Jakovlev Jak-23 [kód NATO: Flora]

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 29.590,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Jakovlev Jak-23 [kód NATO: Flora]

Yakovlev Yak-23 / Яковлев Як-23

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Jakovlev Jak-23 Yakovlev Yak-23
    Originální název:
    Original Name:
    Яковлев Як-23
    Kategorie:
    Category:
    stíhací letoun fighter aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1947-DD.MM.1947 Moskevský letecký závod č. 115, Moskva /
    DD.MM.1948-DD.MM.1948 Novosibirský letecký závod č. 153 V. P. Čkalova, Novosibirsk /
    DD.MM.1949-DD.MM.1951 Tbiliský letecký závod č. 31 G. Dimitrova, Tbilisi /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1947-DD.MM.1951
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    316:
    3 Moskva
    1 Novosibirsk
    312 Tbilisi
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    08.07.1947
    Osádka:
    Crew:
    1
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    zatahovací retractable
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    1902 kg 4193 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    2965 kg 6537 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    3306 kg 7288 lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    8,73 m 28ft 7,69in
    Délka:
    Length:
    8,13 m 26ft 8,07in
    Výška:
    Height:
    3,31 m 10ft 10,31in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    13,70 m2 147.47 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    215 kg/m2 44.04 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    jednoproudový turbojet
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    1
    Typ:
    Type:
    RD-500
    - maximální tah bez přídavného spalování: 15,59 kN
    RD-500
    - maximum thrust, dry: 3505 lbf
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    790 kg 1742 lb
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    923 km/h v 0 m 573.5 mph in 0 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    ? km/h v ? m ? mph in ? ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    41,4 m/s 8150 ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    6,2 min do 10000 m 6,2 min to 32808 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    14800 m 48556 ft
    Dolet:
    Range:
    1075 km 668 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    13601) km 845.1 1) mi
    Výzbroj:
    Armament:
    2x kanón NR-23, každý se zásobou 150 nábojů 2x NR-23 cannon, each with 150 rounds of ammunition
    Uživatelské státy:
    User States:






    2)






    2)
    Poznámka:
    Note:
    kód NATO: Flora


    1) s přídavnými nádržemi
    2) pouze pro zkušební účely
    NATO reporting name: Flora


    1) with external fuel tanks
    2) for evaluation purposes only
    Zdroje:
    Sources:
    Gordon, Y.; Komissarov, D.; Komissarov, S. OKB Yakovlev: A History of the Design Bureau and its Aircraft. Midland Publishing, Hinckley 2005. ISBN 1-85780-203-9.
    Gunston, Bill; Gordon, Yefim. Yakovlev Aircraft since 1924. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-872-0.
    Gordon, Yefim. Early Soviet Jet Fighters. Midland Punlishing, Hinckley 2002. ISBN 1-85780-139-3.
    Krumbach, J.; Vraný, J.; Hurt, Z. Ilustrovaná historie letectví: Avia BH-21, Jakovlev Jak-15, -17 a -23, Supermarine Spitfire Mk.IX a XVI. Naše vojsko, Praha 1986.
    ruslet.webnode.cz
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/2038#200912Version : 0
    MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Jak-23 v americkém markingu

    Jednou z málo známých epizod "studené války" je zkoušení Jak-23 v USA. Že zkoušky proběhly, je samozřejmě známo, na internetu je dokonce krátký film z těchto zkoušek, ale jak se letoun do USA dostal je pro mnohé záhadou. Obvykle je to popisováno jako špionážní akce typu James Bond, ale vlastní příběh je mnohem jednodušší a samozřejmě i zajímavější. Podle dohadů šlo letoun z Polska (zcela nesmyslné) dále z Bulharska (to jich ale mělo jen 12 a jsou doloženy) ruské zdroje dokonce spekulují že šlo o letouny dodávané do Albánie železnicí (ale to už je vůbec mimo, protože Albánie tento typ nedostala a bylo by nelogické letouny posílat železnicí přes Jugoslávii). Všechny špionážní teorie se shodují že nějaká země poslala letoun po železnici a ten byl zadržen v jiné zemi (obvykle se spekuluje o Jugoslávii) a nabídnut ke zkouškám do USA, po nichž se měl vrátit a pokračovat do místa určení. Když odhlédneme od toho že je to divoká konstrukce určitý kousek pravdy na historce je, letoun byl do USA jen zapůjčen a vrátil se posléze zpět.

