Hamilton, Emma

21.3.2015 - Spuštění nového fóra - prosím čtěte
30.05.2015 - Sraz Nelahozeves

Hamilton, Emma

    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Lady Emma Hamiltonová


    Narodila se jako Emily Lyonová 26. 4. 1765 v rodině venkovského kováře v hrabství Cheshire. Její rodina byla velmi chudá, proto malá Emma ještě jako dítě začala pracovat v rodinách boháčů jako služka. Některým ze svých pánů pak byla v 15 letech znásilněna.


    Na jaře roku 1782 začala sloužit v domě Charlese Grevilla. Byl to pohledný šlechtic, měl 33 let a co víc, byl svobodný. Emma se do něj vášnivě zamilovala. Greville její city neopětoval, nicméně využíval situace k milostným hrátkám. Emma byla velmi krásná, malovala ji řada nejslavnějších malířů, kteří v té době navštěvovali Grevillův dům. Emma u Grevilla sloužila dlouhé čtyři roky a zřejmě zatoužila po vdavkách s vysoce postaveným milencem.


    Grevillovi se však ve skutečnosti nedostávalo peněz. Sám se poohlížel po nevěstě, zde však fyzický vzhled ani láska nehrály žádnou roli, protože určujícím faktorem byla výše věna.


    Grevillova snaha byla nakonec korunována úspěchem - objevil přijatelnou nevěstu, zbýval ovšem problém jak se zbavit Emmy, která byla zřetelnou překážkou sňatku. Jen tak ji vyhodit na ulici nemohl, jejich milostný poměr byl ve společnosti znám a tak by takové jednání znamenalo společenský skandál.


    Greville si vzpomněl, jak jej roku 1784 navštívil jeho strýc sir William Hamilton, anglický velvyslanec v Neapoli. Ten se při své návštěvě do krásné a okouzlující Emmy bezhlavě zamiloval, třebaže mu již bylo 54 let. Devatenáctiletá Emma pochopitelně jeho city neopětovala, měla oči jen pro Grevilla. Hamilton byl zkušený muž, aniž by se ze své lásky Emmě vyznal, vrátil se zpět do Neapole. Zmínil se však o svých citech synovci.


    Ten nyní nezaváhal a aby se Emmy zbavil, navrhl strýci v dopisu sňatek s Emmou. Hamilton samozřejmě váhal, uvědomoval si obrovský věkový i společenský rozdíl. Greville na něj proto naléhal a snažil se jej všemožně přesvědčit. Z této doby také pochází rozsáhlá a poněkud nechutná korespondence. Greville, ve snaze strýce přesvědčit, v ní sklouzl až k perverznostem, když popisoval konkrétní Emminy přednosti a kvality.


    Hamilton nakonec váhavě přijal a Greville rychle vypracoval jednoduchý plán. Oznámil Emmě, že hodlá odcestovat na návštěvu ke strýci do Neapole a ji vezme sebou. Těsně před odjezdem však Emmě s politováním oznámil, že jisté neodkladné záležitosti jej nutí se ještě zdržet v Londýně. Emma tedy odjela sama, s instrukcemi zatím vše připravit na Grevillův příjezd.


    Emma na Grevillův příjezd netrpělivě čekala a často mu psala něžné a zamilované dopisy. Nakonec však místo milence dorazil pouze dopis, v němž jí Greville oznámil, že se hodlá ženit a zůstane v Anglii. Ať prý raději svou pozornost nyní věnuje siru Hamiltonovi.


    Uražená Emma ihned po tomto nechutném a krutém podvodu změnila tón svých dopisů. Nyní z nich tryskala vášeň a vztek: „Nikdy se nestanu Hamiltonovou milenkou. Když už od Vás musím snést tak hořkou urážku a pohanu, trvám na tom, aby se se mnou oženil.“


    Hamilton se svatbou z různých důvodů otálel, avšak Emma byla neústupná a hrozila skandálem. K sňatku tedy nakonec došlo 6. 9. 1791, siru Hamiltonovi byla té době 61 let a nevěstě 26.


    Ihned po svatbě začala Emma plnit veškeré manželské povinnosti a to jak soukromé, tak společenské, vyplývající z jejího postavení manželky velvyslance, neboť v té době, neznající úporné utajování, manželky politiků s nimi běžně sdílely jejich pracovní záležitosti a dle svých možností jim pomáhaly.


