Karel II.

Král Karel II.


- vládl 1660 - 1685 jako anglický král (od roku 1649 král skotský)

Narodil se 29. května 1630 jako syn a následník krále Karla I., který byl svržen revolucí v roce 1640. Karel II. byl v té době ve francouzském exilu a roku 1649, když byl jeho otec popraven, byl skotskou šlechtou prohlášen za krále. Aby mohl usednout na skotský trůn, musel porazit Cromwella, ale v bitvě u Dunbaru roku 1650 a Worcestru o rok později byli jeho stoupenci poraženi. Karel si poté na svůj návrat na skotský i anglický trůn musel počkat až do Cromwellovy smrti v roce 1659, kdy začal jednat o svém návratu s představiteli anglického parlamentu.


Výsledkem těchto jednání byla tzv. Bredská deklarace z roku 1660. Na jejím základě byla v Anglii restaurována monarchie výměnou za všeobecnou amnestii a záruky náboženských svobod. Karlův sňatek s katolickou portugalskou princeznou Kateřinou z Braganzy roku 1662 však vedl k protikatolickým náladám, které zesílily poté, co se kvůli bezdětnosti krále stal oficiálním následníkem jeho bratr Jakub, katolický vévoda z Yorku. Karel II. byl proto nucen vydat v roce 1673 protikatolický Zákon o zkoušce, který toto následnictví ztěžoval podmínkou přísahy krále Anglikánské církvi.


V zahraniční politice došlo za Karla II. k odklonu od Aliance tří, tvořené spolu s Anglií ještě Nizozemskem a Švédskem a namířené proti Francii. V roce 1670 Karel II. podepsal Doverskou smlouvu s Francií, ve které naopak slíbil podporu Ludvíku XIV. ve válce proti Nizozemí a v tajné klauzule smlouvy se zavázal přestoupit na katolictví. Tato tajná klauzule vešla ve známost v roce 1678, kdy vypukla vlna protikatolického násilí.


Anglikánský kněz Titus Oattes obvinil katolíky, že chtějí zavraždit Karla II. a nahradit jej Jakubem II. Parlament nařídil popravu 35 předních katolíků za tzv. katolické spiknutí, ale později se prokázalo, že Oates lhal. Přesto roku 1679 vystoupil hrabě Shaftesbury, poslanec parlamentu, z obviněním proti vévodovi z Yorku a žádal jeho vyloučení z nástupnictví. Po svém neúspěchu uprchl v roce 1682 do Nizozemí a král od roho roku, v rozporu s právem, již parlament nesvolával. Jediným výsledkem tohoto sporu krále s parlamentní opozicí tak bylo vydání Zákona na ochranu osobní svobody z roku 1679.


Přes rozmařilý způsob života svého dvora a množství milostných afér, jimiž byl proslulý, byl Karel II. také významným patronem umělců a podporoval vědecké instituce.
Zemřel 6. února 1685 v Londýně.

Source : en.wikipedia.org.