    Jak to ale bylo doopravdy? Bylo to jednodušší a samozřejmě v době události pro propagandu obou stran nešiřitelné. Dne 24. 6. 1953 rumunský pilot Mihail Diaconu dezertoval do Jugoslávie i s letounem Jak-23. Původně letoun i pilot patřili do sestavy 135. stíhacího pluku na letišti v Caransebes v západním Rumunsku. Po přistání v Jugoslávii požádal pilot o politický asyl, později odešel do USA a zřejmě žil pod jiným jménem. Zpráva o jeho útěku byla v Rumunsku zveřejněna až po 35 dnech a veřejně nebyla prakticky známa. Vzhledem k tomu, že Jugoslávie dostala svá první proudová letadla jen krátce před tím (10.3.1953 - šlo o cvičné T-33), je zřejmé že pro jugoslávské letce byl letoun velmi zajímavý. Šlo navíc o letoun, který byl užíván letectvy jejich možných protivníků (Rumunska a Bulharska), takže jeho zkoušky byly samozřejmostí. Letoun byl zbaven veškerého markingu a byl předán k testování do VOC (Vazduhoplovni Opitni Centar - letecké zkušební středisko) k testům letových vlastností a výzbroje. V době testů bylo uskutečněno 21 letů v trvání 9 hodin a letoun při nich pilotovali kapitáni Vodopivec, Prebeg a Todorovic. VOC v té době působilo na letišti Zemun a testy zřejmě probíhaly tam, i když dostupné zdroje se o místě testů nezmiňují.

    Po provedení zkoušek byl letoun nabídnut v říjnu 1953 přes místní rezidenturu CIA k zapůjčení do USA. Podmínkou údajně bylo zapůjčení na omezenou dobu (cca měsíc) a doprovod několika důstojníků jugoslávského letectva. V USA se CIA spojila s ATIC (Air Technical Intelligence Center) které sídlilo na AFB Wright-Patterson a společně připravili "projekt Alpha". Jeho cílem bylo dopravit letoun a provést zkoušky tak, aby se o tom druhá strana (tedy SSSR) nedověděla. Hlavou přísně tajného Project Alpha byl I.H. Herman. Pro dopravu byl zvolen vzdušný most letounem C-124 od 4th Troop Carrier Squadron, 62nd Troop Carrier Wing ze základny Larson a byl přelétnut na Wright-Patterson. Pilotem byl Capt. Leroy D. Good, zkušený veterán vojenských dopravních operací. Ten se s letounem vydal na cestu do Evropy, nejdříve na základnu Westover AFB v Massachusets a odtud na letiště blízko Mnichova, kde měli Američané základnu. Odtud pak C-124 přelétl v noci do Jugoslávie, kde byl naložen Jak-23 rozebraný v bednách a členové jeho doprovodu (není jasné, zda šlo o hlídače nebo spíše o mechaniky kteří v USA stroj sestavili), počet doprovodu je udáván na 9 - 12 osob. Letoun pak pokračoval přes letiště Orly, kde byl dotankován, na Wright-Patterson, kde byl po přistání odtažen k hangáru 145, který byl ve střežené oblasti patřící ATIC.

