CZE - Terezín

Ghetto Theresienstadt
     
Název:
Name:
Gheto Terezín Ghetto Terezin
Další názvy:
Other Names:
Ghetto Theresienstadt
Terezínske gheto
Určení:
Camp Purpose:
ghetto ghetto
Doba existence:
Operational (since - to):
17.10.1941-08.05.1945
Odhadovaný celkový počet vězňů:
Estimated Total Number of Prisoners:
155000
Odhadovaný počet obětí:
Estimated Casualty Toll:
35000
Stát odpovědný za existenci:
State Responsible for Camp Founding:
Německá říše [1933-1943] Deutsches Reich [1933-1943]
Nadřízený stupeň:
Upper Authority:
- -
Pobočky:
Subsidiaries of Camp:
- -
Velitelé:
Commanders:
24.11.1941-03.07.1943 Seidl, Siegfried (SS Hauptsturmführer)
04.07.1943-DD.01.1944 Burger, Anton (SS Obersturmführer)
DD.02.1944-DD.05.1945 Rahm, Karl (SS Sturmbannführer)
Stát, kde se tábor nachází:
Camp Location (State):
Česká republika Czech republic
Obec:
Camp Location (Town, Village):
Terezín Terezin
GPS souřadnice:
GPS Coordinates:
50°30'44.37"N 14°09'00.26"E
Přístupnost:
Accessibility:
volně přístupno open free
Památky a muzea v okolí:
Places of Interest and Museums in the Vicinity:
Malá pevnost Terezín Malá pevnost Terezín
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
www.holocaust.cz
cs.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#87421 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Terezín


Jako pevnost chránící Čechy před vpádem ze severu, byl v roce 1790 dobudován Terezín, od roku 1782 honosící se statutem města. K opevnení patřila i Malá pevnost, sloužící již za Rakousko - Uherska jako vězení pro vojenské i politické vězně. Asi nejznámejším vězněm té doby byl sarajevský atentátník Gavrilo Princip, který zde v roce 1918 zemřel.


V červnu 1940 zřídili nacisté v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa.


Ghetto


V souladu s plánem o tzv. konečném řešení židovské otázky vyslala Zentralstelle für Regelung der Judenfrage v listopadu 1941 do města Terezín ( tou dobou okolo 3500 obyvatel a přibližne stejně velká vojenská posádka ) několik set* mladých Židů, aby město přebudovali na internační a tranzitní tábor pro asi 60 000 osob židovského původu. Ješte před dokončením příprav začali do Terezína 30. listopadu 1941 proudit první transporty Židů z Protektorátu. Původní obyvatelé nežidovského původu byli z města postupně vysídlováni. Než se uvolnily civilní objekty, vězni byli ubytováváni v budovách bývalých kasáren. Poslední původní obyvatelé odešli v červnu 1942. Tou dobou již do ghetta proudily i transporty Židů z Německa a Rakouska. Terezín byl definitivně izolován od okolního světa. Vězni vybudovali silniční obchvat města a železnici protáhli přímo do ghetta.


Ghettu velela nacistická komandantura. V jejím velení se vystřídali dr. Siegfried Seide, Anton Burger a Karl Rahm. Komandantuře podléhala židovská samospráva, starající se o vnitřní chod tábora. V jejím čele se ve funkci židovského staršího vystřídali Jakob Edelstein, dr. Paul Eppsein a dr. Benjamin Murmelstein. Vlastní dozor nad vězni provádělo protektorátní četnictvo, což bylo pro vězně většinou pozitivní.


Osudem většiny vězněných v Terezíně byl transport na Východ, do vyhlazovacích táborů jako byl Osvětim - Birkenau. Úplně první transportní rozkaz na Východ byl realizován v lednu 1942. Cílem pro 1000 Židů z Terezína byla Riga. Do konce WWII bylo z Terezína vypraveno celkem 63 transportů. Transporty do vyhlazovacích táborů na Východě postihly asi 88 000 lidí ze 150000, kteří do tábora v průběhu WWII přišli. Po rozhodnutí, které padlo na konferenci ve Wannsse 20. ledna 1942 měl Terezín sloužit i jako Altersghetto ( starobní ) pro Židy z Německa a Rakouska, kteří byli starší 65. let. Toto však vydrželo asi půl roku. Díky transportům na Východ a úmrtnosti se počet starých vězňů snižoval.


