Kawaniši Baika

Kawanishi Baika

梅花 / Baika / -
- / - / Experimentální speciální útočný letoun Baika


Historie:


- Japonské námořní letectvo (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu), v únoru 1945 udělilo priority projektům, které měly zabezpečit ochranu ostrovů před vyloděním spojeneckých sil na mateřské ostrovy, nebo případně měly napomoci zničit již vybudované předmostí a již vyloděné spojenecké síly zatlačit zpět do moře. Pro tento úkol bylo vypracováno značné množství projektů v oblasti lodí a člunů, pozemní techniky a také letadel. Velmi často byly navrhovány sebevražedné zbraně. Kaigun Kōkū Hombu v kategorii sebevražedných letadel byly upřednostněny dva projekty.
- Prvním byl projekt Námořního arsenálu v Jokosuce (Dai-Ichi Kaigun Koku Gijitsuho, Yokosuka) označený Ohka 43A, který měl být poháněn proudovým motorem Ishikawajima Ne-20.
- Druhým projektem měl být jednoduchý sebevražedný letoun Baika, který měl být poháněn konstrukčně jednodušším a tím také levnějším - pulzačním motorem Maru Ka-10.


- Japonský průmysl byl v té době těžce poničen americkým bombardováním, mnoho kvalifikovaných dělníků bylo odvedeno do ozbrojených sil a navíc ještě chyběly mnohé suroviny pro výrobu letadel. Několika japonským ponorkám se však podařilo dopravit do Japonska výrobní dokumentaci německých letadel, motorů a zařízení, které Japonci v Německu zakoupili. Japonci doufali, že pomocí těchto podkladů se jim podaří zhotovit celou řadu velice užitečných letadel a zbraní, které Japonsko zachrání před očekávanou invazí.


- Jednou z takových byla výkresová dokumentace létající pumy Fieseler Fi-103 a proudového „lidového stíhače“ Heinkel He-162. S dokumentacemi se začali seznamovat na tokijské univerzitě profesoři Taichiro Ogawa a Ichiro Tani. Na jejich základě vznikl projekt označený jako Baika (Švestkový květ). Nedá se tedy hovořit o nějaké kopii německé pilotované střely Fieseler Fi 103 Reichenberg IV.


- Projekt sebevražedného letounku zaujal velitelství námořního letectva svou jednoduchostí a navíc byl předpoklad pro jeho snadnou obsluhu a pilotáž.


- Motor Maru Ka-10 byl navržen dle německého vzoru - motoru Argus 109-014. Pulsační motor je obecně z konstrukčního hlediska velmi jednoduchý a pokud navíc měli japonští konstruktéři funkční a ověřený motor, jakým německý Argus bezpochyby byl, existoval předpoklad v jeho rychlé a snadné zavedení do výroby, jedinou vadu spatřovali japonští inženýři v silných vibracích, které by se přenášely do trupu letounu.


- 5. srpna 1945 se sešli zástupci Kaigun Kōkū Hombu (admirálové Wada a Katahira), profesoři Nakanishi, Ogawa a Kihara a ředitel společnosti 川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Kawanishi) pan Katachiro. Posledně jmenovaný byl na schůzku přizván, protože Kawanishi měla sebevražedné letounky vyrábět a zabezpečit jejich výrobu u celé řady malých továren a drobných dodavatelů.
Společnost Kawanishi by také zodpovídala za řadu zde stanovených termínů pro výrobu letadel. Bylo třeba zabezpečit výrobní výkresy, zhotovit a otestovat prototypy a připravit a rozjet sériovou výrobu, která měla začít koncem října roku 1945!


- 8. srpna proběhla druhá schůzka, byl zde ustanoven tým šedesáti konstruktérů, které měl řídit inženýr Tamenobu. Konstruktéři měli přijít do sídla Kawanishi, do něsta Naura ve třech vlnách, většinou se jednalo o převelené konstruktéry z 第一海軍航空技術廠 - Dai-Ichi Kaigun Kōkū Gijutsu-shō (1st Naval Air Technical Arsenal)- jokosuckého námořního arsenálu a skutečně a skutečně, 11. srpna přijelo deset konstruktérů a 15. srpna přijelo dalších patnáct lidí. Práce na prototypech Baiky však už nebyly ani započaty.


- Letounek Baika měl být údajně vyráběn ve třech variantách, první a nejdůležitější variantou měl být letoun, který měl vzlétat ze země na odhazovacím podvozku, vzlet měl proběhnout pomocí startovacích raket. Po startu měl pilot vyhledat vhodný cíl, zamířit na cíl letounem a …
Druhá varianta měla startovat z ponorek pomocí katapultu, cílem měly být nepřátelské lodě, především letadlové, nebo nepřátelské námořní základny a sklady materiálu a pohonných hmot.
Třetí a poslední variantou měl být letounek vypouštěný za letu z letadel, jako o možných nosičích bylo uvažováno o bombardérech P1Y3, G4M a G8N1.


- Ještě jedna konstrukční zajímavost, která stojí za zmínku, Baika měla být na zemi složitelná, široká poté měla být do 3 600 mm, dlouhá do 8 500 mm a výška neměla přesáhnout 4 000 mm. Toto řešení mělo zlepšit manipulaci, skladování a přepravu letounu.


- Informace o těchto verzích je nutno brát jako zajímavou informaci, stále se jednalo jen a pouze o nehotový projekt.

Samovražedná pilotovaná puma Kawaniši Baika


Projekt vychádzal z nemeckej pilotovanej okrídlenej pumy V-1 Reichenberg.Koncom roku 1944 bola nemeckou ponorkou do Japonska dopravená výkresová dokumentácia a jeden pulzačný motor Argus As 109-014.Projektu sa ujal prof.Ičiro Tani a Tajčiro Ogawa z Leteckého inštitútu v Tokiu.Spoluprácu zahájili s Kawanishi Kokuki Kabushiki Kaisha.
vznikol malý dolnoplošník s pulzačným motorom nad trupom za kabínou pilota.Štart mal prebehnúť s použitím odhadzovacieho podvozku.Okrem tejto klasickej konštrukci boli v pláne i ďalšie modifikácie napr.s motorom pod trupom.
Projekt tejto najvýkonnejšej samovražednej zbrane nebol dokončený.