    Vzhledem ke krátkému času, na který byl letoun zapůjčen se okamžitě začalo jeho sestavování a již 4.11.1953 byl proveden první testovací let. I.H. Herman vybral i testovací piloty podplukovníka (Lt. Col.) Freda Wolfeho a kapitána (Capt.) "Toma" Collinse ten krátce před tím pilotoval MiG-15 získaný v Koreji). Wolfe pilotoval letoun který doprovázel Jak-23 jež byl řízen Collinsem. Vedoucím pozemního personálu byl Ray Gardiner, jeho pomocníky byli mechanici Stan Kulikowski a Ronnie Wilcoxin, údajně pomáhali i jugoslávští letci, ale nelze to ověřit. Letoun byl pŕo testy opatřen odstranitelným označením USAF a číslem FU 599 a na ocase bylo smyšlené výrobní číslo 0599 a další nápis nad ním, jenž se mi nepodařilo identifikovat. Protože starty letounu nebylo možno utajit, byla rozšířena historka, že jde o zkoušky letounu X-5, který se Jaku vzdáleně podobal. Collins udělal s Jakem celkem 8 letů, poslední 25.11.1953 a letoun byl oceněn jako obratný, ale s nízkým dostupem, protože neměl přetlakovou kabinu. Umožnil Američanům poznat sovětskou konstrukční školu, protože v době testů byl spolu s MiG-15 stíhačem v první linii SSSR a spřátelených států. Je zajímavé, že jde o první sovětský proudový stroj testovaný na území USA (MiG-15 byl v době testů ještě na Okinavě a do USA přišel později). Po testech byl letoun opět rozebrán a stejnou cestou, tedy přes Mnichov odvezen na jugoslávské letiště Pancevo a následně pak předán zpět do Rumunska. Celá akce byla přísně utajena jak v USA, tak v Jugoslávii a dodnes je o ní známo jen málo.


    Zdroje:
    Air Enthusiast ročník 1994 číslo 12
    http://www.afa.org/magazine/june2004/0604yak.html
    stumbleinn.net
    en.wikipedia.org
    http://www.airwar.ru/enc/fighter/yak23.html


    (USAF)

    (USAF)
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/2038#277802Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Dňa 12. decembra 1950 bol podpísaná „Dohoda o spôsobe a podmienkach zúčtovania za výzbroj a vojnový materiál, dodávaný vládou ZSSR vláde Československej republiky“, doplnená dohodou o činnosti sovietskych poradcov v Československu.


    V prílohe bolo vymenovaných viac ako 130 druhov výzbroje a vojenského materiálu v hodnote takmer 67 miliónov rubľov, ktoré mali byť dodané do roku 1951. Väčšinou sa jednalo o zdokonalenú výzbroj z konca druhej svetovej vojny.


    Výnimkou bolo 11 reaktívnych stíhacích lietadiel Jak-23 zavedenými do výzbroje čs. letectva pod označením S-101.



    Zdroj : Bílek, Jiří, a.i. : Československá armáda v prvním poválečném desetiletí – ( květen 1945 – květen 1955), MO ČR Agentura vojenských informací a služeb, 2006.ISBN 80-7278-777-7
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/2038#352280Version : 0
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Jak-23 (HX-51, výrobní číslo 10101), Vojenské letecké muzeum, Praha-Kbely, 2004. V období od ledna 1955 do října 1956 provozoval devět letounů Jak-23 (S-101) 3. stíhací letecký pluk. Vystavený letoun byl v neúplném a velmi poškozeném stavu zachráněn z letiště v Kroměříži. Převzat byl neúplný zkorodovaný drak bez překrytu kabiny, výzbroje a vybavení. Generální oprava letounu byla ukončena v roce 1969 a od následující sezóny byl Jak-23 vystaven v muzeu.




    URL : http://en.valka.cz/topic/view/2038#19885Version : 0
    MOD
    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Jak-23 ("červená 15"), Ústřední muzeum vojenského letectva Ruské federace, Monino, 2006.






    URL : http://en.valka.cz/topic/view/2038#186669Version : 0
    MOD
    Avatar
    magazine Крылья Родины, no. 4/1998
    .


    URL : http://en.valka.cz/topic/view/2038#557212Version : 0
    MOD