80-cm-K (E) (80cm železniční kanón)

Německá Wehrmacht si uvědomovala, že v případě vedení útočné války proti Francii bude muset prorazit mohutné opevnění Maginotovy linie. Jednou z možností bylo nasazení děl velkých ráží. Řešení nabídla již v roce 1935 firma Krupp, která předložila návrhy děl ráží 700, 800, 850 a 1000 mm. Německý zbrojní úřad však projevil značnou nerozhodnost a téměř celý rok se nedokázal rozhodnout pro určitý typ děla. Teprve osobní Hitlerova návštěva u firmy Krupp v roce 1936 uvedla celou záležitost opět do chodu. Zbrojní znovu posoudil nabízené kanóny a posléze v roce 1937 zadal objednávku na tři děla ráže 800 mm. První hlaveň měla být dodána v březnu 1940. Termín se nepodařilo dodržet a to ani přesto, že Krupp investoval přes 10 mio RM do nových výrobních hal.
S více než ročním skluzem se podařilo teprve 10.září 1941 vystřelit první zkušební ránu na střelnici v Hillerslebenu. V této době ještě dělo nebylo umístěno na železničním podvozku, ale na pomocné lafetě. Železničního podvozku se dělo dočkalo v listopadu 1941 a následovaly další zkušební výstřely. Samostatnou zmínku si zaslouží i železniční podvozek. Tato lafeta měla délku 47,3 m a 40 os s železničními dvojkolími a celková hmotnost kanónu činila 1345 tun. Do počátku prosince 1941 bylo vypáleno 8 zkušebních střel a maximální dostřel projektilu (7,1 t protipancéřový) byl 37.210 m. V lednu 1942 byl sestaven oddíl těžkého dělostřelectva č.672. Tento oddíl byl v dubnu 1942 přeložen k Sevastopolu, kde měl prodělat svůj bojový křest. Přesun jednotky probíhal pěti vlaky, které vážily 3603 t a celková délka byla 1653 m. K prvnímu bojovému nasazení proti pevnosti Sevastopol došlo 5.června 1942. Do 17.června 1942 následovalo dalších 47 ran, tím byla spotřebována veškerá zásoba munice. Přesnost palby nebyla nijak excelentní: největší odchylka od zaměřeného cíle činila 740 m a pouze 10 střel ze 48 vypálených dopadlo do okruhu 60 m od předpokládaného cíle. Po ukončení bojů v této oblasti byl z „Dory“ vypáleno ještě 5 ran cvičné munice a poté bylo dělo rozebráno a přepraveno do Rügenwaldu. Plánovalo se nasazení proti Leningradu, ale knasazení dělostřelecké oddílu č.672 nakonec nedošlo. V Rügenwaldu dostal kanón novou hlaveň. Poté následovalo období nečinnosti, až v březnu 1943 byly vypáleny čtyři cvičné rány. Svědkem cvičné střelby byl i A.Hitler, který 19.března střelnici navštívil. Při této střelbě bylo dosaženo dostřelu 47 km. Následovalo další období nečinnosti. Další bojové akce se „Dora“ zúčastnila v roce 1944 ve Varšavě. V březnu 1944 byla také vyslána jednotka Todtovy organizace do Francie do prostoru kolem města Calais, kde měl být zbudován podzemní kryt pro „Doru“ pro plánované nasazení proti Anglii. Vylodění v Normandii a rychlý postup spojeneckých vojsk tento zámět zhatil. „Dora“ byla společně se svým mladším bratříčkem „Těžkým Gustavem“ vyhozena do povětří. Zbytky těchto monstrózních kanónů byly nalezeny v Sasku a Bavorsku.

Dora in a firing position near Sevastopol

...

...

...

Dora:

the grenade body Dory.

Dora (take he said Gustav) in 42 ostrelovala Sevastopol and in zatoce Severnaya blew up big municni warehouse..

The heavy Gustav's gun is the same caliber,one of the two, which was made together with Dora.At least if I understand things right.Similar works, but with the smaller calibers it was made more.
Curious of the arms projects of the Third reich - the author can't remember..

I only add one little thing and that to fire Dora needed servicing 350 men!

And one more note for lovers of economics: the production price of the Dory was 7 000 000 reichsmark - for the price it was just left to get about 28 new tanks Tiger..

Vážený kolego,
v archivu mého klubu se nachází kopie internetových či listinných studií. Těmto kopiím se u nás říká "opisy" a mezi nimi jsou čtyři jazykové řady prací o německých dělech velké ráže.


Jsou zpracovány ve Word Office, takže je zde jistá možnost je nabídnout k prostudování.


Máte-li zájem, dejte vědět.


S pozdravem Jiří Tintěra, předseda Difrologického klubu