This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1924 - 2003)
Narodil se roku 1924 (podle jiných zdrojů v roce 1926) na jihu Ugandy jako syn lugbarské šamanky. Po ukončení základní školy vstoupil do britské Královské africké pěchoty a brzy se vypracoval až na důstojníka. Byl známý svou krutostí, kterou uplatňoval zejména vůči kmenům Kakwů a Nubů na severu země. Ministerský předseda Obote byl jeho přítelem a jeho zločiny kryl. Dokonce Amina povýšil na plukovníka a pověřil ho vytvořením severní vojenské kmenové základny k potlačení kmene Bugandů. Amin, který v šestnácti letech přestoupil k islámu, začal bez vědomí Oboteho přijímat do vojska výhradně muslimy a začal využívat armádní zdroje k osobním potřebám. Svého odpůrce a soka - brigádního generála Okoyu - nechal v lednu 1970 zavraždit a převzal jeho funkce. Když rozkrádání armádní pokladny vyšlo najevo, žádal Obote vysvětlení. Amin využil zahraniční cesty premiéra, aby roku 1971 zosnoval s podporou plukovníka Kaddáfího a Jásira Arafata státní převrat.
Po převzetí moci Amin zrušil ústavu, prohlásil se doživotním prezidentem a maršálem. Nastolil rasistický režim, který podporoval úzké kmenové zájmy. Vyhnal ze země cizince a již několik týdnů po převzetí moci zahájil genocidu kmenů Langiů a Acholiů. Po celé zemi probíhaly masové popravy odpůrců režimu, o nichž Amin prohlásil: "Sežral jsem je dřív, než oni mě." Počet zavražděných odpůrců se odhaduje až na 300 tisíc a perzekuce zasáhla i vysoce postavené vládní činitele a příslušníky diktátorovy rodiny.
Amin od samého počátku hledal záminku k ukončení spolupráce s Izraelem a proto v červenci 1971 požádal izraelskou vládu, aby mu pomohla s invazí do Tanzánie, kam se uchýlil svržený premiér Obote. Odmítnutí pak posloužila jako záminka k vypovězení židovských poradců a jejich rodin z Ugandy. Amin podporoval palestinské teroristy z organizace OOP a byl přímo zapleten do únosu izraelského dopravního letadla v ugandském hlavním městě Entebbe. Získal si tím podporu mnoha afrických diktátorských režimů, s jejichž podporou byl zvolen předsedou Organizace africké jednoty. Amin poté zahájil rozsáhlou antisemtiskou kampaň v mezinárodním měřítku, která vyvrcholila jeho projevem na Valném shromáždění OSN 1. října 1975, kde za bouřlivého potlesku afrických delegátů obvinil USA ze "sionistického spiknutí" a vyzval k vyhnání Židů z Palestiny a jejich likvidaci! Výzvy k zavedení sankcí proti jeho režimu pro masové porušování lidských práv byly hlasy afrických delegátů smeteny opětovně ze stolu.
30. října 1978 napadla Aminova armáda Tanzánii, která podporovala svrženého premiéra Oboteho. Amin přecenil sílu své armády a po pěti měsících byl nucen uprchnout z Ugandy do Libye a poté do Saúdské Arábie. Odtud pokračoval v boji proti nově ustavené vládě a až do své smrti se považoval za legitimního ugandského prezidenta.
Zemřel 18. července 2003 v Jeddahu (Džidě) v Saúdské Arábii.