Jan Masaryk a jeho kariéra rakousko-uherského důstojníka?

Jaká byla ve skutečnosti jeho činnost za WWI ??? Významem ji sice překryly ostatní události jeho života, co prožil jako voják ve skutečnosti???

k zamyšlení článek na www.arts.gla.ac.uk


ZA CISARE PANA


(Erazim Kohak)



Otto von Habsburg mohl byt cisarem rakouskym, stal se prominentnim poslancem Evropskeho parlamentu a vazenym predsedou Panevropske unie. Pred pul rokem poskytl dlouhy rozhovor Magazinu MF Dnes (8. 6. 1995:42). Vzhledem k tomu, ze i my se vsi pravdepodobnosti jednou staneme soucasti federalni Evropy, neni nemistne si jeho nazoru povsimnout.


Zajimavy je na priklad jeho nazor, ze rakouskou monarchii "rozbila jeji nadnarodnost." To by prekvapilo nejen Palackeho ci Masaryka, nybrz i historiky mocnarstvi jako Oscara Jasziho ci nas Otto Urbana. Mezi nimi panuje jednoznacna shoda, ze Rakousko melo podporu svych narodu prave jako nadnarodni spolecenstvi a ze zaniklo tim, ze se pod tlakem nemeckych liberalu a madarskych nacionalistu stalo narodnim dvoustatim nemecko- madarskym.


Hned na to nasleduje vyrok, ze "kdyby byval realizovan program Franze Ferdinanda, ktery chtel napravit omyl z roku 1867, vedlo by to ke stabilizaci." To mi zas pripada nepravdepodobne. Vsichni historikove naslednika trunu, i jemu silne nakloneni, se shoduji, ze Frantisek Ferdinand zaujimal jednoznacne dynasticky postoj, odmital demokracii a planoval navrat k autokracii oprene o vojenskou moc. I anonym Karl von Boeheim, ktery svuj roman Utopia Austriaca zalozil z velke casti prave na vladnim programu vevody d'Este z roku 1910/11, si musil vymyslet pro svuj roman fiktivniho naslednika Franze Istvana. Portret Frantiska Ferdinanda jako postavy stabilizujici mocnarstvi 20. stoleti se proste nejevi prilis verohodny.


Nejproblematictejsi mi vsak pripada pokus vzbudit domneni, ze T. G. Masaryka v jeho rozhodnuti budovat na troskach rozpadajiciho se Rakouska ceskoslovensky stat nepodporil ani vlastni syn. Doslova: "Mohlo by se predpokladat, ze napriklad Jan Masaryk bude stat na strane sveho otce. On vsak byl vuci Rakousku loajalni. Patril k nejlepsim dustojnikum c. k. armady."


Nemam k disposici doklady o vojenske sluzbe Jana Masaryka, avsak nepamatuji si ani jedinou zminku o jeho bojovem nasazeni ci prikladne sluzbe. V tom se ovsem mohu mylit. A ze Jan Masaryk nechtel dal ublizit tezce zkousene matce - jeho sestru Alici zatkla rakouska policie jiz v roce 1915, matku mela pod dozorem - a ze tedy nastoupil vojenskou sluzbu, kdyz byl povolan, to chapu. Jeho povalecna sluzba republice vsak svedci o tom, ze stal plne na strane sveho otce. Dovolavat se Jana Masaryka proti T. G. M. mi pripada neseriozni.


Ostatne i T. G. Masaryk si vazil Rakouska a usiloval o jeho zachovani jeste dlouho po te, co je se vetsina ceskych politiku odepsala. Svedci o tom jeho cinnost v Risske rade. Jeho projevy, zaznamenane v protokolech, vysly z casti i cesky ve sbirce Jiriho Kovtuna, Slovo ma poslanec Masaryk. (Podobne je popisuje i Ernst Rychnowsky v nemeckem zivotopise "Masaryk" z r. 1930.) Teprve jednoznacne ovladnuti Rakouska nemeckymi nacionalisty - patril k nim mimo jine favorit vevody d'Este, nacelnik generalniho stabu Konrad z Hetzendorfu - ho vedlo ke zmene postoje. Jeste po vypuknuti valky se radil se zkusenym rakouskym politikem, min. predsedou Koerberem. Bylo to Koerberovo presvedceni, ze zatimco v pripade prohry se monarchie rozpadne, v pripade vyhry nastoli vojaci tvrdou nemeckou vladu, ktere teprve privedlo Masaryka k rozhodnuti postavit se proti Rakousku, ktere se tak dlouho snazil zachranit.


Zda se mi, ze historie je tu jednoznacna: k rozpadu Rakouska prispeli na jedne strane Habsburkove, na druhe nemecti nacionaliste. Habsburkove nikdy neusilovali o podporu svych narodu: davali prednost vynucene poslusnosti. Otto Urban ve studii Frantisek Josef I to doklada stejne jednoznacne jako Oscar Jaszi ve studii The Dissolution of the Habsburg Monarchy a vsichni mne znami historikove rakouskeho mocnarstvi. Jejich protihraci, cesti nacionaliste, usilovali o federalizaci Rakouska. Byli to nemecti nacionaliste, kteri chteli Rakousko bud ponemcit, nebo rozbit - a jako prvni, 26. 10. 1918, vypovedeli poslusnost cisari.


