This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(552 - 479 př. n. l.)
Narodil se v polovině 6. století př. n. l. v rodině zchudlé šlechty a stal se státním úředníkem u císařské dynastie pozdní Čou. Ve vysoké funkci správce a účetního dvora usiloval o návrat k „zlatému věku“ raného období této dynastie.
Své učení o vytvoření ideální harmonické společnosti shrnul do požadavku, aby každá vláda dávala při řízení státu přednost morálnímu příkladu před uplatněním síly. Konfucius věřil, že dobré chování, vzdělání a čestnost nejsou výsadou pouze vysoce postavených lidí, že každý člověk se může řídit těmito principy ve vztahu k vlastní rodině, nadřízeným a podřízeným a všem lidem vůbec. Níže postavený musí zachovat poslušnost, nadřízený pak být spravedlivý a laskavý. Aby mohl být tento princip uplatněn v praxi, navrhnul Konfucius zavedení systému tzv. státních zkoušek, podle jejichž výsledků by se poté obsazovaly posty ve státní správě a ta by se tím otevřela neurozeným mladým mužům na základě jejich schopností a píle. Tento návrh vyvolal odpor u dvorní šlechty, která si bedlivě střežila přístup k úřadům pro své příbuzné a potomky. Konfucius byl donucen rezignovat na svůj úřad a odešel ode dvora.
V následujících několika letech se Konfucius snažil své myšlenky prosadit u jiných vládců v Číně, ale neuspěl. Proto se po roce 517 př. n. l. usadil a založil si soukromou filosofickou školu. Po jeho smrti v roce 479 př. n. l. jeho žáci sepsali myšlenky svého učitele v knize Hovory, která se stala základem nové filosofie – konfucianismu. Ten byl později, za dynastie Chan, přijat za oficiální státní ideologii a zůstal jí až do pádu mandžuské dynastie v roce 1911.