1999 - 2009 2. rusko-čečenská válka

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

1999 - 2009 2. rusko-čečenská válka

2nd Russian-Chechen War

    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    .



    V období jara 1997 a léta 1999, žilo Čečensko navenek relativním mírovým životem.


    Skutečnost ale byla mnohem horší. Peníze se získávali jak standardními únosy rukojmích, tak paděláním peněz, obchodem s drogami a hlavně z ilegální těžby a distribuce kradené ropy z ropovodu Baku-Novorossijsk. Prezident Maschadov musel neustále bojovat o moc a kontrolu nad Čečenskem s vůdci různých klanů, mafiány a také populárními "polními veliteli", kteří využívali obrovskou chudobu místních obyvatel. Ti si ve svých "újezdech" dělali společně se svými žoldnéřskými kumpány svou vlastní politiku a oficiální vládě se podřizovali jen formálně. Několik bývalých pionýrských táborů bylo přebudováno na výcviková centra teroristů, pokrývajících celé spektrum guerillových a teroristických zručností. V červenci 1998 došlo k rozsáhlým přestřelkám ve městě Gudermes, kontrolovaném bratry Jamadájevovými (stojícími na straně Maschadova) a bojůvkami radikálních wahhábistú. A násilí dál pokračovalo. Například v říjnu byl pumou zabit Šahid Bargišev, hlavný čečenský představitel pro boj s únosy a počátkem prosince téhož roku byl unesen Mansur Tagirov, vrchní čečenský prokurátor. Pro vládu A. Maschadova to byl hořký políček, ale sám zůstal zcela bez podpory a nebyl sto s tím něco udělat. 19. března 1999 bylo při teroristickém útoku na tržiště ve Severoosetském Vladikavkazu zabito padesát lidí. A v dubnu bylo při přepadu kolony ruských vojsk na území Ingušska zabito několik vysokých důstojníků. Ve všech případech se k útokům přihlásili místní "osvobozenecké" fronty, z velké části pod vlivem čečenských a mezinárodních teroristů. Důvod k válce


    Nikdo už nezjistí, co se stalo ve válkou unaveném mozku "generála" Šamila Basajeva (po skončení "první" války byl formálně jmenován do hodnosti "divizního generála" ozbrojených sil Čečenské republiky Ičkerija), který mohl svůj život pohodlně dožít jako válečný hrdina. Místo toho v srpnu roku 1999, podpořil "osvobozovací výpravu" několika stovek čečenských ozbrojenců do sousedního Dagestánu. Snad podlehl lákadlu stát se vůdcem vlastního "emirátu", když už doma neuspěl proti Maschadovovi. Tak jako i v předcházející válce i následující události jsou zamlženy množstvím fám a oboustranné propagandy. Motivace a činy jednotlivých aktérů je možné rekonstruovat jen velice těžce, protože mnohé informace zůstávají veřejnosti nedostupné. Shoda panuje alespoň na faktu, že počátkem srpna, několik stovek čečenských a dagestánských bojovníků překročila horský průsmyk na Dagestánské území v okresu Cumadin a ve vesnici Agvali se pokusili vyhlásit "islámský stát". Zároveň bylo obsazeno několik dalších pohraničních vesnic i v sousedním okresu Botlich. Situace se vyhrotila 9. srpna, kdy při útoku na polní letiště byli minometnou palbou zasaženy dva vrtulníky Mi-8. 10. srpna se oddíly útočníků přesunuli do blízkosti vesnice Tando a jejich přítomnost byla hlášena i nedaleko správního střediska okresu Botlich. Další ruský vrtulník byl ostřelován už následujícího dne u vesnice Novokuli v okresu Novolakskoje. Při následném nouzovém přistání byl kromě jiných důstojníků zraněn i gen.por. Viktor Kuzněcov.


    Za celou akcí stáli kromě Basajeva a jeho arabského spojence Ibn Chattaba, i místní dagestánští wahhábisté, sdružení pod vedením předsedy vlády "islámského Dagestánu", S. Ramazanova a také jistého N. Chačilájeva. V jejich řadách bojovalo také mnoho dobrovolníků z okolních kavkazských zemí a žoldnérů ze střední Asie a arabských zemí. Jejich oddíly byli vyzbrojeny velkým množstvím zbraní a munice, ale na druhé straně disponovali jenom malým množstvím těžších podpůrných zbraní. Místní obyvatelé na překvapení nejevily přílišné nadšení nad jejich akcí a převážně se stavěli proti této "bratrské pomoci".


    Oproti předchozím událostem byla reakce federálních ruských i místních správních orgánů mnohem promyšlenější. Jednotky SKVO, pod velením gen.plk. Viktora Kazanceva byli uvedeny do stavu nejvyšší bojové pohotovosti. Pro zabezpečení týlu byli mobilizováni příslušníci milice a posíleni byli pohraničníci. V první fázi se jednalo o dva armádní motostřelecké prapory od 136. OMsBr., motorizovaný oddíl zformovaný z příslušníků 102. OBrON VV MV a oddíl speciálního určení MV "Rus". Přispělo i místní vedení oddílem OMON (v podstatě zesílený motostřelecký prapor) dagestánského ministerstva vnitra. Tyto jednotky se ale místo okamžitého útoku na nepřátelské pozice soustředily na izolování enkláv ozbrojenců a vyčkávaly na příchod dalších posil. Ruské velení se poučilo z chyb minulosti a snažilo se nad ozbrojenci dosáhnout početní převahy. Posily přišly v podobě oddílu výsadkářů z Uljanovska a Pskova. Později se do bojů zapojili i příslušníci "elitní" Stavropolské výsadkové brigády, motostřelecký pluk z Volgogradu a horské jednotky 58. armády. Leteckou podporu zabezpečovalo několik desítek vrtulníků a letounů. Po asi dvou týdnech bojů byli oslabené nepřátelské oddíly vytlačeny z vesnic v obou příhraničních okresech a ustoupily do Čečenska. Ruské letectvo provedlo několik desítek průzkumných a bojových letů a společně z dělostřelectvem se významně podílelo na zablokování ozbrojenců v jejich pozicích a na jejich odříznutí od zásobování. Na vypuzení nepřátel z jejich zákopů a polních úkrytů bylo "neoficiálně" použito i několik tzv: objemově-detonujících pum typu ODAB-500. Poté se pozornost přesunula na dvě polo-nezávislé "islámské" enklávy ve vesnicích Karamachi a Čabanmachi v Bujnakském okrese v centrálním Dagestánu. Ruské jednotky se i zde dostaly do prudkých bojů s dobře opevněnými a vyzbrojenými obránci. Během bojové činnosti na podporu pozemních vojsk zde také havaroval jeden letoun Su-25, z největší pravděpodobností po technické závadě. Ještě v průběhu bojů v Bujnaksku, se silný oddíl čečenských bojovníků opětovně zformoval a vpadl na území Dagestánu v Novoľakském okrese. Ruské velení bylo nenadálým vývojem překvapeno, ale ve spolupráci z dagestánskými Omonovci a místními milicionáři se do 12. září podařilo ozbrojence vytlačit a obsadit i jejich pozice ve zmíněných vesnicích. Změny, které proběhly v posledních třech letech na úrovni velení a řízení vojsk sice přinesly zlepšení vzájemné komunikace a koordinace mezi jednotlivými druhy nasazených jednotek, ale tato doba byla příliš krátká na důkladné osvojení si nových operačních postupů. K dosažení patřičné úrovně vzájemné koordinace bude třeba ještě mnoho společných štábních a polních cvičení. Podle oficiálních údajů bylo během bojů v Dagestánu zabito 275 federálních vojáků a dalších 937 zraněno. Ztráty místních ozbrojených složek a dobrovolníků se odhaduji na několik desítek mrtvých a raněných. Ztráty čečenských a dagestánských ozbrojenců se nepodařilo hodnověrně zjistit ale podle informací byla většina jejich oddílů v bojích výrazně oslabena.


    Situace dále eskalovala po sérii teroristických útoků na obytné domy v Moskvě, Volgodonsku, Bujnaksku a Kaspijsku, které si vyžádaly více jak tři sta obětí. Ruské úřady obvinily z atentátů muslimské radikály a nepřímo i čečenské vedení. Tato závažná obvinění byla později několikrát podrobena kritice a ozvala se i tvrzení, že za atentáty stojí ruské tajné služby, které se snažily získat záminku pro rozpoutání války. V součastné době není možné určit, nakolik jsou tyto domněnky založeny na faktech, ale je pravda, že se kolem nich vyskytlo podezřele mnoho podivných okolností (podobně jako po událostech z 11. září). Neprodleně padlo rozhodnutí uzavřít čečenské hranice a zamezit tak infiltraci ozbrojenců do Dagestánu a Ingušska. Přenesení bojů na území Čečenska a jeho obsazení se zatím neplánovalo a ruští politici to popírali, i když už probíhal intenzivní kosmický a letecký průzkum. Ten se soustředil zejména na oblast Vedeno a Urus-Martan, kde mělo svoje základny několik nejznámějších polních velitelů. Velmi aktivně se na něm podílely letouny typu Su-24MR "Fencer", společně s vrtulovými letouny An-30B "Clank". Je pravděpodobně, že bylo nasazeno i menší množství výkonných letounů MiG-25RBš "Foxbat". Počátkem září podniklo ruské letectvo několik náletů už i na zásobovací základny a výcvikové tábory v Čečensku. Přestože někteří velitelé navrhovali nasazení těžkých bombardérů Tu-22M3 "Backfire", podle velitele ruského letectva gen. plk. Anatolije Korňukova byla tato varianta zamítnuta.


