PM-63 RAK

PM63

Ve druhé půli padesátých let byl v polských ozbrojených silách pociťován nedostatek zbraně malých rozměrů vhodné pro speciální oddíly. Mělo jít o zbraň co nejmenší, se schopností nahradit alespoň částečně samočinnou zbraň. Protože v Polsku nebyla podobná zbraň k dispozici, nakoupilo polské ministerstvo vnitra menší množství československých samopalů vz. 26.


Armáda své požadavky řešila objednáním vývoje malého samopalu na tehdy zaváděný náboj 9 mm Makarov. Vývoj probíhal na varšavské polytechnice, výsledná zbraň měla být co nejlehčí a nejmenší. Při vývoji byl užíván název RAK tedy "Ręczny Automat Komandosów". Vývoj byl ukončen v roce 1963 a zbraň byla přijata do výzbroje, výroba byla zahájena v roce 1964 a následujícího roku byl samopalu přidělen název PM 63 (jde o zkratku Pistolet Maszynowy a rok zavedení do výzbroje).


Samopal má mířidla s otevřeným hledím stavitelným na vzdálenost 75 a 150 metrů, ale udávaná dálka účinné palby je kolem 75 m. Zajímavým prvkem je prodloužení spodní části hlavně působící jako kompenzátor zdvihu, zbraň díky tomu (a také díky hmotě vhodně rozložené a nízké celkové hmotnosti) umožňuje střelbu i jednou rukou (tedy jako s pistolí). Zásobníky jsou dvouřadé a pro zbraň jsou dvou druhů, kratší pro 15 nábojů a delší na 25 nábojů. Samopal nemá přepínač druhu střelby, podobně jako československé samopaly vz. 26 se toto provádí různým stiskem spouště, při menším stisknutí je střelba jednotlivými ranami, při stisknutí na doraz střílí zbraň dávkou. (Podle polských zdrojů střílet jednotlivými ranami vyžadovalo řádný trénink – obvykle po prvních několika ranách střelec vypálil celou dávku najednou.)


V průběhu výroby se na základě opakovaných závad musel změnit záchyt zásobníku a také uchycení opěrky.
Krom vyráběné zbraně se objevily i prototypy dalších verzí, nejdříve verze s tlumičem zvuku (mířidla byla na tlumiči), byla pro něj změněna hlaveň, aby bylo možno tlumič namontovat.


Později se Poláci pokusili zbraň přestavět na výkonnější náboj 9×19 mm Parabellum, zbraň musela být přestavěna (výrazně se změnil závěr), ale zbraň se výroby nedočkala, podle některých zdrojů bylo snad vyrobeno 20 kusů pouze pro zkoušky.
Výroba byla ukončena v roce 1974.


Zbraň byla i exportována do Vietnamu, NDR a snad i do některých arabských zemí, nešlo nikdy o velké počty, ale v Německu byla údajně užívána až do poloviny devadesátých let. Zbraň používali i teroristé, byla jimi například použita v roce 1980 při obsazení íránské ambasády v Londýně.


Na obrázcích je zbraň jak s dlouhým (tedy vyčnívajícím) zásobníkem, tak s krátkým (téměř celý je skryt v pistolové rukojeti). Obvykle byl kratší zásobník nošen ve zbrani a další (dlouhé) zásobníky byly v sumce, která je součástí pouzdra zbraně.

exponát z muzea v Bydhošti