Bulharsko - Genocida za DSV

V Bulharsku bylo v roce 1944 evidováno 44 tisíc Židů. Polovina z nich žila v Sofii, zbývající v malých městech. Kromě toho sofijská vláda rozhodovala o osudu 15 tisíc Židů v okupované jugoslávské a řecké Makedonii a v západní Thrákii. Poprvé nacisté žádali o zákrok proti Židům při návštěvě ministran zahraničí koncem listopadu 1941. V polovině července 1942 Berlín prostřednictvím vyslance požádal, aby byla realizována opatření dohodnutá ve Wannsee a aby Židé z jihovýchodní Evropy byli přesunuti na jihozápadní Ukrajinu. Bulhaři rozhodnutí stále odkládali a navrhovali, aby taková akce byla dohodnutá s akcemi sousedních satelitů.
K tomu se přidával vnitřní tlak, komisariát pro židovské otázky, který vedl antisemita Aleksandar Belev, se přičinil o vydání řady nařízení omezujících svobodu a práva Židů. Začátkem roku 1943 nacisté opět diplomaticky stupňovali tlak. Bulharská vláda se opět chtěla rozhodnutí vyhnout a tak nabídla Židy z okupovaných území Jugoslávie a Řecka. Premiér Filov sice v zásadě vyslovil souhlas s plánem vyvezení Židů do rezervací v Polsku a na Ukrajině. Poukazoval však na nedostatek pracovních sil v samotném Bulharsku v zemědělství, v dopravě, dolech, což ostatně pracuje i pro Němce. Ať se tedy nacisté zatím spokojí s Židy z jugoslávské a řecké Makedonie a pokud chtějjí nějaké z Bulharska, tak z pirinské Makedonie.
Příslušná dohoda, kterou uzavřel za bulharskou vládu Belov, zněla na 20 tisíc Židů s tím, že 12 tisíc makedonských Židů bude doplněno o Židy z Bulharska, především o ty, kteří jsou podezírání z komunistických aktivit.
Rozsáhlé zatýkání Židů v samotném Bulharsku se však neutajilo. Místopředseda parlamentu Dimitar Pešev a poslanec I. Momčilov zorganizovali petici, kterou podepsalo více než čtyřicet poslanců a byla odevzdána carovi, parlamentu i vládě. Podpořila ji církev a rozličné společenské organizace a vláda byla nucena nakonec shromažďování místních Židů zastavit.
Další diplomatický nátlak směřoval přímo na cara, ale i ten použil argument o nedostatku pracovních sil.
Pokus německé a bulharské policie o samostatnou akci bez souhlasu vlády vyvolal v poslední květnové dekádě masové protestní demonstrace. Většina bulharských Židů nakonec válku přežila. Podle nejvěrohodnějších zdrojů jich zahynulo jen necelých pět tisíc.




Zdroj:
Miroslav Tejchman - Balkán ve válce a v revoluci 1939-1945