    V Dagestánu, Ingušsku a jihoruských okresech připraveno více jak 50 000 ruských vojáků. Základem byly motostřelecké a tankové jednotky 58. armády SKVO, dále gardové obrněné a motostřelecké jednotky Moskevského, Leningradského, Volžsko-Uralského a Sibiřského okruhu. Velkou posilou pro ruské jednotky bylo také několik výsadkářských praporů a útvarů námořní pěchoty z Kaliningradu. Kvůli zlepšení vzájemné komunikace a zjednodušení rozhodovacích procesů na nejvyšších stupních velení byla vytvořena Sdružená skupina vojsk (Objedinnenaja Gruppirovka Vojsk) v Mozdoku. Ta zahrnovala štábní útvary SKVO, 58. armády, Ministerstva vnitra, FBS, Pohraničních vojsk, Ministerstva pro mimořádné situace a Železničního vojska. Velitelem byl jmenován gen. plk. Viktor Kazancev, náčelníkem štábu pak gen. por. Alexandr Baranov. Z jednotek na dagestánském území byla zformována "Východní" skupina pod velením gen. por. Genadije Troševa, "Severní" skupina byla svěřena pod velení gen. por. Vladimira Bulgakova a "Západní" skupina pod velení gen. por. Vladimira Šamanova. Leteckou podporu ruských jednotek měly zabezpečit bojové letouny a vrtulníky 4. letecké armády (s podporou několika leteckých oddílů ze stavu Privolžského vojenského okruhu). Již v průběhu září dosáhla koncentrace vrtulníkových jednotek značné výše. Kromě asi třiceti bitevních Mi-24V/P "Hind a podobného množství víceúčelových Mi-8T/MT "Hip", zde bylo umístěno i osm těžkých dopravních Mi-26 "Halo". Polovina vrtulníků byla přidělena pod velení tří operačních skupin ruských pozemních vojsk (na letištích Kaspijsk, Boľšobredičinskaja a Gizeľ) a zbylé byly umístěny na základně v Mozdoku, jako operační záloha. Tyto jednotky doplňovaly další stroje z leteckých jednotek MV a Pohraniční stráže.


    Ani druhá strana nezahálela, bylo vyhlášeno stanné právo a prezident Maschadov vyhlásil mobilizaci. Čečenské oddíly tvořilo celkem asi 15 tisíc vojáků "Národní gardy", příslušníků "klanové" milice, pohraničníků a také několik set žoldnérů z Afganistanu, Bosny, Turecka a arabských zemí. Po ztrátách v první válce jejich výzbroj tvořilo pouze několik provozuschopných tanků a pár desítek obrněných transportérů různých typů. Na rozdíl od první války se teď čečenské protiletadlové jednotky musely spoléhat spíše na osvědčené protiletecké kanóny ZU-23-2 nebo velkorážní kulomety DšK a NSV kalibru 14,5 a 12,7 mm. Z arzenálu přenosných protiletadlových střel se zde vyskytovalo určité množství starších typů Strela-2 a 3, nebo modernějších Igla-1. Z Afganistanu se podařilo propašovat i pár amerických FIM-92A Stinger, ale jejich nasazení bylo limitováno nedostatkem výcviku obsluh a stářím samotných raket.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#308516Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    „Druhé“ Čečenské tažení



    Ruské velení ve snaze vyhnout se ztrátám zvolilo mnohem promyšlenější postup a v první fázi operace se omezilo pouze na intenzivní bombardovací ofenzívu. Letecké operace probíhaly, jak se vyjádřil velitel letectva generál Kornukov, ve „stylu NATO“. S výjimkou dvou vrtulníků Mi-8 a lehkého dopravního letounu An-2, bylo sice čečenské „letectvo“ zničeno už v první válce, existovala však možnost, že by se nad Čečensko pokusily proniknout lehké dopravní letouny nebo vrtulníky z území jiných států. Vzdušný prostor na Čečenskem proto byl pod kontrolou letounů včasné výstrahy A-50 „Mainstay“, které zabezpečovaly navádění pro hlídkující stíhačky Su-27 „Flanker“. Tíhu vlastní letecké ofenzívy nesly už osvědčené bombardéry Su-24M „Fencer“ a bitevníky Su-25/UB „Frogfoot“. Osvědčené transportní stroje Mi-8/17 „Hip“ a úderné Mi-24 „Hind“ operovaly v smíšených formacích tří až čtyř strojů, které zajišťovaly navádění na cíl, úder na zjištěné nepřátelské postavení a vyhodnocení útoku. Jeden z vrtulníků byl také vždy určen k poskytnutí pomoci některé s posádek v případě sestřelení. Kromě toho vrtulníky prováděly zásobování a odsun raněných a vysazovaly průzkumné oddíly Specnaz do týlu čečenů. Mezi nově nasazené technické novinky patřil i systém Stroj-P z malým bezpilotním letounkem Jak-061 Pčela-T. Tento systém operuje z upraveného pásového podvozku vozidla BMD a je velkou posilou pro postupující motostřelecké jednotky. Ve druhé polovině září ruské letouny běžně vzlétaly k 50 a více leteckým úderům. Mezi nejdůležitější cíle patřily telefonní ústředny, elektrárny a rafinerie. Bombardováno bylo i letiště „Šejch Mansúr“ (Severnij) u Grozného a několik vysílačů. Podle vyjádření ruských vojenských představitelů sehrálo ruské letectvo během této fáze bojů významnou roli, když úspěšně bombardovalo nejméně 150 vojenských základen a výcvikových táborů, třicet mostů a na 250 místech přerušilo nebo zaminovalo strategicky důležité horské komunikace.

    1. října vstoupila válka do nové fáze. Předseda ruské vlády Vladimír Putin prohlásil vládu Aslana Maschadova za nelegitimní a odstartoval pozemní operaci v Čečensku. Samotná operace probíhala velmi odlišně. Ruské jednotky postupovaly mnohem rozvážněji a za neustálé podpory bitevních letounů a vrtulníků. Intenzivní letecké operace si žel vyžádaly i ztráty. Během průzkumného letu byl 3. října sestřelen letoun Su-25. Letoun havaroval u vesnice Tolstoj-Jurt a jeho pilot zahynul. Následujícího dne byl ve stejném prostoru sestřelen i Su-24, pravděpodobně při pátrání po letoun sestřeleném předchozího dne. Pilot letoun zahynul, ale navigátorovi se podařilo katapultovat. Po téměř sedmitýdenní anabázi, kdy byl jistou dobu v zajetí čečenů, se mu podařilo se vrátit k vlastním jednotkám. Podle některých informací tento sestřel byl také jediným úspěšným zásahem rakety „Stinger“ v této válce.


    5. října byla obsazena severní část čečenského území po řeku Terek. Od 12. října pokračoval postup ruských jednotek přes řeku Terek do nitra Čečenska, s cílem obklíčit Groznyj a zamezit ústupu ozbrojenců do hor na jihu. Ze strachu před opakováním těžkých ztrát, se ruské jednotky vyhýbaly frontálním útokům na města a vesnice, ale zvolily rozumnější taktiku tzv. kordónu. Jednotlivé oblasti byly nejdříve propátrány leteckým průzkumem pomocí letounů Su-24MR/MP, které zabezpečily fotografický a radioelektronický přehled o dané lokalitě. Na zjištěné cíle a shromaždiště nepřátelských bojovníků byly navedeny útočící letouny Su-24 a Su-25. V případě, že se v určitém městě nebo vesnici zdržovali bandité, byli nejdříve důkladné obklíčeni a obyvatelstvo vyzváno k opuštěni svých obydlí. Následně do vymezené oblasti pronikly oddíly speciálního určení, které se snažily na sebe nalákat palbu ukrytých čečenů. Následně byly na zjištěná ohniska odporu vedeny dělostřelecké a letecké údery. Následně došlo k rozvinutí motostřeleckých jednotek, které dokončily vyčištění a pacifikaci oblasti. Tato metoda jistě přispěla k snížení ztrát civilistů, ale zároveň byla příčinou velkých škod na budovách a majetku. Přes veškeré snahy, či dobré úmysly, obě strany se pravidelně obvinovaly z toho, že lidem zabraňují v odchodu a dělají z nich živé štíty, nebo naopak že po utíkajících lidech střílejí.
    Poté co se ruské jednotky přiblížily na 25 kilometrů ke Groznému, vyhlásil Maschadov „svatou válku“ (gazawat) a pohrozil použitím chemických zbraní. 15. října velitel ruských vojsk gen. plk. Viktor Kazancev, prohlásil že tato fáze operace, vytvoření nárazníkové zóny podél hranic, byla úspěšně ukončena a další fáze, „zničení banditů“, bude brzo následovat.


    Už 21. října ale došlo k tragickému incidentu, při kterém ruská balistická raketa typu Točka (SS-21 Scarab) zasáhla přeplněné tržiště v Grozném a zabila nejméně 140 civilistů, hlavně žen a dětí. O několik dní byla ruskými tanky zablokována poslední pozemní spojnice z Čečenska do Ingušska. Od začátku konfliktu po ní uprchlo více než 180 000 uprchlíků. K dalšímu tragickému omylu došlo 29. října, kdy byl chybně bombardován konvoj běženců směrující do Ingušska, při tom zahynulo asi 50 lidí.


