Micubiši J8M1 Šúsui

Mitsubishi J8M1 (Shūsui)
三菱 J8M 「秋水」
     
Název:
Name:
Micubiši J8M1 Šúsui Mitsubishi J8M1 Shusui
Originální název:
Original Name:
三菱 J8M 「秋水」
Kategorie:
Category:
stíhací letoun fighter aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1944-DD.08.1945 Mitsubishi Heavy Industries, Ltd., Nagoya /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1944-DD.08.1945
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1 dokončený
6 těsně před dokončením
První vzlet:
Maiden Flight:
08.01.1945 bezmotorový let / flight without an engine
07.07.1945 s motorem / first powered flight
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
jiné other
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kluzná ližina skid
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
1505 kg 3318 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
3865 kg 8521 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg ? lb
Rozpětí:
Wingspan:
9,500 m 31ft 2,in
Délka:
Length:
6,050 m 19ft 10 3/16in
Výška:
Height:
2,700 m 8ft 10 5/16in
Plocha křídla:
Wing Area:
17,73 m2 190.843 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
217,99 kg/m2 44.65 lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
raketový rocket
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Toku Ro-2 o tahu 14,7 kN (1 500 N)
3,307 lbf (14.7 kN) thrust Mitsubishi Toko Ro.2 (Kr.10) bi-fuel liquid rocket
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
1 159 l (1 550 kg) složky Kou (okysličovadlo 80% peroxid vodíku) v trupových nádržích a
536 l (480 kg) složky Ocú (palivo 30% hydrát hydrazinu / 57% bezvodý metanol / 13% vody) ) v křídelních nádržích
255 UK gallons (3,417 lb) Ko (oxidizer - 80% Hydrogen peroxide) in fuselage tanks and 118 UK gallons (1,058 lb) Otsu (fuel - mix of 30 % hydrazine hydrate + 57 % methanol + 13 % water) tanks in the wings
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
888 km/h v 10000 m 551.8 mph in 32808 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
350 km/h v ? m 217.5 mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
47,66 m/s 9381.9 ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
3,83 min do 10000 m 3,83 min to 32808 ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
12 000 m 39370 ft
Dolet:
Range:
? km ? mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km ? mi
Výzbroj:
Armament:
2x kanón Type 5 ráže 30 mm s 53 náboji na hlaveň
Two wing-mounted 1.18 in Type 5 cannon, 53 rpg
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
- Čas výstupu na výšku:
40 s na 2 000 m
2 min 8 s na 4 000 m
3 min 8 s na 8 000 m
3 min 50 s na 10 000 m
- Doba chodu motoru: 5,5 min
- Všechny výkonové údaje jsou pouze vypočteny
- Single-seat short-range rocket-powered tailless interceptor fighter.
- 局地战斗机「秋水」/ Shusui - Sword Stroke (jap.) / Allied Code Name: None
- Climb to:
6.562 ft per 40 ssec
13,123 ft per 2 min 8 sec
26,247 ft per 3 min 8 sec
32,808 ft per 3 min 50 ssec
- Performances are calculated.
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon, Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, London: Putnam & Company Ltd., 1970 (2nd edition 1979), ISBN 0-370-30251-6
William Green, War Planes of the Second World War: Fighters, Volume Three. London: Macdonald, 1961 (Seventh impression 1973). ISBN 0-356-01447-9.
http://www.combinedfleet.com/ijna/j8m.htm
http://www.plane-crazy.net/links/j8.htm
http://www.ijnafpics.com/jbwj8m1.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#101384 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Mitsubishi J8M
秋水 / Shusui / Ostrý meč
局地战斗机「秋水」/ /


Historie:
Na podzim roku 1943 se japonský velvyslanec v Německu dozvěděl od o existenci a vývoji „úžasného“ přepadového stíhacího letounu Messerschmitt Me 163. Efektní start tohoto letounu shlédl japonský letecký atašé na základně Bad Zwischenahn, Me-163 A prudce vystoupal v oblacích kouře do nebeských výšin. Informace, které velvyslanec do Japonska odeslal, mluvily přímo o fantastických výkonech – maximální rychlost měla být vyšší než 850 km/h a do výšky deseti tisíc metrů se měl dostat za tři minuty!


