This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1807 - 1882)
Hrdina italského "risorgimenta", boje za svobodu Itálie
Narodil se 4.7.1807 v Nice, které bylo tehdy součástí Sardinského království. V 30. letech se zapojil do hnutí Mladá Itálie, inspirovaného idejemi Giuseppa Mazziniho, a v roce 1834 se zúčastnil neúspěšného republikánského povstání v Janově. Po porážce povstání odešel přes Francii do Jižní Ameriky, kde se zúčastnil boje jihoamerických republik za nezávislost. Zde se také seznámil s taktikou partyzánské války, kterou o 12 let později použil v boji s Rakušany za sjednocení Itálie.
V roce 1849 vytvořil z dobrovolníků armádu tzv. červených košil, se kterou bránil římskou republiku proti papežovi a Francouzům. Po porážce republiky odešel znovu do exilu.
Roku 1859 zorganizoval na žádost hraběte Cavoura doborovolnický sbor horských myslivců pro válku s Rakušany, které porazil v severní Itálii. V následujícím roce, již jako piemontský generál, dobyl po vítězství u Calatafimi Neapol, hlavní město Království obojí Sicílie. Tím se rozhodujícím způsobem zasadil o sjednocení Itálie pod vládou sardinského krále Viktora Emanuela II.
Posledním územím, které zbývalo připojit k Itálii byl Papežský stát v Římě. Cavour učinil papeži velkorysé nabídky, které však byly pro Garibaldiho i pro Svatou stolici nepřijatelné. Když Cavour v červnu 1861 zemřel, pokusil se Garibaldi obsadit Řím silou, ale utrpěl porážku roku 1862 u Aspromonte. Ani při druhém pokusu roku 1867 neuspěl, když byl spojenými papežsko-francouzskými vojsky poražen u Mentany.
Vypuknutí prusko-francouzské války roku 1870 dodalo Piemonťanům odvahu a 20. září 1870 vstoupili do Říma a navždy smazali z mapy Evropy církevní stát. Garibaldi se poté zapojil do války republikánské Francie proti Prusku roku 1871, a stal se dokonce členem francouzského Národního shromáždění. Sympatizoval s I. internacionálou a Pařížskou komunou, po její porážce se vrátil do Itálie.
Na sklonku života hlásal myšlenky iredenty a žil jako samotář na ostrově Capri. Tam také 2.6.1882 zemřel.
