Gulagy

Rad by som ziskal nove info a nasiel niekoho kto mal z gulagmy osobne skusenosti ci zu niekoho kto mal podobnu osobu v rodine alebo niekoho znameho.Tato tema stoji za skumanie.

Můj děd byl v ruském táboře někde na Urale. Jakožto Rusín a občan Zakarpatské Ukrajiny přešel po jejím obsazení hranice do Ruska. Zde byl zatčen a obviněn z toho, že je špión. Skončil v táboře, kde kácel stromy a mimo jiných určitě "hlubokých" zážitků získal tuberkulózu. Pak se po určitých peripetiích dostal do Svobodovy jednotky, čímž si pravděpodobně zachránil kůži. Nic bližšího, žel, nevím, a jelikož už není mezi námi asi se již nedovím.

Svou pozornost, pokud scháníš nějaké žijící pamětníky pobytu v gulagu, bys měl zaměřit na těšínsko, spousta mladých kluků musela narukovat do wermachtu a když se dostali do zajetí rudé armády putovali automaticky do zajateckého tábora, pokud pak neměli šanci se dostat zpátky do svobodovy armády putovaly do gulagů.
Slyšel jsem i vyprávění o zdařených útěcích.

Dedo mojho kamarata bol takysto v Gulagu. Ruska hliadka ho v roku 1944 chytila pri mestecku Strazske na vychode SR a obvinila zo spionaze. Potom uz len putoval. Naspat do vlasti sa vratil az niekedy v roku 1947. Ten dotycny pan uz zomrel ale mam doma stvorstanovu vypoved jeho putovania. Je to dost jednoduchy opis, ale aspon daco.

Moj pradedo bol v gulagu ale neviem kde presne. Predtým bojoval na Done ako maďarský vojak keďže bol z Košíc.

Doporučuji začít Vojenským ústředním archivem (VÚA) v Praze. Je třeba znát jméno, přijmení a datum narození. Pokud znáte i zařazení, tím lépe. Ve VÚA vám určitě pomůžou (prošel jsem tím zhruba před měsícem). Dozvíte se (ze seznamů jednotek, denních rozkazů útvarů) kdy dotyčný člověk vstoupil k čes. jednotkám, kde narukoval, základní informace o jeho osobě, kdy byl navržen na vyznamenání, kdy raněn apod. Pokud byl váš příbuzný důstojníkem dostanete se tam i ke kmenovýmu listu (tedy s úplně komplektní informací). Pokud nebyl nebo se nestal v průběhu války důstojníkem je třeba se obrátit na Vojenský historický archiv v Trnavě kde mají kmenové listy ostatního mužstva a tam požádat o jeho výpis. Tento výpis však může obdržet pouze příbuzný na základě potvrzení o příbuzenském poměru. Tím procházím nyní, takže budu moci poradit později.


Od kmenového výpisu očekávám, že se dozvím co děda dělal do vstupu čs. jednotky. Na základě toho lze pátrat dál. Někteří se do jednotek dostali, protože a) prostě byli v SSSR a narukovali, b) byli zavřeni v Gulagu odkud ti co přežili vstoupili do čs armády, eventuálně ještě předtím do ruských trestních praporů první linie (což se rovnalo smrti), c) nebo přeběhli (v případě některých Rusínů) z maďarské královské armády, konkrétně jednotek beze zbraně. V návaznosti na a,b,c je třeba hledat v ruských (které jsou již částečně přístupné) nebo maďarských archívech.


Vzhledem k tomu, že momentálně mapuji osud svého děda a současně pracuji nad anglojazyčným webem o československých vojenských jednotkách v SSSR, tak uvítám veškeré informace, fotografie, čísla medailí, data o všech těch, kteří v těchto jednotkách bojovali.


Michal

Pro doplnění předchozího příspěvku:


Vojenský historický ústav v Trnavě spravuje kmenové listy účastníků (důstojníci pak na VÚA v Praze) čs. jednotek v SSSR narozených od roku 1911. Pro zjištění potřebných informací je třeba zaslat:


- žádost o výpis z kmenového listu, obsahující iniciály a datum narození dotyčného
- kopii dokumentu potvrzující příbuznost s dotyčnou osobou (rodné listy, oddací listy apod.), údajně nemusejí být ověřené od notáře
- 100 korunový kolek (slovenský)
- a pochopitelně zpáteční adresu kam výpis zaslat

Přehled gulagů: http://www.coldwar.cz/gulag1.htm

Uvedený přehled je z publikace: Mezdunarodnyj fond „Demokratia“ - GULAG: Glavnoe upravlenie lagerej. 1918-1960 – Moskva 2002 – ISBN 5-85646-046-4.
Právě tato kniha se mi dostala o víkendu do rukou. Jedná se defacto o publikaci celé řady dokumentů, které se týkají historie vzniku, organizace gulagů, přehledu zatčených obecně i dle národností a v neposlední řadě zásobování nápravněpracovních táborů.
Pro nás jsou tam zajímavé počty zatčených Čechoslováků v letech 1937,1939,1942,1956. Bohužel nikde nejsou zvlášt vydělené statistiky zatčených Rusínů, Volyňských Čechů - ti byli řazeni k Ukrajincům, eventuálně Rusům.
Co jsem však shedal zajímavým byl Dopis spolupracovníka systému táborů G. Pokrovského vedení GULAGu NKVD SSSR o činnosti severních táborů v letech 1941-1943. V tomto dopise je zmínka o propuštění Poláků do osvobozeneckých bojů a současně reakci Čechoslováků a pak zvlášť o propuštění Čechoslováků do osvobozeneckých bojů. Místama zajímavé, místama naprostá demagogie.


