Ako poraziť Francúzsko ?!

Diskuse

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Celý môj nasledujúci príspevok je citát z knihy Carl von Clausewitz O Válce (český preklad Zbyněk Sekal, knihu vydalo v roku 1996 Nakladatelství Bonus A, Brno).
Clausewitz v tomto (ako on hovorí) príklade v hrubých rysoch zhrnul svoju knihu. A mám taký pocit, že priebeh všetkých vojen, ktoré viedlo Nemecko proti Francúzsku sa až príliž podobá na tento Clausewitzov scenár. Čo Vy na to?
URL : https://www.valka.cz/Ako-porazit-Francuzsko-t57492#207586 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Tuto knihu zakončíme příkladem.


Kdyby se Rakousko, Prusko, Německý spolek, Nizozemí a Anglie rozhodli k válce proti Francii, Rusko by zůstalo neutralni,což je příklad, který se za posledních 150 let už tak často stal, pak by byly s to vést útočnou válku zameženou k porážce protivníka. I když je Francie velmi mocná a veliká, přece se muže dostat do situace, kdy zažije, jak vetší polovinu její říše zaplavují nepřátelské armády, jak se zmocňují hlavního města a jak je sama odkázaná na nedostatečné pomocná zdroje, aniž kromě Ruska existuje mocnost, která by ji velmi účine podporovat. Španělsko je příliš vzdáleno a má příliš nevýhodnou polohu, italské státy jsou zatím priliš prohnilé a nemohoucí. Jmenované země ovládají kromě svých mimoevropských držav 75 000 000 obyvatel, kdežto Francie má jen 30 000 000, a vojsko, které by mohly postavit do vážně míněné války proti Francii, mohlo by být bez zveličování takové:


Rakousko 250 000 mužů
Prusko 200 000 mužů
Ostatní Německo 150 000 mužů
Nizozemí 75 000 mužů
Anglie 50 000 mužů
Celkem 725 000 mužů


Kdyby tyto síly fakticky nastoupily, měly by velmi pravděpodobně značnou převahu nad silami, které proti nim muže postavit Francie, neboť tato země neměla za Bonaparta nikdy vojsko podobné síly. Uvážíme-li pak, co je třeba odečíst na posádky pevností a na střežení pobřeží atd., nebudeme pochybovat o pravděpodobnosti značné převahy na hlavním válčišti, a na té se především zakládá účel: porážka nepřítele.
Těžiště francouzské říše je v její válečné moci a v Paříži.Cílem spojenců musí být zvítezit nad válečnou mocí v jedné nebo několika hlavních bitvách, dobýt Paříže a zahnat zbytky nepřátelského vojska za Loiru. Nejzranitelnější místo francouzské monarchie leží mezi Bruselem a Paříži, tam sou hranice jen na 30 mil (pruská míľa je 7,5 km) od hlavního města. Pro část spojenců, Angličany, Nizozemce, Prusy a severoněmecké státy, je tam přirozený nástupový prostor, jejich země sou zčásti nablízku, zčásti přímo za nimi. Rakousko a jižní Německo muže vést pohodlně válku jen od horního Rýna. Přirozený směr vede na Troyes a Paříž nebo i na Orleans. Oba údery, z Nizozemí i od horního Rýna, jsou tedy zcela příme a nenucené, krátké a vydatné, a oba vedou k těžišti nepřátelské moci. Na tato dvě místa by tedy měly být rozděleny všechny útočníkovi síly.


Jen dva zřetele odvádějí od tohoto jednoduchého plánu.
Rakušané nebudou chtít obnažit Itálii, budou tam chtít rozhodne zůstat pány situace. Nespolehnou se tedy na to, že by útokem na srdce Francie nepřímo chránili Itálii. Při politickém stavu země nelze odmítat tento podružný záměr, bylo by však nepopiratelnou chybou, kdyby se s tím spojovala, už často použitá myšlenka, totiž útočit na jižní Francie z Itálie, a kdyby tím válečná moc v Itálii vzrostla na takovou sílu, které by jinak nebylo třeba k pouhému zajištění proti krajním nezdarům v prvním tažení. Jen takové síly mají zůstat v Itálii, jen tolik se smí odejmout hlavní akci, nemá-li se zradit hlavní myšlenka, jednota plánu, soustředění sil. Kdyby mněla být Francie dobyta na Rhône, bylo by to totéž, jako kdybychom chtěli zvedat mušketu za hrot jejího bodáku; ale útok na jižní Francii je nutno odmítnout i jako podružnou akci, neboť tím bychom jen proti sobě podnítili nové sily. Jakmile zaútočíme na odlehlou provinci, probudíme vždycky zájmy a činnost, které by byly jinak dřímaly. Jen když se ukáže že síly ponechané v Itálii by byly na zabezpečení země příliš velké a že by tedy musely zahálet, je možno přiznat oprávněnost útoku na jižní Francii z této strany.
Opakujeme tedy, síly v Itálii je nutno udržovat tak slabé, jak jen to dovolují okolnosti a jsou dostatečné, jestliže Rakousko muže v jednom tažení ztratit celou zemi. Dejme tomu, že to v našem příkladu je asi 50 000 můžu.
Další zřetel je postavení Francie jako přímořské země. Protože Anglie je pánem moří, vyplívá z toho, že Francie je podél svého pobřeží citlivá a že je tedy bude muset silněji či slaběji obsadit. Ať už bude obsazení pobřeží sebeslabší, přece se francouzské hranice ztrojnásobí a francouzským armádám tím nevyhnutne ubude na válčištích mnoho sil. 20 000 nebo 30 000 mužů, s kterými by se mohla Anglie vylodit na pobřeží a kteří tedy ohrožují Francii, by možná postihlo dvojnásobek, nožná trojnásobek francouzských sil, a přitom musíme myslet nejen na pozemní vojsko, nýbrž i na peníze, dela atd. Které spotřebuje loďstvo a pobřežní baterie. Předpokládame, že na to Angličané použijí 25 000 mužů.
Náš váleční plán by tedy docela jednoduše spočíval v tomto:


