Řád Bílého slona

Moha Wara Bohru
Order of White Elephant
Orden des Weisen Elefanten
Tento zajímavý řád byl založen Jeho Veličenstvem králem Ramou IV. v roce 1861. Jeho reorganizace, modernizace a změna proběhla v roce 1869. Řád se dělí do pěti stupňů a je doplněn záslužnými medailemi. Je určen k ocenění zásluh o královský dům (Thajsko) a může být udělen všem poddaným krále bez ohledu na věk, náboženské vyznání nebo pohlaví. Jeho Veličenstvo král je svrchovaným suverénem a majitelem řádu. Řádovým velmistrem je obyčejně nejstarší princ z královské krve. Úředníkem řádu je kancléř, sekretář a King-at-Arms. Řád se dělí na pět tříd. První nejvyšší třída je :
Rytíř velkokříže řádu Bílého slona: (Maha-warahp aun)
(Specielní stupeň doplněný řetězem)
Je určen prestižní vyznamenání nejvyšších špiček armády v hodnosti generála. V civilním životě osobám, které jsou na úrovni generálské hodnosti, tj. nejvyšším státním úředníkům země, ministrům a zástupcům diplomatického sboru. Řád v této úpravě, většinou vyroben ze zlata a doplněn řetězem se uděloval prezidentům, panovníkům, králům.
Velkokříž mohl být doplněn řádovým řetězem. Velkostuha se nosila obvyklým způsobem přes levé rameno k pravém boku, přes uniformu. (Některé řády nosí velkostuhu pod uniformou). Zde byl upevněn na velkostuze, dole složené v mašli, řádový klenot. Velkokříž byl vždy doplněn hvězdou velkokříže, která se nosila na levé straně hrudi.
Řádový řetěz byl složen z osmi bíle smaltovaných slonů orientálně zdobených,které se střídají s rudými–bílými-modrými květy. Střed řetězů je tvořen opět třemi bílými slony.
Tento řádový stupeň se doplňoval perlami, jeho velikost se kus od kusu různila neb byla vyráběna klenotníky. Teprve moderní doba přináší i jednotou výrobu, složení kovu (zlacené stříbro) i velikost.
Řád byl rozdělen podle klasického vzoru Francouzské Čestné legie. Řádový statut, jeho propozice vycházejí opět z řádu Čestné legie. Řádové dekorace byly vyráběny v Paříži.
( Tento řád se dělí podobně jako např. Československý řád Bílého lva, který je také doplněn medailemi.)
Literatura:
Gritzner Maxmilián: Ritter und Verdienstorden. Leipzig 1893
Spasskij J.G.: Innostrannyje i russkije ordena. Leningrad 1963
Lobkowicz František : Encyklopedie řádů a vyznamenání
Ilustrační obrázky jsou z archivu kolegu, sběratelů (Altmann, Smýkal) a prodejního katalogu.