    Ruští vojáci se zatím několikrát pokusili obsadit předměstí Grozného, ale byli odraženi a tak radši vybudovali své pozice jen na jeho okrajích. Před definitivním úderem na hlavni město musela být obsazena a zabezpečena i další města. Počátkem listopadu poslalo ruské velení do Čečny další posily. Intensivní dělostřelecké ostřelování a nálety byly hlášeny kromě Grozného a Gudermesu i od měst Bamut na ingušské hranici, a od Urus-Martanu. Během tohoto období docházelo většinou jen sporadickým přestřelkám, protože se obě strany vyhýbaly větším střetům. Rusové se soustředili na neprodyšné obklíčení důležitých měst a Čečeni se zase zakopali v Grozném a podnikali guerillové útoky. Malé a pohyblivé úderné skupiny se neustále snažily pronikat ruskými liniemi a útočit na týlové jednotky a jednotlivé blokposty. Operace se postupně zrychlila až kolem 12. listopadu, kdy byl dobyt Gudermes (město bylo vydáno po dohodě mezi bratry Jamadájevovými a ruským velením), o pět dní později padl Bamut a nasledně i Achkoi-Martan. Z důvodu absolutní ruské převahy ve vzduchu se veškeré čečenské jednotky přes den stahovaly do připravených bunkrů a úkrytů a na přesun využívaly noční hodiny nebo dni se špatným počasím. Mnohé bunkry a muniční sklady byly opravdu bytelnými stavbami zhotovenými z kamení a betonu, opatřené pečlivým maskováním. V některých městech musely být na jejich zničení, kromě klasické munice, použity i naváděné střely Ch-29 (AS-14 Kedge) a řízené bomby KAB-500L. Jejich použití znamenalo další změnu v průběhu válečných operací. Během „první“ války byla tato munice používána jen minimálně, teď tvořila asi 20 % použité munice. A nejednalo se jen o leteckou munici, rovněž byly použity řízené tankové granáty, nebo laserem naváděná munice do kanónových houfnic 2S19 Msta-S a těžkých samohybných minometů 2S4 Tuľpan. Mezi další novinky patřilo i nasazení některých dalších zajímavých ženijně-dělostřeleckých novinek. Například speciální ženijní vozidlo UR-77 Meteor, které je normálně určeno k vytváření průchodů v minových polích pomocí náloží plastické trhaviny, bylo s úspěchem použito na ničení nástražních pastí během bojů ve vesnicích. Svou porci mediální slávy sklidil i systém TOS-1, přezdívaný Buratino. Jde o těžký ženijní systém na podvozku tanku T-72 ze sadou třiceti 220mm raketových vrhačů. Ty obsahují palivovzdušnou směs, která po odpálení dokáže „vyčistit“ plochu kolem 200 x 400 metrů. Není si těžké představit, jaké následky může mít i jediná salva vypálená na cíl v městské zástavbě. Nasazení podobných systémů trochu nabourává neustále zdůrazňované tvrzení o snaze eliminovat ztráty civilistů nasazením přesně naváděných zbraní, zvlášť když podle zveřejněních snímků se pod letouny navěšovaly většinou klasické „železné“ pumy FAB-250/500 a neřízené rakety S-8/13.

    Ve druhé polovině listopadu bylo obklíčení Grozného téměř kompletní, zůstával pouze úzký koridor na jih. Kdo mohl, město opustil, podle ruských zdrojů se ale v Grozném kromě několika stovek ozbrojenců nacházelo ještě i 20-30 000 civilistů. Na konci listopadu se ruské jednotky zaměřily na definitivní odříznutí Grozného od jihu, kde leželo důležité město Urus-Martan. Město samotné bylo již po několik týdnů cílem intenzivního leteckého a dělostřeleckého bombardování. 26. listopadu oznámily gen. plk. Valerij Manilov, zástupce náčelníka Generálního štábu, přechod do třetí fáze operace, cílem které mělo být zničení skupin ozbrojenců v horách a následná normalizace poměrů společně s návratem běženců. Ruské letouny několikrát shodily letáky vyzývající obyvatele Grozného k odchodu z města, s cílem vyhnout se vysokým ztrátám na životech vojáků a civilistů.
    1. prosince se Čečeni pokusili několika lokálními protiútoky u Gudermesu a Argunu odlehčit blokádu Grozného. Přestože se jim podařilo zaměstnat ruské oddíly a zničit několik konvojů ze zásobami, ruské velení tentokrát reagovalo jen stoickým doplňováním ztrát. Mnozí ruští vojáci a velitelé opět nedokázali zvládnout frustraci a strach z čečenských partyzánů a ve vesnici Alchan-Jurt byly během několikadenní operace zastřeleny na čtyři desítky civilistů. Opět se nikdo nezatěžoval určit, kdy šlo o nepřátelské bojovníky a kdy o civilisty bránící se ničení svého majetku. 4. prosince bylo hlášeno dokončení blokády Grozného. Druhého dne ruské letouny shazovaly na město letáky vyzývající civilisty k evakuaci do 11. prosince. Ti, kteří neuposlechnou, budou považováni za „bandity“ a budou vystaveni dělostřeleckému a leteckému bombardování! Tento vývoj vyvolal velké znepokojení na mezinárodní scéně, zejména kvůli faktu, že ve městě zůstalo několik desítek tisíc civilistů, kteří nebudou schopni nebo ochotni odejít z prostoru bojových operací a také kvůli strachu z represí vlastních bojovníků nebo ruských vojáků.


    Bojové operace byly zintenzívněny a už 9. prosince bylo obsazeno město Urus-Martan. Několik dalších dnů sice musely ruské jednotky věnovat operacím na vyčištění města od ostřelovačů, ale fakt obsazení tohoto města pro ně znamenal velkou psychologickou vzpruhu. 13. prosince pak bylo obsazeno i letiště Čankala na předměstí Grozného a ve stejný den vstoupily ruské jednotky do města Šalí, jihovýchodně od Grozného, jako jednoho z posledních větších měst kontrolovaného čečenskými jednotkami. Žel, stejný den byl pro příslušníky ruského letectva zapsaný v černých barvách. Kolem poledne se u vesnice Bači-Jurt zřítil bitevní letoun Su-25. Po ohlášení nouzového signálu, byl přes nepříznivé počasí nařízen start roje vrtulníků „pátrání a záchrany“. Jeden vrtulník se naneštěstí zřítil kvůli husté mlze a pohřbil pod sebou celou osádku. Další vrtulník už měl více štěstí, byl schopen lokalizovat a vyzvednout pilota. Čečeni sice tvrdili, že letoun sestřelili a zajali pilota, ale podle ruské strany se pilotovi naopak podařilo skrýt a byl vyzvednut posádkou jednoho pátracího Mi-8. Příčinou zřícení měla být exploze rakety zablokované na odpalovacím zařízení. Jiná pátrací skupina vrtulníků Mi-24 a Mi-8, se při letu k místu zříceného vrtulníku dostala do nepřátelské palby u vesnice Starije Atagy, přičemž byl jeden z vrtulníků zasažen a jeho posádka incident nepřežila.


    Před definitivní bitvou o Groznyj se ruské jednotky soustředily na zajištění a vyčištěni oblastí na jih od města, aby nemohlo docházet k pronikání čečenských oddílů do a ven z města. Za velitele obrany města byl jmenován „generál“ Aslanbek Ismailov. Přes omezené možnosti se jeho podřízení snažili ze všech sil. Ruští vojáci, kteří se vrátili z Grozného, později vypověděli, že město bylo proměněno doslova v pevnost. Veškerá místa vhodná k obraně byla opevněna, ulice byly zaminovány a navíc trosky po bombardování poskytovaly mnoho úkrytů pro odstřelovače, podobně jako ve Stalingradu za druhé světové války. Také proto se ruské jednotky pouštěly jen do omezených průzkumných výpadů. Velké skupiny tanků a BVP se do města pouštěly jen omezeně. Mnohem častěji byly do akcí nasazovány menší oddíly vyzbrojené pěchotními zbraněmi, RPG nebo granátomety. Palebná podpora byla zabezpečována pomocí minometů nebo velice oblíbených pěchotních raketometů RPO-A Šmeľ. V případě použití speciální palivovzdušné hlavice se její účinnost rovnala 122mm granátu. V případe rozsáhlejších akcí bylo nasazeno i dělostřelectvo, tentokrát většinou i s dostatečným počtem předsunutých dělostřeleckých pozorovatelů přímo u jednotek. Tak se dalo předejít různým nepříjemným incidentům. Ne vždy šlo všechno podle plánu. 15. prosince se kolona obrněných vozidel a tanků neprozřetelně vydala na „průzkum“, místo toho ale uvázla v léčce na náměstí Minutka, na jih od centra Grozného. Po mnohahodinovém zběsilém boji tu zůstalo ležet několik ohořelých vraků bojové techniky a mnoho padlých. Přesto že se naštěstí nepotvrdily správy o stovce mrtvých ruských vojáků, někteří nezávislí pozorovatelé zapochybovali, zda se podaří dostat město pod kontrolu do Nového roku, jak slibovali ruští velitelé.


