Král Dáreios II. - perský panovník

- vládl v letech 424 - 404 př. n. l.

Smrt perského krále Artaxerxa I. v roce 424 př. n. l. rozpoutala na perském královském dvoře krvavé boje o nástupnictví. Jeho syn Xerxés II. vládl pouze 45 dní, a poté byl zavražděn nevlastním bratrem Sogdianem. Ani Sogdianova pozice nebyla neotřesitelná. V roce 423 př. n. l. vyšel z mocenských bojů o trůn vítězně další z levobočků Artaxerxa I. Óchos, syn Kosmartidéné, který do té doby zastával úřad satrapy Hyrkánie, území na jižním a jihovýchodním pobřeží Kaspického moře.

Na trůn dosedl, jako Dáreios II., za pomoci vlivného eunucha Artoxara, egyptského satrapy Arxana a Arbaria, velitele královského jezdectva, který mu zajistil podporu armády. Uzurpátor Sogdianos byl popraven. Boje o perský královský trůn znemožnily Persii využít probíhající peloponnéské války (431 - 404 př. n. l.) mezi Athénami, Spartou a jejich spojenci. Dáreios II. byl zprvu nucen potvrdit platnost podmínek Kalliova míru (Peršané se jím zavázali respektovat nezávislost řeckých měst v Malé Asii, zatímco Athénami vedený atticko-délský spolek naopak smluvně přislíbil nezasahovat do perské svrchovanosti nad Malou Asií).
V roce 415 př. n. l. zaútočili Athéňané se svými spojenci na Syrákúsy. Přestože na Sicílii zabředli do těžkých bojů, neodolali, a o rok později, v roce 414 př. n. l. porušili podmínky Kalliova míru, a vojensky zasáhli v Malé Asii. Tehdy zemřel perský satrapa Sard Peissuthenés a jeho nevlastní syn Amorgos se v Kárii, na jihozápadě Malé Asie, vzepřel autoritě perského krále Dáreia II. Dáreios II. vyhlásil Kalliův mír za neplatný, a opětovně na ně uvalil povinnost platit Persii tribut.

V roce 413 př. n. l. skončilo tažení Athén proti Syrákúsám katastrofální porážkou, ze 40 000 vojáků intervenční armády se nevrátil prakticky nikdo. Z obav před trestem se do Persie uchýlil nejlepší athénský stratég Alkibiadés.

V roce 412 př. n. l. se Persie dohodla na otevřené spolupráci se Spartou. Sparťaně vydali kárského vzbouřence Amorga Dáreiovi II., který ho nechal popravit. Dáreios II. poskytnul, prostřednictvím nového sardského satrapy Tissaferna, finanční podporu na výstavbu nové spartské flotily. Sparta uznala svrchovanost Persie nad řeckými městy v Malé Asii. Perská pomoc byla spíše symbolická, ale povzbudila některé členy Athénami vedeného spolku k revoltě.

Byzantion, Chios, Mílétos a maloasijský Abydos ze spolku vystoupili a Athény byly odříznuty od zásobování obilím z kolonií na černomořském pobřeží. V roce 412 př. n. l. byla už vzbouřená Kárie opět pod kontrolou perského krále Dáreia II. Zásluhy o pacifikaci kárských rebelů měl především satrapa Tissafernés, Peršanům pomohli vojensky i maloasijští Lykové. Řecká maloasijská města opět platí tribut Dáreiovi II.

Posílení moci Persie na úkor Řecka zabránil pozvolný rozklad Perské říše. Jednotlivé satrapie odpírají poslušnost centrální vládě. V letech 410 - 409 př. n. l. se vzbouřila satrapie Médie (přibližně severní Írán). Dáreios II. zde musí vojensky zasáhnout. Ve stejné době dochází k narůstání protiperského odboje v Egyptě, Dáreios II. je vázán v Médii a nemůže zasáhnout. V roce 410 př. n. l. ničí, vlivnými kněžími podnícení, egyptští vojáci židovskou kolonii na nilském ostrově Elefantině u Svenetu (Asuán), která zde, pod přímou perskou správou, prosperovala od roku 587 př. n. l.

Neustávající vražedné intriky na perském královském dvoře dál oslabují centrální moc, nejsilnější pozici si na něm vydobyla Dáreiova manželka Parysatida. Patrně na její popud jmenuje Dáreios II. satrapou v maloasijských provinciích Lýdii, Frýgii a Kappadocii, a vrchním velitelem perských vojsk v malé Asii, syna Kýra Mladšího. Tento královnin nejmilovanější syn tak získává velkou moc, kterou v budoucnu zneužije k rozpoutání občanské války.
V roce 405 př. n. l. musí perský král Dáreios II. opět do pole proti povstalcům. Během tažení onemocní a na jaře 404 př. n. l. v Babylóně umírá. Na perský trůn usedá další Dáreiův syn Arsikás, jako král Artaxerxés II. Kýros Mladší odmítá uznat jeho nástupnictví a začíná občanská válka.