This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Zkratka c.k., c. a k...
V průběhu let se v rakouské a rakousko-uherské armádě používalo několik zkratek. V císařské armádě (kaiserliche Armee) do roku 1740 se používala zkratka cís. (kais.). V období 1740-1745 se v královské armádě (königliche Armee) používala zkratka král. (königl.). V císařsko-královské armádě (kaiserlich-königliche Armee) v letech 1745-1804 se používala zkratka c.k. (k.k.). V císařské a císařsko-královské armádě (kaiserliche und kaiserlich-königliche Armee) v letech 1804-1806 se používala zkratka c. a c.k. (k. u. k.k.), přičemž se ovšem současně používalo i zkratky z předchozího období. V letech 1806-1868 se v císařsko-královské armádě (kaiserlich-königliche Armee) používala zkratka c.k. (k.k.).
Po roce 1868 je nutno rozlišovat společnou císařsko-královskou armádu (kaiserlich-königliche Armee) se zkratkou c.k. (k.k.), předlitavskou císařsko-královskou zeměbranu (kaiserlich-königliche Landwehr) se zkratkou c.k. (k.k.) a zalitavskou královskou uherskou zeměbranu (königlich-ungarische Landwehr) se zkratkou k.u. (k.u.). V roce 1889 došlo ke změně u společné, nyní císařské a královské (kaiserliche und königliche Armee), armády - zavedena byla zkratka c. a k. (k. u. k. nebo k. und k.). U obou zeměbran se v tomto ohledu nic nezměnilo.
Geografické označení
U pěších pluků se v literatuře setkáváme s označením pluků podle místa, z něhož bylo doplňováno mužstvo tělesa. Do roku 1796 byly pluky německé pěchoty označovány jako německé, tyrolské, italské a valonské, pluky uherské pěchoty jako uherské. Od roku 1797 bylo používáno zemských přídomků. Pro pluky německé pěchoty to byly přídomky dolnorakouský, hornorakouský, štýrský, korutanský, kraňský, tyrolský, český, moravský, předorakouský, friaulský, italský a valonský. Pro pluky uherské pěchoty to byly přídomky uherský, sedmihradský a slavonský.
Na tomto místě je ovšem nutné dodat, že oficiální charakter měly jen názvy německý a uherský. Nicméně ani tyto názvy nejsou oficiální součástí názvu pluku. Tím méně všechny ostatní. Označování pluků podle města, v němž byl tento posádkou nebo v němž bylo sídlo doplňovacího obvodu se někdy též používalo, avšak s oficiálním označením tělesa to nemá nic společného. Občasné nahrazování termínu německý za rakouský je chybné a zavádějící. Geografické názvy byly oficiální součástí názvu u hraničářských, zeměbraneckých a různých bezpečnostních jednotek.
Jméno majitele
Většina pluků měla svého majitele a jeho rodové jméno (někdy ve spojení s titulem) bylo oficiální součástí názvu tělesa. Funkce majitele měla s postupem času stále více formální charakter. Ke konci monarchie byla tato funkce zrušena. Někdy byla majitelem osoba z titulu své funkce - např. náčelník štábu generálního ubytovatele. Majitelství pluku bylo v některých případech císařem uděleno na věčné časy. Pluk pak byl tímto jménem označován i po smrti původního majitele, přestože už žádného neměl nebo měl jiného. V roce 1888 císař přidělil některým plukům na věčné časy jména zemřelých panovníků a vojevůdců bez ohledu na to, zda někdy v minulosti funkci majitele zastávali.
Funkce majitele nemusela být obsazeno, tato skutečnost byla vyjádřena latinským označením vacat následovaným jménem posledního majitele. Těleso mohlo mít dva majitele. Ti byli označováni jako první a druhý majitel. Do roku 1634 mohla jedna osoba být majitelem více pluků. Starší pluk měl před jménem majitele prefix Alt-, mladší pluk prefix Neu-. Pokud měla dvě tělesa majitele se stejným jménem, rozšlišovaly se prefixem Alt- pro starší a Jung- pro mladší. V případě tří pluků se stejným majitelem či majiteli se stejným rodovým jménem se přidávalo i jméno křestní.
Číslování
Číslování těles se objevilo se sice již v předchozí době, ale systematicky bylo zavedeno až v roce 1769. Týkalo se to tehdy jen pěchoty a jezdectva. U jezdectva docházelo v následujících letech k častějším změnám než u pěchoty, kde se číslování pluků projevilo jako velmi stabilní. Číslo formace bylo většinou na konci oficiálního označení pluku, v některých případech bylo ovšem předsazeno, tj. umístěno mezi zkratku a označení druhu tělesa. Číslo nemuselo být přiděleno v případě, že pluk byl jediným svého druhu. U dělostřelectva bylo číslo tělesa nejprve předsazeno, avšak později bylo umístěno na konec názvu. Umisťovat číslo tělesa na jiné místo než na oficiální je nekorektní a chybné, ačkoliv je to poměrně časté.
Druh zbraně
Součástí názvu bylo tělesa bylo uvedení toho, k jaké zbrani či její části patří (pěší, řadové pěchoty, dragounský, kyrysnický, dělostřelecký, četnický apod.).
Zdroje:
- http://www.primaplana.net
- armádní schematismy
- Wrede, Alphonse von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht (jednotlivé svazky)