V důsledku neúspěchů na Východní frontě a v Severní Africe, byly transporty z Terezína na Východ dočasně pozastaveny. To vedlo k přeplnění ghetta. Podmínky byli velice těžké.
Nacisté se rozhodli, že z Terezínského ghetta zřídí jakousi výkladní skříň koncentračních táborů, kterou budou moci předvést před zástupci Mezinárodního výboru Červeného kříže. Na podzim 1942 byly zřízeny obchody, později i kavárna. Z jara 1943 byli vězni nasazeni k úpravě parků, domů, některých bytů, tanečních sálů, koncertních sálů, koupaliště, čištění ulic a podobně. Byla založena Banka židovské samosprávy, která vydávala prakticky bezcenné peníze. Terezínské ghetto mělo být nacistické alibi, zakrývající genocidu páchanou na Židech. Do jisté míry se akce nacistům zdařila. Zpráva vydaná členy komise Mezinárodního výboru Červeného kříže nebyla vyloženě negativní. Po návštěvě gheta 23. června 1944 komise uvěřila, že Terezín je konečným táborem, a že odsud žádné transporty neodjíždí. Ghetto bylo ještě využito k natočení propagandistického filmu.


I v terezínském ghettu se prováděly přípravy pro masovou likvidaci Židů. Hlavně po tom, co Rudá armáda začala ohrožovat tábory smrti na Východě. Přípravy již vyšly na prázdno. Přes toto všechno, bylo ghetto místem utrpení a smrti. Vězni trpěli hlady, hlavně dlouhodobou podvýživou. Strava byla chudá, nevyvážená, prostá vitamínů. Slabé příděly byly o něco vyšší pro těžce pracující. Občas si ti št'astnější mohli přilepšit balíčky od příbuzných z poza hranic ghetta. Lékařská péče byla špatná. Operace se prováděly za primitivních podmínek, byl nedostatek léků a vybavení. Přes snahu židovských zdravotníků byla úmrtnost vysoká. V důsledku traumat fyzických, psychyckých a nemocí zemřelo v ghettu na 33500 lidí. Zemřelí byli pohřbýváni jednotlivě, později do masových hrobů. Od října 1942 zahájilo plný provoz krematorium. Zdaleka však nestačilo pokrýt potřebu. Denní kapacita 90 mrtvých byla nedostatečná. Hlavně v roce 1942 umíralo až 150 vězňů za den. Urny ( papírové ) s popelem byly ukládány v kolumbáriu. Později ve snaze o zahlazení stop byl popel vysypán do řeky Ohře a částečně zakopán do jámy v blízkosti koncentračního tábora v Litoměřicích.
Transporty, které se v roce 1942 na 7 měsíců pozastavily, pokračovaly dále. Pro vylepšení vzhledu bylo nutné deportovat zejména nemocné a další, které nebylo vhodné předvést delegaci. Došlo tak k velkým transportům z Terezína na Východ. V prosinci 1943 to bylo 5000 vězňů, v květnu 1944 7500 osob. V Osvětimi byl zřízen rodinný tábor pro terezínské Židy, kam bylo dopraveno 17500 osob. Konce války se dožilo necelých 1200.
Na podzim 1944 postihly Terezín největší vyhlazovací transporty. 28.září - 28. října 1944 bylo deportováno na 18500 vězňů. Hrůzu Osvětimi - Birkenau II přežilo necelých 1600.
V Terezíně po velkých transportech na Východ zůstalo kolem 11000 lidí. Většinou šlo o práceneschopné starce, ženy a děti. V lednu 1945 přišli do tábora Židé ze smíšených manželství. Stav vězněných tak stoupl asi na 17000. Od 20. dubna přicházeli do ghetta ubožáci z vyklizovaných koncentračních táborů mimo území Čech. Stav tábora se zvedl o dalších asi 13000 zubožených nešt'astníků, většinou z Polska a Mad'arska. Někteří z nich se do Terezína dostali již podruhé. S těmito nešt'astníky se do tábora dostala i epidemie břišního tyfu a skvrnivky. To stálo život mnoho lidí ještě po konci WWII. Stav nemocných začal klesat od 20. května 1945. Epidemie břišního a skvrnitého tyfu připravila o život 1500 lidí, mezi nimi i 4. české zdravotníky.
24. dubna 1945 bylo odvezeno švédským červeným křížem 413 dánských Židů .
Ten samý den opustila Terezín skupina rodinných příslušníků SS a část služebny SS ( dříve komandantury ). SS začaly likvidovat archiv Hlavního úřadu říšské bezpečnosti.
3.květa 1945 převzal ghetto z rukou velitele Karla Rahma Mezinárodní červený kříž.
10. května 1945 převzala kontrolu nad táborem sovětská armáda.