Informace o možné existenci stíhacího letounu s takovými výkony zaujaly jak námořní tak i armádní letectvo a obě ozbrojené složky jej chtěly získat pro sebe, větší iniciativu vyvinulo námořnictvo. Námořní přidělenec v Berlíně Abe začal jednat o nákupu licenčních práv na výrobu Me 163, brzy nato do Německa přicestovala japonská vojenská mise, ale německý spojenec neprojevoval vůbec vstřícný přístup (možná to bylo zapříčiněno i obtížemi, které konstruktéři museli překonávat), jednání tak probíhala bez výsledků a to až do konce roku, kdy do Lorientu dorazil velice zajímavý náklad 217 tun vzácných strategických surovin. Náklad přivezla japonská ponorka I-29 dne 16. 12. 1943.


Němci tehdy již ochotně seznámili svého spojence se složitým vývojem letounu, který ještě byl ve stadiu zkoušek, slíbili japonskému velvyslanci a vojenské misi přístup k informacím o letových zkouškách a případném zavedení do výroby. Japonci se zajímali také o nehořlavou pilotní kombinézu. Nakonec došlo k prodeji licenčních práv na výrobu Me-163 B za dvacet milionů říšských marek.
Všechny podklady pro licenční výrobu byly do Japonska odeslány ve dvojím vyhotovení ponorkami.


První ponorkou byla německá U-1224, kterou Japonci koupili a přejmenovali na Ro-501, ponorce velel korvetní kapitán Yoshikawa. Ponorka vyplula 28. 3. 1944 z německého Kielu a potopena byla o patnáct dní později u Kapverdských ostrovů torpédoborcem USS Francis M. Robinson.


16. května vyplula z jihofrancouzského Lorientu ponorka I-29, této ponorce se podařilo doplout do Singapuru, zde byla malá část dokumentace naložena na dopravní letoun Showa L2D, do letounu nasedl také letecký důstojník Eichi Iwaga, který byl na stáži v Messerschmittově továrně v Regensburgu. Zbytek podkladů a komponentů Kometu měl být dopraven do Kure ponorkou. Japonci však měli smůlu, protože ponorka I-29 byla potopena americkou ponorkou USS Sawfish (SS-276) u Formosy. Do Japonska se letecky dostala tedy jen malá část výkresové dokumentace, pevnostní výpočet křídla a návod na výrobu obou složek raketového paliva.


V Námořním leteckém technickém arzenálu v Oppamě se 27. 7. 1944 konalo setkání zástupců armády a námořnictva a všech továren, které měly být do výroby raketového letounu Shusui zapojeny. Výsledkem porady byla řada rozhodnutí, která bylo realizovat:
• Doplnit dokumentaci a vlastními silami dokončit vývoj letounu.
• Zavést co možno nejrychleji nový letoun do výroby, protože byl z technologického hlediska a počtu normohodin málo náročný. Příprava sériové výroby probíhala již během vývoje.
• Konstrukce a výroba motoru byla jednodušší než výroba klasického motoru.
• Pohonné hmoty byly chemikálie a ne drahocenný benzín, bylo ale nutno zajistit výrobu okysličovadla, které se v Japonsku dosud nevyrábělo.
• Tento letoun mohl jako jeden z mála účinně zasáhnout proti bombardérům B-29 Superfortress a to i přes malý operační dolet.


Zásadním rozhodnutím bylo, že továrna Mitsubishi Jukogyo K. K. v Nagoji bude vyvíjet pouze jeden typ letounu, který bude společný pro námořní i armádní letectvo. Námořnictvo jej označilo J8M1 a vydalo specifikace 19-Shi, armádní letectvo letounu přidělilo označení Ki-200, lišit se měly pouze ve vybavení a výstroji.


Do čela konstrukčního týmu byl jmenován inženýr Ocujiro Takahashi, v jeho konstrukčním týmu byli další specialisté např. Sadeo Dori, Tetsuo Hikita, Toshiko Naraha, Sunichi Sadamori a také již dříve zmíněný Eichi Iwaya, který dopravil ze Singapuru letadlem zachráněnou část dokumentace a měl možnost poznat výrobu Me-163 v německém Regensburgu. Dále do programu Shusui byli zařazeni důstojníci armády i námořnictva.