    Čečenské oddíly se postupně rozčleňovaly na skupiny 15-20 mužů, které se snažily napadat ruské hlídky a mařit jejich pokusy proniknout hlouběji do města. Několikrát se jim také podařilo narušit a pocuchat ruské zásobovací koridory. Například 2. ledna byl napaden ruský konvoj ve vesnici Duba-Jurt a o dva dny později se silný čečenský oddíl pokusil prostřílet si cestu do vesnice Alchan-Kala. 10. ledna čečenské oddíly podnikly „protiofenzívu“ a zaútočily na ruské jednotky u měst Šalí, Argun a Gudermes. Několik blokpostů a zásobovacích konvojů bylo napadeno na silnicích mezi zmíněnými městy. Po odražení útočníků si představitelé ministerstva vnitra a obrany vyměnili několik ostrých invektiv, kdo je za tyto nepříjemnosti odpovědný. Po zahájení obsazování jednotlivých městských rajónů došlo i na klasické boje muže proti muži, prudké útoky a protiútoky, léčky a minometné přepady. Mnohé pozice a strategické budovy několikrát změnily majitele. Takováto taktika přirozeně způsobovala oběma stranám vysoké ztráty, ale ruské jednotky byly pravidelně posilovány, a tak měly k dispozici dostatečné zálohy. Ne vždy ale postup probíhal podle plánu. Třeba 19. ledna se jeden z oddíl Vnitřních vojsk dostal do prudké přestřelky s Čečeny a jeho postup se zastavil. Gen. maj. M. Malofejev se vydal do předních linií s cílem obnovit postup a udělat pořádek. Během prudkého čečenského útoku se však sám dostal do palby útočníků a byl zabit. Jeho tělo se našlo až za čtyři dni. Čečenským bojovníkům se přes veškerou snahu dařilo ruský postup pouze zpomalovat, i když koncem ledna roku 2000 byla asi polovina města stále v jejich rukou. Na druhé straně stále rostoucí ztráty a nedostatek munice a léků je postupně donutily ke změně strategie. V posledních lednových dnech se také odehrálo několik nepříjemných incidentů, ve kterých se nedobrovolně angažovaly ruské vrtulníky. Nejprve musel 22. ledna, kvůli námraze na rotoru, v Argunském údolí nouzově přistát jeden „štábní“ Mi-8. O tři dni později byl kvůli technické závadě u Vedena „uzemněn“ další Mi-8, tentokrát i s velitelem vzdušně-výsadkových vojsk, gen. maj. V. Kazancevem na palubě. Kvůli zranění byl vystřídán gen. maj. A. Lencovem. Nejtragičtěji ale skončil incident 29. ledna, kdy se do palby čečenských ozbrojenců dostal vrtulník, který pilotoval plk. Nikolaj Majdanov. Přes těžká zranění způsobená střelbou ze země se mu podařilo dotáhnout stroj na základnu, kde ale přes poskytnutou lékařskou péči zemřel. Plk. Majdanov patřil mezi velice zkušené „vrtulníkáře“, který si už během nasazení v Afganistanu v osmdesátých letech vysloužil titul Hrdina Sovětského Svazu.


    Počátkem února se Čečeni pokusili o průlom z Grozného a ústup do hor na jihu. Tento průlom je nakonec přišel velice draho. Podle různorodých správ se ruským tajným službám podařilo pomocí svých agentů přesvědčit Čečeny, že někteří ruští velitelé jsou ochotni nechat jejich oddíly uniknout z obklíčení, pokud zaplatí patřičně „výkupné“. Ve skutečnosti byly předpokládané ústupové trasy zaminovány a zaměřeny ruským dělostřelectvem. Při svém ústupu z města směrem na vesnici Alkchan-Kala musely čečenské oddíly překonat rozsáhlá minová pole, kdy v bezmezném zoufalství dobrovolníci prošlapávali cestu pro své spolubojovníky. Čečenské ztráty se odhadují na 300 mrtvých a mnoho desítek zraněných bojovníků, včetně několika zkušených polních velitelů. I Šamil Basajev při ústupu přišel o nohu a prakticky veškerou těžkou výzbroj zanechanou v Grozném ukořistily ruské jednotky, které 6. února pozvolna obsadily vyklizené pozice. Den předtím došlo k dalšímu z mnoha odsouzeníhodných excesů, kdy oddíl OMON ze St. Peterburgu při vyčišťování předměstí Novoje Aldi, postřílel několik desítek civilních obyvatel. Čečenské oddíly ustupující z Grozného se ještě několik dní dostávaly pod palbu hlídkujících ruských vrtulníků, při tom ale nešťastně zahynulo i několik desítek prchajících civilistů, jako například při mylném bombardování uprchlického konvoje u vesnice Katyr-Jurt.
    Bitva skončila a ruské jednotky vztyčily vlajku na ruinách rozbombardovaného města. Některé budovy byly v bojích natolik poškozeny že byly raději strženy, aby také nemohly eventuálně poskytovat útočiště odstřelovačům, jako třeba výškové budovy u náměstí Minutka. Podle odhadů, vypracovaných na základě zveřejněných údajů a informaci ruského výboru „Matek vojáků“ zahynulo od podzimu 1999 do února 2000 asi 1 100 ruských vojáků a dalších 3 000 bylo zraněno. Další desítky mrtvých měly promoskevské oddíly Bislana Gantamirova. Počet zabitých čečenských rebelů je odhadován na 2,5-3 000 mrtvých, počet mrtvých civilistů je neznámý a asi nikdy známý nebude.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#308517Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Lidé umírají, ale koho to zajímá?


    Přes obsazení Grozného, se situace z přelomu února a března ani zdaleka nepřibližovala normálu. Koncem února sice gen. plk. Genadyj Trošev prohlásil operaci za úspěšně skončenou, ale přiznal, že několik desítek rozprášených skupin se stáhlo do hor na jihu. To byla sice pravda, ale i když byli Čečeni ústupem do hor vyčerpáni a oslabeni, nebyli zdaleka poraženi.


    Bojové operace v Čečensku se staly pro ruské ozbrojené síly vítanou příležitostí k otestování nové techniky v podmínkách skutečného bojového nasazení. Podle zveřejněných informací byly během posledních bojů nasazeny i nejmodernější tanky T-90S. Asi tucet tanků původně určených pro indického zákazníka byl urychleně připraven k nasazení a vyslán do Dagestánu. V bojích se tanky velmi osvědčily a potvrdily velmi kvalitní pancéřovou ochranu. Pracovníci Kazaňského vrtulníkového závodu tak pokusně vybavili několik vrtulníků Mi-8(MTKO) systémy termovize, nočního vidění a výstražnými systémy varujícími před zaměřením protiletadlovými raketami. V některých pramenech se zmiňuje i nasazení bitevních letounů Su-25T. Nasazení modernějších Su-25TM (nabízeních jako Su-39 Strike Shield nebo "SuperGrač"), případně stíhacích-bombardérů Su-30 či MiG-29SMT není potvrzeno.


    Mnohem zajímavější informací bylo zveřejnění průběhu operačně vojskových zkoušek nejmodernějších vrtulníků Kamov Ka-50. Dvojice těchto strojů byla v listopadu 1999 přesunuta na základnu v Mozdoku, k ověření bojových vlastností. Doprovod obstarával víceúčelový Ka-29 z výrobního podniku a několik Mi-8 a Mi-24. Nicméně nasazení Ka-50 v Čečensku vyznělo poněkud do prázdna. Přes nesporné kvality a bojovou efektivitu, které oba stroje prokázaly během jejich nasazení, se nedařilo spolehlivě doladit taktiku nasazení s posádkami starších strojů Mi-24. Navíc celé nasazení se zkrátilo na několik týdnů v lednu a únoru. Někteří velitelé se možná až příliš obávali ztráty jednoho ze svých nejmodernějších vrtulníků a z toho plynoucích potíží při následném vysvětlování takových nepříjemností.


    Přestřelky a boje tak pokračovaly i po ústupu Čečenů z Grozného. Ve vesnicích, přes které ustupovaly jejich oddíly, byli obklíčeni ruskými jednotkami a následovaly více či méně dlouhé a intenzivní boje a vyčišťovací operace. Mimořádně špatná série postihla ruské jednotky během 29. února a 1. března. Při prvním zmiňovaném incidentu se do palby Čečenů u vesnice Centoroj dostal oddíl OMON z Permu. Během boje z čečenskými bojovníky padl velitel oddílu Maj. V. Smirnov a pouze šest vojáků z celkového počtu čtyřicet osm se zachránilo. Další špatnou správou byl incident, kdy po sobě omylem stříleli příslušníci oddílů OMON z Podolska a Sergijev z Posadu. Zahynulo dvaadvacet vojáků a jednatřicet jich bylo zraněno. Mnohem děsivější byl ale boj příslušníků 6. roty/104. pluku, 76. GvVDD. Dne 29. února se zmíněný oddíl rozmístil na "kótě 776" u vesnice Ulus-Kert, kde měl společně z dalšími jednotkami blokovat Argunský průsmyk a bránit ústupu čečenských oddílů, které se stahovaly z oblasti Grozného. Jejich postavení naneštěstí stálo přímo v ústupové trase asi tisícovce čečenských bojovníků, včetně nejtvrdších "rváčů" z oddílu polního velitele ibn-Chattaba (tato informace je ale zmiňována pouze v některých zdrojích). Vyčerpaní a zoufalí, neměli jinou možnost něž se prostřílet pozicemi ruských výsadkářů, pokud se chtěli probít z obklíčení a zachránit své raněné a nemocné spolubojovníky. Během několika hodin intenzivního boje začala ruským vojákům docházet munice a mnoho jich bylo zraněno. Oddíl tak nemohl být ani vyproštěn, ani se k němu nemohly dostat posily a jejich postavení se rychle zhoršovalo. Závěrečná fáze bojů se opírá o nemnohá svědectví přeživších, ale je pravděpodobné, že velitel oddílu, pplk. M. Jevtuchinov v zoufalé snaze zabránit pádu svého postavení a zajetí svých mužů, nařídil dělostřeleckou palbu na své postavení. V některých pramenech byl dělostřelecký a letecký útok interpretován jako "přátelská palba" zaviněná falešnými informacemi Čečenů, kteří rozkryli ruské radiové frekvence a dezinformovali velení. Během tohoto nesporně brutálního a v jistém smyslu "heroického" boje bylo zabito celkem osmdesátčtyři ruských vojáků a z pěti přeživších zůstal pouze jeden nezraněn. Za projevené hrdinství bylo třináct vojáků včetně velitele pplk. Jevtuchinova vyznamenáno řádem Hrdina Ruska a zbylí vojáci Řádem odvahy.


