Srebrenica 1995

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Srebrenica 1995

    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Po pádu komunistických diktatur se počátkem 90. let 20. století začala rozpadat i Svazová federativní republika Jugoslávie ( SFRJ ). Početné srbské menšiny žijící po generace mimo území mateřského Srbska se s SFRJ ztotožňovaly, odmítaly se stát občany nově vzniklých republik a k prosazení svých požadavků neváhaly sáhnout i k ozbrojenému povstání.


    Odchod Slovinska proběhl, alespoň na balkánské poměry relativně klidně, zahynulo několik desítek lidí. Tvrdé boje se rozpoutaly v Chorvatsku, kde silná srbská menšina ( asi 500 000 obyvatel ) obsadila za pomoci jugoslávské federální armády jejíž důstojnický sbor byl tvořen převážně Srby asi třetinu Chorvatska a vyhlásila zde nikým neuznanou tzv. Republiku srbská Krajina.


    Největší tragédie ovšem postihla sousední Bosnu a Hercegovinu. 1. března 1992 se 63% občanů v referendu rozhodlo pro nezávislou a svrchovanou Bosnu a Hercegovinu, kterou prezident Alija Izetbegović 6. března 1992 skutečně vyhlásil suveréním státem. Bosenští Srbové tvořící asi třetinu populace Bosny a Hercegoviny na to reagovali 8.dubna 1992 vyhlášením Bosenské republiky Srbské na územích, která ovládali. Za pomoci federální armády se povstaleckým Srbům podařilo obsadit až 70 % území Bosny a Hercegoviny.


    Nejkrvavější zvěrstva se odehrála ve východobosenských muslimských enklávách. Majoritním etnikem ve východní Bosně byli bosenští Muslimové, kteří např. ve Srebrenici tvořili 75% obyvatelstva. Po počátečních úspěších Srbů podporovaných federální armádou a polovojenskými jednotkami ze Srbska a Černé Hory převzal vojenské velení nad Srebrenicí kontroverzní Naser Orić. Pod velením tohoto bývalého příslušníka zvláštních policejních jednotek v Bělehradě ( paradoxně se propracoval až do ochranky Slobodana Miloševiće) se Muslimům od jara 1992 do ledna 1993 podařilo etnicky vyčistit téměř celou Srebrenickou opštinu. Při výpadech na Srby ovládaná území zabili jeho vojáci stovky srbských civilistů. Bylo vypáleno na 50 srbských vesnic (např. Bjelovac, Zalazje ,Glogovo, Brežani ). Muslimská gerila prokazatelně mučila a vraždila i nevinné civilisty, za což nesl Orić minimálně velitelskou a někdy i přímou odpovědnost. Nenávist místních Srbů k Muslinům ještě vzrostla. Muslimům se načas podařilo spojit koridory enklávy Kamenici, Cerskou, Srebrenici a Žepu.


    Počátkem roku 1993 odrazila bosenskosrbská armáda útoky Chorvatů a Muslimů na strategický posávský koridor u Brćka a s uvolněnými jednotkami dobyla za podpory těžkých zbraní Kamenici, Cerskou a Konjević Polje. Desetitisíce Muslimů z těchto měst uprchly do Srebrenice. V této enklávě o rozměrech 10 krát 15 km uvízlo na 50 000 lidí.


    Státy, které vznikly na území bývalé Jugoslávie zpravidla odmítaly potrestat viníky krvavého násilí, protože je obyvatelé jednotlivých etnik považovali za národní hrdiny. RB OSN proto 22. února 1993 rezolucí č. 808 zřídila Mezinárodní soudní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii ( ICTY ) se sídlem v nizozemském Haagu, který měl viníky potrestat a potenciální pachatele od dalších násilností odradit.