Tragicky osud Masarykova Ceskoslovenska vybizi k historickemu revisionismu. Ke cti dochazi Palackeho vyrok, jimz se Masaryk ridil ve svem politickem pusobeni od roku 1882 az do roku 1912 - ze "kdyby Rakouska nebylo, museli bychom je vytvorit." Tu vsak treba pripomenout, ze Rakousko, o kterem mluvil Palacky v roce 1848, mnohonarodni spolecenstvi rovnopravnych narodu, sotva kdy existovalo - a pokud existoval jeho projekt, pak vzal za sve potlacenim revoluce roku 1849 - za asistence ruskych kozaku, znovu pak vyrovnanim z roku 1867 a zamitnutim fundamentalnich clanku cisarem a konecne s definitivni platnosti zrusenim Badeniho jazykovych narizeni (zrovnopravnujicich cestinu v Cechach a na Morave) v roce 1899. Na jedne strane podpora "statotvornych" narodnosti, nemecke a madarske, na druhe strane rovnopravnost vsech narodnosti, to byly podminky zachovani celistvosti rise, bohuzel se vsak vzajemne vylucovaly. Predstava, ze by situaci zachranil navrat k dynastickemu pojeti statu, jak si to predstavoval arcivevoda d`Este, nebyla realna jiz v roce 1910, natoz v roce 1918.


Neni proste pravda, ze by Cesi ci Masaryk sam svevolne znicili zdrave, zivotaschopne Rakousko. O zahodnosti nadnarodniho seskupeni ve stredovychodni Evrope bychom tezko pochybovali. Jde vsak o to, na jakem myslenkovem zaklade je chceme budovat. Puvodne to byla potreba obrany Evropy proti Turkum. V devatenactem stoleti Palacky nabidl novou "statni ideu": rovnopravnost, svobodu a vzajemnou uctu vsech narodu cisare rakouskeho. Tato idea se stala obeti madarskeho nacionalismu v Uhrach a nemeckeho nacionalismu v tzv. Predlitavsku (ci v "zemich a kralovstvich v risske rade zastoupenych".)


Jaky muze byt myslenkovy zaklad dnesniho pokusu o nadnarodni spolecenstvi? Nabizi se nam idea prudkeho, nazastirane sobeckeho ekonomickeho rustu po vzoru asijskych tygru, kteri (podle prof. Sachse, MFD 12.6.95) sve hospodarstvi nezatezuji socialnimi vydaji. Osobne bych pred takovym evropanstvim dal prednost lidstvi, te humanite, kterou vyznaval Masaryk: svobodnemu souziti v ruznosti, vzajemne ucte a spravedlnosti.


"Nemam nic proti tomu, aby z nas byli Velkorakusane. Ano, at je velke Rakousko, ale velke Rakousko se neda vytvorit fantazirovanim, velke Rakousko se da vytvorit jen spojenim vsech sil vsech narodu v jeden velky celek. Velkorakousko musi sve narody v kazdem ohledu pozitivne podporovat, kulturne i hospodarsky. Velkorakousko nesmi byt jen nemecke a jen madarske, Velkorakousko musi byt svobodne, pokrokove, demokraticke, jinak si Velkorakousko nedovedu predstavit" (Masaryk v Risske rade 8.listopadu 1910). Dnes plati totez, tentokrat o velke Evrope.


Autor pusobi na katedre filozofie a religionistiky FF UK.

Jana Masaryka dokázali zneužít všichni. Čeští nacionalisté, ale i Němci. Pan Posselt nemá pravdu, když říká, že Masaryk byl nejvíce vyznamenávaným nižším důstojníkem. Ani nemohl. Narukoval a jeho služba, dnes bychom to nazvali důstojník logistického zabezpečení dopravy. Vysloužil si své Signum Laudis, ale v bojovém nasazení nebyl, neb k tomu neměl předpoklady. Narukoval jako tisíce našich dědů k obraně vlasti (jinou vlast jsme neměli), ale svoji službu bral se vší zodpovědnosti a slušnosti. Jeho otec byl dokonce i nositelem Pamětní medaile z roku 1898 (Signum Memorie). Jan Masaryk byl čestný a přímý člověk, žel bohu i na něm se podepsala dědičná choroba jeho matky Alice, které od roku 1918 žila již jen v ústavu. Masaryka zneužili i komunisté a ještě i dnes se jeho jméno používá dle potřeby, jednou tak, podruhé onak. Ale on svoji úlohu k vlasti v letech 14-18 splnil! Ne každý z nás měl svého předka legionářem, více jak 90% našich dědů naopak bojovalo až do hořkého konce monarchie.