    Už za několik dní také oddíly polního velitele Ruslana "Hamzat" Gelajeva ustupovaly z Grozného ve snaze dosáhnout oblast Argunu. Velké množství ozbrojenců, včetně těžce zraněných, bylo 4. března spatřeno, jak obsazují vesnici Komsomolskoje, kde měli být podle jakési dohody z A. Barájevem evakuovaní do bezpečí. Samotný Barájev, pravděpodobně po domluvě z ruským velením, zradil své dosavadní spolubojovníky a Komsomolskoje bylo obklíčeno ruskými jednotkami. Přestože mělo jít jen o několik desítek vyčerpaných "banditů", následné boje si vyžádaly nasazení mnohem silnějších jednotek. Po dvou týdnech tvrdých bojů, byli Čečeni nakonec vytlačeni z trosek vesnice. Podle zveřejněných údajů bylo zabito nebo zajato na 600 bojovníků z původních přibližně 1 000. Mnoho z nich však byli ranění a nemocní, kteří zemřeli bez lékařské pomoci. Samotný Gelájev uprchl s hrstkou svých věrných a několik desítek jeho bojovníků také proniklo obklíčením. Ruské jednotky přiznaly ztrátu kolem 350 mrtvých a raněných. Během bojů byl zabit také velitel "západního" uskupení vojsk MV, plk. Michail Ravenko. Počet mrtvých civilistů nebylo možné přesně zjistit. Barájev svému osudu nakonec stejně neunikl. Podle oficiální verze byl zabit v červnu během operace ruských jednotek ve vesnici Alchan-Kala. (Podle jiné verze byl tento dobrodruh, ve skutečnosti dvojitým agentem, který byl využíván ruskou FSB na špinavou práci. A také pří nepadl v boji, ale byl zajat příslušníky GRU a umlácen během výslechu.)


    7. května byl při letecké katastrofě zničen ruský letoun Su-24MR. Podle sdělení vyšetřovací komise, letoun byl zničen při nárazu do horského hřebene u Benoi-Vedeno, přestože jde o letoun vybavený radarem pro let v režimu "kopírování terénu". Pravděpodobně se jednalo o poruchu systému nebo chybu osádky.


    V průběhu května až srpna čečenští ozbrojenci napadli několik ruských zásobovacích konvojů, tyto útoky si vyžádaly mrtvé a zraněné. Třeba 11. května byl přepaden konvoj u vesnice Galaški v Ingušsku, počátkem června proběhla velká vyčišťovací operace přímo v Grozném a v červenci se bojovalo u vesnice Avturi. Svou daň si vybraly i teroristické útoky a atentáty. Už 31. května byl výbuchem nastražené pumy zabit Sergej Zverjev a těžce zraněn starosta Grozného S. Machčajev. Během 2. a 3. července došlo k sérii koordinovaných teroristických útoků na budovy bezpečnostních sil, při nichž zahynulo minimálně padesát osob, většinou úředníků a policistů.


    Přestřelky, pumové útoky a následné vyčišťovací operace, "začistky" pokračovaly s různou intenzitou prakticky celý rok 2000 a jen potvrzovaly, že návrat k "mírovému životu" bude v Čečensku mimořádně těžký. Právě tyto akce byly předmětem kritiky ze strany mezinárodních lidskoprávních organizací, které kritizovaly brutální postup ruských jednotek během domovních prohlídek a výslechů zadržených.


    V průběhu následujících let se zdálo že se situace uklidňuje, nebo spíš že se problém Čečenska pomalu ztrácel z hledáčku novinářů. Nepochybně k tomu přispěla i skutečnost, kdy na rozdíl od minulých let byla úzce koordinována i činnost tiskových složek ozbrojených sil. Možnost neomezeného působení pro nezávislé novináře byla silně okřesána, což následně přispělo k větší volnosti velitelů, kteří se nemuseli bát negativních informací ve večerních zprávách a následného vysvětlování. Na druhé straně se tím drasticky omezila možnost veřejné kontroly a možnost upozornit na násilnosti proti civilnímu obyvatelstvu.


    Pod povrchem ale konflikt doutnal dál. Téměř pravidelně docházelo k útokům čečenských ozbrojenců na ruské hlídky, kontrolní stanoviště, nebo na představitele místní proruské správy. Počet ruských vojáků v Čečensku se snížil po odvelení jednotek, které byly "zapůjčené" od jiných vojenských okruhů. Další povinnosti armádních jednotek postupně převzaly jednotky Vnitřních vojsk MV a nově zformované čečenské oddíly. Jejich nasazení bylo výsledkem politiky "čečenizace", která měla opětovně dokazovat normalizaci poměrů a sejmout z ruských jednotek tíhu úkolů pořádkových sil. Že to nebude lehký úkol ukázal přepad konvoje v Argunu, při kterém zahynulo minimálně 15 vojáků. K další letecké katastrofě, která postihla ruské letectvo, došlo 14. června, kdy dva hlídkující letouny Su-25 zmizely z obrazovek letové kontroly v Šatojské oblasti, v lokalitě vesnice Itum-Kale. Během vyšetřování incidentu bylo komisí pod vedením zástupce velitele letectva gen. por. V. Michailovem zjištěno, že oba piloti pravděpodobně ztratili orientaci a zahynuli po nárazu do horského masívu. O necelé dva týdny, 26. června byl během operace na podporu oddílu pohraniční stráže palbou poškozen vrtulník Mi-8. V polovině srpna 2001 vypukly těžké boje ve Vedenském okrese. 13. srpna byla čečenským oddílem obsazena vesnice Benoi-Jurt severně od města Vedeno. Místní policejní stanice a další úřadovny proruské správy, byly vyrabovány a zapáleny. Následně byly do oblasti přisunuty ruské posily a začalo se čištění vesnice. 15. srpna byl navíc severně od vesnice Cavedeno sestřelen ruský bitevní vrtulník Mi-24 "Hind". Boje v této oblasti tak nakonec utichly až kolem 25. srpna. Další přepad ruského vojenského konvoje byl proveden už 29. srpna ve vesnici Okťabrskoje (Kurčalojevskyj okres), při kterém zahynulo nejméně dvanáct ruských vojáků. Jako by nebylo dost špatných zpráv, další vrtulník byl sestřelen už 17. září přímo nad leteckou základnou Čankala. Mimo několika vysokých armádních důstojníků zahynuli i gen. maj. Pavel Varfolomejev a Anatolij Pozdňjakov. Prudké přestřelky se silným oddílem Čečenů se v stejném období udály i ve městech Gudrmes a Argun. Vrtulníky byly přirozeně lákavým cílem a další byl sestřelen zase 27. ledna 2002. Vrtulník patřil leteckému oddílu MV a na jeho palubě kromě dalších vysokých důstojníků vezli i gen. por. M. Rudčenka (náměstka ministra vnitra) a gen. maj. N. Goridova (zástupce velitele Vnitřních vojsk MV). Nikdo na palubě vrtulníku katastrofu nepřežil.


    Několikrát došlo k rozsáhlým teroristickým útokům, zejména s použitím sebevražedných atentátníků. Největší mediální pozornosti se dostalo akcím, které zorganizoval Šamil Basájev. Kromě jiných se jednalo o sestřelení vojenského vrtulníku přímo nad základnou Čankala. 19. srpna 2002 se čečenskému diverznímu oddílů podařilo přenosnou protiletadlovou střelou (snad typu 9K310 Igla) zasáhnout těžký dopravní vrtulník Mi-26 "Halo". Na jeho palubě se nacházelo téměř sto padesát vojáků, co výrazně překračovalo jeho povolenou nosnost. Zasažený vrtulník se okamžitě zřítil, přičemž zahynulo minimálně 127 vojáků. Během následného vyšetřování se zjistilo, že byly porušeny bezpečnostní letové předpisy a několik důstojníků bylo stíháno vojenskou prokuraturou. Další vrtulník, tentokrát útočný Mi-24, byl sestřelen 31. srpna u Nožaj-Jurt. V září se oddíl polního velitele "Hamzat" Gelájeva odhodlal k přepadu vesnice Terskoje a Gelaški na Ingušském území. Během bojů se jim podle všeho podařilo sestřelit jeden ruský vrtulník Mi-24, přesto se jeho oddíl opět dostal do obklíčení a mnoho bojovníků bylo zabito nebo zajato.


    Další ze spektakulárních akcí ve stylu Basajeva se odehrála 23. října 2002, kdy oddíl asi čtyřiceti teroristů pod velením Movsara Barájeva, obsadil Moskevské divadlo na Dubrovce a zajal nejméně sedm set rukojmí. Čečeni požadovali především odchod ruských vojsk, což bylo nejen politicky nepřijatelné, ale také prakticky neproveditelné. Po třech dnech došlo k obsazení budovy ruskými speciálními jednotkami a vysvobození rukojmích. Akce ale skončila velice kontroverzně, když několik desítek lidí zemřelo na následky otravy plynem, který byl při akci použit a v důsledku špatně zorganizované následné lékařské pomoci rukojmím.


    Smutnou řadu vysokých ruských důstojníků a úředníků zabitých v Čečensku rozšířil už 16. listopadu gen. por. Igor Šifrin, náčelník Glavspecstroje (Hlavní správy speciálních staveb MO RF), zastřelen ozbrojenci během přepadu v Grozném. Jakoby nebylo dost zlých zpráv, 27. prosince došlo k dalšímu útoku. Při sebevražedném útoku na komplex vládních budov bylo zabito sedmdesát lidí a dalších 200 bylo zraněno. K útoku se jako obvykle přihlásil Šamil Basajev.


    Snaha ruské vlády o stabilizaci situace se postupně začala ubírat směrem k ustanovení proruské správy a místní vlády. V květnu 2000 byla ustavena dočasná vláda v čele s Achmatem Kadirovem, jinak bývalým čečenským "muftím" vyzývajícím k boji proti Rusům. V únoru 2003 byla schválena referendem nová čečenská ústava a Kadyrov byl zvolen čečenským "prezidentem". Ale už následujícího roku, 9. května byl zabit při pumovém atentátu na oslavách dne "Vítězství nad fašismem". Velitel ruských jednotek v Čečensku gen. maj. Grigorij Fomenko a velitel vojsk Severokavkazského vojenského okruhu gen. plk. Valerij Baranov, byli přitom raněni. Podle některých zpráv byl útok dílem čečenských povstalců, kteří se tak mstili za smrt někdejšího čečenského prezidenta Zeljimchana Jandarbijeva. Ten byl 13. února 2004 zabit při atentátu v Kataru, za kterým měla podle mnoha správ stát ruská GRU za asistence SVR (Služba Vnešnej Razvedky).