7. 8. 1944 se konalo další setkání všech zainteresovaných osob na programu Shusui, zde byla přijata opatření pro zvýšení tempa konstrukčních prací, pomocí mělo být i zjednodušení německé konstrukce.


V měsíci září byla hotova maketa Shusui ve skutečné velikosti. Práce tehdy měly jen malé zpoždění a tak byla v říjnu již plánována výroba - v březnu následujícího roku mělo být vyrobeno 155 letounů Shusui a do září to mělo být 1300 sériových letounů. Konstrukční tým pracoval doslova dnem i nocí, aby doplnil všechny výpočty a vyhotovil potřebné výkresy pro výrobu. Bohužel, jednou z úprav byl také přívod paliva, ten Japonci značně zjednodušili, ale s největší pravděpodobností vedl později k havárii letounu.


Velké úsilí bylo věnováno výrobě raketového motoru a také dvousložkovému palivu pro raketový motor. Na motoru pracovali motoráři továrny Mitsubishi, specialisté z Armádního leteckého zkušebního střediska v Macumotu a také námořní konstruktéři z Dai-Ichi Kaigun Koku Gijitsusho z Jokosuky. Motor byl pro námořní letectvo označen Toku Ro.2 a pro armádní letectvo KR-10. Konstruktéři museli vyřešit problémy s pevností materiálu, s jeho odolností proti korozi a kavitací v palivových čerpadlech (vznik rázové vlny v kapalině s destruktivními účinky).


Na vývoji a následné výrobě chemických složek paliva se podílely tři subjekty 1. Námořní středisko pro výzkum paliva, Mitsubishi Kasei a Edogawa Kagaku. Dvousložkové palivo bylo japonsky označeno jako složka Ko (T-Stoff - 80% H2O2) a složka Otsu (C-Stoff 30% N2H4 a 57% metanolu), japonské továrny měly značné problémy s udržením čistoty obou složek.


Musíme si uvědomit, že Japonsko bylo v této době téměř nepřetržitě bombardováno americkými bombardéry B-29, tomu se samozřejmě nevyhnula ani továrna v Nagoji. Vývoj motoru byl převeden do Námořního střediska v Hiru a drak se také nevyvíjel pouze v mateřské továrně.


Program Shusui byl již vývojově a výrobně rozdělen, když byla oblast Nagoji dne 7. 12. 1944 postižena velmi silným zemětřesením. Následující setkání přineslo rozhodnutí, že Mitsubishi Jukogyo K. K. bude dále koordinovat celý vývoj a výrobu, armáda se měla postarat o vývoj a výrobu prvních motorů ve svém Armádním leteckém zkušebním středisku v Macumotu (ve spolupráci s arzenálem v Hiru) a námořnictvo se ujalo vývoje a výroby draku letounu v Námořním arzenálu v Oppamě.


Armádní letectvo i námořnictvo se snažilo zajistit svým pilotům seznámení a zacvičení s bezocasými letouny, které v Japonsku dosud nelétaly, proto nejdříve byly vyrobeny kluzáky MXY-8 Akigusa pro námořní piloty a Ku-13 Shusui pro piloty armádní, tyto bezmotorové stroje byly vyvlečeny do určené výšky cvičnými letouny a potom si jejich piloti osvojovali jejich letové vlastnosti. Plánovala se ještě stavba těžšího motorizovaného kluzáku Jokosuka MXY-9 Shuka, která měla být poháněna motokompresorovým motorem TSU-11.


