SOV - KSR-2 / AS-5 Kelt

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 568 příspěvků vloženo, 2105 editováno a 1282 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

SOV - KSR-2 / AS-5 Kelt

    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    KSR-2
    KSR-2 byla vyvinuta na základě rakety KSR, jako následnice nedokonalé KS-1 Kometa, na základě dekretu 998-435 z 22. srpna 1959. Byla to masivní, dlouhá a těžká střela, určená pro těžká letadla. Byla určena proti velkým lodím, ale i proti pozemním cílům, například mostům. Stala se první sovětskou sériovou střelou s pohonem raketovým motorem na kapalné palivo.
    Sovětský svaz se vydal cestou využití kapalných pohonných hmot v raketách (místo pevných používaných v USA), navzdory praktickým problémům, které přinášelo jejich použití. Většina těchto látek (obvykle jak palivo, tak oxidant) je vysoce agresivní, případně jedovatá či explozivní. Manipulace s nimi je proto obtížná a nebezpečná. Na druhé straně jimi poháněné motory nabízí vysoké výkony.
    Celkovým pojetím se KSR-2 více podobá K-10 než KS-1, narozdíl od KS-1 (vypadající jako malý letoun) již měla KSR-2 více klasické "raketové" uspořádání - štíhlé doutníkové tělo, ovšem velkými křídly a ocasními plochami stále poněkud připomínala letadlo. Narozdíl od K-10 neměla proudový motor podvěšený pod trupem, pohon zajišťoval raketový motor umístěný přímo v trupu KSR-2. Toto uspořádání mělo výhodu menší hmotnosti a také byla snazší manipulace se střelou. Bohužel tohle usnadnění bylo více než vynahrazeno tím, že motor vyžadoval plnění korozivními a vysoce toxickými látkami, takže operační použití střely bylo velice problematické. Palivo označené TG-02 (také TT-S2) byla samozápalná látka, oxidant byl AK-20F. Samotný raketový motor Isajev S2.721V (šéfkonstruktér Alexej M. Isajev) měl dva pracovní režimy a dvě spalovací komory, nacházel se v zadní části trupu. Po uvolnění střely od nosiče motor nejdříve začal pracovat v urychlovacím režimu s tahem 11.77 - 11.97 kN (1200-1220 kg). Potom, co se střela začala navádět na cíl, bylo spalování v jedné z komor ukončeno a motor pracoval v cestovním režimu s tahem 6.67 - 6.87 kN (680-700 kg). Křídla byla zhruba v polovině délky a výšky trupu, se sklonem ke koncům o 5 stupňů dolů, na každé polovině byly dva aerodynamické plůtky. Ocasní plochy byly klasického "letounového" typu, neplovoucí. Svislá ocasní plocha měla šíp 62 stupňů, vodorovné plochy 55 stupňů. Na špičce svislé ocasní plochy byla umístěna anténa pro řízení ve střední fázi letu. Po spodku trupu vedl kryt na palivové potrubí. Sériové střely byly světle šedé po celé ploše, kromě tmavšího radomu.
    Navigační a řídící systém je podobný systémům z KS-1, vyvinula ho OKB-286. Koncové navedení zajišťoval radar K-2 umístěný v přídi, autopilot byl označen APK-5B.
    Narozdíl od předchozího systému K-1 Kobaľt-N (Kobalt) na Tu-16KS (u KS-1), byl Tu-16KSR-2 se systémem Rubin-1K (Rubín) vybaven sofistikovanější elektronikou. Ta zautomatizovala některé činnosti, které na předcházející generaci musely být prováděné ručně. To umožnilo, aby přípravu střely ke startu a další nutné úkoly měl na starosti navigátor letounu a nebyl již potřeba specializovaný radarový operátor jako na TU-16KS. Radar měl dosah asi 200 km proti cíli kategorie křižník, 250 až 290 km proti vodní elektrárně a 130 až 180 km proti mostu.
    Způsob navedení se lišil od KS-1, kde nosič ozařoval cíl po celou dobu letu střely. Radar nosiče, kterým byl v novější verzi Rubikon-1K, vyhledal cíl (dosah zhruba 300-350 km) a informaci předal do radaru KSPM v přídi střely, která se před odpalem uzamkla na cíl. Poté co radar KSPM zachytil cíl, navigátor přepnul na navedení vlastním systémem střely. Po odpálení střely se nosič o navedení střely již nemusel dále starat.
    Letoun mohl nést jednu nebo dvě střely, které bylo možné vypustit zvlášť (i na různé cíle) nebo najednou. Mohutná bojová hlavice FK-2 byla schopná prorazit pancéřování o tloušťce 300 mm. Proti pozemním cílům byla určena jiná varianta hlavice - FK-2N. Existovala také jaderná (speciální) hlavice.
    Střela KSR-2 byla součástí útočného systému K-16, který se skládal z letounu Tu-16KSR-2 s vyhledávacím/naváděcím radarem Rubin-1K a dvou střel KSR-2 nesených na závěsnících BD-352 pod křídly. Zkoušky začaly v roce 1958, jako nosič sloužil prototyp Tu-16KSR-2, který byl upraven ze sériového Tu-16KS (49 červená, číslo 7203608). Úpravy zahrnovaly například výřezy ve vnějších sekcích klapek, aby při jejich použití nedošlo ke kontaktu s ocasními plochami střely.
    Po čtyřech letech (v roce 1962) byl systém přijat do výzbroje sovětského námořnictva (VMF). Dalším uživatelem byl Egypt, který nakoupil několik Tu-16KSR-2 s výzbrojí a nasadil je proti Izraeli v říjnu 1973 při válce Jom Kippur.

