Tanky útočí - Jevgenij Bessonov

Diskuse

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Bessonov, Jevgenij - Tanky útočí
podtitul. Cesta do srdce říše s Rudou armádou
z angličtiny přeložil Augustin Hebelka
vydala Jota Brno 2004
vydání první
240 stran + 16 stran obrazové přílohy


Vzpomínková kniha sovětského důstojníka pěchoty, jehož jednotka doprovázela tanková vojska na cestě od Kurska do Berlína. Kniha vznikla relativně nedávno, předmluva autora je datována 2003. Je psána standartním postupem, tedy autor v první kapitole stručně pohovořil o svém dětství a školních létech. Pak se již cele věnuje válečným událostem. Upřímně a otevřeně, leckdy i trochu naivně popisuje život a atmosféru prvosledových jednotek Rudé armády. Vypráví o běžných vojenských starostech, nezakrývá, že sovětský voják byl jen člověk. Že měl své dobré i špatné stránky. Uměl být hrdinou, ale uměl se i bát. Bessonov je velice kritický k některým velitelům na všech úrovních, kteří sami přílišnou odvahou netrpěli, ale o to byli náročnější na své podřízené. A že jim dovedli i pěkně ztrpčit život. Otevřeně se zde mluví i o tom, že Rudá armáda měla velké nedostatky v logistice, o špatném vybavení, nedokonalém zásobování, které často i u frontovníků záviselo na vlastní aktivitě. O to víc se netají obdivem k opravdovým hrdinským výkonům vojáků, kteří přesto - a i navzdory - těmto podmínkám, dokázali vyhrát válku. Kniha je doplněna početně sice malým, ale rozhodně pozoruhodným souborem autentických fotografií. Žádné pro fotografa nahrané scénky a nakašírované portréty hrdinů, ale obrázky z běžného života ( i boje). Na otevřenosti projevu se zřejmě podepsal fakt, že vychází až dnes, a navíc v Anglii. Nabízím pár ukázek, aby si každý mohl udělat představu, jak se také dá psát o válce. Zvláště starší generace, vychovávaná v učebnicových frázích o hrdinné sovětské armádě. I když soudnému člověku bylo i tak jasno.


Pár ukázek:
Str. 34 a 35.
"Nahlásili jsme, že se nám úkol nepodařilo splnit, a znovu jsme dostali rozkaz nepřátelské zákopy obsadit. Splnit tento rozkaz znamenalo vystavit svoje vojáky i sebe nepřátelské palbě. Aniž bychom dělali hluk, Němci nás ze strany zasypávali děsivou kulometnou palbou svítících střel... ...Všiml jsem si, že dva kazašští vojáci z mé čety se k útoku nepřipojili a zůstali ve svých jámách. Důrazně jsem je varoval, že by mohli být potrestáni za zbabělost. Shodou okolností při útoku za světla zůstal pozadu i můj zástúpce Sabajev a vymlouval se, že jej bolelo břicho. To bylo v mém životě jedinkrát, co jsem mu řekl:"Jestli se to stane ještě jednou, zastřelím tě."...


...Za dne, po nevýrazné dělostřelecké přípravě a s podporou tří tanků T-34, jsme na nepřátelské zákopy opakovaně zaútočili a opět jsme byli odraženi. O tanky jsme přišli, protože jejich posádky selhaly. Opustily svoje tanky a ty se bez nich valily dál, dokud je nepřítel nezlikvidoval. To se skutečně stalo, nevymyslel jsem si to. S tak ostudnou věcí jsem se už pak nikdy během války nesetkal....


str. 96 a 97.
...Rozkázal jsem velitelům čet vést vojáky do útoku - já byl rovněž v přední linii. Vojáci se ale nezvedali, leželi na zemi a nikdo nechtěl umřít. Já také ne, bylo mi teprve 21 roků, ale dostal jsem rozkaz a nemohl jsem čekat, až nepřítel vesnici vyklidí. Za silné nepřátelské palby jsem vyskočil ze země a vykřikl:" Vzhůru! Za vlast! Za Stalina! Za mnou! Kupředu!" Ale zvedlo se jen pár mužů, většinou velitelů družstev, ostatní zůstali na zemi... ... Běžel jsem několik metrů a všiml jsem si, že v rjnici je jen pár vojáků. Musel jsem se vrátit. Běžel jsem podél vojáků a dostával je ze země silou. Zvedal jsem je za opasky. To všechno se dělo pod palbou nepřátelských kulometů. Můj pomocník běžel za mnou a křičel: "Soudruhu poručíku, k zemi! K zemi, soudruhu poručíku, nebo vás zabijí!" Ale já běžel dál a zvedal vojáky. Náhle jsem zpozoroval, že obilné klasy přede mnou padají ze stébel. Jakoby je někdo kosil. To řádily kulky z německého kulometu.... .....Zmocnil se mě vztek. Zapomněl jsem na smrt a začal jsem do ležících vojáků kopat a bít je násadou lopatky nutil je do pohybu. Nakonec všechno dopadlo dobře pro vojáky i pro mne. Zraněn jsem nebyl, vojáky jsem dostal ze země a četa běžela dolů z kopce do údolí... ...Po tomto útoku mi trvalo dlouho, než jsem se vzpamatoval... ...Abych se uvolnil, lokl jsem si vodky. Ve válce se najde hromada vtipálků... Žertovali:"Bessonove, proč jsi útočil podél naší liniea ne dopředu? " Jiný na to:"Kluci, byl tak vyděšen, že zapomněl, kterým směrem se útočí!" Třetí šprýmař se přidal: Ale poutal palbu na sebe, aby to Slovani měli v útoku snadnější." ...
...vojáci mi to neměli za zlé, že jsem je do útoku nutil silou, naopak, všechno obrátili v žert a byli rádi, že přežili...
URL : https://www.valka.cz/Tanky-utoci-Jevgenij-Bessonov-t28940#102070 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more