This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Na praenomen byla latina poměrně chudá - známe jich zhruba třicítku, z nichž se však běžně použivala jen asi polovina. Každý rod navíc používal pouze tradiční "svá" praenomen, většinou dvě až tři (např. rod Iuliů používal praenomina Gaius a Lucius). Proto se mnoho členů stejného rodu jmenovalo stejně a to bylo pravděpodobně jedním z hlavních důvodů používání cognomin. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že praenomen nemělo v římské společnosti příliš velký význam a na různých nápisech se uvádějí zpravidla zkratkami.
Přehled zkratek běžně užívaných praenomen:
A. - Aulus
Ap. (App.) - Appius (méně obvyklé jméno používané výhradně rodem Claudiů)
C. - Gaius
Cn. - Gnaeus
D. - Decimus
L. - Lucius
M. - Marcus
M'. - Manius
N. - Numerius
P. - Publius
Q. - Quintus
S. (Sex.) - Sextus
Ser. - Servius
Sp. - Spurius
T. - Titus
Ti. - Tiberius
Zřídka užívaná praenomina (bez přiřazených zkratek):
Amulius
Camillus (používáno výhradně starobylými rody Furiů a Arruntiů)
Decius (používáno výhradně rodem Minatiů)
Drusus (používáno výhradně v době císařské rodem Claudiů)
Flavius (používáno některými císaři od 3. stol n.l.)
Galus/Gallus
Herius (používáno výhradně starobylým rodem Asiniů)
Kaeso (velmi neobvyklé jméno používané výhradně rodem Fabiů)
Oppius
Postumus
Secundus
Tertius
Vibius
Za povšimnutí stojí, že jedním ze způsobů tvorby praenomen v nejstarších dobách bylo evidentně pořadí potomků. Z neznámých důvodů se však používala pouze některé jména vzniklá z řadových číslovek (Secundus, Tertius, Quintus, Sextus, Decius), zatímco jiná nikoliv (teoreticky by nic nemělo bránit vzniku jmen jako Primus, Quartus, Pentus apod. - jméno Septimius existovalo, avšak jako rodové, nikoliv jako praenomen). Svědčí to o složítém vývoji v rané dějinné fázi, kterému neporozumněli ani sami pozdější Římané. (v nejstarších dobách se praenomina pravděpodobně tvořila volně, později Římané dbalí tradic stav zakonzervovali a vznikl výše popsaný systém)
Dodám ještě, jak se Římané mezi sebou oslovovali. Dobří přátelé si říkali cognominy (pokud je měli), čili v počeštěné formě "Caesare", "Albine" apod. Normální oslovení pak bylo osobním a rodovým jménem, čili "Gaie Iulie", "Lucie Domitie" atd. (stejné to bylo, mluvilo-li se o někom ve třetí osobě).
Existoval ještě čistě formální a ryze oficiální způsob pojmenování, ve kterém se za rodové jméno přidával ještě odkaz na otce i děda, následovalo cognomen (příp. agnomen) a navíc určení tribue, do které daná osoba náležela. S tímto nejrozvinutějším označením jednotlivce se však v praxi příliš nestekáme.