    Na zoufalou situaci v Bosně a Hercegovině reagovala RB OSN 16. dubna 1993 rezolucí č. 819, kterou vyhlásila Srebrenici tzv. bezpečnou zónou ( později byly bezpečnými zónami vyhlášeny i Sarajevo, Bihać, Tuzla, Žepa a Goražde ). Srebrenica měla být demilitarizována. Muslimové měli být odzbrojeni a Srbové se měli stáhnout do vzdálenosti 1,5 km od hranice enklávy a dát své těžké zbraně pod kontrolu UNPROFOR. Ovšem sama OSN situaci zkomplikovala další rezolucí č. 836 ze 4. června 1993, kde se v článku 5 uvádělo, že vojáci OSN mají dohlížet na stahování všech vojenských a polovojenských jednotek, s výjimkou vládní bosenské armády !! Působení ozbrojených vojenských oddílů Muslimů bylo v rozporu s dřívější rezolucí o demilitarizaci a bosenští Srbové na to reagovali ignorováním svých závazků.


    Sami vojáci OSN provedli odzbrojení vládních vojsk ve Srebrenici opravdu šalamounsky. Nejasně vyznívající rezoluci si přizpůsobili tak, že se demilitarizace vztahovala pouze na město Srebrenici a bosenští vojáci se prostě z města přesunuli na jiné místo v enklávě a odzbrojení se tak vyhnuli. V samotné Srebrenici Muslimové odevzdali 2 tanky a 1 transportér, do kterých stejně neměli pohonné hmoty a střelivo a pár desítek muzeálních ručních zbraní.


    Od 3. března 1994 zde nahradili provizorně umístěné Kanaďany elitní výsadkáři z Nizozemí. Jejich kontingent přímo ve Srebrenici čítal 570 vojáků. Hlavní základnou Nizozemců se stalo Potočari na severovýchodě enklávy ( 3. rota DUTCHBAT ), druhou pak Srebrenica ( 2. rota DUTCHBAT ). Kolem obvodu enklávy zřídili soustavu pozorovatelských stanovišť. Od samého začátku mise měli příslušníci DUTCHBAT konflikty jak se Srby tak s Muslimy. Zásobování Nizozemců vedlo po komunikacích kontrolovaných místními Srby, kteří zásobovací konvoje libovolně zadržovali. Nedostatek pohonných hmot a bránění rotaci vojáků DUTCHBAT kontingent paralyzovalo a vyvrcholením bylo zajetí 70 Holanďanů jako rukojmí po náletu letadel NATO na leteckou a raketovou základnu v Udbine ve vzbouřenecké Republice srbská Krajina v Chorvatsku. Jako rukojmí se ocitla stovka Nizozemců i v muslimském zajetí, když chtěli příslušníci DUTCHBAT monitorovat, kdo je odpovědný za narůstající intenzitu srážek mezi Srby a Muslimy. Bosenská vládní armáda rovněž zneužívala postavení mírových sil v enklávě a vedla palebné přepady na srbské linie z těsné blízkosti jednotek DUTCHBAT ve zjevné snaze je zapojit do akcí proti Srbům.


    Ve srebrenické enklávě byla dislokována část 28. divize bosenské armády ( asi 1 500 vojáků pravidelné armády plus domobrana, celkem 3 - 4 000 ozbrojenců ), a protože padesátikilometrový obvod enklávy blokovala pouhá tisícovka místních Srbů spadajících pod Drinský sbor bosenskosrbské armády, pronikala muslimská komanda poměrně snadno přes srbské linie a útočila na území pod kontrolou bosenských Srbů, kteří marně protestovali proti, podle nich, nečinným nizozemským vojákům.


    Koncem jara 1995 se situace v bývalé Jugoslávii začala prudce zhoršovat. Bylo evidentní, že v blízké budoucnosti budou sankcemi vyčerpaní Srbové čelit mohutné koordinované ofenzívě spojených armád Chorvatska, armády bosenských Chorvatů ( HVO ) a vládní bosenské, převážně muslimské armády. Ještě před těmito ofenzívami se bosenští Srbové chladnokrevně rozhodli zlikvidovat východobosenské enklávy a to jakýmkoliv způsobem. Holanďané tyto úmysly tušili, avšak domnívali se, že Srbové v současné době nemají k dispozici potřebný počet jednotek pro takovou akci. Hromadění jednotek bosenskosrbské armády u enklávy neodhalili.


