MGM-134A SICBM

MGM-134A SICBM



Takticko-Technická Data


Posádka vozidla (Transporter-Erector-Launcher)
- HML-ETU :
- HML :


Rozměry HML-ETU
- celková délka soupravy :
- délka tahače :
- délka návěsu :
- šířka :
- výška :
- světlá výška :


Rozměry HML
- celková délka soupravy :
- délka tahače :
- délka návěsu :
- šířka :
- výška :
- světlá výška :


Hmotnost
- maximální soupravy HML-ETU : 108.500 kg
- maximální soupravy HML :


Měrný tlak na půdu
- HML-ETU :
- HML :


Pohon HML-ETU
- pohonná jednotka : vznětový motor Rolls Royce Perkins
- výkon : 1.200 hp
- převodovka : automatická elektro-hydraulická


Obsah palivových nádrží
-


Rychlost
- maximální na komunikaci : 88,5 km/h
- maximální v terénu :


Jízdní dosah
- na komunikaci :
- v terénu :



XMGM-134A
- návratový prostředek (RV - re-entry vehicle) : Mk-21
- bojová hlavice : termonukleární, W87
- mohutnost : 475 kt
- minimální dostřel : 1.300 km
- maximální dostřel : 11.000 km
- přesnost navedení : +/- 90 m


Rozměry
- délka : 14,02 m
- průměr : 1,17 m
- hmotnost : 13.600 kg



Historie
Malá mezikontinentální balistická řízená střela (SICBM - Small Inter-Continental Ballistic Missile) MGM-134A, neoficiálně nazývaná "Midgetman", byla vyvíjena v letech 1986 - 1992. Myšlenkou bylo vytvořit lehkou mobilní strategickou řízenou střelu, která by byla schopna přežít sovětský nukleární útok. Vojenská administrativa spojených států zamýšlela systém SICBM široce rozprostřít do rozlehlých a neobydlených oblastí U.S.A. To mělo za úkol ztížit jeho odhalení, a takto ho ochránit před prvním sovětským jaderným úderem (ten měl mířit na městské metropole, důležité vojenské základny a sila se strategickými balistickými střelami). Celková koncepce byla až nápadně podobná tehdejšímu sovětskému (nyní ruskému) systému RS-12M Topol, ten byl taktéž plně mobilní a operoval v neobydlených a rozlehlých oblastech tehdejšího SSSR.
Samotný počátek se datuje k roku 1980, kdy tzv. "Scowcroftova komise" doporučila vývoj SICBM (Scowcroft Brent, poradce pro národní bezpečnost). Ten začal v prosinci 1986, kdy prezident Ronald W. Reagan schválil úplný a kompletní vývoj.
První letový test střely XMGM-134A SICBM se odehrál v květnu 1989 a byl úspěšný jen zčásti. Avšak druhý plnohodnotný letový test, provedený 18. dubna 1991, byl již 100% úspěšný a splnil veškerá očekávání. Střela systému SICBM, XMGM-134A, byla vypuštěna z kontejneru na letecké základně Vandenberg (Vandenberg Air Force Base, California) a zasáhla svůj cíl na testovací střelnici Kwajalein (Kwajalein Test Range, Marshall Islands).
Zlom přišel s koncem "studené války" a s následným postupným snížovaním napětím mezi USA a SSSR (a koncem tzv. bilaterálního rozdělení světa). Prezident George H. W. Bush oficiálně program zrušil v lednu 1992.


Popis
Konstrukce střely XMGM-134A SICBM (X - experimentální) vycházela z rodiny střel LGM-30 Minuteman. Jednalo se o třístupňovou raketu na tuhé pohonné hmoty (TPH). Byla umístěna v hermeticky uzavřeném, přepravně-odpalovacím kontejneru. Odpal rakety probíhal za pomoci principu tzv. "studeného startu". Raketa byla vymrštěna za pomoci stlačených plynů a po opuštění kontejneru se teprve zažehl první letový stupeň. Ten poskytoval tah 979 kN. Řízená střela je vybavena návratovým modulem Mk-21, ve kterém je umístěna termonukleární hlavice W87 o mohutnosti 475 kilotun (jedná se o stejnou bojovou hlavici, která byla použita i v mezikontinentálních řízených střelách LGM-118 Peacekeeper, které jsou známe též jako strategické střely MX). Maximální dostřel řízené střely MGM-134 SICBM je 11.000 kilometrů a střela dosahuje výšky až 1.000 kilometrů. Minimální dosah je 1.300 kilometrů. Navádění je inerciální a poskytuje přesnost s kruhovou ochylkou 90 metrů.
Jak již bylo řečeno, řízená střela byla umístěna v hermeticky uzavřeném, přepravně-odpalovacím kontejneru. Ten je umístěn na speciálně zkonstruovaném návěsu, který kontejner, respektive střelu, přepravuje, vztyčí a vystřelí (technologie TEL - Transporte-Erector-Launcher).
První program pod jehož jménem se vývoj soupravy HML (Hardened Mobile Launcher), složené z tahače a návěsu, uskutečňoval nesl název ETU (Engineering Test Unit). Jednalo se o vysoce mobilní kolové vozidlo, s hermeticky uzavřenou kabinou odstíněnou proti radiaci, projektované k přepravě a vypuštění řízené střely MGM-134A SICBM "Midgetman". Tahač je 4-nápravový s pohonem všech kol, 8x8. Pohonná soustava se skládá z dieselového motoru Rolls-Royce Perkins o výkonu 1.200 PS a automatické elektro-hydraulické převodovky. Návěs je 3-nápravový. Souprava byla testována od listopadu 1988 do roku 1991 na letecké základně Malmstrom (Malmstrom Air Force Base, Montana). Vznikl nejměně jeden další model, který se vizuálně (tvarově) odlišoval.
Existoval i druhý program, ze kterého vzešla obdobná souprava s obdobným uspořádáním, tedy tahačem s návěsem, která se však v mnoha ohledech odlišovala. Konstrukce byla mohutnější a tahač i návěs robustnější. Namísto kol bylo použito pásů. Tahač měl jeden pár pásů, a návěs dva páry pásů umístěné za sebou. Stejně tak jako v případě prvního programu (ETU) bylo vozidlo vysoce mobilní, a to i v těžkém terénu, kabina byla hermeticky uzavřená a odstíněná proti radiaci.
Návěsy obou vozidel byly zkonstruovány tak, aby se sami dokázali zakopat (jen do určité míry), měly zkosené strany a regulovatelnou světlou výšku. To pro případ, aby dokázaly odolat blízkému jadernému výbuchu.




Informace, jakož i níže uvedené obrázky byly (jsou) čerpány z internetových stránek - http://www.fas.org/ ; http://www.wikipedia.org/ ; http://www.globalsecurity.cz/ ; http://www.nationalmuseum.af.mil/ ; http://www.missilethreat.com/ ; http://www.astronautix.com/ ;

MGM-134A SICBM "Midgetman"