    Současníci ji popisují jako ženu nejen krásnou a energickou, ale též velmi inteligentní. Velice rychle se kupříkladu naučila italsky, studovala další jazyky, zpěv a herectví. Stala se duší společnosti. Využívajíce svého postavení se spřátelila s Marií Karolínou, manželkou neapolského krále Ferdinanda IV. Obě ženy pak často jednaly o důležitých státních záležitostech, neboť vzhledem k svému postavení mohly hovořit zcela neoficiálně, což jejich jednání dávalo značnou pružnost. Teprve v závěrečné fázi potom do vyjednávání vstoupil Hamilton, jenž pak celou věc dovedl oficiálně do zdárného konce.


    V roce 1796 tak například Emma prokázala své vlasti velkou službu. Král Ferdinand obdržel tajný dopis od svého bratra krále španělského, který ho v něm informoval o svém úmyslu vyhlásit válku Anglii po boku Francie. Ferdinand dopis ukázal manželce, Marie Karolína jej zase ukázala Emmě. Ta si jej opsala a předala Hamiltonovi, jenž jej neprodleně odeslal do Londýna. Tím bylo umožněno se Anglii na válku připravit ve všech důležitých oblastech, zejména ochránit vlastní obchodní loďstvo.


    Další významnou pomoc prokázala Emma své vlasti před bitvou u Abú Kíru. Nelson tehdy při hledání Napoleonova loďstva zakotvil v Neapoli a žádal doplnit zásoby, zejména čerstvého jídla a pitné vody, neboť v jeho flotile hrozily propuknout nemoci. Král Ferdinand odmítl, protože se obával francouzské odvety za porušení neutrality. Emma se však obrátila neoficiálně na Marii Karolínu a ta nařídila tajně dodat na Nelsonovy lodi vše potřebné. Díky tomuto zásahu potom mohl Nelson odplout k Alexandrii a vyhrát svou slavnou bitvu.


    Po svém vítězství Nelson se svými poškozenými loděmi připlul opět do Neapole. Král Obojí Sicílie Ferdinand IV. Nelsona přivítal se všemi poctami, protože bylo jasné, že jeho království by se dříve či později stalo obětí francouzské invaze.


    Emma trvala na tom, aby Nelson byl ubytován v jejich domě. Osobně ošetřovala hrdinu, jenž v bitvě utrpěl poranění hlavy. Často sedávala u jeho postele, vyměňovala mu obvazy, předčítala mu knihy. Nelson byl dojat takovou starostlivostí o svou osobu a zcela uchvácen krásnou lady. Během následných oslav Nelsonova vítězství se Nelson se velmi sblížil jak se sirem Williamem tak s lady Emmou. Jeho vztah k velvyslancově manželce mu však záhy přerostl přes hlavu a změnil se v milostný poměr. Sir William o tom podle všeho věděl. Chápal však, že ve svých 68 letech své 33leté manželce v určitých ohledech nestačí a navíc měl Nelsona upřímně rád. Nelson byl omámen krásnou, inteligentní a ohnivou ženou. Ta zase byla uchvácena „hrdinou od Nilu“.


    Emma a Nelson se do sebe vášnivě zamilovali. Nelson byl zásadový muž, který svou čest stavěl na první místo. Ani Emma nechtěla sira Hamiltona podvádět. Ani jeden se však nedokázal ovládnout.


    Po nezdařeném a zbrklém pokusu neapolské armády vytlačit Francouze z Říma, vtrhla francouzská vojska do Neapole. V noci 23. 12. 1798 pomáhala Emma královskému dvoru s evakuací na Nelsonovy lodě. Nelson pak odvezl královskou rodinu a Hamiltonovy do Palerma. Plavba se konala za silné bouře, všichni pasažéři byli vyděšení k smrti. Emma se držela statečně a pečovala o nejmladšího šestiletého syna Marie Karolíny, jenž byl těžce nemocen. Malý princ jí však nakonec přes veškerou snahu zemřel v náručí.


