Válka končí v Pacifiku I. - Pevnost Iwodžima - Miloš Hubáček

Předposlední díl série M. Hubáčka věnované válce v Tichomoří za Druhé světové války je stejně kvalitní jako jeho předchůdci. Tentokrát se věnuje jedné z nejkrvavějších epizod této války, obsazování malého sopečného ostrova Iwodžima vojáky námořní pěchoty armády Spojených Států Amerických na začátku roku 1945. Kniha až neuvěřitelně realisticky líčí obtíže, které američany na tomto pouze několik málo kilometrů velkém ostrově čekaly, popisuje do nejmenších podrobností postup dobývání a věnuje prostor i individuálním příběhům. Při čtení této knihy si s hrůzou uvědomíte, jakou cenu může mít 100 metrů země ...
Jako ukázku jsem z této knihy vybral jediný úryvek, jako důkaz neuvěřitelné bojovnosti a odhodlanosti mužů USMC, stejně jako krvavé připomenutí situací, které nebyli na Iwodžimě ojedinělé.


... V odpoledních hodinách postoupili pěšáci, podporováni tanky a ženisty, o 150 metrů a od přístupu k moři, východně od výběžku Kitanom, je dělil už jen skalnatý hřeben. V každé sluji a za každým kamenem se však ukrývali Japonci rozhodnutí prodat své životy co nejdráž a bránící se v tomto nepřístupném terénu s fanatickou urputností. Postup se zastavil, hustá palba a déšť ručních granátů přibíjeli námořní pěšáky k zemi. V tom okamžiku, rozhodnut vyburcovat své muže a pokořit poslední překážku, vyběhl vpřed populární a oblíbený velitel jedné z čet roty E poručík Jack Lummus, před válkou jedna z nejslavnějších hvězd amerického fotbalu. Přeběhl několik metrů, když jej srazil výbuch ručního gránátu. Vstal, setřásl písek a stříleje ze své karabiny se vrhl k nejbližšímu japonskému palebnému postavení, když těsně vedle něj explodoval další granát. S roztříštěným ramenem se Lummus znovu zvedl a hodil granát na japonské obranné hnízdo, kde zabil celou jeho posádku. Poté pokračoval dál a volal na vojáky, kteří zůstávali pozadu a nevěřícnými zraky sledovali akci svého velitele. Vzápětí se ale vzpamatovali do pohybu se dala nejen Lummusova četa, ale po počátečním zaváhání celá rota. Jack Lummus se stále držel v čele, když náhle jeho postava zmizela v erupci písku a kamení způsobené výbuchem nastražené miny. Když se vzduch vyčistil, vojáci uviděli svého velitele, jak se na rukou těžce zvedá, a zdálo se, že do půli těla uvázl v nějaké díře. Ke svému zděšení zjistili, že mu japonská mina utrhla obě nohy. Ač zcela zjevně v mučivé agónii, pobízel je aby se nezdržovali a pokračovali dál. Několik námořních pěšáků, kterým při pohledu na tragédii slavného atleta a statečného může tekly slzy z očí, se v první chvíli dohadovalo, zda je či není na místě v této zjevně beznadějné situaci jeho nelidské útrapy ukončit tím, že jej sami zastřelí. Nakonec nikdo nenašel odvahu a jejich lítost se změnila v nezvládnutelnou zuřivost a touhu po pomstě. Spolu s ostatními vyrazili na zteč, která se stala americkou obdobou japonského sebevražedného útoku banzai. Nedokázali je zastavit ani Japonci, ani terenní překážky. S kletbami a výkřiky vzteku se probíjeli nepřátelskou obranou a před setměním byl hřeben čnící nad pobřežím v jejich rukou. A jak pravim americký autor, "nebylo pochyb o tom, že ti špinaví a unavení muži, bojující za klení a pláče, to dělali pro Jacka Lemmuse". Poručík Lemmus zemřel ještě týž den v odpoledních hodinách. Posmrtně byl vyznamenán nejvyšším vyznamenáním své země - Medailí cti.
str. 176


Vyšlo v nakladatelství Paseka, 260 str., prodejní cena cca 250,- Kč