Úmluva o nepromlčitelnosti válečný zločinů

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
Sraz říjen 2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Úmluva o nepromlčitelnosti válečný zločinů

    Avatar

    This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button below to see machine translation of this post.

    Úmluva o nepromlčitelnosti válečný zločinů a zločinů proti lidskosti
    New York, 26.11.1968


    Preambule (volně)


    Státy které jsou stranami této Úmluvy,
    odvolávající se rezolucí Valného shromáždění OSN 3 (I) z 13.2.1946 a 170 (II) z 31.10.1947 o vydání a trestání válečných zločinců, zeroluci 95 (I) z 11.12.1946, potvrzují zásady mezinárodního práva uznané Statutem Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora a jeho rozsudkem a rezolicí 2184 (XXI) z 12.12.1966 a 2202 (XXI) z 16.12.19666, které výslovně odsoudily jako zločiny proti lidskosti porušení hospodářských a politických práv domorodého obyvatelstva na jedné straně a politiku apartheidu na straně druhé,
    dovolávající se rezolucí Hospodářské a sociální rady OSN 10047 D (XXXXIX) z 28.7.1965 a 1158 (XLI) z 5.8.1966 o trestání válečných zločinů a osob, které spáchaly zločin proti lidskosti,
    připomínajíce, že žádná ze slavnostních deklarací, aktů či úmluv týkajících se stíhání a trestání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti neobsahuje ustanovení o promlčecí lhůtě,
    soudíce, že válečné zločiny a zločiny proti lidskosti patří mezi nejzávažnější zločiny v mezinárodním právu,
    přesvědčeny, že účinné potrestání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti je důležitým činitelem v působícím k předcházení takovým zločinům, k ochraně lidských práv a základních svobod, k upevnění důvěry, k rozvíjení spolupráce mezi národy a k podpoře mezinárodního míru a bezpečnosti,
    připomínajíce, že používání předpisů vnitřního práva o promlčecích lhůtách běžných zločinů též v případech válečných zločinů a zločinů proti lidskosti je předmětem vážného znepokojení světového veřejného mínění, protože zabraňuje stíhání a potrestání osob odpovědných za tyto zločiny,
    uznávajíce, že je nezbytné a aktuální potvrdit v mezinárodním právu prostřednictvím této Úmluvy zásadu, že neexistuje promlčecí lhůta pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a zajistit její všeobecné používání
    sa dohodly takto:


    Článek I
    Promlčení se nebude vztahovat na následující zločiny, bez ohledu na dobu jejich spáchání:
    a) válečné zločiny, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8.8.1945 a potvrzeny rezolucemi Valného shromáždění OSN 3 (I) z 13.2.1946 a 95 (I) z 11..12.1946, zvláště "vážná porušení" vyjmenovaná v Ženevských úmluvách z 12.8.1949 o ochraně obětí války;
    b) zločiny proti lidskosti, at' byly spáchány v době války nebo míru, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8.8.1945 a potvrzeny rezolucemi Valného shromáždění OSN 3 (I) z 13.2.1946 a 95 (I) z 11..12.1946, vyhnání obyvatelstva z půdy, kterou má v držbě, způsobené vojenským ozbrojeným útokem nebo okupací, nelidské činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu, a zločin genocidia z roku 1948, a to i v případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány.

    Článek II
    Jestliže dojde ke spáchání kteréhokoli zločinu uvedeného v článku I, vztahuje se ustanovení této Úmluvy na představitele státní moci a soukromé osoby, kteří se jako přímý pachatelé nebo účastníci podíleli na spáchání kteréhokoli z těchto zločinů nebo přímo podněcují jiné k jejich spáchání, nebo se k jejich spáchání spolčují, a to bez ohledu na stupeň dovršení, a na představitele státní moci, kteří jejich páchání tolerují.

    Článek III
    Smluvní státy této Úmluvy se zavazují přijmout všechna nutná vnitřní opatření legislativní nebo jiná, aby umožnily v souladu s mezinárodním právem vydání osob uvedených v článku II této Úmluvy.


    Článek IV
    Státy, které jsou stranami této Úmluvy, se zavazují přijmout v souladu se svým ústavím řízením všechna legislativní nebo jiná opatření nutná k zajištění toho, aby se promlčení stanovené zákonem nebo jinak, nevztahovalo na stíhání a trestání zločinů uvedených c článcích I a II této Úmluvy, a aby takové promlčení tam kde existuje, bylo zrušeno.

    Článek V
    Tato Úmluva je opatřena k podpisu do 31.12.1969 všem členským státům OSN nebo členům kterékoli její odborné organizace, nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii, všem státům, které jsou stranami Statutu Mezinárodního soudního dvora a všem jiným státům, které byly přizvány Valným shromážděním OSN, aby se staly stranou této Úmluvy.


    Článek VI až XI
    Pojednávají hlavně o ratifikaci, přijetí, revizi a vypovězení této Úmluvy


    Pro ČSSR vstoupila Úmluva v platnost dnem 11.11.1970 (zákon č.53/1974 Sb.)
    URL : http://en.valka.cz/topic/view/20037#75187Version : 0