    Nelsonův obdiv k Emmě se v těchto chvílích stále stupňoval. V Palermu pak propukl vzájemný milostný vztah Nelsona a Emmy naplno, síla jejich citů byla taková, že ji už nedokázali dost dobře skrývat. Jejich poměr se u neapolského dvora pomalu stával veřejným tajemstvím.


    V té době také Emma získala, jako první Angličanka, titul rytíře Řádu maltézských rytířů, za to, že dokázala přesvědčit Marii Karolínu, aby řádovým rytířům zaslala nějaké jídlo poté, co museli Maltu vyklidit před jejím obsazením Francouzi. Nelson údajně v této věci dosti intervenoval a na Emmu byl po jejím vyznamenání nesmírně pyšný. Později míval v kajutě Emmin portrét s řádovou dekorací zavěšenou kolem krku.


    V druhé polovině roku 1799 se pověsti o poměru dostaly až do Londýna. Lady Nelsonová se dokonce rozhodla připlout do Středozemí, aby manželův poměr překazila a zůstala po jeho boku.


    Nelson jí zasílal chlácholivé dopisy, kterými se mu povedlo ženu uklidnit a od jejího záměru ji odradit. Jeho poměr s Emmou ale pokračoval neztenčenou silou. Oba přitom trpěli. Nelson riskoval pověst i kariéru. Emma mohla ztratit více, z nuzných poměrů se jí podařilo vypracovat na aristokratku a nyní mohla o vše přijít. Přesto si oba nedokázali pomoci, bez nadsázky to byla pro Horatia i Emmu největší láska jejich života. Brzy přišel hmatatelný důsledek jejich vášně – někdy během května Emma s Nelsonem otěhotněla. Naštěstí pro oba díky tehdejší módě nebyl pro ni problém těhotenství utajit.


    V červenci 1800 byli Hamilton i Nelson odvoláni ze svého neapolského působiště zpět do Londýna. Po návratu do Anglie ihned přišly první problémy. Emmu odmítli přijmout u dvora kvůli jejímu původu (a samozřejmě také poměru s Nelsonem). To pro ni byla velká urážka, kterou špatně snášela.


    V lednu 1801 Emma porodila dceru pojmenovanou po otci Horatie. Těhotenství se jí podařilo zdárně utajit a dva týdny před porodem jakoby „onemocněla“ a uchýlila se do ústraní. Po úspěšném porodu, se zase „uzdravená“ vrátila do společnosti. Dítě bylo předáno k výchově za úplatu jakési paní Gibsonové, londýnské chuďasce, což byl u nemanželských potomků bohatých lidí běžný postup. Dítěti byl vystaven rodný list na jméno Thompson, což byl pseudonym, který užívali Nelson s Emmou při milostné korespondenci.


    Nelson byl šťastný, miloval děti a jeho manželka mu žádné nedala. Emma k Horatii podobnou lásku necítila. Pro ni to byla především hrozba, kvůli které by ji mohl manžel případně vydědit. Nicméně s nadšením poslouchala Nelsonovy návrhy, aby opustili Anglii s jejím nepřátelským ovzduším a nevraživostí smetánky. Nelson snil o tom, odjet s Emmou i Horatií na své panství Bronte na Sicílii. Dokud však žil Hamilton, nepřipadalo něco podobného v úvahu.


    Emma proto začala pro Nelsona hledat dům v Anglii. Podmínkou bylo, aby byl dostatečně velký i pro ni a jejího manžela, bohužel Nelson nikdy neměl mnoho peněz a tak byla dosti omezena finančním rozpočtem. Nakonec zakoupila dům Merton Place v hrabství Surrey asi 6 mil od Londýna. Zprvu nevábně vyhlížející dům nakonec Emma zvládla přestavět a opravit. Vznikl tak komfortní zámeček se záhony růží a krásnou zahradou.


    Dům brzy začal žít rušným společenským životem, což byla především zásluha Emmy. Nelsona zde navštěvovali jeho příbuzní i přátelé důstojníci. Ti překřtili některé části domu, jedné začali říkat „paluba“ jiné „záď“ a malý potůček protékající zahradou dostal název „Malý Nil“. V roli dokonalé hostitelky zde vystupovala lady Hamiltonová, která přesvědčila manžela, že lord Nelson se o všechno nedokáže sám postarat a její přítomnost je tudíž zcela nezbytná. Díky ní do Mertonu přijížděly přední osobnosti anglické smetánky. Pro Emmu to byla jistá satisfakce za trvalé odmítání její osoby u dvora.


