Řecko - Genocida za DSV

Na převážné části řeckého území okupovaného Italy až do léta 1943 žili Židé celkem v klidu. Německé detašované orgány je sice i tu sledovaly, ale v podstatě byl jejich život klidnější. Nacisté se sice pokusili počátkem roku 1943 o podobnou akci jako ve své zóně, pro kterou Hitler dostal i Mussoliniho souhlas. Ale většina vojenských i politických představitelů místní správy se postavila proti. Někteří z nich dokonce chránili Židy, zvláště ty, kteří měli italské občanství nebo obchodní a jiné svazky s Itálií. Kapitulace Itálie a obsazení italské okupační zóny wehrmachtem v roce 1943 ale tento stav radikálně změnily.
Řízením zvláštní operace, očisty od Židů, byl pověřený nový vedoucí athénské služebny SIPO/SD Standartenführer Walter Blume. Pomáhali mu Dieter Wisliceny a Jürgen Stroop, vedoucí SS a policie v Athénách. 24.3.1944 začala v Athénách poslední razie. Po celém Řecku bylo zatčeno na šest tisíc Židů, kteří byli odvezeni do Osvětimi. Poslední Židy odvlekly SS z Dodekaneských ostrovů ještě v říjnu 1944. Z téměř 55 tisíc řeckých Židů transportovaných v letech 1943-44 do Osvětimi se konce války dožilo kolem dvou tisíc.
Nejvíc řeckých Židů žilo v egejské Makedonii a jen v Soluni jich bylo na 45 tisíc (z 260 tisíc obyvatel) a hráli důležitou roli hospodářském a kulturním životě města i celé oblasti. Přestože tato oblast spadala pod německou okupační správu, ta až do července 1942 nepřistoupila k uplatnění protižidovských rasových zákonů. Až pak nařídil velitel Soluně a Egejských ostrovů generál von Krenzki nasazení mužů na stavební a opevňovací práce pro potřeby armády. Výstavbu prováděla Todtova organizace. Kromě toho Židé pracovali v lomech a dolech, a to za nejtěžších podmínek, bez lékařské pomoci a základní hygieny a s minimální stravou.
Po konferenci ve Wannsee v lednu 1942, se začala připravovat tvrdší opatření a koncem roku 1942 a počátkem 1943 začala plánovitá likvidace Židů. V listopadu 1942 byl do Řecka vyslám major SS Wulff s úkolem začít se shromažďováním Židů do sběrných táborů. Těžiště jeho aktivit se soustředilo na Soluň, kde žily více než tři čtvrtiny řeckých Židů. Začalo sestavování seznamu Židů a jejich shromaždování do dvou předem vybraných ghet. V polovině března odjely první transporty do koncentračních táborů v říši. Prvních pět směřovalo do Treblinky a bylo v nich přes 13 tisíc Židů. Do poloviny května odjeno dalších 16 transportů, tentokráte do Osvětimi a jeden do Bergen-Belsenu. Celkem dalších téměř 50 tisíc obětí pro likvidační tábory.
Stejný osud postihl Židy z Bulhary okupované části egejské Makedonie a ze západní Thrákie. Na 12 tisíc Židů z těchto oblastí bylo počátkem roku 1943 posláno po Dunaji a vlakem do Treblinky. Celkem za války zahynulo přes 60 tisíc řeckých Židů. Přežilo jich jen několik tisíc. Byli to ti, kdo včas emigrovali, přidali se k partyzánům, nebo se skrývali.


Zdroj:
Miroslav Tejchman - Balkán ve válce a v revoluci 1939-1945