    V noci z 21. na 22. června 2004 došlo k nájezdu čečenských bojovníků na Ingušskou metropoli Nazraň. Bojovníci pod velením Basájeva, Doku Umarova a místních velitelů, během koordinované akce napadli více než tucet důležitých vládních a policejních budov, včetně velitelství MV, pohraniční stráže FBS a muničního skladiště. Mnozí z útočníků měli na sobě ukradené policejní uniformy a na kontrolních stanovištích zastavovali a kontrolovali automobily. Několik policistů bylo vzato jako rukojmí. Až nad ránem 22. června se příslušníci 503. motostřeleckého pluku vydali do akce. Sami však byli napadeni a jejich útok byl zbrzděn. Poté se Čečeni stáhli zanechávajíc za sebou zničené kanceláře a mnoho mrtvých. Mezi oběťmi byl i zastupující ministr vnitra A. Kostojev a jeho zástupce Z. Kotijev, prokurátor M. Buzurtanov a prokurátor Nazraňské oblasti B. Ozijev. Další podobný přepad se odehrál 13. června v Avturi, ale mnohem krvavější série měla přijít na přelomu srpna a září. 22. srpna se během nočních hodin velká skupina asi 300 čečenských bojovníků pronikla do Grozného, kde udeřila na policejní stanice, přičemž zahynulo minimálně šedesát policistů a vojáků. Při útoku na dopravní letouny 27. srpna bylo zabito devadesát lidí. Od dva dni později při explozi v moskevském metru bylo zabito deset lidí. Nejkrvavější drama se ale odehrálo 1. září 2004, během tradičního zahájení nového školního roku. Teroristickým oddílem byla tehdy obsazena základní škola v Severo Osetském Beslanu. Teroristé sebrali nejméně tisíc rukojmí, zejména dětí, jejich rodičů a učitelů. Po dvou dnech bezvýsledného jednání, došlo k zahájení operace na záchranu rukojmí. Ze zjištěných informací není jasné, zdali došlo k náhodné iniciaci některé z náloží, nebo byl vydán rozkaz k útoku, jisté je, že to co následovalo, se rychle zvrhlo v strašlivou tragedii. V bezhlavé palbě teroristů, místních milicionářů a mnohdy i zoufalých rodičů se samopaly se speciální protiteroristický oddíl pokusil obsadit budovu. Při velmi chaotické a špatně zorganizované osvobozovací operaci zemřelo celkem 331 rukojmích a 11 příslušníků speciální jednotky. Toto drama opět vrhlo špatné světlo na celkovou bezpečnostní situaci v regionu, zejména nedostatek vhodných protiteroristických jednotek, špatnou organizaci a korupci místní správy. K akci se opět přihlásil Šamil Basajev, který konal bez vědomí Maschadova, který akci proti civilistům odsoudil.


    Počet ruských jednotek postupem let vykrystalizoval na počtu 25 000 mužů armádních jednotek a jednotek Ministerstva vnitra. Jejich základ tvoří 42. gardová jevpatorijská motostřelecká divize o 15 000 vojácích. Podléhá velení 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu a jejích základny jsou dislokováni v Čankale, Šalí, Kalinovsku a Borzoji. Dalších 10 000 vojáků tvoří 46. samostatnou operační brigádu vnitřních vojsk MV. Na úseku hranice s Gruzií hlídkuje kolem 3 000 pohraničníků a další motorizované brigády jsou dislokovány v Naľčiku, Vladikavkazu, Nazrani a Machačkale. Na "výjezdy" do Čečny jsou pravidelně vysílány i speciální policejní oddíly a protiteroristické složky FBS. Výzbroj je víceméně standardní, tanky T-72BV a bojová vozidla BMP-1/2. U vojsk ministerstva vnitra je stále možné najít i spolehlivé T-62M, používané k palebné podpoře. Tanky T-80 a vozidla BMP-3, se objevily na počátku kampaně, ale byly vyhodnoceny jako příliš choulostivé na údržbu a vzhledem k absenci podobných prostředků na čečenské straně i jako zbytečné. Na obranu před hlavicemi RPG se na tancích a obrněných vozidlech stále častěji objevuje "roštové pancéřování" po vzoru vozidel M1126 Stryker americké armády v Iráku. Výrazně se zlepšilo vybavení a životní podmínky nasazených vojáků. Mnohé z jednotek, které mají na "starosti" oblast Čečenska, jsou už prakticky celé složené s vojáků z povolání a "kontraktniků" (obdobou profesionálních vojáků). V posledních letech bylo vybudováno několik nových základen, které poskytují znatelně větší komfort. Pravidelně vyplácený a celkem slušný žold, společně s dalšími sociálními benefity jistě přispívá k lepšímu morálnímu stavu jednotlivých vojáků. Také výzbroj a vybavení se přece jen zlepšilo. Kromě standardních útočných pušek AK-74/M jsou stále oblíbené i starší AKM (s podvěšeným granátometem GP-25) a odstřelovačky SVD, Vintorez, nebo novější SV-98. Oblíbené jsou i těžké 12,7mm odstřelovací pušky V-94. Drtivá většina vojáků sice používá směs standardních armádních maskáčů i civilních obměn v nejrůznějších kombinacích, včetně batohů, taktických vest a obuvi, ale na rozdíl od předchozích let jde přece jen o pokrok. Mnohem rozšířenější jsou i moderní neprůstřelné vesty a kevlarové přilby a systémy nočního vidění. Některé nově zformované brigády Severokavkazského vojenského okruhu jsou speciálně zaměřeny na boj v horách, včetně výcviku a vybavení.


    Zajímavý prvek představují oficiální proruské bezpečnostní síly. Původně byly tyto jednotky vytvořeny jako domobrana na obranu proti jednotlivým skupinkám bojovníků, někdy pod patronací ruské FSB nebo armádní GRU. Za účinného lobování Achmata Kadyrova došlo k "přeběhnutí" mnoha původních separatistů, kteří byli zařazeni do řad oddílů republikového ministerstva vnitra, nebo jeho osobní ochranky. Jeho bezpečnostní impérium se pod bedlivým dohledem jeho syna Ramzana rozrostlo z několika stovek až na 17 000(?) bojeschopných mužů. Jejich složení je opravdu pestré a zahrnuje Ochranku nejvyšších vládních představitelů, Protiteroristické centrum (býv. Bezpečnostní službu prezidenta) zahrnující dva samostatné oddíly Sever a Juh spadající oficiálně pod Ministerstvo vnitra RF, Oddíl OMON Ministerstva vnitra, Pluk milice zvláštního určení "Achmata Kadyrova", nebo takové jednotky jako Neftpolk (pluk milice odpovědný za střežení ropných zařízení a ropovodů) financovaný z prostředků společnosti Grozneftgaz. Jejich nasazení samozřejmě vyvolalo bouři nevole, kvůli častým násilnostem a rabování, kterých se dopouštěli při akcích proti "banditům". Kromě oddílu Ramzana Kadyrova (nazýváni podle svého velitele "Kadyrovci"), jsou "proslulé" i oddíly Said-Magomeda Kakijeva (prapor Zapad) a Sulima Jamadájeva (prapor Vostok) spadající formálně pod armádní velení. V průběhu válečných let bylo při akcích bezpečnostních složek zabito nebo zajato několik významných čečenských velitelů. Už v březnu 2000 byl zatčen Salman Radujev a odsouzen k doživotnímu vězení. V prosinci 2002 však "náhle" zemřel v trestanecké kolonii z důvodu "vnitřního krvácení". V roce 2002 byl zabit i známý arabský žoldnéř ibn-Chattab a o dva roky byl při leteckém útoku "eliminován" i jeho nástupce Abú-Walíd. 17. února byl během přestřelky zabit Junadi Turchajev, označovaný jako "emir" Grozného a 23. března 2005 bylo oznámeno zabití polního velitele Rizvana Čitigova. V následujících měsících a letech došlo na další vůdce separatistů, včetně umírněného Aslana Maschadova (zabitého 8. března 2005 ve vesnici Tolstoj-Jurt) a jeho nástupce "Abdul-Halíma" Sajdulájeva (zabitého po přestřelce 17. června 2006, v Argunu). Novým "prezidentem" se stal Doku Umarov, který je tak posledním známým polním velitelem a představitelem staré gardy. Další, jako Achmad Zakájev nebo Ilias Achmadov žijí v exilu.


    Poslední velkou akcí připisovanou Basájevovi se stal nájezd na Naľčik, hlavní město Kabardinsko-Balkarské republiky na jihu Ruska. Dne 13. října 2005 se cílem několika desítek těžce ozbrojených Čečenů a jejich místních sympatizantů, staly úřadovny FBS, pohraničníků, velitelství policejních a pořádkových sil a místní letiště. Během těžkých bojů byly na místo povolány posily asi 2 000 vojáků Vnitřních vojsk a OMON. Obě strany ztratily kolem třiceti čtyřiceti mužů. Mezi zabitými byl i jeden z vůdců útoku, Ilias Gorčchanov.


    Nakonec došlo i na nejhledanějšího a mediálně nejznámějšího Šamíla Basajeva, který zahynul při explozi automobilu napěchovaného výbušninou u Ingušské vesnice Ekaževo 10. července 2006. Ruští politici přivítali jeho smrt, je ale diskutabilní, jak se bude situace v Čečensku dále vyvíjet, s ohledem na proklamovanou ochotu ruské vlády poskytnout amnestii těm ozbrojencům, kteří se dobrovolně vzdají a nespáchali žádný teroristický čin.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#308518Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Místo závěru



    Co se dá dělat, každá válka nakonec skončí a „vypukne“ mír. I Čečensko se dočkalo. 16. dubna 2009 byla oficiálně ukončena „protiteroristická kampaň“ na území čečenské republiky. Následně má dojít ke stažení podstatné časti ruských vojenských jednotek z území Čečenska a bezpečnostní otázky má nadále řešit republikové vedení pod vedením prezidenta Ramzana Kadyrova.