    Po původní KSR-2 následovala další verze střely, značená KSR-2M, používaná na nových verzích letounů ve službách VMF - zejména Tu-16K-11-16, Tu-16KSR-2-5. Zlepšená KSR-2M využívala prvky z tehdy nově vyvinuté KSR-5, zejména nový motor Isajev S5.6.0000, tím pádem minimální výška vypuštění klesla z 1 500 m na 500 m. Nová varianta systému K-16 se střelou KSR-2M byla přijata do výzbroje v roce 1967.

    Vedlejším produktem vývoje KSR-2 byl dálkově řízený cvičný cíl KRM-2 (krylataja raketa-mišeň, tedy křídlatá raketa-cíl), značený také MV-1 (asi mišeň-vysotnaja, tedy výškový cíl). KRM-2 byl určen pro výcvik protivzdušné obrany SSSR (PVO). Má modifikovanou nosní část (bez naváděcího radaru K-2), odlišná je i zadní část s novým raketovým motorem Tumanskij R209-300 (také na tekuté palivo). Na vodorovných ocasních plochách se nacházely další malé stabilizační šípovité vertikální plochy, vrchní část svislé ocasní plochy nesla výrazně větší kryt než u KSR-2. Maximální osah KRM-2 byl 376 km, maximální rychlost 2760 km/h (ve výšce 22 500 m), maximální dostup 25 000 m, trvání přímého letu 433 sekund. Nosičem byla speciání verze Tu-16KRM, na tuto verzi byly upravovány buď Tu-16KSR-2 nebo jiné verze Tu-16.

    Střela s plochou dráhou letu KSR-2
    Parametr KSR-2
    Kódové označení AS-5A Kelt
    Vstup od služby 30. 12. 1962
    Délka (m) 8.647 (8.62)
    Rozpětí křídel (m) 4.522
    Úhel šípu křídel 55 stupňů
    Průměr trupu (m) 1.0
    Startovní hmotnost (kg) 4 077
    Hmotnost hlavice (m) 750 (850)
    Dosah (km) 160
    Výška odpalu (m) 4 000 - 10 000
    Letová výška (m) Sestupná trajektorie
    Rychlost (km/h) 1 250
    Motor Isajev S2.721V
    Nosič Tu-16KSR-2, Tu-16K-11-16, Tu-16KSR-2-5, Tu-16K-26


    Prameny:
    Yefim Gordon - Soviet/Russian Aircraft Weapons, Midland publishing, 2004
    A. B. Širokorad - Enciklopedija otečestvennogo raketnogo oružija 1817-2002, ACT Moskva, Charvest Minsk, 2003
    Yefim Gordon, Vladimir Rigmant - Tupolev Tu-16 Badger, Aerofax, 2004
    URL : https://en.valka.cz/topic/view/10768#318199Version : 0
    MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    foto
    URL : https://en.valka.cz/topic/view/10768#37108Version : 0
    MOD