Amenhotep III.

Faraon Amenhotep III. - panovník egyptské 18. dynastie


- vládl v letech 1403 - 1364 př. n. l.

Socha jednoho z největších panovníků Nové říše v Údolí králů (Karnak) na Nilu ...

Amenhotep III. - jeden z významných stavitelů starověkého Egypta. Amenhotepova vláda byla dlouhá a úspěšně. Po pradědovi Thutmosovi III. sdědil stabilní a prosperující impérium, které za jeho vlády dále vzkvétalo.


Jména
Amenhotep III.
hekavaset
"Amon je potěšen, vládce Théb."
Nub-maat-re
"Re je pán pravdy."


Příbuzenské vztahy
Amenhotep III. byl devátým faraónem 18. dynastie (1570-1293 př.Kr.). Narodil se někdy v letech 1386-1349 př.Kr. jako syn Thutmose IV. a královny Mutemuiji. Byl tedy zároveň vnukem velkého dobyvatele Thutmose III.
Na nedostatek žen si Amenhotep III. určitě stěžovat nemohl. Minimálně v tomto ohledu mu jeho vládu určitě můžeme závidět, měl jich prý 317! Ale jednou z jeho hlavních královských manželek a také tou nejoblíbenější byla Tij (mimochodem, mumie jejích rodičů (Juja a Tuja) patří k těm z nejzachovalejším exemplářům). Její otec byl význačným vojenským vůdcem v deltské oblasti. Amenhotep ji velmi miloval a postavil jí i vlastní chrám. Byla to prý velmi inteligentní žena. Dala mu dva syny. Starší zemřel a tak na trůn po otcově smrti usedl mladší - Amenhotep IV., který si později své jméno změnil na Achnaton. Ten je slavný takzvanou amarnskou revolucí, kdy změnil sídelní město a hlavního boha země (jak jména napovídají - z Amona na Atona). Těmito činy trochu zastiňuje klidnou a úspěšnou vládu svého otce, ale to již patří do jiného článku.


Vláda
Na trůn usedl již ve 12 letech a zůstal tam pevně usazen téměř 40 let. Stability a prosperity své země nedosahoval dobyvačnými válkami, ale mírem a mezinárodním obchodem. Některá vojenská tažení vedl pouze ve svém mladším věku. Menší akce na udržení pořádku v Núbii byly vedeny zdejším místokrálem, kterým byl později i jeho syn Merymos. Během jednoho z těchto tažení bylo prý zajato 150 núbijských mužů, 250 žen, 175 dětí, 110 lučištníků a 55 sluhů, 312 lidí bylo zabito.
Amenhotep měl také určitě štěstí, protože vztahy s ostatními zeměmi byly v té době klidné a mohl se tak spíše zaměřit na rozvoj Egypta a hlavně na monumentální stavby, které zmíníme později.
Mocenské postavení své země, rozkládající se v té době od Eufratu k Súdánu, udržoval Amenhotep také mimo jiné diplomatickými svatbami s královskými rodinami v Sýrii, Babylónii a Anatolii. Proto se není čemu divit, jestliže jsme zmiňovali tolik manželek, tak se totiž spojuje příjemné s užitečným.
Svoji vládu zdůvodňuje, stejně jako ostatní faraónové, božským původem. Ve svém případě odvozuje původ od boha Amona, proto mu také zasvětil i velký chrám v Luxoru (odtud je odvozeno i jeho jméno Amen-hotep - Amon je potěšen).


Stavby
Za své vlády postavil Amenhotep III. spoustu chrámů a soch.
Jednou z Amenhotepových nejúžasnějších a také nejslavnějších staveb je již zmiňovaný Amonův chrám, který se nachází v dnešním Luxoru.
Jak bylo v té době dobrým zvykem, postavil též (třetí) pylon chrámu v Karnaku. Zahájil také konstrukci hypostylové haly, jež obsahuje reliéfy znázorňující Amenhotepovu korunovaci egyptskými božstvy.
Amenhotep postavil též chrámy a paláce v Malkatě.
Ve starověkém Egyptě se často stávalo, že mohutné stavby sloužily pozdějším vládcům jako levný a snadný zdroj materiálu na další stavby. Tak byl bohužel zničen i zádušní chrám Amenhotepa III. Stalo se tak za 19. dynastie a zmíněným provinilcem byl Merenptah, otec Ramsese II., který se podobnými aktivitami vyznačoval možná nejvíce ze všech egyptských králů. Mohutný chrám se nám tedy do dnešní doby nezachoval. Jediné, co z něho zbylo jsou takzvané Memnonovy kolosy, stojící v místech, kde se dříve nacházel vchod do komplexu.
Samozřejmě byly Memnonovy kolosy chybně pojmenované, s řeckou tradicí nemají nic společného. Můžeme zde citovat to, co si do svého deníku poznamenal Heinrich Schliemann, objevitel Tróje, když kolosy během svých dlouhých cest navštívil: "Ne, to není pomník posledního obránce Tróje, je to jednoznačně egyptský styl jako u všech soch na tomto hřbitově památek starověku; mají pravdu učenci, kteří tvrdí, že jsou to sochy faraóna Amenhotepa III."


Závěr života
Po 39 letech plodné vlády, tedy ve věku 50 let, Amenhotep umírá. Příčinou jeho smrti je nemoc, o které však nevíme nic bližšího. Amenhotepova hrobka byla objevena v Údolí králů na samém sklonku osmnáctého století - v srpnu roku 1799 - francouzskou expedicí (Jollis a Devilliers). A když toto období a francouzská expedice, nemůže se jednat o jinou výpravu, než o známé Napoleonovo tažení. Napoleon s sebou totiž nebral jenom spoustu vojáků, lékářů a dalších odborníků na válečná tažení, ale také například vědce a malíře, kteří se zasloužili o spoustu objevů a jejich zaznamenání.
Označení hrobky je KV22 (King's Valley 22). Ozdobená je výjevy z Knihy mrtvých, ale byla nalezena ve špatném stavu. Mumii vládce neobsahovala.
Věří se, že jeho mumie byla objevena v královském skladišti pobíž Dér el Bahrí. Tam byla pravděpodobně ukryta kněžími, aby se zabránilo jejímu zničení. Objevena byla v roce 1881.


Shrnuto a podtrženo - Amenhotep III. byl významným a dlouho panujícím faraonem 18. dynastie. Jeho vláda byla poklidná a Egypt během ní zaznamenal další vzestup.