Turecko ve druhé světové válce

Před nějakým časem jsem zde založil téma ohledně účasti Švédska ve WWII. Byl jsem příjemně překvapen vašimi informacemi a bylo mi vše objasněno. Tápu ale stále nad otázkou jakou roli mělo ve druhé světové válce Turecko? Leží mimo jiné i na strategické úžině Bospor. Pokud zde toto téma již existuje, navigujte mne, děkuji.

Turecko do WWII v podstatě nijak nezasáhlo, ačkoli se o jeho vstup do války snažily obě strany. Od 1941 mělo smlouvu o neútočení s Německem i SSSR a bylo zahrnuto v lend-lease. Německu vyhlásilo válku až 23. února 1945, Japonsku ještě později.


Námořní provoz v úžinách je stanoven smlouvou z Montreux z roku 1936 (text např. na http://www.turkishpilots.org/DOCUMENTS/montro.html). Skrz úžiny smí za přesně stanovených pravidel proplouvat kterékoli civilní i vojenské lodě států neválčících s Tureckem (s výjimkou letadlových lodí).

Turecko vyhlásilo neutralitu a myslím že v Lend-Lease zahrnuto nebylo, nakupovalo (docela výhodně) výzbroj od obou stran, z německa například FW 190 A a z británie myslím Spitfire V. Obě strany se snažili o to aby se nepřipojilo k nepříteli a turci toho celkem úspěšně využili.

Turecko do války sice nezasáhlo, ale byla tu velmi pravděpodobná možnost, že se tak stane, Němci s tím počítali v roce 1942, během postupu na Kavkaz poté co by obsadili všechny námořní základny na pobřeží Cerného moře.

Tak tak, jak říká Melkor. Kdyby Němcům lépe vyšel postup jak na Kavkazu, tak v Africe/Středním Východě, tak by Turecko samo spěchalo se připojit k Ose, než by bylo samo připojeno
Jinak si myslím, že Turecko mělo možnost velmi urychlit a postrčit Německé výboje v letech 1941 a 1942.
Jeho závěrečný vstup do války na straně Spojenců přece jen pomohl, neboť dovolil závěrečnou část spojeneckých dodávek přepravovat loděmi až do Černého moře rovnou do ruských černomořských přístavů.


Hele, tyhle témata se mi začínají líbit Tyhlety okrajový státy jsou nejzajímavější. Jdu založit téma o Portugalsku, tak přijďte.

V dobe nemeckeho postupu na Stalingrad a Kavkaz turecky velvyslanec(tusim ze to byl Karaosman-ogly)rekl ze 26 tureckych divizi jsou pripraveny vpadnou do Gruzie a Armenie.Ovsem Turecko cekalo vysledku bitvy za Stalingrad a rozhodujiciho nemeckeho vitezstvi.

Turecko na tom zase tak slavně nebylo, je třeba říci, že byl připraven plán GERTRUDE (plán na obsazení Turecka, pokud by se přidalo na stranu Spojenců)
Bohužel se mi o tom více nepodařilo zjistit, pokud někdo ví více, budu rád, pokud doplní

Turecko v druhé světové válce


Po smrti prvního tureckého presidenta Mustafy Kemala Atatürka (10. listopadu 1938), byl jeho následníkem zvolen Ismet Inönü, který reagoval na vznik Německo-sovětské smlouvy o neútočení (23. srpna 1939) a jejich následný vpád do Polska, vyhlášením turecké neutrality. K uzavřením dohody mezi Tureckem, Velkou Británií a Francií o vzájemné pomoci dochází 19. října 1939. Během prvních let války se sympatie turecké veřejnosti začaly přiklánět na stranu Německa a zvyšovaly se úměrně s vítězným postupem Wehrmachtu Evropou. Proto 18. června 1941 Turecko podepsalo smlouvu o přátelství s Německou třetí říší a s mocnostmi Osy zahájilo čilé obchodní styky. Například dodávky chromu činily až 30 procent německé válečné spotřeby. Spojenci se tou dobou neúspěšně pokoušeli "přetáhnout" Turecko do svého tábora. Teprve k 2. srpnu 1944 přerušilo Turecko diplomatické a obchodní vztahy s Německem. S Japonskem se tak stalo k 3. lednu 1945. Formálně Turecko vyhlásilo válku Německu a jeho spojencům 1. března 1945. Vojensky však turecká armáda proti zemím Osy nevystoupila.