Všechny výše uvedené informace momentálně překládám a brzy nabídnu.

Slíbený úryvek z dokumentu:


...Celkem bylo v roce 1942 osvobozeno 39.060 osob, přičemž 26.484 bylo předáno v RKKA. Za 10 měsíců roku 1943 bylo osvobozeno 18.400 osob, z toho 7.600 bylo předáno do RKKA. Tyto údaje samy o sobě hovoří jak obrovská práce provedená aparátem OURZ Perčolag NKVD to byla.
Zvláště je třeba poukázat na práci, která byla provedena v souvislosti s osvobozením Čechoslováků (přeběhlíků z Československa).
Všichni, kterých se propuštění týkalo, byli námi shromážděni na přepravním stanovišti stanice Pečora, kde byla provedena lékařská prohlídka a stanovena způsobilost pro službu v armádě. Po propuštění byli způsobilí vojenské služby rozčleněni do vojenských skupin a bylo vytvořeno mužstvo. Z počtu propuštěných byl vydělen velitelský sbor a to z bývalých důstojníků Československé armády. Byl zaveden systém vojenských rozkazů, které byly vydávány na českém a ruském jazyce. Všichni zařazení v mužstvu byli okamžitě velmi dobře ošaceni. S cílem odlišit velitelský sbor od mužstva bylo zavedeno zvláštní označení na rukávech. Do odeslání brigády do Československa byla prováděna pořadová cvičení, předávány informace o situaci na frontách i mezinárodní situaci.
Kromě uvedených besed, bylo vojákům promítáno kino. Je třeba uvést, že když byla předávána informace, tak jeden z velitelů skupiny – československý důstojník, do návrhu rozkazu uvedl „politická informace“, načež jsem toto slovo opravil a ponechal pouze „informace“. Tato oprava vyzvala menší diskusi a konkrétně já jsem tomuto veliteli vysvětlil, že my vám přeci nemůžeme vnucovat naše politické myšlenky a přesvědčení, my budeme pouze zprostředkovávat informaci o mezinárodní situaci a situaci na frontách. Načež tento velitel prohlásil: „To je jedno pane plukovníku (tak mne oslovoval), my budeme bojovat za sovětské Československo a z našeho Beneše bude taky bolševik“.
V době odeslání této skupiny do města Buzuluk bylo mužstvo dobře vycvičeno, vyřazovala z něho disciplína a vysoká morálka.
Po příjezdu do Buzuluku se náš představitel, doprovázející propuštěné – vedoucí 4 oddělení OURZ soudruh Zemskov, dostavil do štábu Československé brigády kde požádal velení, aby přišlo uvítat mužstvo na stanici. Českoslovenští velitelé, kteří přišli k ešalonu, byli udiveni organizovaností tohoto mužstva. V té chvíli bylo celé mužstvo rozčleněno do čet a tak proběhla nevelká improvizovaná přehlídka. Po projevu velitelství brigády, v odpovědi příchozích byla pronesena zdravice v čest Sovětského svazu a svobodného Československa a úplně na závěr příchozí pronesli zdravici v čest vedení Pečorského lágru.
Po předání mužstva velení Československé brigády předalo našemu představiteli dopis adresovaný velení tábora, ve kterém vyjádřilo vděčnost za vynikající organizaci spojenou s odesláním mužstva (tento dokument byl zaslán zástupci Narkomu soudruhu Kruglovovi a kopie na OURZ Gulagu)...


Zdroj: Mezdunarodnyj fond „Demokratia“ - GULAG: Glavnoe upravlenie lagerej. 1918-1960 – Moskva 2002 – ISBN 5-85646-046-4
Dokument: GARF. F. 9414. OP. 1. D. 1146. Ll. 34 – 38. Podlinnik.

Mně se nedávno dostala do ruky knížka Gulag: Historie od Američanky Anne Applebaum (ISBN 80-7306-116-3 Beta-Dobrovský). Ta knížka získala Pullitzerovu cenu za rok 2004 a její hlavní předností je rozsáhlost. Celá historie Gulagu je v ní braná do hloubky do jeho vzniku až do rozpadu SSSR. Místy zabíhá hodně do podrobností, ale jinak podává dobrý obraz o tom jaké hrůzy se děly, někdy se vyjadřuje až naturalisticky. Pro náš je škoda, že dílo více nesleduje osud našich spoluobčanů, narozdíl třeba od Poláků a Židů. Nicméně je to jedna z nejobsažnějších knih, která na téma Gulag vyšla.

Jen technickou poznámku. Kromě GULAGů je třeba mít na vědomí ještě druhou represivní složku a to internační a pracovní tábory pro válečné zajatce. Těmito tábory prošlo od počátku války až po konečnou repatriaci v padesátých letech 68.000 československých občanů! V tomto směru je velmi zajímavá kniha "Váleční zajatci v SSSR 1939-1956" (z roku 2000), obsahující k této problematice dokumenty sovětských archivů.

Internacni a pracovni tabory spadali pod spravu GULAG.Prece nazev GULAG v rustine znamena -Glavnoje upravlenie lagerej,a nejde o to o jaky druh taboru slo

Nikoliv. Váleční zajatci náleží do jiného systému a to GUPVI NKVD-MVD SSSR. GUPVI = Glavnoe upravlenie po delam voennoplennych i internirovannych.

Několik statistik k čs. občanům perzekuovaných v rámci systémů GULAG a GUPVI: www.czechpatriots.com/csmu/perzekuce.php