Za prvé: v Nizozemí se shromáždí
200 000 mužů pruského vojska
75 000 mužů nizozemského vojska
25 000 mužů anglického vojska
50 000 mužů Severoněmeckého spolku Celkem 350 000 mužů, z nichž se k obsazení pohraničních pevností použije asi 50 000 a zbude 300 000 k postupu na Paříž a k svedení bitvy s francouzskými armádami.


Za druhé: Na horním Rýne shromáždit 200 000 Rakušanů a 100 000 mužů jihoneměckých vojsk, aby postupovali zároveň s nizozemskou armádou, a to k horní Seině a odtamtud k Loiře, a aby rovněž svedli hlavní bitvu s nepřátelskou armádou. Na Loiře se možná tyto dva údery spojí v jeden.
Tím je stanoveno to hlavní, co nám zbývá ještě povědět, týká se hlavně odstánění chybných představ a záleží v tomto:


Za prvé: Vojevůdcové musí usilovat o to, aby vyhledávali příležitost k stanovené hlavní bitvě a aby ji svedli v takovém poměru sil a za takových okolností, které slibují rozhodující vítězství, tomuto účelu musí obětovat vše a pro ostatní akce, jako je obléhaní, obkličováni, obsazování atd., musí vystačit s co nejmenších množstvím vojska. Jestliže se jejich síly rozejdou po excentrických poloměrech, jakmile vkročí na nepřátelské území, jak to učinil Schwarzenberg roku 1814, pak je všechno ztraceno, roku 1814 měli spojenci co dělat jen nemohoucnosti Francie, že skutečně nabylo všechno ztraceno za první dva týdny. Útok se má podobat prudce vystřelenému šípu, a ne mýdlové bublině, která se nafukuje, až praskne.


Za druhé: Švýcarsko musíme ponechat, aby vystačilo s vlastními silami. Zůstane-li neutrální, máme na horním Rýne dobrý opěrný bod, napadne-li je Francie, musí se samo bránit, jak dovede, má k tomu ostatně v nejednom ohledu dobré předpoklady. Nebylo by nic bláhovějšího, než kdybychom chtěli Švýcarsku připisovat zeměpisně dominující vliv na válečné události, protože má za všech evropských zemí nejvyšší polohu. Takový vliv je možný jen za určitých velmi vymezeních podmínek, a ty tu vůbec nejsou. Zatímco se na Francouze útočí v srdci jejich země, nemohou podniknout ofenzívu ze Švýcarska ani do Itálie, ani do Švábska a už vůbec se tu nedá počítat s vysokou polohou země jako s rozhodující okolností. Výhoda strategického převýšení je důležitá především v obraně, a co z této důležitosti zbývá pro útok, může se projevit v jednotlivém úderu. Kdo to neví, nepromyslel věc úplně jasně, a kdyby se napříště v radě mocnáře a vojevůdce objevil učený důstojník generálního štábu, který se starostlivou tváří vyštrácha takovou moudrost, pak to předem prohlašujeme za jalovou bláhovost a přejeme tomuto shromáždění, aby se v něm ostřílený voják se zdravým lidským rozumem, který by mu přetrhl řeč.


