jako obvykle popisuješ přesně všechny detaily okolo a to hlavní si z toho milý čtenáři vytáhni sám Laughing trošku mi to připomíná jednu Cimrmanovu hru a jeho filosofickou teorii externismu nebo jak jí říkali - opak subjektivismu, tedy existuje pouze okolí, neexistuji já, tvořím tedy jakousi díru neexistence v existujícím okolím a přesto jsou tvarem tohoto okolí přesně určeny mé obrysy a jsem tedy jasně definován Laughing Laughing Laughing )
tenhle výlev samozřejmě následně smažu Wink
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163833 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

No - provedu dle Cimrmanova vzoru tzv. úkrok stranou a octnu se na půdě sprostého materialismu Laughing Laughing Laughing


Gajdovy pohnutky, proč toto setkání líčí lživě jsem ještě moc nezkoumal - mj. to může být i jeho neochota smířit se s tím, že byl na vedlejším operačním směru. a ospravedlňování neuspěchu SibA - ten ale rozhodně nebyl zaviněn Gajdou!


Jinak to chápeš správně - o "postupu na Moskvu" rozhoduje Kolčak až v dubnu. A ještě k tomu to není přímo postup na Moskvu, ale pouze snaha zjískat vhodná předmostí na Volze Wink
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#163860 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Oslovuji pany odborniky k doplneni udelenych rádu a vyznamenani, pry jich podle nekterych pramenu ziskal 57.
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#314540 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Pekne spracovaný životopis Radola Gajdu je na internete:


http://www.mikesh.szm.com/gajda.htm
autor životopisu neuvedený
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#382283 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Zdravím Vás,
rád bych využil tohoto diskuzního fóra k získání několika informací k mé bakalářské práci. Jejím cílem je srovnání Gajdovy autobiografie (kniha Moje paměti) s výsledky současného historického bádání. Jinak řečeno v čem se Gajdovy zápisky rozcházejí se "skutečností", v jakémkoliv ohledu.
Děkuji za jakékoliv připomínky. D.
URL : https://www.valka.cz/Gajda-Radola-t33022#472140 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more