Frederik VII.

Král Frederik VII.


- vládl v letech 1848 - 1863

Narodil se 6. října 1808 v Kodani. Po smrti svého otce Kristiána VIII. nastoupil roku 1848 na dánský trůn. Jako vévoda šlesvický a holštýnský se v březnu téhož roku pokusil o přímé připojení obou zemí k Dánsku, což vyvolalo odpor německé menšiny. Němečtí zástupci odepřeli poslušnost dánskému králi a 24. března vyhlásila v Kielu s podporou frankfurtského parlamentu nezávislost. Zásah dánské armády proti vzbouřencům vedl v dubnu k vojenské intervenci Pruska. Dánská armáda utrpěla řadu porážek a v květnu musela vyklidit strategickou pevnost Fredericii. Postup pruské armády znepokojil evropské mocnosti, zejména Velkou Británii, která zprostředkovala 26. srpna příměří v Malmö. Dánsko a Prusko se dohodly nastažení svých jednotek z území obou vévodství a ustavení společné vlády pod dohledem britského a ruského komisaře. 2. července 1850 pak byla uzavřena definitivní mírová smlouva. Holštýnští a šlesvičtí Němci však i poté pokračovali v odboji a po opětovném zákroku dánské armády hrozil nový mezinárodní konflikt. Za této situace vyhlásily evropské velmoci tzv. 1. londýnský protokol, který zaručoval územní integritu Dánska a pouze mu doporučoval respektovat příslušnost Šlesvicka a Holštýnska k Německému spolku. Prusko odmítlo takový protokol podepsat a proto došlo k jednání, jehož výsledkem byl 8. května 1852 2. londýnský protokol. Na jeho základě se příští dánský panovník Kristián IX. vzdal následnictví v obou vévodstvích výměnou za uznání nástupnictví vedlejšího rodu Glücksburg.


Frederik VII. zrušil již v roce 1848 zbytky poddanství a robotu a v červenci 1849 potvrdil novou ústavu, zavádějící dvoukomorový parlament a všeobecné hlasovací právo pro muže. Po protestech na Islandu, na jehož obyvatele se ústavní práva nevztahovala, zrušila dánská vláda roku 1854 monopol dánských obchodníků na ostrově a v roce 1859 zrovnoprávnila islandštinu s dánštinou ve státní správě. Současně došlo roku 1855 k úpravě ústavy, kterými byla část občanských práv a svobod omezena.


V roce 1857 král jmenoval vládu národních liberálů. Jejich program se orientoval v nacionalistickém duchu a jeho cílem bylo zvrátit výsledky 2. londýnského protokolu. To vedlo k urychlení konfliktu s německou menšinou ve Šlesvicku a Holštýnsku. Frederik VII. se začal připravovat na další válku s Pruskem a dal postavit silná opevnění u Düppelu. Uprostřed válečných příprav však 15. listopadu 1863 zemřel a s ním vymřela i oldenburská dynastie.