Problémy s vývojem motoru způsobovaly zdržení, 22. 4. 1945 při zkouškách motoru na brzdě motor explodoval, konstrukční tým byl posílen o další specialisty a výsledkem jejich úsilí byl motor, který dokázal pracovat nepřetržitě po dobu čtyř minut, tento motor byl k dispozici v červnu 1945! Počátkem července byl motor nainstalován do letounu J8M1, ale při prvním pokusu o jeho zážeh z motoru vycházel hustý červený dým, který signalizoval závadu. Technici se opět pustily do práce a motor nakonec doladili. Celé úsilí bylo následně završeno dne 7. 7. 1945, kdy Tai-i Inazuka v 16.45 provedl první vzlet raketové stíhačky Shusui. Letoun strmě vystoupal do výšky 350 - 400 m a zde mu motor zhasl a pilot se po vypuštění zbylého paliva pokusil o přistání. Osudným zřejmě byla japonská úprava palivového systému, kdy zrychlení vytlačilo palivo z čerpadla a to se zavzdušnilo a následně na to zhasl motor. Havárii napomohla také bezocasá konstrukce letounu, letoun se obtížně ovládá v oblasti malých rychlostí. Shusui zachytil koncem křídla o zem a letoun byl zničen, pilot údajně před tím, než podlehl svým zraněním, řekl, že jsou letové vlastnosti dobré. K dalšímu letu již nedošlo, všechny pokusy ukončila kapitulace Japonska.


Celkem bylo zřejmě rozestavěno dalších dvanáct prototypů rozdělených mezi armádní a námořní letectvo, sedm letadel bylo dokončeno nebo ve stavu těsně před dokončením (včetně Shusui s výrobním číslem 0, který letěl).


Motor byl vyroben v deseti, maximálně dvanácti funkčních exemplářích - část (asi 6 - 7) byla připravena k montáži do rozestavěných prototypů (nepočítám s motory vybuchlými při zkouškách), japonské motory byly o něco málo lehčí a dávaly i 2 kN menší tah, než motory německé.


Další vývoj Shusui byl zaměřen na prodloužení doletu, to byl shodný cíl, tento cíl si vytýčili i němečtí konstruktéři. Němci se ale snažili o regulaci výkonu raketového motoru, tedy o to, aby motor měl chod přeletový a chod bojový. Další možností byl motor dvoukomorový, druhá spalovací komara byla menší a používala by se k přeletům, větší komora dávala bojový tah.
Japonští konstruktéři se snažili dolet prodloužit zvýšením zásoby paliva, například Mitsubishi J8M2 Shusui Kai měl být vyzbrojen pouze jedním třicetimilimetrovým kanónem a místo druhého měla být nainstalována další palivová nádrž, bojová účinnost by byla značně snížena právě snížením počtu kanónů a to zcela pominu skutečnost, že japonský kanón silně kadencí zaostával za německým MK-108.


Námořní letectvo (Kaigun Koku Hombu) plánovalo vyzbrojit raketovými stíhačkami jako první jednotku 312. Kokutai, nejdříve jednu Chutai pod vedením poručíka (Tai-i) Toyohiko Inazuki, ten zahynul při prvním a jediném letu J8M1 Shusui. Armádní letectvo chtělo raketovými Ki-200 vyzbrojit 70. Sentai, která byla zařazena do protivzdušné obrany Japonska.


Použité prameny:
Rene J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
William Green, War Planes of the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
Marek Murawski, Letadla Luftwaffe, část 2, Intermodel rok 1997, ISBN 80-901976-3-9
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 tom 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Ivo Pejčoch, Bojové legendy – Messerschmitt Me 163 Komet, Jan Vašut s.r.o., Praha, 2007, ISBN 978-807236-305-6
Václav Němeček, Vojenská letadla 3. díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Revi č.45, REVI Publications Ostrava-Poruba, rok 2002,ISSN 1211-0744
L+K č.23/1972, Letadla 1939-45
http://members.aol.com/pelzig/shusui.html
www.daveswarbirds.com
www.csd.uwo.ca
http://plaza.rakuten.co.jp/hornet/20000
http://www.airwar.ru/enc/fww2/j8m.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#107067 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Japonská kopie německého Me-163 Komet





URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#9590 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

a ještě pár opravdu zajímavých fotografií J8M1
Micubiši J8M1 Šúsui  -


Micubiši J8M1 Šúsui  -


Micubiši J8M1 Šúsui  -


Micubiši J8M1 Šúsui  -


URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#108857 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Trojpohledový náčrtek prototypu J8M1 Shusui
Zdroj uveden v prvním příspěvku
Micubiši J8M1 Šúsui  -


URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#274707 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments


Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more