    6. července 1995 zahájili bosenští Srbové ofenzívu Krivaja 95 a s cílem zničit srebrenickou enklávu postupovali od jihovýchodu na Srebrenici. Varovnou střelbou nutili Nizozemce vyklizovat pozorovatelská stanoviště na obvodu enklávy. Jejich opatrný postup pouze z jednoho směru zmátl nizozemské vojáky, kteří se domnívali, že se jedná pouze o místní útok s cílem obsadit strategickou komunikaci na jihu enklávy. Velitel Nizozemců ve Srebrenici, i jeho nadřízení, zvažovali nasazení letectva, ale z obavy ze srbské odvety proti lehce ozbrojeným příslušníků DUTCHBAT zatím o podporu nepožádali. Byli si vědomi, že pouhé bombardování těch zbraní, které přímo střílí na DUTCHBAT nestačí a že by bylo nutné eliminovat několik desítek palpostů kolem enklávy, jejíchž postavení by ovšem bylo nutné nejdřívě znovu přesně lokalizovat . 9. července dobyli Srbové vesnici Pusmulići asi 2 km od Srebrenice. Příslušníci DUTCHBAT dostali rozkaz zablokovat přístupové komunikace do Srebrenice a případně na útočící Srby zahájit palbu. Několik takových stanovišť sice Nizozemci zřídili, ale síly na účinný zásah proti útočníkům neměli. Srbové se přímému útoku na DUTCHBAT vyhnuli a Nizozemci raději před možným obklíčením usoupili do Srebrenice, ze které začalo v panice prchat civilní obyvatelstvo. Uprchlíci směřovali na severovýchod, do Potočari. V té době se konečně dostalo nizozemským vojákům letecké podpory. Místo bombardování požadovaných 40 cílů však došlo k jednomu náletu dvou nizozemských letadel F-16, které na cíl navedla nizozemská komanda a britští SAS. Piloti nahlásili 1 zničený a 1 poškozený tank. Po náletu pohrozili Srbové popravou zajatých nizozemských vojáků a intenzívní palbou na davy uprchlíků v Potočari. Letecké útoky byly zastaveny.


    Navečer 11. července 1995 Srbové Srebrenicu dobyli. Asi 25 000 civilistů uprchlo na hlavní základnu DUTCHBAT v Potočari. 12. července se na místo dostavil sám vrchní velitel bosenskosrbské armády generál Ratko Mladić. Holanďané pod nátlakem vydali muslimské civilisty Srbům. Na místo se během krátké sjelo 60 autobusů a nákladních aut, což svědčí o důkladné přípravě na vraždění. Srbové oddělili muže a starší chlapce od žen. Ženy byly deportovány do bosenskou vládou kontrolované Kladanje. Vraždění mužů začalo už v Potočari, ale jednalo se " pouze " o jednotlivce nebo skupinky. Muži byli odvezeni do Bratunace, aby se zjistilo zda se mezi nimi nenacházejí váleční zočinci. 13. července bylo Potočari prázdné.


    Krutý osud čekal i na část vojáků, příslušníků paramilitárních jednotek i civilistů, kteří uprchli po vstupu Srbů do Srebrenice do kopců nad městem. V emotivní atmosféře se přeli, zda mají bojovat nebo se pokusit projít přes srbské linie na území ovládané bosenskou vládou. Nakonec se rozhodli pro ústup.


    V noci z 11. na 12. července se na severozápadě enklávy v prostoru mezi vesnicemi Šušnjari a Jaglići shromáždilo 15 000 mužů a rodiny prominentních muslimských velitelů. Směr úniku byl prakticky jen jeden. Z jihu postupovali útočící Srbové, na západě u hranic se Srbskem bylo rozestaveno dělostřelectvo a minomety bosenskosrbské armády. Přímý směr na západ by vedl kolony uprchlíků nebezpečně blízko jedné z nejvýznamnějších základem bosenskosrbské armády ve Vlasenici. Postup přes srbské linie tedy vedl ne severozápad k Cerské a Konjevići. Předvoj tvořený pravidelnou armádou prošel prakticky bez boje.