24. května 1945 zahájila činnost repatriační komise.
Vypracovala seznam vězňů, kteří byly ve dnech osvobození v táboře.


Anglie - 11, Argentina - 1, Belgie - 51, Bulharsko - 2, Českoslslovensko - 3883, Ecuador - 9, Francie - 196, Holandsko - 842, Honduras - 10, Itálie - 78, Jugoslávie -154, Gdansk - 9, Kuba - 1, Lotyšsko - 43, Litva - 39, Lucembursko - 6, Mad'arsko - 7648, Německo - 6621, Nicaragua - 2, Norsko - 1, Palestina - 2, Paraguay - 11, Peru - 3, Polsko - 3510, Rumunsko - 73, Rusko - 42, Řecko - 71, San Salvador - 11, USA - 17, Španělsko - 1, Švédsko - 6, Švýcarsko - 1, Turecko - 7. Celkem 24961.
17. srpna 1945 opustili Terezínské ghetto poslední vězni.


*přesná čísla neuvádím, zdroje se značne rozcházejí


Zdroje: Bubeníčková, Kubátová, Malá - Tábory utrpení a smrti, Svoboda 1969
www.pamatnik-terezin.cz
www.holocaust.cz
www.terezinstudies.cz
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#99197 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Zpráva o vystěhování Terezína - pro představu, jak se to zařizuje, když se uvolňuje místo pro koncentrační tábor ( v té mírnějsí podobě ).


Bezirksbehörde in Horschitz.
Okresní úřad v Hořicích.


Číslo 16329/42. ............................ Dne 29. května 1942
Důvěrné.
-----------------
Spěšný dopis.
-----------------
Okresnímu četn. velitelství
v Hořicích.


Všem četnickým stanicím.


Všem Pánům starostům.


Věc: Vystěhování města Terezína.


Podle nařízení pana Říšského Protektora musí býti město T e r e z í n vyklizeno. Konečný a neodvolatelný termín pro vyklizení jest 30. června 1942.
Přesídlovací kancelář ministerstva vnitra se sídlem v Terezíně jest pověřena, aby provedla přestěhování obyvatelstva ve stanovené lhůtě.
Vzhledem k tomu ukládám pánům starostům Úřadů, aby pod osobní zodpovědností, aby všechny přípisy přesídlovací kanceláře byly projednány bezpodmínečně ještě téhož dne, kdy dojdou.
Podatelny a výpravny, jakož i referenti bud'též o tom poučeni s tím, že veškeré přípisy přesídlovací kanceláře musí býti i h n e d vyřizovány a že jim musí býti b e z p o d m í n e č n ě vyhověno.
To platí také o všech přípisech přesídlovací kanceláře, které byly až dosud úřadům zaslány a dosud nebyly vyřízeny.


