Historie rakouské pěchoty

Od landsknechtů po zřízení stálého vojska


Rozhodující zbraní středověkých bojišť bylo především feudální jezdectvo, které upozadilo pěší vojsko. Pěšáci sice nezanikli, ale až na výjimky nelze hovořit o pěchotě jako organizovaném celku. Na konci středověku ovšem došlo k její úspěšné renesanci. K tomuto jevu došlo například ve Švýcarsku, kde se objevili v boji úspěšní pikenýři. Císař Maxmilián I. se tímto vzorem inspiroval (ostatně uštědřili mu několik porážek) a za pomoci švýcarských instruktorů zřídil tzv. landsknechty (Landskenchte). Zatímco dosavadní vojsko bylo stavěno z feudálních vazalů, případně ze zemské hotovosti, v případě landsknechtů se jednalo o přímo císařské vojáky placené ze zvláštní daně. Tito vojáci byli vybaveni předevší píkami, obouručními meči a halapartnami. Na rozdíl od svých učitelů používali v hojnější míře kuší a arkebuz. Většinou bojovali po boku jezdectva a s podporou lehčích i těžších děl. Nezřídka byli v boji nasazováni spolu se Španěly, ale i příslušníky jinými národů. Mezi slavné velitele landsknechtů patřili Georg von Fundsberg, Konrad von Boyneburg, Sebastian Schertlin von Burtenbach a další.


Ke konci 16. století výraz landsknecht prakticky vymizel. Nadále bylo používáno spíše termínů jako Fussvolk či Knechten, respektive deutsche Knechte pro odlišení od wallonische Knechte, kteří byli rekrutováni v Nizozemí. Změnu doznal i výraz pluk (Regiment). Zatímco dosud bylo toto slovo spíše termínem právním, stává se nyní termínem taktickým a administrativním. Pluky existovaly po dobu válečných operací. Po uzavření míru byly rušeny a obnovovány až po vypuknutí dalšího konfliktu. Výjimku představovaly tři pluky, které byly císařem Rudolfem II. v roce 1598 ponechány i po konci konfliktu - obsadily některé pevnosti v Uhrách. Nejednalo se ovšem o žádný základ stálého vojska, nýbrž o reakci na trvalé ohrožení této oblasti Turky, ostatně po čase byly i tyto pluky zrušeny.


Od roku 1619 se setkává s jevem, kdy po smrti plukovníka (Feld-Obrist) není pluk zrušen, ale císařem propůjčen jinému plukovníkovi. Během třicetileté války se často stávalo, že pluk byl sice zrušen, avšak jeho část byla zachována a bojovala samostatně nebo položila základ pro vznik nového, případně posílení jiného pluku. Avšak teprve rok 1649 přinesl zřízení stálého vojska. Císař Ferdinand III. v tomto roce vydal nařízení, aby zůstalo zachováno devět pěších a deset jezdeckých pluků, ačkoliv v předchozím roce třicetiletá válka skončila. Navazující Montecuccoliho reformy potom přinesly realizaci tohoto záměru.






Zdroje:

1618-1649
At the beginning of the thirty years ' war infantry regiment (then commonly called as the regiment of German knechtů) consisted of 10, sometimes only 5 banners for 300 men. The crew consisted of a colonel, lieutenant colonel, colonel-sergeant (later major), chaplain, regimental quartermaster, the regimental šoltýs (judge) and profous with your people. Banner consisted of a captain, lieutenant, ensign, master sergeant, two vozků, one scribe, one of the free corporal, twelve officials of the first and second class, twenty svobodníků, two tamborů (drummers) or pipers and around 300 knechtů. In the course of the thirty years ' war, marking the regiment hornoněmeckých knechtů gradually subsided and prevailed designation of the infantry regiment.

In Hungary temporarily recruited regiments were referred to as hajducké. Of the inhabitants of the countries of the st stephen crown were also the Croatian infantry regiments. In Poland, then they were naverbovány Polish infantry regiments. These were the more irregular units. The internal organization of these formations has not been nearly as strict as for ordinary infantry regiments. Their commanders didn't have as much power as the other colonels. In one report on the state of the imperial troops in the year 1635 to the time appeared designation of regiment of German, walloon, Italian, Spanish nation. This was in the following years, abandoned and labelling back to the original method. Just the phrase "German knechtů" in the case of regiments disappeared and fully enforce the demarcation infantry regiment (Regiment zu Fuss). Towards the end of the thirty years ' war was the designation of the flag (Fähnlein) replaced marked setnina (Compagnie).

The number of infantry regiments during the war years changed. The highest number was reached in 1637, when it climbed to 66 regiments. After the end of the war took place in the years 1649-1650 a large downsizing. Still remained only nine infantry regiments. It was the regiment de Mersův, Starhembergův, Badenův, Conti, Ranfftův, Puchheimbův, Max Wallenstein, Traunův and de Souchesův.

Company consisted of musketeers and packed. The ideal ratio was about 120 packed, 160 musketeers and 20 men with partyzánou. Pikemen formed the centre and the musketeers both wings. Muskets should doutnákový the lock, measure about 160 centimeters, and in the shooting were pressed against the fork. Range should be roughly 300 steps. The officer was armed with a sword and partyzánou. Protective armor the armor on the chest and hands, sometimes on my stomach. Pikemen also wore a helmet, their officers hat. Musketeers wore a circular hat, on which were the officers of the pen. Officers generally wore over the uniform, a red sash..