This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1571 - 1629)
Narodil se 27. ledna 1571 jako vnuk velikého šáha Tahmáspy z rodu Safíjovců. Na trůn nastoupil ve svých 17-ti letech, aby Persii přivedl k jejímu největšímu rozkvětu od dob Parthské říše.
Abbás hned na počátku své vlády zcela přebudoval státní správu, posílil centralizaci a omezil vliv kmenových náčelníků. Z gruzínských, arménských a čerkesských zajatců vytvořil královskou gardu, zcela oddanou pouze panovníkovi. V roce 1598 přenesl hlavní město říše do Isfahánu. Když završil své reformy, soustředil veškeré síly na rozšíření říše.
V roce 1590 uzavřel mír s Osmanskou říší, které postoupil západní provincie, aby se mohl soustředit na vyhnání Uzbeků ze severovýchodní Persie. Po jejich porážce v roce 1606 obnovil válku s Turky a během deseti let do roku 1616 jim znovu odňal území, která jim dříve postoupil. Když takto zabezpečil hranice říše na západě a severu, obrátil se na východ, porazil vojska indického císaře Džáhángíra a roku 1621 se zmocnil provincie Kandaháru.
Šáh Abbás měl úspěch nejenom v politické a vojenské oblasti, ale byl též mecenášem umělců, zejména stavitelů. Isfahán za jeho vlády dosáhl nebývalé nádhery. Podporoval domácí výrobu koberců a hedvábí a zval ke dvoru obchodníky a diplomaty z velké části Asie i Evropy. Z mnohými evropskými zeměmi navázal trvalé diplomatické styky.
Abbás I. Veliký zemřel 19. ledna 1629. Nový safíjovský stát v Persii, jehož základy položil, přetrval jako silný a stabilní po více než jedno století.
Na indické miniatuře je Abbás I. Veliký zobrazen v objetí císaře Džáhángíra.