    Těžko říct jak se to projeví na živote místních obyvatel. Patnáct let konfliktu zanechalo v myslích a srdcích bezpochyby hlubokou brázdu. I pouhé pokusy vyčíslit lidské a materiální ztráty jsou značně masochistickým podnikem. Čečensko je bezpochyby děsivé poznamenanou zemí. Groznyj se dlouho držel na prvním místě nejzničenějšího města na světe. Záběry z let 2000 až 2004 jsou dostatečně výmluvné. Až v posledních letech se společně s přílivem ropných peněz podařilo zrekonstruovat značnou část centra Grozného.


    Počet zabitých, nezvěstných nebo zmrzačených civilních obyvatel se odhaduje na 25 000 za období posledních deseti let! Desetitisíce dalších trpí psychickými traumaty všech možných druhů, zejména post-traumatickým stresem. Mnozí také trpí zdravotními problémy v souvislosti z velmi poškozeným životním prostředím. Řeky Terek, Argun, Sunža a podzemní vody v blízkosti těchto řek jsou plné ropných produktů a těžkých kovů z ilegální těžby a rafinace ropy. I oficiální místa ve své správě počátkem tohoto desetiletí připustili, že 30% území Čečenska je možné hodnotit jako oblast ekologické katastrofy!


    Ani Rusko neobešlo beze ztrát. Přestože běžný obyvatel může pociťovat hrdost nad znovuobnovením uzemní integrity a nad faktem že jeho armáda odčinila zahanbující porážku z let 1994-96, plody tohoto vítězství jsou horké. Údaje o počtech ruských vojáků a příslušníků dalších bezpečnostních složek, zabitých a zraněných za posledních deset let mluví až o 5 000 mrtvých. Další tisíce je třeba započítat mezi zraněné a zmrzačené, nebo ty, kteří zemřeli později. Neoficiální údaje ale uvádějí čísla až 11 000 mrtvých a mnoho tisíc raněných! Mnohé „čečenské“ veterány podle údajů lékařů a psychologů trápí podobné duševní nesnáze jako jejich předchůdce z Afgánské války. Není v lidských silách spočítat stovky promarněných lidských životů, mladých branců, kteří si z „války“ donesli fyzické nebo psychické problémy, které budou řešit alkoholem a jiným asociálním chováním.





    Zdroje:
    1) Jelcinova Epocha 1988-2000, kolektiv autorů, vyd. Knižní klub, 2003 ISBN 80-242-1084-3
    2) Nové Rusko, Liboř Dvořák, vyd. Jota 2000 ISBN 80-7217-126-7
    3) Politický systém Ruska, Jan Holzer, vyd. Centrum pro studium demokracie a kultury 2001, ISBN 80-85959-97-6
    4) Letecká válka - Čečensko 1999, Tomáš Vlach, Letectví/kosmonautika 4/2000
    5) Jan Jindŕich: První a druhá ruská vojenská kampaň v Čečensku - pokus o srovnání (odkaz z www.army.cz)
    6) http://forum.keypublishing.co.uk
    7) http://www.militaryphotos.net/forums/index.php
    8) http://www.warfare.ru/?
    9) http://chechnya.genstab.ru/
    10) http://pvo.guns.ru/weapon/index.htm
    11) http://kisvalera.narod.ru/foto/chechnya/01-12.html
    12) http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Chechnya
    13) http://smallwarsjournal.com/reference/chechnya.php
    14) www.globalsecurity.org
    15) The Chechen campaign, Dr. Pavel Felgenhauer (www.globalsecurity.org)
    16) www.ccc.nps.navy.mil
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#311214Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Zdravím,


    Tento článek se mi jeví jako nepříliš dobře skrývaná proruská propaganda. Nicméně abych byl věcný chtěl bych se zeptat autora kde přišel na:


    Quote :

    Podle zveřejněných informací byli během posledních bojů nasazeni i nejmodernější tanky T-90S. Asi tucet tanků původně určených pro Indického zákazníka byl urychleně připraven k nasazení a vyslán do Dagestánu. V bojích se tanky velmi osvědčily a potvrdili velmi kvalitní pancéřovou ochranu.



    Dokážu si představit, že tanky v Čečně mohly prokázat nízkou poruchovost, průchodnost terénem, ekonomiku provozu či kvalitu výzbroje. Ale nedokážu si představit jak se tam mohla prokázat "velmi kvalitní pancéřová ochrana", když jejich protivníci měli k dispozici pouze ruční zbraně.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314094Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Hrabosh


    Budeme veľmi radi, keď napíšeš rozsahom podobnú prácu, ktorá nebude straniť a propagovať ani jednu zo strán konfliktu. Teda bude vyvážená. Prispelo by to ku objektívnemu pohľadu na tento konflikt.


    BTW: Tvrdenie, že ako mohli preukázať ruské tanky kvalitu pancierovania, keď proti nim stáli bojeviki "len s ručnými zbraňami" je, prepáč za výraz, viac než úsmevné. Sledujem a študujem konflikty v tejto oblasti už dlhší čas a jedno čo môžem jednoznačne tvrdiť je, čečenský bojovníci zničili väčšinu ruskej opancierovanej techniky práve ručnými (pechotnými) zbraňami! Pretože reaktívne zbrane typu RPG patria stále pod zbraň pechoty a nie pod delostrelectvo. Predpokladám, že poznáš osud majkopskej brigády v Groznom v prvej vojne. Prišla o takmer 100% opancierovanej techniky len a len zásahmi RPG!
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314095Version : 0
    MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Quote - Panzer :


    Sledujem a študujem konflikty v tejto oblasti už dlhší čas a jedno čo môžem jednoznačne tvrdiť je, čečenský bojovníci zničili väčšinu ruskej opancierovanej techniky práve ručnými (pechotnými) zbraňami! Pretože reaktívne zbrane typu RPG patria stále pod zbraň pechoty a nie pod delostrelectvo.



    Nejsem si zcela jist, ale myslím že čečeni neměli jiné než pěchotní zbraně k dispozici ve větším počtu. Vzhledem k tomu není překvapivá informace že většinu nepřátelských jednotek (lhostejno zda obrněných či nikoliv) zničili ručními zbraněmi.


    Jde mi o to, že proti tankům nebyly nasazeny jednotky primárně určené pro boj s obrněnou technikou (což pěchota věru není). Kvalita pancíře by mohla být prokázána pouze pokud by čečeni měli k dispozici bitevníky, PT dělostřelectvo či vlastní obrněnou techniku srovnatelné úrovně. Ale možná se pletu a proto bych se rád kouknul do zdrojů.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314103Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Nerozumieme sa Smile.


    Tvrdíš, že...


    Quote - Hrabosh :

    ...nedokážu si představit jak se tam mohla prokázat "velmi kvalitní pancéřová ochrana", když jejich protivníci měli k dispozici pouze ruční zbraně.



    Na to som ti odpovedal, že


    Quote - Panzer :

    čečenský bojovníci zničili väčšinu ruskej opancierovanej techniky práve ručnými (pechotnými) zbraňami! Pretože reaktívne zbrane typu RPG patria stále pod zbraň pechoty a nie pod delostrelectvo.



    Inými slovami, že kvalita pancierovania sa mohla prejaviť, pretože povstalci boli vyzbrojení ručnými zbraňami, schopnými zničiť akúkoľvek opancierovanú techniku protivníka. Teda aj tank.


    Na to reaguješ...


    Quote - Hrabosh :

    Jde mi o to, že proti tankům nebyly nasazeny jednotky primárně určené pro boj s obrněnou technikou (což pěchota věru není). Kvalita pancíře by mohla být prokázána pouze pokud by čečeni měli k dispozici bitevníky, PT dělostřelectvo či vlastní obrněnou techniku srovnatelné úrovně.



    Miešaš jablká s hruškami. Posledným serióznejším konfliktom, kde proti sebe stáli tanky, resp. opancierovaná technika bola operácia Desert Storm. Odvtedy s tankami bojujú väčšinou povstalci vyzbrojení pechotnými zbraňami (včítane reaktívnych granátov) prípadne používajúci IED. A práve v takýchto bojoch sa môže najlepšie preukázať kvalita panciera, resp. ochrany, pretože práve pre takéto typy bojov je väčšina opancierovaných vozidiel v súčasnosti konštruovaná.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314119Version : 0
    MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Quote - Hrabosh :

    Zdravím,


    Tento článek se mi jeví jako nepříliš dobře skrývaná proruská propaganda. Nicméně abych byl věcný chtěl bych se zeptat autora kde přišel na:


    Quote :

    Podle zveřejněných informací byli během posledních bojů nasazeni i nejmodernější tanky T-90S. Asi tucet tanků původně určených pro Indického zákazníka byl urychleně připraven k nasazení a vyslán do Dagestánu. V bojích se tanky velmi osvědčily a potvrdili velmi kvalitní pancéřovou ochranu.



    Dokážu si představit, že tanky v Čečně mohly prokázat nízkou poruchovost, průchodnost terénem, ekonomiku provozu či kvalitu výzbroje. Ale nedokážu si představit jak se tam mohla prokázat "velmi kvalitní pancéřová ochrana", když jejich protivníci měli k dispozici pouze ruční zbraně.



    Dobrý deň, ospravedlňujem sa, v prameňoch z ktorých som čerpal informácie o T-90S mi vypadol článok ktorý bol zverejnený na stránke http://mdb.cast.ru/. Išlo o pojednanie o ruských zbraniach nasadených v čečensku.


