Fridrich I.

Císař římský Fridrich I. Barbarossa


(Kaiser des Heiligen Römischen Reiches Friedrich I. Barbarossa)


narozen: 1122
král od 1152
císař od 1155
zemřel: 1190

Narodil se v roce 1122 jako synovec bezdětného císaře Konráda III. z rodu Štaufů . Po jeho smrti v roce 1152 byl zvolen za římského krále a o tři roky později i císaře Svaté říše římské. Jeho politickým cílem bylo především obnovit císařskou moc nad severoitalskými městy a nepřipustit, aby císařství bylo považováno za papežské léno.


V listopadu 1158 svolal do Rocanglia říšský sněm, na kterém za podpory právníků z Bologne vyhlásil ideu „božského císařství“, nadřízeného papežství. Podpořil zvolení vzdoropapeže Viktora IV. v roce 1160 jako tzv. "císařského papeže". Císař také požadoval pro sebe výhradní právo razit mince a jmenovat městské konzuly v severoitalských městech, což narazilo na odpor Cremony a Milána. Císař v následujících dvou letech obě města dobyl a zničil, aby dodal vážnosti závěrům říšského sněmu. V roce 1166 pak dosadil svého papeže na biskupský stolec v Římě. Proti tomu se vytvořila v prosinci roku 1167 tzv. lombardská liga měst, která s podporou papeže Alexandra III. připravila císaři porážku v bitvě u Legnana roku 1176. Císař, proti kterému rostla opozice v říši, byl donucen 27. července 1177 uzavřít s lombardskou ligou a papežem mír v Benátkách, kterým uznal nezávislost papežství na císařské moci a samosprávu lombardských měst . Poté se vypořádal s vůdcem šlechtické opozice v Německu – Jindřichem Lvem, kterému nejprve roku 1180 odebral jeho léna a o dva roky později ho přinutil opustit zemi a odejít do Anglie. Následně upevnil císařskou moc v Německu, když na tzv. říšských teritoriích ustanovil jako správce jmenované ministrály. V letech 1182 – 86 směřovala jeho politika rovněž k oslabení českého státu tím, že podporoval vnitřní rozepře mezi Přemyslovci.


Fridrich I. Barbarossa se pokoušel znovu získat vliv také v Itálii. Podařilo se mu v roce 1186 uzavřít sňatek svého syna Jindřicha VI. s Konstancií, dědičkou království sicilského. O rok později začal na výzvu papeže Řehoře VIII. připravovat třetí křížovou výpravu do Palestiny, které se zmocnil Saladin. V březnu 1190 přijal kříž a připojil se k francouzskému králi Filipovi II. a anglickému králi Richardu I. Lví srdce, aby zahájil tažení do svaté země přes Malou Asii. Tam se při koupání v řece Salep 10. června 1190 utopil.