    Sir Hamilton i jeho žena tedy většinu času pobývali v Mertonu. Sir Hamilton většinu času rybařil, zatímco jeho manželka se věnovala Nelsonovi a hostům. Podivné soužití trojúhelníku Emmy, sira Hamiltona a Nelsona bylo však trvale odsuzováno vysokou anglickou společností.


    Sir Hamilton se tvářil, jakoby se nic nedělo, i když o poměru své ženy věděl. O tom, že má dceru, ale zřejmě netušil nic. Emma sice Horatii na Merton vozila, aby se holčička mohla setkávat s Nelsonem, vždy však v době, kdy Hamilton pobýval v Londýně.


    Hamilton zemřel po dlouhé chorobě 6. 4. 1803. Za svého života manželce nevěru nikdy nevyčetl. Jeho pomstou však zřejmě bylo, že všechen svůj majetek odkázal synovci Grevillovi, jenž z něj měl Emmě pouze vyplácet skromnou roční rentu.


    Emma se ocitla ve svízelné situaci. Vedla nákladný život a stále více zabředávala do finančních problémů. Nelson se jí pokusil pomoci tím, že napsal dopis Marii Karolíně, která se kdysi stavěla do pozice Emminy přítelkyně. Požádal ji v něm o finanční výpomoc pro Emmu. Marie Karolína však názorně předvedla, co přesně znamená přátelství horních vrstev, protože ve svém dopise vyjádřila naprostou lhostejnost nad situací své „přítelkyně“.


    Lady Hamiltonová tedy požádala vládu o odměnu za své zásluhy při diplomatických službách ve Středozemí. Její žádost byla zamítnuta, bezpochyby také proto, že nelibost nad jejím poměrem s Nelsonem dával najevo sám král.


    Emma nakonec musela prodat své šperky, ale to bylo jen chvilkové řešení. Nelson se jí snažil pomoci, avšak sám byl bez prostředků, rozchodem s manželkou se jeho jmění značně ztenčilo a i on měl problémy s nákladným stylem života, ke kterému jej Emma přivedla. Nejednou tehdy vyjádřil obavy, že po jeho smrti se Emma s Horatií ocitnou v bídě.


    Jistou radostí aspoň bylo, že obě dvě se po Hamiltonově smrti objevovaly v Mertonu mnohem častěji a všichni tři zde spolu pobývali déle.


    Nelson však brzy musel opět vyplout. Přesto na Emmu i Horatii myslel i v posledních chvílích. Jejich neutěšená finanční situace ho také zřejmě donutila v den bitvy u Trafalgaru napsat tuto závěť:


    „21. října 1805. Na dohled spojeného francouzsko–španělského loďstva, které je vzdáleno přibližně deset mil.


    Vynikající služby, které prokázala Emma Hamiltonová, vdova po ctihodném Williamu Hamiltonovi, byly pro našeho krále a vlast neobyčejně významné, a pokud je mi známo, ani král, ani vlast je neodměnili.


    Za prvé jde o to, že lady Hamiltonová získala roku 1796 dopis španělského krále jeho bratru králi neapolskému, z něhož vyplývalo, že Španělsko hodlá vyhlásit Anglii válku. Na základě tohoto dopisu vydala tehdy anglická vláda siru Johnu Jervisovi rozkaz, aby podle možnosti zaútočil na španělské arzenály a loďstvo. Že se tak nestalo, není vinou lady Hamiltonové…


    Za druhé: britské loďstvo po mým velením by se nikdy nemohlo vrátit k Egyptu, kdyby nebyla lady Hamiltonová využila svého vlivu na královnu neapolskou a nepřiměla ji k napsání listu syrakuskému guvernérovi s příkazem, aby umožnil loďstvu zásobit se potravinami, pokud zakotví v některém sicilském přístavu. Připluli jsme do Syrakus a dostali všechny potřebné zásoby, pak jsme odpluli do Egypta a zničili francouzské loďstvo. Kdybych byl sám s to odměnit její zásluhy, neobracel bych se k své vlasti s podobnou prosbou, protože to však není v mých silách, poroučím lady Emmu Hamiltonovou do péče svého krále a vlasti s tím, aby jí poskytli dostatečné zabezpečení, které by jí dovolovalo žít tak, jak odpovídá jejímu stavu. Do péče své vlasti poroučím rovněž svou adoptivní dceru Horatii Nelsonovou Thompsonovou a přeji si, aby v budoucnu nosila pouze jméno Nelsonová.