    PS: výčitka, že ide o zle skrývanú pro-ruskú propagandu nie je príliš dôveryhodná nakoľko som čerpal zo zdrojov ktoré sú viac-alebo menej nestranné resp. viac-menej v neprospech Ruska (z môjho pohľadu). Jednotlivé závery som sa snažil formulovať čo možno naj-nestrannejšie, aj z dôvodu, že mám k dispozícií iba obmedzené vstupné informácie a chcel som sa vyhnúť kategorickým súdom.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314128Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Vidím, že autorovi není čeština mateřským jazykem, ale byl bych pro, aby se na valka.cz zveřejňovaly pouze příspěvky gramaticky správné (samozřejmě i faktograficky:-) - dočetl jsem jen s největším sebezapřením.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314144Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Hanyz


    Bolo by dobré uviesť, ktoré konkrétne faktografické nepresnosti či chyby článku vyčítaš a čo konkrétne na gramatike článku je v takom rozpore s pravidlami českého pravopisu, že si to dočítal len "s najväčším sebazaprením". Inak bude tvoja reakcia vzbudzovať rovnaké pocity ako články kritikov, ktorí kritizujú len preto, lebo sami nič podobné nedokážu.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314147Version : 0
    MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Quote - Panzer :

    Miešaš jablká s hruškami. Posledným serióznejším konfliktom, kde proti sebe stáli tanky, resp. opancierovaná technika bola operácia Desert Storm. Odvtedy s tankami bojujú väčšinou povstalci vyzbrojení pechotnými zbraňami (včítane reaktívnych granátov) prípadne používajúci IED. A práve v takýchto bojoch sa môže najlepšie preukázať kvalita panciera, resp. ochrany, pretože práve pre takéto typy bojov je väčšina opancierovaných vozidiel v súčasnosti konštruovaná.

    Hlavní zbraní T90 je 125mm kanón schopný vystřelovat PTŘS a další speciální protipancéřovou munici. Je možné, že většina obrněné techniky je v současnosti konstruovaná k boji na krátkou vzdálenost s neobrněnou živou silou, ale T90 k takovým strojům nepatří. Tento tank je určen na boj s obrněnou technikou nepřítele ke kterému nedošlo a tak nemohl prokázat kvality svého pancíře, který je zkonstruovaný za účelem ochrany posádky před důsledky odvetné palby protivníka. Ale začínáme odbočovat od tématu.


    Quote - M´hilosh :

    [size=9]PS: výčitka, že ide o zle skrývanú pro-ruskú propagandu nie je príliš dôveryhodná nakoľko som čerpal zo zdrojov ktoré sú viac-alebo menej nestranné resp. viac-menej v neprospech Ruska (z môjho pohľadu). Jednotlivé závery som sa snažil formulovať čo možno naj-nestrannejšie, aj z dôvodu, že mám k dispozícií iba obmedzené vstupné informácie a chcel som sa vyhnúť kategorickým súdom.



    Nejde o použité zdroje, ale o celkové vyznění článku.


    Nepřátelské letectvo je legitimním cílem útoku. Sestřelení tří ruských vojenských vrtulníků ale označuješ za teroristickou akci.


    Obklíčené ruské vojáky bojujících proti ustupujícím jednotkám se spoustou zraněných označuješ za hrdiny. Obklíčené čečeny se spoustou zraněných bojucících proti ruským jednotkám označuješ jako bandity.


    V případě že referuješ o smrti ruského důstojníka jedná se o rozšíření smutné řady. Když píšeš o smrti čečenského velitele dozvídám se, že nakonec došlo i na něj, případně že neušel svému osudu.


    Máme tu neschopné čečenské velitele s mozky unavenými válkou (velitelské schopnosti jsou zrovna věc kterou bych jim neupíral). Na druhé straně promyšlenou reakci ruských vojsk.


    Píšeš o krvavých teroristických akcích čečenů proti civilnímu obyvatelstvu. Když referuješ o napadení civilistů rusy, jedná se o politováníhodné selhání jednotlivců, kteří neustáli psychický tlak (klidně jsi mohl napsat o "běsnění okupačních vojsk nemajících slitování ani s ženami a dětmi" Razz)


    V mnohých analýzách je jako jeden z důvodů války uváděna snaha ruského prezidenta odpoutat pozornost veřejnosti od vnitropolitických problémů. Myslím, že bylo korektní to alespoň okrajově zmínit.


    A takhle bych mohl pokračovat dlouho.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314163Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Quote - Hrabosh :

    Quote - Panzer :

    Miešaš jablká s hruškami. Posledným serióznejším konfliktom, kde proti sebe stáli tanky, resp. opancierovaná technika bola operácia Desert Storm. Odvtedy s tankami bojujú väčšinou povstalci vyzbrojení pechotnými zbraňami (včítane reaktívnych granátov) prípadne používajúci IED. A práve v takýchto bojoch sa môže najlepšie preukázať kvalita panciera, resp. ochrany, pretože práve pre takéto typy bojov je väčšina opancierovaných vozidiel v súčasnosti konštruovaná.

    Hlavní zbraní T90 je 125mm kanón schopný vystřelovat PTŘS a další speciální protipancéřovou munici. Je možné, že většina obrněné techniky je v současnosti konstruovaná k boji na krátkou vzdálenost s neobrněnou živou silou, ale T90 k takovým strojům nepatří. Tento tank je určen na boj s obrněnou technikou nepřítele ke kterému nedošlo a tak nemohl prokázat kvality svého pancíře, který je zkonstruovaný za účelem ochrany posádky před důsledky odvetné palby protivníka. Ale začínáme odbočovat od tématu.


    Quote - M´hilosh :

    [size=9]PS: výčitka, že ide o zle skrývanú pro-ruskú propagandu nie je príliš dôveryhodná nakoľko som čerpal zo zdrojov ktoré sú viac-alebo menej nestranné resp. viac-menej v neprospech Ruska (z môjho pohľadu). Jednotlivé závery som sa snažil formulovať čo možno naj-nestrannejšie, aj z dôvodu, že mám k dispozícií iba obmedzené vstupné informácie a chcel som sa vyhnúť kategorickým súdom.



    Nejde o použité zdroje, ale o celkové vyznění článku.


    Nepřátelské letectvo je legitimním cílem útoku. Sestřelení tří ruských vojenských vrtulníků ale označuješ za teroristickou akci.


    Obklíčené ruské vojáky bojujících proti ustupujícím jednotkám se spoustou zraněných označuješ za hrdiny. Obklíčené čečeny se spoustou zraněných bojucících proti ruským jednotkám označuješ jako bandity.


    V případě že referuješ o smrti ruského důstojníka jedná se o rozšíření smutné řady. Když píšeš o smrti čečenského velitele dozvídám se, že nakonec došlo i na něj, případně že neušel svému osudu.


    Máme tu neschopné čečenské velitele s mozky unavenými válkou (velitelské schopnosti jsou zrovna věc kterou bych jim neupíral). Na druhé straně promyšlenou reakci ruských vojsk.


    Píšeš o krvavých teroristických akcích čečenů proti civilnímu obyvatelstvu. Když referuješ o napadení civilistů rusy, jedná se o politováníhodné selhání jednotlivců, kteří neustáli psychický tlak (klidně jsi mohl napsat o "běsnění okupačních vojsk nemajících slitování ani s ženami a dětmi" Razz)


    V mnohých analýzách je jako jeden z důvodů války uváděna snaha ruského prezidenta odpoutat pozornost veřejnosti od vnitropolitických problémů. Myslím, že bylo korektní to alespoň okrajově zmínit.


    A takhle bych mohl pokračovat dlouho.



    Mea Culpa...
    Čeština nieje môj rodný jazyk a uznávam, že je to nevýhoda keď nemám nikoho koho by som mohol požiadať a jazykovú korektúru. Moje nasledujúce príspevky sa budem snažiť písať v slovenčine.


    K otázke nestrannosti: tá nebude nikdy. Som len človek chybujúci a omylný. Mám svoje názory, skúsenosti, sympatie a antipatie. Ako hovorím, snažil som sa nájsť rovnováhu medzi štýlom napr. P.Procházkovej, (ktorá v súvislosti s touto Vojnou prišla o manžela a na jej článkoch je to žiaľ vidieť) a na druhej strane štýlom rôznych ruských politických extrémistov (napr. Žirinovského), ktorý obhajujú čin bývalého plk. Budanova a vôbec nenávisť voči kavkazským národom.


    Nebol som v Rusku ani na Kavkaze, ani som sa nerozprával osobne z ľuďmi čo si touto vojnou prešli - snažil som sa vychádzať z mne dostupných informácií a nevidieť jedných ako hrdinou a druhých ako barbarov. Ak sa mi to nepodarilo ešte raz Mea Culpa.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314165Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Panzer: myslím, že dostatečně přesně z hlediska faktografie to tu napsal Hrabosh. Pokud jde o gramatiku, pak z příspěvku vybírám následující:
    ...žilo Čečensko navenek RELATIVNÍM (správně relativně) mírovým životem.
    Skutečnost ale BILA mnohem horší. Peníze se ZÍSKÁVALI...
    ...s vůdci různých KLANÚ
    ..., KTERÝ využívali (ti velitelé)
    ...se svými žoldnéřskými KUMPÁNI...


    tj. ve čtyřech větách včetně nadpisu je 6 gramatických chyb. Což bohužel není zdaleka všechno, ve stejném duchu pokračuje článek dál.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#314168Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Dostal som sa pri citani ruskych for na zaujimavu odpoved jedneho z diskutujucich.
    Totiz ze pouzivali SCUDy na min vzdialenost 50-60 km.Vysledok tejto operacie musel byt hororrovy, v okruhu 100m neostalo urcite zive nic! Ale bolo by dobre keby sa na to pozreli aj ini.


    Zdroj:http://military.tomsk.ru/forum/viewtopic.php?t=177
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/84100#343300Version : 0