Přesto se nedá říci, že Turecko pasivně přihlíželo řádění fašisticko-nacistických hord, jeho diplomaté v mnoha zemích obsazených mocnostmi Osy, pomáhaly uprchlíkům přežít a dostat se na svobodná území. Nejaktivnější byli turečtí diplomaté ve vichistické Francii.


Ozbrojené síly:
V roce 1938 měla turecká armáda 194000 vojáků, z toho 20000 důstojníků. Vojenská služba trvala tři roky. Pozemní vojsko bylo rozděleno do tří oblastí. Jednalo o devět sborů a armádní zálohu. Celkem 20 pěších divizí, 3 horské brigády, 1 pevnostní brigáda a 5 jezdeckých divizí. V záloze byly dvě jezdecké divize. Do sestavy pozemního vojska také příslušelo 10 pluků těžkého dělostřelectva a 20 pluků polního dělostřelectva.


Začátkem roku 1941 Turecko reorganizovalo svoje vojsko ustanovením 17 sborových velitelství a výstavbou dalších divizí do celkového počtu: 43 pěších a 2 jízdní, k tomu je nutné připočítat samostatné brigády: 3 pěší a 2 jízdní. Výzbroj byla různorodá z Německa, Velké Británie, Spojených států a předválečného Československa. Některé práce tvrdí, že Turecko koncem války od Sovětského svazu obdrželo - mě neznámý počet - lehkých tanků řady BT.


Na začátku války mělo turecké letectvo 4 pluky s 370 letadly a 8500 osobami. V průběhu roku 1941 přibyl ještě jeden pluk. Stav tureckého letectva před koncem války dosáhl 450 kusů letadel, které byly údajně uspořádány do 2 leteckých divizí.


Turecké námořnictvo na začátku války obdrželo 1 německou ponorku, 2 britské ponorky, 4 britské torpédoborce a v tureckých loděnicích bylo postaveno několik menších plavidel. To všechno včetně staršího materiálu čítalo 19 lodí o úhrnném výtlaku 55775 tun a 9200 osob. Do koncem války se námořní síly rozrostly na 41 plavidel různé tonáže.


S pozdravy Jiří Tintěra, předseda Difrologického klubu


Zdroje:
history.acusd.edu
http://members.tripod.com/~marcin_w/index-2.html
workmall.com
http://www.sefarad.org/publication/lm/043/6.html
http://www.cankaya.gov.tr/eng_html/inonu.htm

K sovětským dodávkám podle některých zdrojů mělo jít o tanky T-26 a dokonce o 2 kusy T-28 bohužel ty T-28 i rusové uvádí dost opatrně a není jisté zda vůbec do země někdy došly.

No ono to s Tureckem bylo po celou dobu WWII velice zajímavý. Prezident Inönü zaujal velice vyčkávací postoj a turecká diplomacie se přikláněla na tu či onu stranu podle toho, kdo zrovna vítězil. Po obsazení Francie v červnu 1940 byli Němci hodně blízko spojenectví s Turky. Hodně se o to taky zasloužil německý velvyslanec v Ankaře (a bývalý ministerský předseda) Franz von Papen. Jeho úsilí šlo ale částečně vniveč, protože ho nesnášel ministr Ribbentrop nesnášel a tak se stavil k jeho návrhům skoro vždycky odmítavě.

Ještě malá poznámka ohledně smlouvy typu Lend-lease uzavřené mezi Spojenými státy severoamerickými a Tureckou republikou. Tato byla podepsána po skončení druhé světové války v Ankaře 7. května 1946 a vstoupila v platnost dne 25. května 1946. Úplné znění smlouvy naleznete v jazyce anglickém na www.usemb-ankara.org.tr

Ta turecká armáda dle toho výčtu nevypadá moc hrozivě, ale probíjet se hornatým terénem po celé délce poloostrova Malé Asie (je docela velký) by asi nebylo nejpříjemnější.



PS Tintěra: už jsi smazal tabuli?