Andské státy

Diskuse

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Andské státy Latinské Ameriky ve 40. letech 20. století


Úvod:


Po druhé světové válce zbyly na světě dvě supervelmoci, politicky, hospodářsky a sociálně naprosto odlišné, USA a SSSR. USA začaly po válce vytvářet blok států s nimi sympatizujících. Po dohodě s latinskoamerickými státy v březnu 1945 přijaly Deklaraci z Chapulteku, která se stala základem pro vytvoření Organizace amerických států v roce 1948.
Latinská Amerika po druhé světové válce byla jinou Amerikou než v meziválečném období. Latinskoamerické státy dořešily poslední hraniční spory, které vytvářely závažné problémy v meziválečné diplomacii. Důsledkem světové války se prohloubilo spojenectví s USA, které přineslo jak pozitivní, tak negativní vlivy. USA musely úplně od začátku změnit svůj přístup k těmto státům. Nesměli se na už dívat jako na fašistické nebo nacistické státy. USA zde chtěli získat podporu a spojenectví. Nikoli povýšenost, ale spolupráce a alespoň zdání dialogu rovného s rovným. Tato politika přinesla ovoce (s výjimkou Argentiny), ale i takový rival USA, jakým byla Brazílie, přistoupil k společnému boji proti fašismu. Hlavním pozitivním rysem této spolupráce byla především hospodářská pomoc USA ve strojírenské a vojenské oblasti (např. na základě Zákona o půjčce a pronájmu z roku 1941). Válka posléze vyvolala úplnou explozi latinskoamerického zemědělství, protože severoamerické nestačilo pokrýt celkovou potřebu. Tato zemědělská revoluce se pozitivně projevila na zvýšení životní úrovně obyvatelstva, finance byly použity k budování infrastruktury, nemocnic a škol, ale byly také vloženy do zcela zbytečných projektů, na zviditelnění politických stran.


Peru:


Peru bylo během druhé světové války zaměstnáno pro něj mnohem důležitějším hraničním konfliktem s Ekvádorem v letech 1941-1942, ve kterém zvítězilo a mírovou smlouvou z Rio de Janeira (1942) získalo 40% sporného území. Celé válečné období stál v čele Peru prezident Manuel Pardo y Ugarteche (1939-1945), který plynule navázal na diktaturu svého předchůdce generála Benavidese. 28. 7. se nový prezident José Luis Bustamente ujal svého nového úřadu. V době svého příchodu byla země ohromně zadlužena. Zrušil opatření omezující svobodu občanů a tisku. Také udělil amnestii všem osobám odsouzeným, internovaným a vypovězeným z politického důvodu.
Avšak situace na domácí politické scéně se nadále zhoršovala soupeřením mezi různými frakcemi v parlamentu a narůstajícími rozpory mezi prezidentem a stranou APRA (socialisté).
APRA totiž měla snahu tlačit vládní politiku více doleva.
V zemi se začaly vyskytovat bouře nevole z řad dělníků, kteří nebyly spokojení se svými nízkými výdělky. Uskutečnilo se hodně stávek při nichž došlo i ke ztrátám na životech. Nakonec se vládě částečně podařilo vše uklidnit, ale r. 1947 opět nastaly rozpory.
Neshody mezi konzervativci a levicí prohloubilo ještě více zavraždění ředitele konzervativního listu La Prensa Garlanda ze 7. 1.1947. Tisk přičítal vinu apristům, proti nimž Garland vystupoval.
Obavy z vzrůstající moci APRA vedly ke sdružení deseti stran, které vytvořily Národní alianci. Vyšla do boje s velmi pokrokovým programem, který byl ale v dané chvíli těžko realizovatelný. Situace se mezitím stále zhoršovala a v roce 1948 se země octla na prahu občanské války. Pracovní a výrobní indexy klesaly, což mělo za následek hospodářskou krizi. Krize došla až tak daleko, že konzervativní skupina v armádě 29.10.1948 provedla převrat a Bustamentovu vládu svrhla. Do čela státu se postavil Manuel Odría, konzervativní generál podporovaný USA.
V zahraničněpolitické oblasti Peru přistoupilo 24.8.1946 k Mezinárodnímu měnovému fondu a Centrální peruánská banka byla zmocněna provádět transakce s Mezinárodní bankou pro rozvoj a obnovu. Peruánský parlament ratifikoval Chartu OSN, dohody v Bretton Woods, dohodu o UNRRA. Vláda se snažila zemi modernizovat, zapojit ji do mezinárodních struktur a pokusila se řešit veškeré hospodářské a sociální problémy. Tato snaha byla neustále mařena konflikty a bojem o moc, takže konečný výsledek odpovídal celkové situaci v zemi.


Bolívie:


Politickou situaci v Bolívii poznamenala těžká porážka, která v roce 1935 přinesla ztrátu prestiže a území. Tento politický a mezinárodní handicap, společně s katastrofální hospodářskou a sociální situací, hnal zemi od jednoho převratu k druhému. V roce 1937 generál Germán Busch svrhl diktaturu plukovníka Josého Davida Tora, zrušil ústavu, rozpustil parlament a vytvořil diktaturu vlastní opírající se o přistěhovalce z Německa. Tato politika byla velice vhod třetí říši, která vysílala do Bolívie své důstojníky, agenty a poradce.
Busch v roce 1939 zemřel a nový prezident Enrique Pénaranda (1940-1943), obnovil proamerickou orientaci. Jeho vláda ale byla svržena povstáním 20.12.1943; v čele státu stanul Gualberto Villarroel. Jeho vláda se ale potýkala se sociálními problémy. Tato situace vyvolala v červnu 1946 izolované protivládní povstání části ozbrojených sil, které se ještě podařilo prezidentu potlačit, ale další povstání o několik týdnů později už nezvládl a povstání skončilo 11.7.1946 svržením a zabitím prezidenta Villaroela. Novým prezidentem se stal po volbách z 5.1.1947 Enrique Hertzog (1947-1949). Ovšem i tato vláda se potýkala s hospodářskými problémy. Opět sílily demonstrace, povstali dokonce i indiáni, země tak stála na pokraji občanské války a zhroucení. Prezident Hertzog 19.10.1949 odstoupil a jeho místo zaujal viceprezident Mamerto Urriolagoitia. Za takové politické situace hospodářství bylo v katastrofálním stavu. Hlavní zdroj fiskálních příjmů Bolívie pocházel z velkého surovinového bohatství. V celé zemi chyběla dostatečná infrastruktura. Vzhledem k politické, hospodářské a sociální krizi bylo v Bolívii ve 40. letech velice obtížné provádět jakékoliv reformy a země patřila k nejchudším a nejméně rozvinutým v oblasti.


Kolumbie:


Kolumbii posílilo patnáctileté období vlády liberálů (1931-1946), kdy byla úspěšná jak na poli mezinárodním, tak na poli hospodářském a sociálním. Během těchto let došlo k vzrůstu obyvatelstva, zvyšovala se životní úroveň obyvatelstva, což zvětšovalo spotřebu, která byla impulsem domácímu průmyslu. Vláda se snažila vybudovat slušnou infrastrukturu. Stát získával finanční prostředky z cel a daní uvalených na vývoz. Avšak problémem všech států Latinské Ameriky tohoto období byla inflace.
Tento poměrně příznivý vývoj Kolumbie ve 30. letech a první polovině 40. let 20.stol. byla přerušen v roce 1946, kdy došlo k rozštěpení liberální strany na radikální a umírněné křídlo.
5.5.1946 byl zvolen prezidentem konzervativec Mariano Ospina Pérez (1946-1950). Posléze však začal prezident liberály pronásledovat a snažil se zlomit jejich vliv v Národním kongresu. To se mu ale nepodařilo ani v roce 1947. Mezitím stále narůstaly nepokoje jak s politice tak např. na venkově. Obě strany se musely sejít a usnést se na určitém postupu.
Kolumbie však upadala do sále hlubší krize. 28.2.1948 se liberálové vzdali spolupráce s konzervativci prezidenta Péreze. To vyvolalo reakci, která vyvrcholila 9.5. 1948 zavražděním vůdce liberálů Gaitána. Následovalo protivládní povstání v Bogotě, které se podařilo potlačit, ale v některých částech země se situace přiblížila občanské válce. Bylo vyhlášeno stanné právo a rozpuštěn parlament a v roce 1950 byla v Kolumbii po letech klidu a prosperity nastolena vojenská diktatura.


Ekvádor:


Situace v Ekvádoru ve 40.letech 20.stol. byla zásadně ovlivněna událostmi souvisejícími se stanovením hranice s Peru. V letech 1941-1942 za vlády liberálního prezidenta Carlose Alberta Ría byl vojensky rozhodnut hraniční konflikt, který se táhl od doby rozdělení Velké Kolumbie (1830) a zásadně zatěžoval vztahy mezi těmito dvěma státy ve 20. a 30. letech 20. stol. Během konfliktu se projevila vojenská připravenost a vyšší úroveň peruánské armády, která znamenala porážku Ekvádoru. Mírovou smlouvou z Rio de Janeira (1942) ztratil Ekvádor 40% sporného území především ve prospěch Peru, menší část dostala Kolumbie. Krize využili nacionalistické a levicové síly, 28.5.1944 provedly převrat a sesadily prezidenta. Novým prezidentem se stal José María Velasco Ibarra (1944-1947). Nový režim se ale dostal brzy do konfliktu s levicovými silami a s parlamentem. 30.3.1946 v důsledku sporů o pravomoci hlavy státu zrušil prezident ústavu a vyhlásil osobní diktaturu. Pod dohledem armády proběhly nové volby, které potvrdily Ibarru. Opět začala propukat hospodářská krize společně s inflací. Začátkem srpna 1947 se tento stav projevil v konfliktu mezi prezidentem republiky a ministrem války plukovníkem Carlosem Manchenem Cajasem. 23.8.1947 pak ministr války se svými přívrženci obsadil strategické body Quita, po krátké přestřelce obsadil prezidentský palác, dal prezidenta zatknout a přinutil ho k rezignaci ve svůj prospěch. O tři dny později se Mancheno prohlásil prezidentem republiky. Následovalo opět několik převratů.


Závěr:


Poválečná situace andských států Latinské Ameriky se odvíjela od situace na mezinárodním poli. Během druhé světové války tyto státy alespoň oficiálně stály na straně demokratických sil. Válka většině z nich přinesla hospodářský růst a zapojení do demokratických mezinárodních struktur. Vlády těchto států se snažily, aby se staly moderními. Tyto snahy ale byly neustále rušeny vnitropolitickými nepokoji, které s sebou přinášely nepokoje, hospodářské a sociální krize. S narůstajícími rozpory mezi USA a SSSR a následnou studenou válkou se tyto státy stávaly skrytým bojištěm dvou supervelmocí, což ještě více podlamovalo jejich politickou stabilitu a limitovalo možnosti příznivého hospodářského vývoje.
URL : https://www.valka.cz/Andske-staty-t11642#37409 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more