This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1848 – 1896)
Šáh Nasiraddín usedl na trůn roku 1848, v období nepokojů, spojených s hnutím tzv. bábitů - náboženské sekty, bojující proti západnímu vlivu a pronikání evropských mocností do Persie. Nasiraddín si uvědomil, že je nutné provést rozsáhlé správní a vojenské reformy a pověřil jejich provedením ministra Mirzu Takího. Stará feudální armáda byla rozpuštěna a vytvořena nová, plně loajální vůči ústřední vládě. V roce 1851 Nasiraddín založil vojenskou kolej, která důstojníkům umožnila západní vzdělání. Zavedení telegrafu v zemi v 60. letech a postavení první železnice koncem 80. let pak ještě více posílilo postavení ústřední vlády.
V zahraniční politice se zprvu orientoval na možnost vojenské expanze na východ a v roce 1856 se pokusil ovládnout Herát. To vedlo k britsko-perské válce 1856-57, ve které byla Persie poražena a donucena uznat nezávislost Afganistánu. Poté se Nasiraddin orientoval na obchodní i politickou spolupráci s Velkou Británií, jako protiváhy vlivu Ruska v Persii.
V sedmdesátých a osmdesátých letech šáh podnikl tři diplomatické cesty po Evropě a snažil se navázáním obchodních styků a udílením koncesí západním společnostem urychlit modernizaci země. Povolil činnost křesťanských misionářů v zemi, zakládání křesťanských škol a nemocnic. To vyvolalo silný odpor ze strany ulamá – duchovenstva a rolníků, kterým se nelíbil britský tabákový monopol, takže na pokyn duchovních dokonce přestali v letech 1891-92 kouřit. V roce 1896 pak byl šáh Nasiraddín zavražděn stoupencem fanatické muslimské sekty al-Afgháního.