Pokud se majitelé bytů resp. domů brání ubytovacím příkazům vydaným přesídlovací kanceláří, bude jim okresním úřadem uloženo, aby zajištěný byt ihned nejdéle do 24. hodin vyklidili a k nastěhování připravili. Neuposlechnutí bude přísně stíháno a vymoženo politickou exekucí.


Úřadující vrchní komisař
politické správy:
JUdr. F. Šrámek v.r.
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#99299 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Terezín - Malá pevnost je a byla vždy věznicí.Základní kámen byl položen 10.října 1760. Kromě vojáků rakousko uherské armády zde byli uvězněni i pachatelé atentátu na Františka Ferdinanda d´Este a účastníci rumburské vzpoury.Za první republiky sloužila Malá pevnost jako vojenská trestnice.Dne 10. června 1940 převzalo celý objekt gestapo v praze a zřídilo zde pobočné vězení.Počáteční stav koncem roku 1940 byl 150 vězňů. Na začátku roku 1945 zde bylo asi 5.500 vězňů,od roku 1942 se zde začali provádět popravy na základě "Sonderbehandlungu", poslední poprava zde byla 2. května 1945,kdy bylo zastřeleno 52 osob. Za dobu existence to je za pět let zde prošlo na 32.000 vězňů z toho asi 5.000 žen. zahynulo zde 2.500 vězňů. Malá pevnost byla osvobozená Rudou armádou 8.května 1945. Dále je pravdou,že z Malé pevnosti vycházelo komando vězňů 300 - 800 kteří budovali podzemní továrnu Richard.Toto komando spadalo pod pobočku koncentračního tábora Flossenbürg ( SS Komando B 2 Lobositz 2 ) zahynulo zde údajně na 18.000 vězňů. Malá pevnost Terezín nebyl nikdy koncentračním táborem i když režim a krutost dozorců mnohde se vyrovnala poměrům v koncentračním táboře .
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#165988 Version : 0
Terezin:


1. L417 - barracks for boys (10 - 15 years old)
2. Q 619 - Terezin City Hall
3. L 414 - SS-Commandant's headquarters, until 1942, later post office and barracks for girls
4. L 410 - women's accommodation (8-16 years old)
5. Markplatz, converted into a park 6/1944.
6. L 415 - storage of goods from transport (clothes), L-3 & L-4 - stores
7. Q 418 - café opened in 1942, about 100 seats
8. Q 414 - SS-Commander's headquarters
9. L 311 - accommodation for older prisoners
10. L 315 - SS guards' rooms
11. L 318 - accommodation for children (up to 7 years)
12. Block F III - accommodation for children, workshops, L 216 - library
13. Block G II - police headquarters
14. Block H II - Bauhof - craft workshop, gas chamber built in 1945 (never used)
15. L 324 - SS Kameradschaftsheim
16. Block H IV - Podmokly barracks
17. Block J IV - Aussig barracks, prisoner registration
18. Block H V - Dresden barracks for women
19. Block G VI - Houses for mothers with children (up to 3 years)
20. Stadtpark - playground built in 1944
21. Block E VI - Hohenhohe barracks, used as a hospital
22. Block E VII - Kavalir barracks, accommodation for the elderly and mentally ill
23. Block D VI - disinfection station, shower and laundry
24. Carpentry workshop
25. Block B V - Magdeburg Barracks
26. Block B IV - Hannover Barracks for men
27. Block A IV - butcher's shop and food store
28. Bahnhofstrasse - first used 6/1943, for transport to Auschwitz
29. Block C III - Hamburg barracks for women, mostly Dutchmen were accommodated here
30. Block A II - Jäger barracks, disinfection and de-worming station
31. Südberg - sports complex, built in 1943
32. Block E I - Sudeten barracks
33. Gebäude C I - social club with cultural hall, library and synagogue 34. Südstrasse
35. Jewish cemetery and crematorium
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#168282 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