    Na druhý sled uprchlických kolon si 12. července počíhali Srbové na silnici spojující Bratunac a Konjevići, kterou museli uprchlíci při pokusu o útěk překonat. Na silnici se rozmístila srbská pěchota podporovaná tanky a obrněnými transportéry. Na skupiny Muslimů v lesích spustili prudkou palbu a zároveň je megafony vyzývali ke kapitulaci. Mnozí z těch co se vzdali, byli postříleni ihned poté co opustili les. Na místě operovaly kromě pravidelné bosenskosrbské armády i polovojenské dobrovolnické jednotky ze Srbska, zprávy hovoří např. o nechvalně proslulých Tygrech Željka Ražnatoviče alias Arkana. Muslimští muži a chlapci byli po skupinkách odváděni a povražděni. Jejich těla spočinula v hromadných hrobech rozesetých po území enklávy. Většina Muslimů sice toto vraždění přežila a byla odvezena do sběrných lágrů, ale jejich osud už byl stejně zpečetěn. Své souvěrce přežili jen o několik dní.


    Čelo kolony muslimských vojáků a uprchlíků, které prošlo přes silnici ještě před uzávěrou, svedlo prakticky jedinou větší přestřelku. 14. července se tisíce muslimských ozbrojenců střetly u Liplje s třísetčleným oddílem bosenských Srbů. Po dvouhodinové bitvě muslimští ozbrojenci ze Srebrenice prorazili srbské linie a o den později se v oblasti u Križevići spojili s předsunutou jednotkou vládní armády a prošli na území, které kontrolovala bosenská vládou. Členem jednotky, která pomohla srebrenickým uprchlíkům prorazit srbské linie byl i Naser Orić, který byl v dubnu 1995 překvapivě ze Srebrenice odvelen.


    Na ty kterým se nepodařilo projít čekal krutý osud. 13. července zpozorovali Nizozemci na fotbalovém hřišti ve vesnici Nova Kasaba asi tisícovku zajatců, kteří pak zmizeli. Záběry, které pořídilo později americké špionážní letadlo, a které jsme měli možnost vidět i v České televizi, odhalily na části hřiště čerstvou zeminu, masový hrob.


    O masakru u Pilice, který se odehrál 16. července 1995, podal před ICTY bosenský Chorvat Dražen Erdemović, v té době člen osmdesátičlenné 10. sabotážní jednotky bosenskosrbské armády. Vražedné komando jehož byl členem tu posíleno alkoholem povraždilo na 1 200 Muslimů, kteří byli do té doby zadržovaní v Bratunaci. Sám Erdemović se doznal k zabití asi 70 lidí, za což ho haagský tribunál, berouce v ohled jeho postavení Chorvata v srbské armádě ( Erdemović tvrdil, pokud by odmítnul popravovat byl by sám zabit ), odsoudil na 7 let do vězení.


    Počet obětí srebrenického masakru nebude nikdy přesně zjištěn. V evidenci pohřešovaných od Srebrenice bylo v roce 1996 téměř 6 500 lidí.
    Na podzim 1995 čelila bosenskosrbská armáda silné ofenzívě spojených chorvatských a muslimských sil v západní Bosně ( v té době byla už Republika srbská Krajina smetena ofenzívou Bouře chorvatské armády ) a bylo jasné, že Srbové jsou se silami v koncích, a proto se velení rozhodlo zametat stopy po masakru. Oběti byly exhumovány a pohřbeny jinde. Tyto nové hroby byly nalezeny např. u Liplje, Čančari nebo Jadaru. Do května 2 000 bylo vyzvednuto na 1866 obětí a dalších 2 571 nalezených čekalo na exhumaci. Další prozatímní číslo, z července 2005, je ještě hroznější. Bylo exhumováno asi 5 000 mtrvých těl. Pomocí testů DNA bylo identifikováno asi 2 000 obětí.


