This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(? - 568 př.n.l.)
Datum jeho narození není známo.
Na trůn nastoupil v roce 589 př.n.l. po smrti svého otce faraóna Psammtéka II. a stal se čtvrtým panovníkem 26. saiské dynastie. Prakticky ihned po uchopení moci zavedl svoji zemi do války. Následoval tak politiku svého otce, který útok proti novoasyrskému králi Nabukadnezarovi II. plánoval, ale zemřel ještě dříve než ho mohl realizovat. Vahjebre se tak odklonil od politiky Psammtéka I. a Nekóa II., kteří se do hazardních vojenských dobrodružství nepouštěli.
Od ledna 588 př.n.l. obléhal Nabukadnezar II. Jeruzalém, centrum vazalského Judského království. V boji proti Asyřanům podpořil judského krále Sidkijáše faraon Vahjebre, který chtěl využít jeho povstání k opětovnému získání kontroly nad Palestinou, kterou porážkou od Nabukadnezara II. ztratil faraon Nekó II.. Vahjebre vyslal na pomoc obleženému Jeruzalému pozemní jednotky a egyptská flotila zaútočila na Foiníkii, pás pobřeží na území dnešního Libanonu. Cílem útoku byly bohaté foinické přístavy města Tyros (Súr) a Sidon (Sajdá).
Pozemní invaze do Palestiny skončila pro egyptskou armádu těžkou porážkou, Nabukadnezar II. přerušil obléhání Jeruzaléma, vydal se vstříc Egypťanům a v roce 588 př.n.l. nad nimi dosáhnul rozhodujícího vítězství. Pozemní útok skončil tak, jak prorokoval svým souvěrcům prorok Jeremiáš "Hle vojsko faraónovo, které vám táhlo na pomoc, nevrátí se do své země, do Egypta, a vrátí se Chaldejci, budou bojovat proti tomuto městu, dobudou je a vypálí ". V červenci 587 př.n.l. Jeruzalém skutečně padl.
Vahjebre byl porážkou mocensky oslaben a plánům na dobytí Palestiny bylo definitivně odzvoněno. Jeho pozici nedokázala zachránit ani výprava proti foinickým městům. Pokus o ovládnutí Sidonu záhy ztroskotal a osamocený Tyros vzdoroval, s egyptskou pomocí, dlouhých třináct let. Egyptská flotila, jejíž jádro tvořili féničtí žoldnéři, nejlepší námořníci této doby, sice ovládala moře a babylónský král neměl sílu proti ní účinně zasáhnout, avšak Tyros jako centrum obchodu strádal pod jeho pozemní blokádou. Vahjebre nakonec ztratil i vliv na Tyros, který v roce 573 př.n.l. přistoupil na velkorysé Nabukadnezarovy podmínky. Formálně vládnul Tyrosu místní panovník, ale fakticky se stal babylónským vazalem.
Vahjebre byl oslaben i uzavřením míru mezi Médií a Lýdií, protože jako zprostředkovatel měl na uzavření dohody podíl i jeho protivník Nabukadnezar II.
Po neúspěchu na východě musel Vahjebre čelit nepokojům v Egyptě. Závažné bylo především povstání silné egyptské posádky na ostrově Elefantina u Svenetu (Asuánu) u prvního nilského kataraktu. Tuto vzpouru se podařilo obratným vyjednáváním velitele této hraniční egyptské posádky, Neshora, nekrvavě zažehnat. Vahjebre se z porážky nepoučil a po porážce na východě obrátil svoji pozornost na západ, do řecké kolonie v Kyréné (v severovýchodní Libyi). Dynastie Battiánů, která zde vládla od roku 631 nebo 630 př.n.l., vytvořila v Kyrenaice prosperující kolonii a její růst ji dostal do konfliktu s místními libyjskými kmeny.
Vahjebre, sám potomek Libyjců zdomácnělých v Egyptě, vyslyšel žádost o pomoc ze strany libyjského kmenového náčelníka Adikarna a v roce 570 př.n.l. vyslal do Kyrény svoji armádu. Tato výprava skončila v témže roce katastrofální porážkou egyptské armády. Část egyptské armády, libyjsko-egyptští machimoi, se vzbouřili. Vajebre je podle nich zaprodal a poslal do beznadějné bitvy na jistou smrt, aby oslabil vliv machimoi v egyptské armádě. Machimoi prohlásili králem oblíbeného velitele machimoi Ahmóse (Amásida) ze Siúfu u Sais.
Došlo k občanské válce. Proti machimoi Ahmóse měl Vajebre oporu mezi řeckými a kárskými žoldnéři sloužícími v egyptské armádě. Vahjebre byl poražen, a přestože zůstal formálně panovníkem Egypta on, přešla výkonná moc do rukou Ahmóse. V roce 568 př.n.l. se Vahjebre, za pomoci jemu věrných Řeků a Kárů, pokusil opět dostat k moci. Opět propukly boje. Vahjebre v roce 568 př.n.l. v bojích zahynul a na egyptský trůn usedl nový faraon Ahmóse II.