Za třetí: Prostor mezi oběma útoky necháváme vlastně bez povšimnutí. Musíme snad v době, kdy se shromažďuje 600 000 mužů 30 a 40 mil (pruská míľa je 7,5 km) od Paříže, aby pronikli k srdci francouzského státu, pomýšlet ještě na to, abychom chránili střední Rýn, a tím i Berlín , Drážďany , Vídeň a Mnichov? To by bylo proti lidskému rozumu. Máme chránit spojení? To by nebylo nedůležité, ale potom bychom mohli logicky dospět k tomu, že bychom této ochraně přiřkli sílu a důležitost útoku, a že tedy, místo abychom postupovali po dvou liniích, jak si to bezpodmínečně žádá poloha států, postupovali bychom po třech liniích, což není třeba, a z těchto tří linií by se potom možná stalo pět nebo dokonce sedm a tak by se dostala zase na pořad stará litanie.
Každý z našich dvou útoků má svůj cíl, síly, které k nim použijeme, mají velmi pravdepodobne značnou početní převahu nad nepřátelskými, postupujeme-li jeden i druhý pevným krokem vpřed, pak je nevyhnutelné, že na sebe budou vzájemně výhodně působit. Kdyby jen jeden z útoku ztroskotal, protože nepřítel rozdělil příliš nerovnoměrně své síly, pak je možno právem očekávat, že úspěch druhého útoku sám sebou napraví tento nezdar, a v tom tkví jejich skutečná souvislost. Taková souvislost, která by se týkali i událostí jednotlivých dní, není při té vzdálenosti možná, není ji ani třeba, a proto bezprostřední či spíše příme spojení nemá zvláštní cenu.
Nepřítel, který je napadán v samém srdci své země, nebude mít beztak možnost nasadit velké bojové síly, aby toto spojení přerušil, všechno, čeho je třeba se obávat, spočívá v tom, že tohoto přerušení může být dosaženo součinností obyvatel podporovaných partyzány, takže nepřítel nemusí vlastně na tento účel nic vynaložit. Aby se tomu čelilo, stačí, když sbor o 10 000 – 15 000 mužích, s obzvláště silným jezdectvem, odbočí z Trevíru ve směru na Remeš, postačí, aby po cestě zahnal všechny partyzány a držel se na úrovni s velkou armádou. Nemá ani obkličovat pevnosti, ani je pozorovat, nýbrž projí mezi nimi, nemá si nikde udržovat pevnou základnu a má se vyhnout každé přesile kterýmkoli směrem. Pak ho nemůže potkat velký nezdar, a kdyby se to stalo, pak by to zase nebylo velké neštěstí pro celek. Za těchto okolností postačí pravděpodobně takový sbor, aby spojoval oba útoky.


Za čtvrté: Obě podružné akce, totiž rakouská v Itálii a anglická expediční armáda, mohou splnit svůj účel co nejlépe. Nebudou-li zahálet, je už v podstatě tento účel splněn, rozhodně se nesmí dopustit, aby byl na nich jeden z obou velkých útoků nějak závislý.
Jsme nadále pevně přesvědčeni , že takovým spusobem je možno kdykoli porazit a potrestat francii, kdyby se jí snad zastesklo po zpupnosti, kterou stopadesát let utiskovala Evropu. Jen za Paříži, na Loiře jí mohou být vnuceny podmínky, které jsou potřebné, aby byl v Evropě klid. Jen tak se rychle projeví přirozený poměr 30 000 000 k 75 000 000, ale ne tím, že se rychle tato země obstoupí řetězem armád od Dunkerque k Janovu, jak se to provádělo celých 150 let, kdy se sledovalo padesát rozmanitých drobných účelů, z nichž ani jeden nebyl natolik silný, aby přemohl liknavost, frikci, cizorodé vlivy, které se vytvářejí a ustavičně obnovují všude, ale zvláště u spojeneckých vojsk.


Jak málo odpovídá takovému opatření prozatímní organizace vojska Německého spolku, vysvitne čtenáři samo sebou. V těchto zařízeních tvoří federativní část Německa jádro německé moci a Prusko s Rakouskem, které to oslabuje, ztrácejí svou přirozenou váhu. Ve válce je však federativní stát velmi zpuchřelým jádrem, nedá se tu mluvit ani o jednotě, ano o energii, rozumné volbě vojevůdce, autoritě, ani o odpovědnosti.


Rakousko a Prusko tvoří pro Německou říši dvě přirozená střediska úderu, tvoří střed kyvu, sílu čepele, jsou to monarchistické státy, zvyklé na válku, mají své určité zájmy, samostatnou moc,dominují nad ostatními. Organizace se musí řídit těmito přirozenými základními rysy, a ne pochybnou myšlenkou jednoty, ta je zde úplně nemožná, a kdo pro nemožné zanedbá možné, je bloud.
URL : https://www.valka.cz/Ako-porazit-Francuzsko-t57492#207587 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Toto je hezké povídání až na hranici filosofického bádání. Jsem praktik. Byla ta Česká armáda v čele s knížetem Schwarzenberkem a geniálním Radetským,kteří dokázali tomu malému lumpíkovi napráskat.
URL : https://www.valka.cz/Ako-porazit-Francuzsko-t57492#299852 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

To jako Clausewitzovi?


K tomu co Clausewitz píše - nechcu snižovat jeho vojenské schopnosti, ale vymýšlí plán, jak porazit Francie s tím, že se proti ní spojí všichni její sousedé (krom Španělska) a všechny velmoci krom Ruska, které zůstane neutrální. Skoro se chce říct - no to by dovedl každý Smile
URL : https://www.valka.cz/Ako-porazit-Francuzsko-t57492#299864 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more