    Své oběti sčítají i Srbové. Podle jejich údajů přišlo v okolí srebrenické enklávy v letech 1992-1995 o život 3 262 lidí, včetně žen a dětí. Největší ztráty na životech hlásí bosenští Srbové v období Orićem vedených muslimských ofenzív v letech 1992-1993.


    21. listopadu 1995 byl v americkém Daytonu ve státě Ohio uzavřen mír mezi Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou a Svazovou republikou Jugoslávií ( Srbsko a Černá Hora ). 23. listopadu bylo mírové podmínky donuceno akceptovat i představitelé Bosenské republiky Srbské.


    ICTY označil masakr ve Srebrenici za genocidu. Zatím nejvýše postaveným bosenskosrbským důstojníkem odsouzeným za genocidu ve Srebrenici je generál Radislav Krstić, velitel Drinského sboru bosenskosrbské armády, který vedl útok na Srebrenici. Původní trest 46 let vězení mu byl odvolacím soudem , z důvodu pouhého napomáhání ke genocidě, snížen na 35 let žaláře. Krstić v Haagu svaloval veškerou vinu na generála Mladiće. S postupem času stanuli před tribunálem v Haagu další obvinění. Pravomocně odsouzeni byli podplukovník Dragan Obrenović, v době srebenické genocidy náčelník štábu 1. zvornické pěší brigády bosenskosrbské armády, který byl odsouzen na 17 let vězení. K dalším pravomocně odsouzeným patří další bosenskosrbští důstojníci Momir Nikolić ( 27 let vězení ), Vidoje Blagojevič ( 18 let vězení ) a Dragan Jokić ( 9 let vězení ). ICTY šetří i případ muslimského velitele Nasera Oriće.


    V současné době se v Haagu chystá společný proces s devíti bosenskými Srby, mezi nimi bude, prozatím v nepřítomnosti ( dosud nebyl dopaden ), souzen i generál Zdravko Tolimir, zpravodajský a bezpečnostní poradce vrchního velitele bosenskosrbské armády generála Ratka Mladiće. Ovšem jak Mladić, tak prezident Bosenské republiky Srbské Radovan Karadžič jsou na útěku před spravedlností. Před soudem se zodpovídá, mimo jiné i ze srebrenické genocidy, i bývalý jugoslávský prezident Slobodan Milošević, ale zatím se mu tuto vinu nepodařilo jednoznačně dokázat.


    Ve Srebrenici dnes žijí téměř výhradně bosenští Srbové. Mnozí z nich jsou uprchlíky z oblastí pod vládou muslimsko-chorvatské federace Bosny a Hercegoviny. Muslimští vyhnanci ze Srebrenice však dále volí své zástupce do vedení města. Dochází tak k paradoxní situaci. Ve městě, kde nyní žijí Srbové, mají na radnici polovinu zástupců Muslimové.


    Zdroje: Jan Willem Honig, Norbert Both - Srebrenica, zpráva o válečném zločinu
    internet: www. novinky.cz
    www.ct24.cz
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/28958#102228Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Počátkem června 2005 srbské úřady oznámily zadžení 8. mužů, kteří se aktivně účastnili vyvražd'ování muslinů poblíž Srebrenice v roce 1995. Šlo o příslušníky polovojenské jednotky srbského ministerstva vnitra Škorpioni, kteří byli zachyceni na amatérském videofilmu. Film byl v roce 2004 nalezen v Bosně. Na amatérských záběrech je vidět šest mladých muslimů jak vystupují z nákladního auta s rukama spoutanýma za zády. Čtyři byli z blízkosti zezadu zastřeleni, zbylí dva odtáhli mrtvé do blízké stodoly, kde byli poté také zastřeleni.
    Film byl předložen haagskému soudu.
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/28958#110856Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    ...
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/28958#110857Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Pro celkovou orientaci - fronta v červnu 1995
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/28958#110858Version : 0