.
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#168420 Version : 0
Dear colleague,


I very much appreciate your efforts and writing an article about Terezín, but I would like to set the record straight:


Citace :

In the autumn of 1942, shops were set up, and later also a café.
True, on 13 September 1942, it was stated in the daily order that 8 shops would be opened. Gradually, they were opened, but basically they did not offer anything decent and the prisoners had no way to buy these inferior goods, as the possession of money by prisoners was forbidden and the so-called Bank of the Jewish Self-Government did not start to function until May 1943. The bank issued the so-called Ghettogeld - the famous Terezín "money", which was de facto worthless paper.


A café was opened on 8 December 1942 in the house Q 418 (opening hours 10.00 - 19.30h), but again, it was more or less a dummy...


Citace :

From the spring of 1943, prisoners were deployed to clean up parks, houses, some flats, dance halls, concert halls, swimming pools, street cleaning and so on.
Terezin was a garrison town where, as you correctly state, before the war there were about 7,000 inhabitants including soldiers. Already on 18 September 1942, less than ten months after the first transport arrived in Terezín, the highest number of prisoners was recorded - i.e. 58,497 people. Flats, as you write, did not exist in the legal sense (only a few privileged families were allowed to live together), because of course people would not fit into the ghetto in this way. As L.Chládková writes:
"...Prisoners occupied both the large barracks buildings and other houses in the town, including attics, cellars and courtyards. Men, women and children lived separately in the camp in large quarters, where they had only the bare necessities - three-tier beds, a table, shelves and hangers for personal belongings. The people in them lacked any privacy. Only a minimum of prominent families could live together in Terezín. The common rooms were extremely crowded. In the barracks halls, where the majority of the prisoners were housed, 100 to 400 people were crowded together; for the new arrivals there were often only attics, where there was no heating, no water and no basic sanitary facilities. The prisoners were plagued by troublesome insects, lice and bedbugs, against which a constant struggle was waged. It was the old Jews from the Reich who were most shocked by this situation, and who went to Terezín in the belief that they were going to the city of Lausanne, which Hitler had given them to live in. In their hands they held contracts to purchase a place in a home for the elderly, where they were to be provided with food, an apartment, medical treatment and other services. Their luggage therefore contained impractical clothing, souvenirs and, conversely, important items were missing. They invoked their alleged right in vain. They became the most miserable group of prisoners and were dying rapidly..." (L.Chládková, Terezín Ghetto, Terezín Memorial 2005)


It should also be mentioned that prisoners were not allowed to enter the "parks" and there were no "bathers". If you were referring to the fire tank in the Small Fortress, this was set up as a pastime for the children of the SS commander who had his villa nearby.


Citace :

*I do not give exact figures, sources vary widely

The number of people on the first transport to Terezín, the so-called Ak-1 (Aufbaukommando), is known with absolute precision - it was 342 people. One of them was my grandfather, František R. Kraus. He also witnessed how the hungry children had to say dramatically on June 23, 1944, when an international Red Cross delegation was inspecting the "Self-Governing Jewish Settlement" (as the Nazis deceptively called Terezin) under threat of being shot: "Oh nein, Onkel Aufseher, schon wieder haben wir Sardinen und Schokolade?"


Recommended reading: www.holocaust.cz
www.holocaust.cz
Ludmila Chládková - Terezín Ghetto, Terezín Memorial 2005
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#230837 Version : 0
I thank you, colleague, for the addition. I apologise that my brief article did not make it quite clear that the café, the parks and swimming pools or the money
were not for the pleasure of the prisoners, but merely as theater for the commission.
Personally, this part of the history is clear to me, but I admit that the layman may misunderstand.
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#231083 Version : 0
Yes, you seem to understand the subject very well. Smile
However, it should always be emphasized that the prisoners served as a tool of the most vile Nazi propaganda, hence they did not benefit - even momentarily or temporarily - from visiting the CC. On the contrary, most of them were sent to Auschwitz.
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#231086 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more