    Pouze o tuto milost prosím svého krále a vlast ve chvíli, kdy za ně odcházím bojovat… Své příbuzné nemusím připomínat, jistě budou patřičně hmotně zajištěni. Nelson a Bronte. Svědkové: Henry Blackwood, T. M. Hardy.“



    Nelson v bitvě skutečně padl a zprávu o jeho smrti na Merton doručil kapitán Whitby. Pokusil se zmírnit úder a proslov začal slovy: „Dosáhli jsme velkého vítězství…“ Chvějící se hlas a bledost jeho tváře, však Emmě naznačily hroznou skutečnost. Lady Hamiltonová ihned pochopila a zhroutila se v mdlobách k zemi.


    Nelsonův dojemný testament král zcela ignoroval. Zášť dvora a jeho lpění na úzkoprsé morálce opět zvítězilo. Když se lady Hamiltonová později seznámila se zněním Nelsonovy závěti, zvolala: „Jaký dětina byl můj Nelson!“


    Nelson skutečně celý život trpěl přehnanou úctou ke králi a zcela naivně ani na chvíli nezapochyboval o tom, že jeho poslední přání budou splněna. Ve skutečnosti král hmotně zajistil četnými statky, rentami a tituly jeho příbuzné. Emma a Horatie nedostaly nic. Dokonce se ani nemohly účastnit admirálova pohřbu.


    Po Nelsonově smrti se Emma pokoušela i nadále žít jako aristokratka. To ji však finančně zcela zruinovalo. Brzy se topila v dluzích. Její i Nelsonovi přátelé se jí pokoušeli pomoci, ale bez výsledku. Emma trpěla depresemi, velmi ztloustla a začala pít.


    Na Nový rok 1813 dokonce skončila i s Horatií ve vězení pro dlužníky. Přátelé ji ještě jednou zachránili a povedlo se jim Emmu z vězení vyplatit. Ta se nakonec rozhodla uprchnout do Francie, kde se pak pokoušela neúspěšně vyjednat pro čtrnáctiletou Horatii výhodný sňatek.


    Jejich situace byla bezútěšná. Emma měla nemocná játra a téměř nemohla chodit. Zemřela 15. 1. 1815. V okamžiku její smrti neměla Horatie dost peněz ani na pohřeb. Ten nakonec zaplatil anglický konzul v Calais. Na pohřbu se však překvapivě sešlo dost lidí. Všichni kapitáni a důstojníci anglických lodí právě kotvících v calaiském přístavu se dostavili k jejímu hrobu jako jeden muž v slavnostních uniformách. Tyto statečné a čestné muže nezajímaly klepy a pomluvy nejvyšších kruhů. Pro ně to bylo jednoduché – oni zbožňovali Nelsona a ten miloval Emmu. Proto jí přišli vzdát poslední hold.


    Zdroj: Vladimír Truchanovskij: Osud admirála Nelsona, MF 1992
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/63189#225634 Version : 0
    Rad MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Zdroj obrázku: http://www.pcosta.net/ima/emma_circe.jpg
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/63189#225643 Version : 0
    Rad MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Podle Moniky Bandasové (v její knize "Horatio Nelson - Hrdina od Nilu") nebyla zřejmě Emma žádné neviňátko. V době kdy ještě sloužila u Grevilla prý byla veselou společnicí různých umělců a podobných bohémů pro jejichž potěšení tančila nahá na stole.


    V té době také otěhotněla, avšak o dítěti není žádná zpráva.


    Nelson podle všeho (jak plyne z jeho dopisů) neměl o něčem podobném tušení a domníval se, že Emma čeká své první dítě s ním. Horatia pocházela údajně z dvojčat, což Emma Nelsonovi nikdy nepřiznala a druhé dítě beze stopy mizí.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/63189#231951 Version : 0
    Rad MOD