This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Legendární polský velitel, palubní důstojník na torpédoborcích a ponorkách a také vojenský pilot.
Narozen 26. března 1895 v Novorosijsku. Pocházel z vojenské rodiny, jeho otec Alexander sloužil v carské armádě a dosáhl hodnosti divizního generála. Ukončil námořní školu v Chabarovsku a školu Námořního sboru v St. Peterburgu, byl také absolventem letecké školy v Sevastopolu a ponorkové školy (Ecole de Navigation Sous-Marine) v Toulonu.
V roce 1914 začal svou kariéru v hodnosti mičmana (мичман) v ruské Černomořské flotile, jako strážní důstojník na torpédoborci "Derzkij". Celou I. světovou válku strávil na tomto bojišti v akcích proti Bulharům, Turkům a Němcům. Po celou tuto dobu byl také členem tajného Spolku polských vojáků (Związek Wojskowych Polaków) v Oděse. Od roku 1916 sloužil jako pobočník velitele 2. divize torpédoborců a také v Torpédové a protiponorkové brigádě, v roce 1917 jej jmenovali navigačním důstojníkem na torpédoborci "Gněvnyj" a povýšili na podkapitána. Po vypuknutí VŘSR si jej posádka vybrala za velitele torpédoborce "Zorkij". V roce 1918 pobýval krátce na Ukrajině v Lucku.
Po vzniku nezávislé Polské republiky přijel do Warszawy a jako poručík námořnictva (porucznik marynarki) byl přijat do Válečného námořnictva a sloužil ve Wiselské flotile (Flotylla Wiślana) v Modlině. Od roku 1919 sloužil jako hlavní operační důstojník a posléze velitel Záložního oddílu ve Vojenském přístavu Modlin. Následně byl členem v Námořním praporu, se kterým obsazoval Gdaňské Pomoří (Pomorze Gdańskie). Během tzv. "Sňatku Polska s mořem" v Pucku v roce 1920 byla na jeho rozkaz vytažena na stožár státní vlajka. Byl jmenován velitelem Vojenského přístavu Puck a zanedlouho poté styčným důstojníkem kontradmirála Kazimierza Porębského - vedoucího Oddělení pro námořní záležitosti na Ministerstvu obrany. V roce 1921 byl povýšen na kapitana marynarki a převelen do zálohy. Nakrátko byl kapitánem gdyňského přístavu a v roce 1924 byl znovu povolán do aktivní služby. Postupně byl velitelem minolovek ORP "Czajka" a ORP "Mewa", zástupcem velitele torpédovky ORP "Krakowiak" a dělového člunu ORP "Komendant Piłsudski" a nakonec velitelem dělového člunu ORP "Generał Haller".
V roce 1926 se stal vedoucím Referátu předpisů a školení na Velitelství válečného námořnictva. V roce 1927 byl znovu jmenován do funkce velitele dělového člunu ORP "Generał Haller" a následně ředitelem nauk ve Škole námořních specialistů. V roce 1928 se stal velitelem polské Ponorkové školy ve francouzském Toulonu a komise odběru torpéd. Byl také členem Přijímací komise pro stavěné ponorky. Ve funkci setrval až do roku 1931, kdy jej povýšili do hodnosti komandora podporucznika a stal se velitelem ponorky ORP "Żbik" a skupiny ponorek. V letech 1932 až 1936 byl prvním velitelem divize ponorek (od roku 1935 v hodnosti komandora porucznika), avšak po neštěstí na ORP "Ryś" (při výbuchu baterií bylo zraněno 11 námořníků) byl z funkce odvolán. Až do roku 1939 pracoval na Velitelství válečného námořnictva jako velitel ponorkové zbraně.
V roce 1937 pracoval také v komisi zabývající se odběrem torpéd a výstavbou stíhačů ponorek. V roce 1939 byl odeslán v rámci vojenské mise do Francie, která měla usilovat o vojenskou pomoc v případě napadnutí fašistickým Německem.
Tam jej také zastihlo 1. září 1939, když se snažil vypravit konvoj s vojenskou pomocí do vlasti. Byl vyslán do Anglie, aby byl k dispozici námořnímu atašé v Londýně, následně jej jmenovali velitelem Doplňování loďstva. V červenci 1940 převzal jako velitel francouzský torpédoborec OF "Ouragan", který Britové předali Polskému válečnému námořnictvu a v říjnu 1940 se stal velitelem nového torpédoborce HMS "Nerissa", vtěleného do polského loďstva a přejmenovaného na ORP "Piorun". Na jeho můstku se účastnil atlantických konvojů do Kanady a ve Středomoří na Maltu. V květnu 1941 se ORP "Piorun" pod jeho velením účastnil pronásledování německé bitevní lodi "Bismarck", přičinil se o jeho nalezení a udržoval s ním kontakt. Po 14 měsících na palubě ORP "Piorun" jej jmenovali vojenským atašé ve Švédsku (prosinec 1941) a v květnu 1942 byl povýšen na komandora. Ve Švédsku se staral mimo jiné o polské ponorky, internované v září 1939. Zůstal tam až do ledna 1943, kdy mu bylo svěřeno velení ORP "Dragon", křižníku, který polské námořnictvo převzalo od britského.
V lednu 1944 se stal náčelníkem štábu Velitelství válečného námořnictva a v roce 1945 vedoucím Inspektorátu válečného námořnictva. V této funkci vydržel až do 31. května 1947. Po rozpuštění Polských ozbrojených sil na západě v roce 1947 předal vlajky Válečného námořnictva do Institutu generála Władysława Sikorkého v Londýně.
Po válce organizoval Svépomoc válečného námořnictva, pomáhající námořníkům, kteří se nechtěli vrátit do Polska. Sám také zůstal v emigraci, v letech 1947-1948 velel dočasnému táboru v Okehamptonu.
V roce 1948 odjel do Kanady, kde pracoval na farmě a na pile. V letech 1952-1971 byl tlumočníkem (ovládal 5 jazyků) Kanadské jízdní policie a kanadské Federální vlády.
Eugeniusz Pławski zemřel 22. května 1972 ve Vancouveru a byl pohřben na hřbitově The Garden of Gethsemani. 16. července 2004 byly ostatky komandora Pławského převezeny do Polska a pochovány na hřbitově válečného námořnictva v Gdyni-Oksywii.
Během své kariéry E.Pławski obdržel následující vyznamenání:
- polský řád Virtuti Militari
- polský Krzyż Walecznych (dvakrát)
- polský zlatý Krzyż Zasługi (dvakrát)
- polský Medal Morski
- britský Distinguished Service Cross
- řád Légion de Honneur
- švédský řád Kungliga Vasaorden
- dánský řád Dannebrog
zdroje: www.pl.wikipedia.org
www.mw.mil.pl
